Tulák po hvězdách
Jack London
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/130/bmid_tulak-po-hvezdach-6GG-130.jpg
5
3009
513
Tulák po hvězdách vyšel poprvé v roce 1915. Jack London byl inspirován skutečným příběhem nevinně odsouzeného Ed Morrella, který si vytrpěl pět let samovazby. Londonovi se podařilo prosadit obnovu procesu a Morrell byl v lednu 1914 z věznice v San Quentinu propuštěn. Na základě jeho vyprávění autor vytvořil skutečnou báseň o svobodě a utrpení bezmocného jedince. V románu pak ostře obžaloval americkou justici a odhalil barbarsky surové metody vězeňských správců...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2001 , LabyrintOriginální název:
The Star Rover , 1915
více info...
Přidat komentář
Po kladných komentářích a hodnoceních jsem se rozhodnul že si knihu přečtu.Rozhodně nelituji. Skvělá kniha,jedna z nejlepších jaké jsem četl.
Fantazijí nabytý příběh o vězni, který se protoulal časem, prostorem i lidským nitrem. Úchvatná kniha prostoupivší člověka jako pohlazení plné lidskosti a emocí.
Silná a nádherná kniha, která se čtenáři bohatě odvděčí za udržení pozornosti při pomalejším rozjezdu.
Mám z té knihy docela rozporuplné pocity, možná jsem měla příliš velká očekávání. Zdá se mi, že z putování do minulých životů se dalo vytěžit mnohem více. Možná můj největší problém tkví v tom, že nevěřím v minulé životy, ale... literatura je literatura. Nejsilnější mi nakonec přišly popisy samotného mučení ve věznici. Svoboda mezi zdmi vězení a závěrečné pohrdání katem.
Když jsem knihu začala číst, byla jsem nadšená - prvních deset stran vypadalo naprosto senzačně. Jenže můj zájem začal postupně upadávat. Od knihy, kterou nám třídní tolikrát doporučoval, jsem čekala víc než jen ódu na reinkarnaci a nesmrtelnost duše. I to bych ale byla schopna překousnout, protože množství životů nabízí obrovské spektrum možností, jak čtenáři sdělit různé myšlenky. Právě to spektrum jsem ale v knize postrádala. Vlastně jsem kolikrát ani nedokázala rozluštit poselství, které mělo z minulého životy vyplynout.
Navzdory tomu popis východní kultury, kdy jako se jako námořník dostane do přízně paní Om mě uchvátil a osudy ztroskotance, pojídajícího tulení maso, jsem přečetla doslova jedním dechem.
Poslední část knihy se mi stejně jako začátek opět moc líbila. Lhostejnost nad smrtí a pohled na popravčího jako na státního zaměstnance, který je na tom vlastně hůř než popravovaný sám, mě překvapil.
Celou knihu bych si už asi znovu nepřečetla – myslím, že bych se spokojila se začátkem a koncem a za středem bych se vydala toulat na své vlastní hvězdy.
Kniha mě vyloženě dostala. Přišel jsem na ni jen díky DK a přes počáteční nevoli mě chytla a už nepustila. Musím se přiznat, že jsem na konci skoro až pustil slzu, ale zpět k hodnocení. Nejslabší částí knihy mi přijdou Standingovy cesty do minulých životů, které by měly naopak být stěžejní, což je docela škoda, i když příběh o námořníkovi z Čosenu je skvělý. Jinak nemám co vytknout 5/5
Velmi zajímavá kniha. Trochu děsivá, ale pěkná. Něktré "cesty" jsou sice trochu nudné a zdlouhavé, ale rozhodně stojí za přečtení.
Po přibližně deseti letech jsem si znovu přečetl tuto Londonovu knihu, kterou považuji za velmi dobrou, ale zároveň velmi zvláštní. Výborná je kritika vězeňského systému, která je podána velmi ironickým a sarkastickým způsobem. No a samotné téma toulek "po hvězdách" ve mně dokázalo vzbudit spoustu otázek a přimělo k přemýšlení. Závěr mi přišel lehce rozvleklý, jako by London už už chtěl skončit, ale pořád nevěděl jak, a tak psal a psal. To je ale jen maličká vada na kráse.
Můj první London. V dobách povinné četby jsem k němu cítila podivnou nechuť, ale vypadá to, že už jsem dozrála :-). Krásná kniha - neuvěřitelně propracovaná - příběhy, postavy,.... Je v ní všechno. Mozaika drží pohromadě, místy dojímá, místy šokuje, donutí vás přemýšlet.
Tahle knížka mě v období dospívání naprosto uhranula, četla jsem ji několikrát a pokaždé mne zasáhla velmi hluboce. Řadím ji mezi knihy, které velmi ovlivnily můž život.
Jack London mne v této knize velmi zaujal. Celkovou myšlenkou knihy i vypravěčským stylem. Nikdy nepotvrzený, staletí tradovaný, mýtus reinkarnace jako na dlani.
Jedna z nejlepších Londonových knih, Jsem jeho fanoušek, takže už jsem pár desítek jeho knih přečetl a mám s čím porovnávat. Každopádně mě vždy trochu naštve, že si každý pod jeho jménem představí jen průměrnou povídku "Bílý tesák" Toto je něco naprosto jiného a hodně odlišného od ostatních knih, které napsal. Dnes jsem tuto knihu dočetl potřetí, ale ještě se k ní určitě vrátím.
Začnu tím, co mi na knížce vadilo a co mi brání od udělení 5 hvězd. Byla to ta zatoulání do minulých životů. Ani ne tak samotné příběhy, ty se mi v podstatě i líbily a neupírám jejich potřebnost pro celkového ducha knihy. Těžko si bez nich plně utvořit vědomí velikosti a rozmanitosti života, jeho krás a krutostí. Především podle mě pomocí těchto vsuvek autor upozorňuje na pomíjivost a vzácnost žití. Ukazuje, že ač ho bereme jako samozřejmost, může život zcela rychle a překvapivě rychle skončit. Ale myslím si, že těch příběhů bylo více, než bylo nutné. Při několikátém už jsem si říkal: "Ale ne, mě zajímá, co se stane se Standingem.." Což jen dokazuje, že hlavní příběh je velmi poutavý a hrdina má můj obdiv. Předpokládám, že až někdy narazím na nějaké osobní problémy, vzpomenu si na tuto knihu a jen se nad nimi pousměju..aspoň doufám :-)
Bolo to zaujímavé čítanie.
Čo sa komentárov týka, keby J.London žil dnes v dobe, keď už channeling je niečo, čo sa uznáva, nikoho by nenapadlo poukázat na nevzdelanosť autora. Ved Edgar Cayce dokáže svojimi knihami radiť v oblasti zdravia a chorôb viac ako poniektorí vzdelaní lekári a čo sa liečivej sily lásky týka, zahanbí aj väčšinu duchovných z povolania a tiež nebol v obore študovaný.
Ja som len prekvapená, že nikto nespomenul podobnost Tuláka po hviezdach z kníhami Lobsanga Rampu, ktoré som čítala už predtým. Ja som pri čítaní Tuláka mala pocit déja vu.
Osobne si myslím, že J.London podľa toho ako žil a písal, vôbec nebol obyčajný človek a vedel svoje.
Nenazvala by som ho nevzdelancom.
Líčení pocitů při nasazování svěrací kazajky je doslova srdcervoucí až bere dech, velmi poutavě napsáno.. První výlet do minulých životů mě zklamal svou rozvleklostí a část jsem přeskočil (což málokdy dělám), ale pokračoval jsem a další příběhy už byly v pohodě, zejména ten poslední se ztroskotáním na kamenném ostrůvku se mi hodně líbil.
Taky mi trochu vadilo občasné přesvědčování (typu milý čtenáři, uvědom si..) o tom, že duch je věčný, neumírá a každý v sobě nosíme nepočítaně z předchozích životů (doslova). Ano, věřím, že v tomto případě se ve vyprávění Morella přihodilo něco nadmíru výjimečného, ale dokazuje to jen ohromnou duševní sílu a obdivuhodné schopnosti hlavní postavy. Každopádně jsem rád, že jsem na knihu (díky A700:) narazil, vzbuzuje hodně emocí a dobře se čte.
Jaké překvapení - nikdy bych nečekala, že mě kniha s vězeňskou tematikou tak zaujme. Ale ona Standingova jízlivost vůči vězeňským dozorcům a i jeho optimismus jsou značně motivující k dalšímu čtení.
Už samotný styl psaní byl pro mě velmi čtivý. Kontakt se mnou jako čtenářem mi prostřednictvím ich-formy a častého oslovování přišel málem až hmatatelný.
Myšlenky rozvíjené v tomto díle jsou značně přesvědčivé, i když doteď jsem třeba takové smyšlení považovala za hloupost, některé věty mě opravdu donutily pozastavit se nad jejich významem.
Zaujala mě hlavně pointa, posledních pár stránek jsem četla jedním dechem a zároveň přemýšlela nad nadčasovostí. On London měl možná pravdu, že dnešní doba je krutější a méně mravná jak doba dřívější. Těžko říct, jestli společně s citátem: "Inteligentní lidé jsou krutí. Hloupí lidé jsou příšerěně krutí," nám chtěl naznačit, že lidstvo čím dál víc hloupne..
Musím uznat, že některé pasáže (vypravování jednotlivých příběhů) mě trochu nudily, ale řekla bych, že tohle záleží na vkusu čtenáře.
Štítky knihy
20. století vězení, věznice reinkarnace USA (Spojené státy americké) minulé životy podle skutečných událostí mučení povídkové romány
Autorovy další knížky
| 2002 |  Démon alkohol |
| 2020 | Tulák po hvězdách |
| 1974 | Bílý Den |
| 2003 | Bílý tesák |
| 1988 | Mezi zlatokopy |
Mám ráda tuhle knihu. A taky jejího autora. Ale musím říci, že mě překvapilo mnoho komentářů. Shinie si myslí, že Jack London byl naprosto bez vzdělání a je překvapená jeho rozsahem znalostí. Je pravda, že formální vzdělání neměl, ale to, co dokázal nassát neformálně bylo obdivuhodné. Pro všechny podobně překvapené čtenáře doporučuji Irvinga Stonea - Námořník na koni. A všechny, kdo si myslí, že Jack London byl spisovatel jen dobrodružných románů a povídek, bych ráda ujistila, že to opravdu tak není. JP kritizuje Londonovu agresivitu, jakoby si myslel, že se jedná o autobiografii - opravdu to tak není, je to jen příběh, ale zřejmě až příliš dobře napsaný..