Tajemství sedmi ještěrek
Veronika Černucká
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/114283/bmid_tajemstvi-sedmi-jesterek-2hF-114283.jpg
3
68
34
Tara stojí ve své kariéře soukromého detektiva před prvním případem a hned jde o několikanásobnou vraždu. Dům U Sedmi ještěrek patří staré paní Florianové, jež v něm vládne železnou rukou. V domě žijí její krásné a slavné vnučky s rodinami. K hrůze všech náhle začnou obyvatelé jeden po druhém umírat. Dokonce i policie chápe, že vrahem musí být někdo z domu. Jenomže kdo? A proč si vybírá zrovna ty bezproblémové obyvatele, když je tu několik jedinců, kteří ostatním neskutečně pijí krev? Taře hází klacky pod nohy nejen podezřelí, ale i policie - zejména pak inspektor Myška, se kterým má Tara několik let nevyřízené účty...... celý text
Přidat komentář
Moc mě to nadchlo, četla jsem Agatu Christie a čapla jsem i po jiných detektivkách např. od Alexander McCall Smith. Tato detektivka se mi líbila tím, že je tam použitý český humor. Přečetla jsem jedním dechem a na stole mám už další detektivku od této autorky. Je to taková oddychovka. :-)
Z téhle knihy mi šla hlava kolem - občas mi spadla čelist, často jsem lapala po dechu a skoro pořád jsem měla povytažené aspoň jedno obočí, ale ani jednou jsem se neusmála. Zápletka, postavy i řešení byly podivné, o policii a (plakátově super) soukromém očku se ani nezmiňuji, ostatně ani autorka jim nedala žádný prostor - celé se to vlastně vyšetřilo samo, všichni zúčastnění, ať jakkoli na dně ze smrti blízkých, se sami ochotně, komukoli a kdykoli rozpovídají o čemkoli (jak už bylo konkrétně poukázáno i v komentáři níže). Nikdo se ale ještě nezmínil o opravdu specifickém původu největší detektivky všech dob, jehož popisu tedy prostor dán byl a při jehož čtení se mi přihodily najednou hned všechny v úvodu zmíněné grimasy...
Přesto jsem dala nadprůměrné hodnocení, protože se stále ještě v skrytu duše domnívám, že autorka to celé myslela jako jednu velkou parodii (to bych se vlastně asi musela aspoň jednou zasmát), takže spíše satiru (po té může ulpět hořká pachuť)...
Po nahlédnutí do Zajímavostí je mi vše rázem jasné: Autorka psala román pouhé dva týdny!
Několik důvodů, proč se mi knížka nelíbila:
1) Myslím si, že i detektivka typu „groteska“ musí vycházet z reálných kulis. Motiv, kdy geniální soukromé očko pomáhá totálně neschopné policii, bych nakonec asi skousnul (vzhledem k proklamovanému žánru „humoresky“), ale že vyšetřování vražd probíhá stylem „olympijského klání“, kdy mezi sebou soutěží dva týmy vyšetřovatelů a vítěze pak čeká povýšení, to už je i na „crazy-příběh“ (a potažmo i na mne) trochu silný kafe.
2) Paní Černucká přichází s novým typem dialogu. Často rezignuje na Cimrmanovský model „On něco řekne – já něco řeknu – on něco řekne“ (používaný v běžném životě i v literatuře), a přichází s inovovaným prototypem na bázi vzorce „Já položím jednoduchou otázku – on mi na ni odpoví čtvrthodinovou přednáškou“ (nepřeháním, narazil jsem i na téměř ŠESTISTRÁNKOVOU repliku – viz str. 103 až 108). A to je něco, co jako čtenář nedokážu akceptovat. (Jen si takovouhle scénu představte. V reálu nebo na televizní obrazovce…)
3) Další nešvar (o kterém se už zmiňuje Daisy2Little): mnohé reakce protagonistů na vnější podněty jsou v knize zcela nepřesvědčivé, přepálené, nepochopitelné, NE-uvěřitelné! TAKHLE by přece nikdo v konkrétních situacích nejednal…! Můžeme si vytvořit svůj vlastní (groteskní) svět – ale lidé v něm musí jednat věrohodně, lidsky přesvědčivě a uvěřitelně – což o počínání aktérů příběhu rozhodně říci nelze.
4) S hlavní hrdinkou jsem se nedokázal ztotožnit a její vidění světa mi bylo absolutně cizí.
5) A poslední věc, která mně na knize vadila: Odtrženost od reality. Celý ten mikrosvět vily U sedmi ještěrek jako by do románu prosákl z příběhů E. A. Poea nebo z filmů Tima Burtona. Všechno – dům i jeho obyvatelé – existují tak nějak MIMO reálný svět: Rozlehlé stavení, vstupní brána, cesta – a potom už jenom mlha všude kolem…
Rád čtu recenze paní Černucké na Centru detektivky – ale tahle knížka se jí nepovedla.
Vlastně jsem si ji dokoupila nyní, protože jsem četla Naše heslo apokalypsa. Byla jsem zvědavá na Taru, líbila se mi. Ani tento román nezklamal. Bylo v něm víc tajemství, ale v Apokalypse je víc cynismu a urážek policie, to mě bavilo. Taky ti dva feťáci a ty dvě ženské, co se hašteřily. Bylo znát, že je to vymyšlené, ale to já ráda. Nechci číst pravdivé brutální krimi
Mě bavila a hodně! Vraha jsem neuhádla ani omylem, mé typy umíraly jeden po druhém. "Naše heslo Apokalypsa" je vtipnější, tahle je víc klasická. Je to v duchu Christie a hádací detektivky já můžu. Tara je osvěžující a vtipná, má dobré hlody. Je jako ten moderní Sherlock ze seriálu na BBC:-) Hlavní účel kniha splnila: pobavila jsem se.
Knížku jsem si koupila, přestože po přečtených komentářích na buxu a na databázi knih k předchozí autorčině knížce Noc,kdy jsem měla zemřít, jsem byla trošku na vážkách, ale nelituji toho a byla jsem mile překvapená, román se mi moc líbil, je to oddechová četba s humorným nadhledem hlavní představitelky Tary a k tomu ještě detektivka, které mám moc ráda.
Nebudu zastírat, že jsem se do Ještěrek pustila jen proto, že už mi ten název lezl snad i ušima a já chtěla zjistit, co na tom tedy je :) A nyní musím s chutí říct, že jsem byla více než jen příjemně překvapena! Příběh ubíhá svižně, nikde to nedrhne a Tara je vskutku famózní. Sama sebe jsem překvapila, že jsem správně odhadla vraha i možný motiv, i když pár dalších věcí mi uniklo. A konec byl vážně překvapivý :) Pět hvězdiček je rozhodně zasloužených.
Knížka je velmi čtivá, čte se opravdu výborně a jen velmi nerada jsem ji odkládala. Přesto ale musím uvést pár drobností, které mi na ní trošku vadily: Tara je vlastně takový génius a téměř všichni v jejím okolí jsou blbci. Marta se probouzí z narkózy až druhý den. Marta s Matějem si mohli vybrat pohlaví dítěte. Došlo k pár vraždám a přesto jsou blízcí obětí tak nějak v pohodě... A konečné rozuzlení jako by Agatě Christie z pera vypadlo - Tara mi zde dost připomíná Hercula Poirota :)
Ráda čtu detektivky a tahle kniha obsadila v roce 2011 2. místo v soutěži O poklad byzantského kupce. To mne zaujalo a proto jsem si ji přečetla.
Centrem děje příběhu je jakási velká, ale zanedbaná vila v severních Čechách, obýváná nekonečně bohatými, v mnoha ohledech velmi úspěšnými a často i krásnými lidmi. Mezi nimi se hledá vrah. Hned po přečtení několika stran se mi vnucovala myšlenka, že tahle kniha bude spíš než realitou současného Česka, inspirovaná detektivními příběhy psanými v první polovině minulého století. Snad pocta oblíbené autorce?
Zločinem se v knize zabývá na jedné straně policie, převážně reprezentovaná jedním nijakým detektivem a druhým servilním inspektorem. Jim pak v práci pomáhají další neinteligentně se chovající a směšně vypadající zaměstnanci policie. Na druhé straně případ řešila až nepřirozeně chytrá, soukromě vzdělaná, nekonečně bohatá a samozřejmě krásná blondýna Tara. Větší klišé si snad ani není možné představit.
Líbilo se mi, že hlavní představitelka je energická žena, ale víc sympatií jsem k ní nedokázala najít. Osobně jsem nenašla nic atraktivního na její aroganci a pohrdlivém chování vůči lidem, se kterými se setkávala. Kromě snad těch, kteří měli peníze a postavení. Chápu, že její sebestřednost může být pro někoho atraktivní. Možná, že kdyby mi dala možnost ji více poznat a pochopit, co se za ní skrývá, mohla bych k ní být smířlivější. A nemohla jsem ani ocenit Tařiny mimořádné schopnosti, o kterých jsem se dověděla pouze z autorčiných slov a ne z Tařiných činů. Nepřesvědčilo mě, že ji nějaký časopis prohlásil za nejlepšího detektiva všech dob.
Mnoho lidí, se kterými se během vyšetřování Tara setkávala, v ní vkládalo mimořádnou důvěru. Sice údajně dva roky budovala jméno své soukromé detektivní agentury, ale podle přebalu knihy se jednalo o její první detektivní případ. Kde se tedy vzala Tařina autorita? Snad nebyla založená jen na tom, že jezdí v Porsche a na ruce nosí hodinky značky Rolex a v uších nosí brilianty? I když taková autorita by alespoň evokovala realitu současnosti.
Po prvních stránkách knihy jsem byla příjemně překvapená čtivostí textu, jak se však děj odvíjel, postupně jsem začala nabývat na dojmu, že čtu jakousi grotesku nebo komiks. (Vyobrazení Tary, Luigiho dům a způsob života v něm) Někdy mě způsob vykreslení postav šokoval. Např. Matěj, oddaný otec čerstvě zavražděné čtrnáctileté Terezy, který se poprvé setkává s Tarou, aby jí odpověděl na její otázky, je vyobrazen takto, nejdříve z pohledu Tary: Prohlédl si mě oceňujícím pohledem. A pak Matěj v přímé řeči Taru vyhodnocuje další osobě v místnosti: “Jak to ty, Eduarde děláš, že se kolem tebe točí samé krásky?” (str. 114) Takový cynismus si nedovedu přestavit u žádného otce právě zavražděné dcery, ať už je vrahem nebo ne. To nemůže být ani groteska. To je prostě hloupost. Nejen díky tomu s ve druhé polovině knihy pocit grotesky úplně vytratil a nahradil ho jiný. Po přečtení u mě převládlo přesvědčení, že kniha byla napsaná ve spěchu.
Přiznám se, že mne kniha zklamala. I přes to jsem přesvědčená, že autorka umí psát čtivým jazykem. Možná, že její parketa je spíš kratší text než román.
Já detektivky moc nečtu. Vlastně skoro vůbec ne, jediná, která se mi kdy líbila byl Pes baskervillský:-)) Možná proto jsem k Ještěrkám přistupovala trochu s rezervou, ale naprosto zbytečně:-) Příběh je napsán svižným tempem, čte se lehce, popisy i vykreslení postav vedou vaši představivost, ale nikterak ji neomezují. Jako správná detektivka je celý příběh krásně a důvtipně zamotaný, se spoustou různých vějiček a slepých uliček, pointa pro mě byla překvapivá především komplexností a vlastně i jednoduchostí motivu vraha. Hlavní vyšetřovatelka Tara mi byla sympatická, i když jsem si nemohla pomoct a občas jsem si ji představovala tak trochu jako agenta Bonda- ženu:-)) Knížku určitě všem doporučuji, rozhodně se u ní nebudete nudit, bude vás bavit až do poslední stránky:-)))
Vcelku příjemné čtení. Sice se mi to nelíbilo tolik jako Noc, kdy jsem měla zemřít, ale nebylo to špatný. :)
Štítky knihy
české krimi české detektivky soukromý detektiv
Autorovy další knížky
| 2012 |  Tajemství sedmi ještěrek |
| 2016 |  Poslední modlitba |
| 2013 | Chuť na hřích |
| 2014 | Naše heslo Apokalypsa |
| 2012 | Právo na vraždu |
Kniha Tajemství sedmi ještěrek je v
| Přečtených | 81x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Knihotéce | 69x |
| Chystám se číst | 14x |
| Chci si koupit | 2x |
Zlákal mě název a zvědavost, tak jsem si knížku koupila. Hlavní hrdinka soukromé očko Tara mi trochu lezla na nervy namachrovaností, ale to byl asi autorky záměr, Tara už je holt taková, divoška jedna. Líbil se mi styl vyprávění i zašmodrchaný příběh a přečetla jsem to za dva večery. Takže doporučuji.