Tulák po hvězdách
Jack London
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/130/bmid_tulak-po-hvezdach-6GG-130.jpg
5
3009
513
Tulák po hvězdách vyšel poprvé v roce 1915. Jack London byl inspirován skutečným příběhem nevinně odsouzeného Ed Morrella, který si vytrpěl pět let samovazby. Londonovi se podařilo prosadit obnovu procesu a Morrell byl v lednu 1914 z věznice v San Quentinu propuštěn. Na základě jeho vyprávění autor vytvořil skutečnou báseň o svobodě a utrpení bezmocného jedince. V románu pak ostře obžaloval americkou justici a odhalil barbarsky surové metody vězeňských správců...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2001 , LabyrintOriginální název:
The Star Rover , 1915
více info...
Přidat komentář
Asi jedna z nejlepsich knih, jakou jsem kdy cetl. Neodlozil jsem ji, dokud jsem ji "neslupnul" celou.
jsou knihy, díky nimž si člověk uvědomí jak je krásné, že umí číst. Tato mezi ně rozhodně patří
Intuitivní popis prožitku kolektivního nevědomí křížený se strhujícími příběhy ve stroboskopických záblescích času a historie. Četla jsem jako mladá, dodnes ve mě zůstal hluboký dojem. Je to jedna z nejlepších knih všech dob :-)
Krása. Také jsem očekával, že mne příběhy nezaujmou tak jako pasáže z vězení, ale mýlil jsem se. Celou knihu jsem proletěl téměř jedním dechem.
Pěkná kniha. Únik z hmotné reality do rozličných duševních světů. Jinak by to v případě hlavního hrdiny snad ani nešlo, aby s někým bylo tak hrubě zacházeno a byl stále ještě " tady". Zvláštně pojatý příběh. Mě se kniha líbila.
Asi kdybych četla v 17ti, upadla by mi úžasem brada. Dnes okoralá věkem, už jen konstatuji, že sebehypnóza hlavního hrdiny a následné žití v jiných životech mě nebavilo tolik, jako popisy pocitů z vězení a těsně před popravou. Hlavně ale! London umí krásně vyprávět.
Někde jsem tu četla, že Tulák po hvězdách je optimistická kniha. Hm, mám naprosto odlišný pocit. Smutek a melancholie mě po přečtení přepadla.
London na to jak vyrůstal a jak chlastal tak teda klobouk dolu před tím co napsal. Toto je jedna z dalším mistrovských děl popisující lidskou surovost, ale také zároveň sílu lidského ducha. Co se týče popisování minulých životů tak Jung by to asi vysvětlil kolektivním vědomím a někdo jiný zas pouhým pomatením smyslů, ale prostě paráda!!
Jack London ve svém románu přichází s myšlenkou, že fantaskní sny možná nejsou jen výplodem naší bujaré fantazie, ale vzpomínkami naší duše. Vypravěč knihy se nachází ve vězení, je odsouzený k trestu smrti a jediným únikem před bolestí se mu stane záměrné umrtvení těla a cestování do minulých životů. London zde odkrývá myšlenku dualismu a dostává se až na dřeň ideí o nesmrtelnosti duše. Vypravěč ve všech svých minulých životech objasňuje lidskou podstatu, jakýsi běh v kruhu. Kritizuje lidskou morálku, která se nikam za celá tisíciletí neposunula (ba možná naopak), zároveň ale vyzdvihuje sílu lásky, která je vůdčí energií ke všemu pokroku a něčím krásným, za co stojí žít. V románu zároveň upozorňuje na špatné poměry ve věznicích. Navíc velmi příjemně překvapí, jakým reálným způsobem vyjádřil postavu vypravěče - nejde o žádný archetyp kladného hrdiny, je to člověk v celé svojí přirozenosti - má své špatné stránky, ale i své kladné, spoustu emocí a pohnutek, které ho vedou a touhle pravdou si dokáže získat čtenáře na svou stranu, přát mu jeho smíření se smrtí ohraničené vírou v nekonečnost ducha.
Hluboké lidské příběhy navlečené na drsné režné folsomské niti.
"Hmota je jediná iluze."
Pořád přemýšlím, co si vlastně mám o této knize myslet. Na jednu stranu je to kniha zajímavá a hluboká s popisy běžného dění ve věznici, ze kterých běhá mráz po zádech a na stranu druhou jsem se u některých výprav do minulých životů ztrácela v postavách a ději, tudíž mě čtení chvilkama nudilo...
Už je to dávno, co jsem tuhle knihu naposled držela v rukou, ale tehdy jsem jí byla naprosto fascinovaná...ten pocit jako vzpomínka vydržel dodnes...
Jedna z knih, která na mě zanechala obrovský dojem. Příběh se mě dotkl až do morku kostí. Měla jsem chuť se za něj bít, něco pro něj udělat. Ale on to zvládl sám. Opravdu jsou to jeho bývalé životy? Opravdu funguje reinkarnace? Jak jsem tak s ním prožívala jeho utrpení ve vězení a viděla, že se nevzdá, že ať je k němu vedení věznice jakkoliv nespravedlivé, on vytrvá, postaví se jim a ještě se jim vysměje do očí! Kde v sobě bral tolik síly, odkud čerpal energii, aby pak dokázal bránit morální hodnoty a svobodu? Snažili se ho zlomit, ale jeho ducha se jim nikdy přemoct nepodařilo. Ve chvílích největší potupy se utíkal do světa svých minulých životů, prožíval znovu příběhy těchto cizích, ale přesto nějak známých lidí. Jeho osobnost neformoval pouze jeho současný život, ale také zkušenosti těch minulých, ukryté někde v podvědomí. Toulejte se po hvědzdách spolu s ním a zažijte neopakovatelná dobrodružství. Poodhrňte tajemství života v tomto mistrném textu!
Nebudu zde zdlouhavě opakovat, co již zde bylo napsáno. Téměř se všemi komentáři lze souhlasit. Chtěl bych ale upozornit na trochu jiný rozměr tohoto díla, jak jsem ho třeba viděl já. Kniha je totiž víceplánová, proto v ní může každý vidět právě to, ke které rovině se přichytí. Básen' o svobodě a utrpení, dobružný příběh atd. Avšak jedna z rovin je aké rovina plně mystická, která si v ničem nezadá s podobnými klasickými díly jiných autorů. Reinkarnace, postup vymanění duše z těla které složí jen jako její přechodné útočiště atd. Měl snad London s těmito stavy skutečné zkušenosti a příběh tuláka po hvězdách mu posloužil pouze jako nosné médium k tomu, aby se o tyto poznatky s námi podělil? Pro ty, které by tato myšlenka zaujala mám odkaz na knihu Stanislava Motla - Strážce brány, konkrétně na kapitolu Volání Jacka Londona. Každopádně dávám knize plný počet bodů.
No, tak nevím. Všichni to tu vychvalujete. Čím to je, že se mi tahle kniha nelíbila? Je chyba ve mně? Vždyť jsem romantik a mám rád dramatické zvláštní příběhy. Možná by se mi to víc líbilo, když mi bylo třináct? Nevím. Chudák Darell, furt sešněrovaný v kazajce, až mu kosti praštěly. A snil a snil. A ti nádherní chlapíci, do nichž se jakoby převtěloval. Abych to teda shrnul: dobrodružná kniha křížená s pohádkou a nic mi to neřeklo. Tady patří do první stovky, ale já znám 500 lepších.
Tak veľa som o tejto knihe počula, tak dlho som ju mala pred očami a predsa som ju neustále odkladala. Moja chyba, pretože kniha si zaslúži veľmi veľkú pozornosť.
Príbeh Darrella Standinga, odsúdeného na trest smrti, uväzneného na samotke, po väčšine času zviazaného v kazajke a predsa sa túlajúceho po hviezdách.
Jack London preniesol do tejto knihy veľké a zaujímavé myšlienky týkajúce sa samotného života, pevného odhodlania a aj toho, kde sú hranice našej slobody.
Vďaka Standingovi si uvedomíme, aká silná je ľudská vôľa a aká veľká je sila myšlienky. Spolu s ním zažijeme dobrodružstvá jeho minulých životov, čo nás donúti premýšľať nad otázkou vlastného bytia a života po smrti.
Tak ako London končí svoju knihu, tak jeho slová mi ostávajú v mysli (asi) natrvalo: "Čím budu, až budu zase žít? To bych rád věděl. Rád bych to vědel..."
Rozhodně nejlepší kniha kterou jsem kdy četl. Kniha, která započala moji absolutní vášeň po veškeré tvorbě od Jacka Londona.
Štítky knihy
20. století vězení, věznice reinkarnace USA (Spojené státy americké) minulé životy podle skutečných událostí mučení povídkové romány
Autorovy další knížky
| 2002 |  Démon alkohol |
| 2020 | Tulák po hvězdách |
| 1974 | Bílý Den |
| 2003 | Bílý tesák |
| 1988 | Mezi zlatokopy |
První polovinu knihy jsem četla s nadšením. Skvělý námět, zajímavě podaná prastará myšlenka o reinkarnaci a nesmrtelnosti lidské duše. Ve druhé polovině se mi nicméně občas zdálo, jakoby se autor snažil těžit z již vyčerpaného tématu nabízením dalších a dalších příběhů.