Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408674/bmid_tiche-roky-Vcp-408674.jpg
5
6580
6580
Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Ale jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, povězte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je jiný než ty předchozí. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky. Cenné na jejím psaní je nejen zvolené téma, ukotvené v autentické české minulosti, ale především práce s jazykem. Mornštajnové psaní je nesmírně citlivé, přitom však nikterak sentimentální, bez kapky sebelítosti, směřované k postavám.... celý text
Přidat komentář
Výborný román. Na Hanu nemá,ale ta byla dokonalá. Toto je příběh jiný, ale také silný. Věci nebývají takové, jaké se zdají na první pohled být a lidský osud je nevyzpytatelný. Doporučuji.
Pokud máte Alenu Mornštajnovou rádi, určitě si nenechte ujít ani její novinku Tiché roky. Za sebe mohu říct, že Hana byla lepší. Jenže laťka tak byla nastavená příliš vysoko a další dílo by muselo být opravdu hodně dobré, aby ji překonalo. Takže přestože Tiché roky nejsou tím nejlepším, co autorka napsala, pořád je to skvělá kniha.
Tak na tuto knižní novinku jsem se těšila jako malá holka už několik týdnů. Včera jsem začala číst a právě jsem dočetla. Strhující, těžko hledám slova. Došlo i na slzy a kapesník, jak bývá u Mornštajnové zvykem. Dojemné, velmi lidské.
Já jsem teda zase nadšená..
Příběh jedné rodiny. Příběh o vztahu otce a dcery. O tom, jak nekomunikace může ubližovat a rozvrátit vztahy v rodině.
Knížka je psaná ze dvou pohledů, jednu kapitolu vypráví otec Svatopluk a druhou dcera Bohdana.
Musím říct, že paní Mornštajnová dokázala nádherně vykreslit osobnosti, pocity a křivdy každého člena rodiny.. Knížka se četla s neuvěřitelnou lehkostí, děj krásně plynul a rozplétal se.. Ke konci mi ukápla i slza.
Paní Mornštajnová je úžasná vypravěčka, je to jako sedět na klíně babičce,která vám vypráví příběh ze své minulosti. Postavy v knížce vám úplně ožívají před očima.
Já smekám, nad její genialiatou..Co knížka, to skvost a ukázka toho, jak je náš český jazyk rozmanitý a krásný..
Za mě zase plný počet..
Alena Mornštajnová je moje bohyně: kde se vzala, tu se vzala paní ve středních letech s civilním povoláním a pozoruhodnou prvotinou. Pak napsala knihu roku. Bylo to tuším před dvěma lety a ocenění jí neudělila Magnesia, ale já :) (Ano, mezitím byl ještě Hotýlek, ale ten se se mnou trochu minul...) Každopádně když jsem se pak dočetla, že autorka zvažuje dát si pauzu nebo dokonce přestat psát docela, přišlo mi to škoda. Naštěstí to tak nedopadlo: po knize pro děti Strašidýlko Stráša tu máme novinku Tiché roky. Přečetla jsem tři odstavce a bylo to, jako když po dlouhém dnu vklouznete doma do papučí, jako rozhovor se starou kamarádkou po letech, kdy ale máte pocit, že jste se naposledy viděly včera... Celá recenze včetně audioukázky zde http://www.zenavknihach.cz/75-alena-mornstajnova-tiche-roky
Moc jsem se těšila a opravdu bylo na co. Obdivuji paní Mornštajnovou jak dokáže vykreslit postavy a pestrost jejich osudů,které pozvolna odkrývá. Jsem z nové knihy nadšená a podle mě laťka opět přeskočena.
Já jsem naprosto spokojená a nadšená. Dostala jsem přesně to, v co jsem doufala - krásně napsanou, citlivě podanou, tajemstvím opředenou - rodinnou ságu. Je neuvěřitelné, jak moc paní Mornštajnová zná své postavy a rozumí jejich chování - ať už tomu navenek, nebo tomu, co se odehrává v jejich vnitru. Opět jsem si zde potvrdila, že člověk nemá nikoho soudit, protože nikdy neví, čím si dotyčný prošel... A ještě musím podotknout, že díky rychlosti vydávaných knih jsem se trochu bála kvality, ale mé obavy byly naprosto zbytečné. Autorka má pro mě nezaměnitelný styl, ale příběh byl opět originální, uvěřitelný a neskutečně lidský.
Chtela jsem dat 2 hvezdicky,protoze vubec me to nebavilo, ale ke konci me to chytlo, i slza ukapla
Krásné, dojemné, ovšem na veliké literární úrovni. Opět se mi na závěru v oku zatřpytila slza. Autorka umí !
Neskutečně čtivá kniha. Úžasně, a přitom jednoduše napsaná. Příběh mě dostal. Střídají se zde kapitoly otce a dcery, jež rozděluje nevyřčené tajemství z minulosti. Určitě se tento příběh bude líbit každému!
Další krásný, lidský příběh o nás -lidech.I čtvrtou knihou dokázala p.Mornštajnová svůj jedinečný talent v psaní rodinných dramat.Nesrovnávejte prosím s předchozí tvorbou.Tiché roky je stejně dobrá kniha jako všechny ostatní co spisovatelka napsala.
Úžasně čtivě a poutavě dokáže paní Mornštajnová psát o neobyčejných životech obyčejných lidí...za mě opět - jako u všech tří předchozích - perfektní kniha, ke které se budu vracet. Upřímně doporučuji.
Děkuji paní Morštajnové za tuto knihu. Zmapovala v ní posledních osmdesát let života v naší zemi. Sedmdesát z nich jsem zde prožila a oceňuji střízlivost i věrohodnost, s jakou se jí to povedlo. Skvěle charakterizovala jednotlivé postavy tohoto rodinného (ale přeneseně i českého) životního příběhu. Každá z nich má svůj pohled, svou pravdu, svou víru, svůj způsob jak přežít a obstát v tom, co jim život nachystal. Není to ohromující, akční a strhující román. Je to klidné vylíčení uvažování a činů lidí kolem nás, kteří jednali i milovali tak, jak uměli nejlépe. Kniha o ztrátách a o mlčení, které může být východiskem i zhoubou.
Jak jen začít....
Předchozí knihy od paní spisovatelky jsem přečetla jedním dechem. Nezastírám, že favoritkou se stala Hana, která nasadila vysokou laťku tomu, co bude následovat. Nemohla jsem se dočkat až budu číst další skvost. Bohužel, ve výsledku musím ohodnotit jen třemi hvězdičkami a poznamenat, že jsem víceméně zklamaná. Téma je pro mne už "ohrané" a vyčerpané v jiných dílech. Vztahy protkané nádechem komunismu, neschopnost komunikace v rodině a nevyslovené tajemství ... nepsala o tom už Hanišová, Soukupová nebo Lukášková?
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Počáteční rozpaky z komunisicke éry, vystřídala emoční cestička přes moji mysl. Tak polovina knihy mě nudila, Svatoplukova politická cesta životem mě vůbec nebavila, protože z téhle doby je mi osobně zle. Jenže... To ticho o kterém celá kniha vlastně je mě bolí ještě teď po přečtení, ticho co nejde zlomit a překřičet.