Tatarák slečny Engely

Máte někdy pocit, že už Vás nemůže nic překvapit? Že už dokážete odhadnout děj po pár kapitolách, že Vy sami jste vlastně v pohodě a máte své temné komnaty zavřené a vyřešené? Také jsem si to myslela. Příběh Engely mě přinutil přemýšlet jinak, sáhnout hluboko do nitra, do svědomí, dokáže přinést poznání, odpuštění, nadhled....a poselství, že nic není beznadějné. Příběh je propojený s hudbou, jak jsem už u autora zvyklá a moc se mi to líbí, hudba doladí a podtrhne naléhavost situace a stav postav. Píšu tento komentář.....a stále mám v žaludku divný tlak....příchuť krve, která provází celý příběh mě přiváděla někdy k šílenství...stejně jako postavy z příběhu, ale s odstupem vnímám, že autor zcela cíleně a nenásilně a přitom s velkou dávkou napětí ukazoval, čeho všeho jsme všichni schopní, a vlastně z úplně základního důvodu a to je láska, v jakékoliv podobě. Naléhavost děje a propletení postav je v úžasné harmonii a autor mě nepředvídatelně dovedl až do konce....ten byl plný překvapivých odpovědí.....už teď vím, že se k Engele budu vracet ..zavřu oči a poslechnu si co jí hraje ve sluchátkách...už mám zase husí kůži..... Musím uznat, že tenhle příběh má grády, další autorova kniha, která mě donutí se v ulicích Plzně otáčet, zda se někdo neplíží za mnou......