Tělesný zjev Kristův

14.11.2019

Pořídila jsem si knížečku kvůli bakalářce, kde jsem musela dotknout toho, jak si lidé přestavovali Ježíše Krista v 19. století. Autor se vývojem této imaginace zabývá, a to na Západě i na Východě. Dozvěděla jsem se, že byzantští misionáři učili, že Kristus byl ubohý mrzáček napadají na pravou nohu, a proto prý mají ruské kříže šikmý podnožník. Za tuto užitečnou zajímavost dávám jednu hvězdu.
Celé líčení, od maleb v katakombách přes starověké sochy Krista po tzv. základní typ s vlasy a vousy rozčísnutými pěšinkou, ale tvoří jen základnu. Autor vám především hodlá otlouct o hlavu svoje nadšení Turínským plátnem a přimět vás (vy zatrolenci) k pochopení, že je pravé. Přičemž žije v domnění, že váhu jeho argumentů zvyšují vykřičníky. A musejí být tři.
Nelíbilo se mi tmářství a fanatismus, nelíbila se mi excitovanost, která by se hodila spíš k hysterické svíčkové bábě, nelíbil se mi pseudovědecký způsob zdůvodňování, který si na vědu hrál. (Názvy kapitol: „Jděme na to lékařsky!" – „A to biologicky napřed!" – „Leč i fysiologicky!" To jsme na pouti, že musíme takhle vyvolávat?)
Bezkonkurenčně „nejlepší" je však následující argument. Ježíš byl krásný, protože krásu dědí syn po matce, a v Písni písní je nevěsta nazývána nejkrásnější mezi ženami. –– Ten se, prosím, nacházel v kapitole o genetice.