Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408674/bmid_tiche-roky-Vcp-408674.jpg
5
6580
6580
Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Ale jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, povězte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je jiný než ty předchozí. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky. Cenné na jejím psaní je nejen zvolené téma, ukotvené v autentické české minulosti, ale především práce s jazykem. Mornštajnové psaní je nesmírně citlivé, přitom však nikterak sentimentální, bez kapky sebelítosti, směřované k postavám.... celý text
Přidat komentář
Je to má druhá knížka od této autorky a jsem zase velmi spokojená. V knížce je krásně vidět, jakou sílu mají rodičovská slova a jejich chovaní vůči dětem, kteří díky tomu mohou nést doživotní následky.
(SPOILER)
O Aleně Mornštajnové jsem toho slyšela mnoho, někdo její tvorbu miluje, někdo jí naprosto strhá. Já jsem se k autorce dostala až letos a teprve nedávno, její Hana mě naprosto dostala, a tak jsem si honem obstarávala další knihy.
Tiché roky jsou vyprávěné z pohledu dvou hlavních postav, otce a dcery, jejich životy jsou poznamenané mnohým, ale hlavně rodinným tajemstvím, které stále znovu zasahuje do dění.
Bohdany mi bylo hodně líto, Svatopluka jsem si oblíbit nedokázala, pochopit ovšem ano. Postavy rozhodně nebyly černobílé, takže působí reálně a dokáží Vás i reálně nakrknout. Příběh plyne hladce a na pozadí se odvíjejí dějiny Československa.
Moc se mi líbil autorčin styl psaní, rozhodně to nebyla poslední kniha, kterou jsem od ní četla. V knihovně už na mě čekají další dvě.
Jak to máte s autorkou vy?
Bylo smutné, že právě ona, která se uměla dívat na svět očima dítěte, chápala je a milovala, vlastní děti mít nemohla.
Bez určité zatvrzelosti se ve světě chudých přežít nedá.
Moje druhá kniha od autorky a než si přečtu další, tak si musím dát pauzu. Je to opět skvěle napsané, ale část té ponurosti jako by ve vás zůstala. Konec by mohl být více rozepsaný, ale chápu ho, je součástí konceptu celé knihy.
(SPOILER) Za me takovy prumer. Ani nenadchne, ani vylozene neurazi. Tato autorka nebude muj salek kavy. Bylo tam za me opet dost nelogicnosti. Neschopni detsti psychologove, tatinek, co by sam potreboval psychologa (mozna spis psychiatra), holcicka, co mela rada kazdeho, kdo byl zrovna po ruce (babicka? Bela?). Svazek Svatopluk a Eva? To vazne? Eva by musela frcet na necem mega silnem, aby o Svatopluka vubec zavadila pohledem, ne pak svatba a dite. A Blanka? Srazi nekoho autem a nepozna ani zda je zivy nebo mrtvy a kdyz projevi znamky zivota, tak ho zatahne do lesa? Uz chybelo jen aby ho zahrabala. Take mi prislo dost divne, ze ta dalsi holka v aute, co jedina projevila aspon kousek svedomi, by aspon nezavolala anonymne z budky, ze se neco stalo. Cele dost prekombinovane a tak nejak nedotazene.
Ma druha přečtena kniha od autorky a jeji styl se mi moc libi. Opet ponury pribeh, ktery ve Vas vyvolá emoce. Libil se mi styl vyprávění, pekne to odsypalo. Zaver byl zajímavý, i kdyz chapu takove otevřené ukončení. Stejne by me zajimalo, jak by to pokračovalo dal
Jak je u paní Mornštajnové běžné když její knihu vezmete do ruky tak už jí nedokážete prostě odložit a Tiché roky opět toto pravidlo potvrzují.....
Krásně napsané, smutné a emočně... no náročné...
Mnohdy stačí jen svým blízkým říci co cítíme nebo požíváme, co nás trápí. A ušetříme svým blízkým i sobě spoustu bolesti a smutku který může trvat roky... DOPORUČUJI
No jo, Mornštajnová .. zase kulervoucí doják a emoční lavina, jak jinak. A nejvíce mě fascinuje, že toho efektu dosahuje bez jakéhokoli tlačení na pilu, její psaní je civilní a uvěřitelné, ale zároveň hluboké a jde až na dřeň. Tato autorka pro mě na české scéně naprosto vybočuje a po několika přečtených románech nemám pochyby o tom, že stojí za to si od ní koupit jakoukoli knihu a vždy to bude kvalita.
Opět naprosto skvělá kniha,která se četla moc hezky.Těším se na další knihu od autorky...
Moc krásná kniha, jakožto asi každá od paní Mornštajnové, musím doplnit ještě i těch pár, co jsem zatím nečetla :) Takhle ukončený závěr mi hrozně připomněl Murakamiho, u něj taky pokaždé, když chci vědět, co bylo dál, to takhle skončí :) Ale u paní Mornštajnové mám hrozně ráda, jak se všechny příběhy ke konci krásně spojí, dokáže životy rodin vždycky tak komplexně vykreslit, i když na pozadí nějaké tragické události, ale to je přesně to, co čtenáře upoutá..
Výborná kniha. Příběh, který má dvě časové linky je čtivý, trochu tajemný, má spád a dává prostor k zamyšlení. Vřele doporučuji.
První setkání s Alenou Mornštajnovou a musím říct, že mě to bavilo :) Příběh opravdu tajemný, vyvolával zvědavost... motivy z dob socialismu mám ráda. Škoda, že nevíme, jak to přesně dopadlo :D
Příběhy v knihách Aleny Mornštajnové mají duši. Ačkoliv čteme o nelehkých osudech lidí různého věku, něco je spojuje... Těžká doba a vypořádání se se svým životem dle možností daného místa a většinou státního nastavení. Opět silný příběh obyčejných lidí v proudu času.
Kniha o nešťastných lidských osudech. Nejsmutnější na tom je, že to nejvíc schytají ti, kteří za nic nemohou. Někteří lidé by neměli mít děti.
Mě tohle prostě baví, první co mě ale napadne je to, že kniha končí v příběhu zoufale brzy. Projdeme s hlavními hrdiny několik generací, ale stejně bych chtěla prostě vědět víc. Tyto postavy byly fakt opravdové se všemi kladnými i zápornými vlastnostmi a i s nepřátelským, zapšklým a namyšleným komunistou Svatoplukem prostě člověk musí někdy soucítit.
První kniha od paní Morštajnové....byla jsem natěšená, každý o ní mluví, každý ji čte...tak to asi bude výjimečně talentovaná spisovatelka...vypravěčka...Ufff, ač jsem docela velká čtenářka, těch 295 stránek bylo náročných.... NE, NELÍBILO SE MI TO....Velmi slabý podprůměr...omlouvám se každému, kdo si toto čte a koho svým hodnocením naštvu....Ač je mi paní Alena moc sympatická, alespoň tedy na fotkách...její dílo (tedy konkrétně toto) nestojí za moc... Jak tu někdo už psal...je to MDLÉ A O NIČEM...... :-(
(...problém asi bude, že jsem asi tak o dvě dekády mladší, než autorka...a asi chápu, že na rozdíl ode mě spousta čtenářů zažila to, o čem píše, možná se s tím dokonce dokáží i ztotožnit....a tedy v tomto příběhu našli zalíbení...)
Co ALE VELMI OCEŇUJI, NEZAHLÉDLA JSEM V KNIZE JEDINOU HRUBKU..což se kór v dnešní době dost cení...nebo alespoň já to cením.....)
Všichni mi říkali, že Hana je bezkonkurenční. Byla skvělá, tak jsem si po jejím přečtení chtěla půjčit Listopád, ale nebyl k dispozici, tudíž se mi dostala do ruky tato kniha. Díky Bohu za to, dlouho jsem při dočítání knížky neměla slzy v očích. Silná, dojemná... Asi o tomu není potřeba víc dodávat. Za dva dny přečteno.
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Příběh se mi velice líbil, připadá mi, že jednotlivé postavy jsou velmi pěkně psychologicky vypodobněné. Je vyprávěný postupně střídavě dcerou Bohdankou a otcem Svatoplukem. Zatímco vyprávění Bohdany by mohlo být jejím zápisem v deníku, protože je v ich formě, vyprávění o otci je v er formě.
Zajímavé je, jak poslední slova jedné kapitoly jsou i prvními slovy kapitoly nové. A tak postupně rozkrýváme příběh Svatoplukova života, jeho chudého dětství na Žižkově za krize a Protektorátu, jeho nadšení pro budování socialismu, dosti smutné osudy sourozenců, jeho velkou lásku k hudebnici Evě, která se stane jeho manželkou. Jeho docela ošklivý, zvláštní vztah s matkou, dcerou Bohdanou a druhou manželkou Bělou. To, jak se z něj stal vlivem okolností i povahy protivný, ironický morous.
Vyprávění Bohdany začíná v okamžiku, kdy ji ve třinácti letech pojmenuje umírající babička Blankou. Bohdana začne s pátráním, kdo byla ta Blanka, o které se doma nesmí mluvit...
Bohdany mi bylo líto, toho, jak se k ní otec Svatopluk choval, jak ji přehlížel. Ještě, že Bohdana měla spřízněnou, milující duši - laskavou a chápající macechu Bělu. Musím přemýšlet nad myšlenkou, že strom, který nemá kořeny nemůže nést plody.
Celkově mi připadá, že autorka se při psaní inspirovala mou oblíbenou pohádkou Sedmero krkavců. Stejně jako v té pohádce vyřčená zlá slova mění osudy lidí. Také hlavní hrdinka Bohdanka pátrá po své rodině a aby ji dokázala zachránit, nesmí promluvit. A také se jí to, stejně jako hrdince Tichých roků podaří. Ale ať se autorka inspirovala kdekoliv, napsala velmi siný a dobrý příběh.