Tulák a svět

20.01.2024

(SPOILER) Budu psát jen o povídkách, které neobsahuje výbor Hořké povídky a Drsné lásky. O těch jsem psal v komentáři u těchto knih.
Jedou - jen jakýsi obrázek ze škuneru, na němž se přes Kaspické moře vracejí do Ruska námezdní dělníci. Mladý muž a mladá žena - smyslné, drsné, krásné - a velmi romantické.
Desetník - o prvním zamilování třináctiletého chlapce, jenž zakusil trpké nepochopení a ponížení ve chvíli, kdy očekával polibek od zbožňované ženy.
Konovalov - jak silné! Skvělý portrét bosáka, alkoholika, citlivého člověka, který je jednou z nejzajímavějších postav světové literatury. Scény z pekárny, kdy Maxim čte Konovalovi knihy (o Stěpánu Razinovi) jsou opravdu dojemné. A pak závěr - z Fedosie, kde se staví molo. Ty popisy lidského hemžení! A v tom všem hledání opravdové důstojnosti. Žádná zjednodušená ideologická klišé. Autor hledá, kde najít důstojnost pro lidi, jako je Konovalov. "Proč nemohu být klidný? Proč jiní lidé žijí, a jde to, zabývají se svou prací, mají ženy, děti a tak dále.? A vždycky mají chuť dělat to či ono... Ale já nemohu. Hnusí se i to. Proč se mi to hnusí?" Kolik podobných tázání u Gorkého je!
Boles - jak má padlá žena jako Tereza najít lásku? A tak si ji vymyslí. Jenomže její soused se na ni dívá tolik skrz prsty! A pak to pochopí. "Čím víc člověk okusil hořkosti, tím usilovněji touží po sladkém. A my, lidé zahalení do svých chatrných ctností a zírající jeden na druhého závojem domýšlivosti a přesvědčení o své všestranné neomylnosti, to nechápeme. Vypadá to dost hloupě... a hodně krutě. Říkáme "padlé bytosti"... A kdo jsou ty padlé bytosti? Především - lidé, tytéž kosti a krev, totéž maso a tytéž nervy, jaké máme my. Káže se nám o tom den co den už po celá staletí. My sice posloucháme ... ale jak je to všechno nechutné! Vždyť v podstatě jsme sami také padlí a pravděpodobně velmi hluboko padlí... do propasti všemožné domýšlivosti a přesvědčení o převaze vlastních nervů a mozků nad mozky a nervy lidí, kteří nejsou tak mazaní jako my a nedovedou se tvářit dobrými, jako to umíme my... Ale raději dost o tom! Je to všecko tak stará věc, že je dokonce trapné o ní mluvit...
Gubin - zamotané předivo vztahů, v nichž vládne lest, zášť a pomsta. Gubin je jedním z těchto podlých lidí. Na jeho adresu zazní slova, která platí ještě více o těch, kteří v Rusku brzy povládnou: "I tvoje vzpoura proti lidem - to je jen z toho, že nemáš co dělat, z dlouhé chvíle se nudíš, a tak sis vymyslel zábavu, jako že sloužíš bohu, jako že miluješ pravdu, ale ve skutečnosti jsi ďáblův pacholek..."
V stepi - dechberoucí líčení přírody a v ní tři tuláci, kteří zabijí čtvrtého - nejprve jej oberou o jídlo, pak jej jeden z nich uškrtí - snad pro peníze. Povídka končí slovy, která tolik kontrastují se známým "Člověk - to zní hrdě.": "Nenesu vinu na tom, co se s ním stalo, právě tak jako vy nejste vinen tím, co se stalo se mnou... A vůbec nikdo není ničím vinen, protože všichni jsme - stejný dobytek."
Na parníku - když je někdo narušená osobnost, je pro něj páchání zla neodolatelné. Ať už to znamená vyhodit koště z lodi, někoho praštit ve spánku polenem po hlavě nebo zabít. "Ovzduší je horké, malátné a vše je jako sen...!
Vaňka Mazin - o lidské důstojnosti, která se nenechá zlomit třemi rubly. "Tys vsadil do toho celou svou duši, a on - jednu jedinou třírublovku! Což to není urážka?"
Zkazky o Itálii - silný je příběh, v němž starý rybář na rozbouřeném moři v ohrožení života sděluje synovi nahonem vše důležité o životě, protože ví, že zemře.
Shrnutí: Gorkij je velký spisovatel, analytik, který svou velkou inteligencí prohlédá příčiny všeho ruského marasmu. A nakonec - co od spisovatele čekat víc. Bohužel svou pověst pošpinil přátelstvím s Leninem a podporou bolševické tyranie.