Pustina zvaná mír
Arkady Martine (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/508880/bmid_pustina-zvana-mir-5El-508880.jpeg
4
19
6
Teixcalaan série
< 2. díl
Pokračování oceňované space opery Vzpomínka zvaná Říše z diplomatických kruhů daleké galaxie. Na hranicích mocného Teikskalánu se vesmírná flotila potýká s tajemnými mimozemšťany v prstencových lodích, které se objevují neznámo odkud. Velitelka Devaterá Ibiška se obrací na ministerstvo informací, aby z centra říše poslalo vyjednavače. Na vlajkovou loď tak přilétá vyslankyně Trojí Posidonie a o pomoc požádá také svou přítelkyni Mahit Dzmarovou. Mahit, která se po krátké době ve funkci lselské velvyslankyně vrátila z Teikskalánu, se obává, že ji strážci odkazu potrestají za její chování ve Městě. Přijímá tedy nabídku Trojí Posidonie a před nebezpečím uteče přímo na válečnou frontu. Jak má ale najít společnou řeč s mimozemšťany, když už jen komunikace s přítelkyní, k níž chová poněkud rozporuplné city, je pro ni těžký oříšek? A je vůbec možné domluvit se s civilizací, která používá jazyk tak odporný, že se lidem při pouhém poslechu krátké nahrávky dělá špatně od žaludku? Zdá se, že kulturní střet mezi staničníky a Teikskalánci je proti tomu, k čemu se schyluje, učiněnou procházkou hydroponickým sadem.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2023 , HostOriginální název:
A Desolation Called Peace , 2021
více info...
Přidat komentář
3.5
Máme to s Mahit komplikovanější. Celou dvojku jsem měla pocit, že se neustále musím krotit, že musím zůstat v hranicích space opery, protože překračovat svůj stín se nebude. Ale pak přišla autorka a na několika místech nabídla víc. Víc omáčky, víc zákoutích, no zkrátka a dobře nabídla víc věcí k prozkoumání. Ale nakonec vždy jen zůstalo u řečnické otázky. Takže jsem nakonec dostala politickou vztahovku, přesně to, čím má kniha být ALE, ale! Ta pobídka tam pro mě navždy zůstane a já budu asi pořád přemýšlet nad tím co by kdyby, protože jinak bych z toho všeho měla za chvíli rozmazanou šmouhu.
Po Vzpomínce zvaná říše přichází Pustina zvaná mír, pokračování série Teixcalaan. Doufala jsem v lepší druhý díl, ale nakonec jsme se, bohužel, nikam neposunuli, ale ani jsme úplně nepropadli, což je alespoň ta světlá stránka.
Opět se setkáváme s Mahit, která přijala nabídku Trojí Posidonie a před nebezpečím utíká na válečnou frontu. Objevuje se nová civilizace, která používá jazyk tak odporný, že se lidem při poslechu krátké nahrávky dělá špatně od žaludku. Jak je možné se s takovou mimozemskou rasou vůbec domluvit?
Jak mě v první knize příjemně překvapila jména postav, tady nebylo nic, z čeho bych byla odvařená. Kvůli čemu bych musela dočíst kapitolu a neodložit ji třeba i uprostřed věty. Občas mi přišlo, že se tu neřeší nic jiného než politika. Na můj vkus se to příliš táhlo. Do čtení jsem se tak musela nutit a těšila se na konec.
2. diel príliš spomalil. Sú tu už len dialógy a politika. Možno je toto budúcnosť sci-fi, ale môj šialok to nie je. Myceliu, ktoré to chvíľami pripomína, to nesiaha ani po kolená.
Aj Tesco pizza má viac šunky ako táto séria sci-fi. A nie že by tam neboli svetlé okamžiky, ale sú rozpustené v obrovskom množstve balastu, a pseudo vzťahových problémov trans gender hrdinky..
Jeden proporčný problém, na jednej strane máme Ríšu, s desiatkami planét a miliardami obyvateľov a na strane druhej vesmírnu stanicu s počtom obyvateľov menším od Komárna... asi akú armádu postavili, keď im denne zomrie nejaký pilot ale pri tom stíhajú riešiť prenos vedomia ktorý zaberie niekoľko mesiacov a z podstaty veci by sa mala aspoň časť pilotov dožiť dôchodku....
Myslím že jedného dňa z toho bude fajn vesmírna telenovela, zameraná na svoje publikum, ale obávam sa že skalných fanúšikov sci-fi to neosloví.
,,Tvá zářnost mi zanechala celý svět, a přece si připadám oloupena; nevadilo by mi být posedlá Tvými hvězdami prokletým duchem, , jen kdyby mne naučil, kterak se obejít beze spánku.
Pustina zvaná mír je ještě lepši, hlubší, krásnější a dojemnější než Vzpomínka zvaná Říše.
Mahit Dzmarová, Trojí Posidonie a nově i Devaterá Ibiška se zařadily mezi mé nejoblíbenější ženské postavy. Kdo si však získal mé srdce je Osmerý Protijed, jak já jen doufám, že vznikne další kniha z pera Arkady Martine!
Ke skvěle vybudovanému světu ze Vzpomínky zvané Říše se přidává téma prvního kontaktu. Kniha je akčnější, postavy jsou neskutečně dobře napsané a vztahy mezi nimi se prohlubují s každou otočenou stránkou.
Pro mě je to kniha o hledání sama sebe, o hledání místa na světě. O morálních hodnotách a důležitosti morálního kompasu, zásadovosti, ale také jisté tvrdohlavosti a držení se svých ideálů. Hloubka a krása této knihy mi vzala dech.
Zde na konci svých let / též složím tělo své / a nechám paměť odletět / v končiny neznámé?
Kde naši stanici / ukotví piloti, / kraj mrtvých ve tmě zářící, / kraj živé paměti?
Až tělo odložím, / co se mnou bude dál? / svou věčnou paměť propůjčím, / abych ji zachoval.
Až se zas probudím, / stanicí povolán, / nástupce svého slávu zřím / a vůkol hvězdný lán!
Štítky knihy
Kniha Pustina zvaná mír je v
| Přečtených | 21x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Knihotéce | 40x |
| Chystám se číst | 20x |
| Chci si koupit | 14x |
Pro mě stejně dobré jako první díl. Tentokrát se dění i intriky rozšíří do větši oblasti vesmíru.