Těhotnej Buddha

22.08.2023

Vynikající kniha originální ženy-bojovnice, která jak vostře mluví, tak vostře žije. Kromě toho si určitě nenechte ujít její YT kanál Spocklidem, kde vypráví o komunitě neslyšících a všem, co se toho týká. Neuvěřitelná žena. Smekám!

16.10.2022

Na tuhle knížku jsem se těšila dlouho, ale po přečtení rozhovoru s Klárou, alias spocklidem na instagramu, v časopise Heroine, jsem se na ni těšila ještě mnohem víc. Není to lehké čtení, ale ztráta dítěte není lehká nikdy. I přes tohle těžké téma podava Klára svou výpověď s nadledem, humorem a poselstvím toho, že nikdo, komu se tohle stane v tom není sám.
Klářina dcera Fínka - Serafína, je pojmenovaná po dračí bojovnici z knihy, Klára je člověk, který měl v těhotenství dready, dnes má duhové vlasy, je potetovaná a má nádherná elfí ouška.. A přes to všechno je to primárně žena, která má úžasné děti, působí jako mentorka ve vzdělávání s neslyšícími a její myšlenky jsou vždy plné témat, nad kterýma se zastavíte.
Číst její příběh nebylo lehké, ale co je kniha oproti skutečnému prožitku.
Mámy jsou bojovnice a tahle knížka snad každému otevře oči v tom, že mnohdy není vše tak, jak si spoustu lidí na první pohled domyslí.

Moje hodnocení: 10/10

11.07.2022

Velmi silná kniha, která bez skrupulí ukazuje, jaké to je ocitnout se v situaci, které se bojíme natolik, že si ji raději ani nepředstavujeme, nemluvíme o ní a udělali jsme z ní společenské tabu. Kvůli tomu se ti z nás, kteří museli této zkušenosti čelit, mnohdy vyrovnávají se ztrátou daleko hůře, což může mít zásadní následky jak pro jejich život, tak pro život jejich blízkých. Je opravdu třeba toto téma neopomíjet a nezavírat před ním oči, neboť se, bohužel, týká většího množství lidí, než by se mohlo na první pohled zdát (a to i v dnešní době a ve všech vrstvách společnosti). Těm, kteří si touto zkušeností prošli, nabídne kniha útěchu, autorka působí velmi upřímně, nesnaží se dělat ani lepší ani horší a vnáší i do takto zcela příšerné situace humor a nadhled. Důležitá byla pro mě i zkušenost autorky se zdravotnickým systémem, který svojí systémovou odosobněností nepřispívá ke zmírnění traumatu (čest výjimkám). Přímá zkušenost se smrtí, ztráta části sebe sama a následný život na pomezí mezi oběma světy již asi zůstane mojí součástí, proto jsem ráda, že nejsem sama. :)

07.06.2022

Po dlouhé době kniha, která ve mě zanechala opravdu silný dojem. Přelouskala jsem ji v práci během obědové pauzy. Po zbytek dne jsem však byla myšlenkami úplně jinde a má mysl se točila jen kolem toho, jaká k nám dokáže být příroda i sám život. Styl psaní mi velmi sedl a právě ta jeho autentičnost mě dokázala ošálit natolik, že jsem si chvílemi myslela, že se vše odehrává právě mě samotné.

Taktéž jsem knihu přečetla takřka na jeden zátah. Autorka se s tím moc nemaže, servíruje všechno syrově, jasně a stručně. Jazyk knihy mi nevadí, dělá knihu osobitější a s autorkou ladí.
Doporučuju dulám, porodním asistentkám ad. zdravotnímu personálu, který má co do činění s porody. A také těm, kteří (nebo jejichž blízcí) zažili něco podobného. Ženám v očekávání však určitě ne.
Příběh mi přišel předčasně utnutý, to je asi jediné, co můžu "vytknout".

14.05.2022

Knížku (nebo bych možná mohla napsat "tuto část příběhu" - protože se chystá pokračování) jsem přečetla doslova na posezení.
Je to smutný příběh. Místy je to drsné.
Jestli se někdy někomu podařilo aspoň částečně popsat, jak bolí srdce a duše, když se stane něco takhle nepředstavitelného, tak je to v téhle knížce.
Líbí se mi, jak je knížka psaná. Není to odborný rozhovor s lékařem, kdy půlce věcí nerozumíte a druhá půlka jsou jen omletý fráze, který byste chtěli zhmotnit a omlátit je někomu o hlavu.
Je to povídání o životě s obyčejným člověkem, který moc dobře chápe, jaké to je, když vám život podrazí nohy a ještě si do vás kopne. Takový člověk vám neřekne zbytečné fráze, které nechcete slyšet, protože ví, že to nepomůže. Můžete spolu tiše sedět a sdílet svou bolest. A tahle malá růžová knížečka může takového člověka zastoupit, když ve svém okolí nikoho podobného nemáte...

Těhotnej Buddha je útlý, civilní vyprávění masivní zkušenosti, kterou nechceš udělat.

Je to upřímný a otevřený příběh o tom, že co se může posrat, to se taky posere - a je fuk, jak moc silný a dobrý člověk jste a kolik jste si vložili do karmickýho fondu čokoládových mincí (za každý dobrý skutek jednu). Občas se "to" prostě stane.
A vy s "tím" pak musíte žít - protože alternativa (tedy nežít) je pro vás, jakožto bojovníky a rváče, příliš jednoduchá a rychlá. A ty my nebereme, díky pěkně. Ani se slevou. 
Klára si prošla zkouškou trav a tak jako Ged prchala před svým stínem, aby se mu nakonec postavila, a přestože boj to byl podobně lítý, i ona z něj nakonec vyšla vítězně.

Klára čekala nečekané dítě - v holobytu, s klukem, který si dodělával prezenčně maturitu, alternativní a od pohledu "problémová" (protože každý člověk s dredy je kedra, to dá rozum) a do morku kostí svá. A pak se stalo to, co máme všechny, co vláčíme ta břicha, zasuté vzadu v hlavě a co nás občas straší a co víme, že se může stát, ale proboha, nemysli na to! Hlavně na to nemysli nebo si to přivoláš!! A ona najednou byla ne-máma. Rup zug haluz. 
Co s tím? Co s bolestí, která vás cupuje na kousky - naráz a po částech zároveň, vytrvale, urputně, bez oddychu? Co se světem, který se sakra měl přestat točit, vždyť mně se rozpadl život!, ale nepřestal, protože je v tom, jak moc jsme mu u prdele, nemilosrdně milosrdný? Klára našla svojí cestu, a přestože se to nemusí všem zamlouvat, byla ta její cesta tou správnou pro ni a vedla tam, kam měla.
Kam vedla? K dalšímu miminku, k další naději - nemysli na to, hlavně na to nemysli, ale jak na to nemyslet, když to musíte furt všem opakovat? - a dalšímu kolotoči zdravotnické mašinérie, tentokrát většímu a zbytnělejšímu se závěrem dramatickým, děsivým, nadějeplným...
Popisy přístupu lékařů, sester a fungování v Podolí mi připomněly velice živě to, co jsem před deseti lety vědomě pohřbila někam hluboko a čemu vévodí absolutní zmatek a totální bezmoc. A to jsem, prosím, přišla, přirozeně porodila zdravé dítě, a po třech dnech zase odešla, a stejně...

Klářin příběh příchodem dračí holčičky na svět nekončí. Mrzí mě, že nepokračovala ve vyprávění dál, protože ten ostnatý drát, kterým je minimálně místy omotaný její život-mazel, vnitřnímu Buddhovi zasadil další ránu. A já bych si ráda přečetla, jak i tuhle bitvu vybojovala nebo jak nepřestává bojovat a když dochází síly, odhrne si zkrvavenou zpocenou ofinu z očí, přihne si vína a znovu zvedne meč. Silných, inspirativních žen totiž není nikdy dost.