Tandaradei!
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13879/mid_tandaradei-LZh-13879.jpg
4
151
13
Povídková sbírka. Sapkowski vrhl na stůl další hrst kostek – krásných, pečlivě upravených a pestrých. A co je nejdůležitější, kostkami vytvořený obrázek vyhlíží neobyčejně zajímavě. Povídky: Konec světa Muzikanti Tandaradei! V kráteru po bombě Poslední přání
Přidat komentář
Andrzej Sapkowski se nám zde představuje jako povídkář ve sbírce celkem 5 povídek. A je to zajímavé a poutavé čtení. Dvě z těchto povídek jsou ze série o zaklínači Geraltovi (Konec světa a Poslední přání) a čtenáři už je jistě znají z jiné sbírky. Zbývající tři povídky jsou pak mimo Geraltův cyklus. A musím říct, že jsou také povedené. Třeba V kráteru po bombě s motivem zajímavé alternativní budoucnosti a nebo až téměř horrorovi Muzikanti pojednávající o démonech ukrytých v jiné realitě. Závěrem mohu konstatovat, že Sapkowski není jen a pouze autorem ságy o bělovlasém zaklínačovi, ale i velmi dobrým autorem povídek.
Sapkowski je nepochybne majster poviedky, o tom niet pochýb. Dlhšie prózy mu už tak - z môjho pohľadu - dobre nejdú. Tandaradei! je poviedková zbierka (hodnotím tri poviedky mimo cyklu o Zaklínačovi), s ktorou však našinec bude mať problém, pretože nepozná poľské reálie, na ktoré Sapkowski v textoch priamo poukazuje. To neznamená, že poviedky nie sú dobré, práve naopak, sú výborné, lenže im úplne nerozumieme. Takisto by Poliaci nerozumeli niektorým dielam našich spisovateľov, pretože sa neorientujú v našich reáliách, napr. Samko Tále, Pavol Rankov alebo Kateřina Tučková. Osobne som takmer tri roky býval v Poľsku, ale aj to bol pomerne krátky čas na pochopenie poľského zmýšľania, hoci mnohé som pochopil a pozerám sa na mnoho vecí a udalostí inak. Napriek tomu mi táto poviedková zbierka veľa nedala - chyba je v tom, že až na poviedku "V kráteri po bombe" mi ostatné za pár dní vyšumia z hlavy, pretože sú takpovediac o ničom, hoci sú majstrovsky napísané. A to je pre mňa málo.
Pokud se nemýlím, touto knihou se čtenář mohl u nás vůbec poprvé seznámit se spisovatelem Sapkowskim, který se později stal doslova fenoménem. Mě se však dostala do rukou až nyní. Dvě z povídek "Konec světa" a "Poslední přání" s ústředním hrdinou Geraltem z Rivie jsou velmi známé a dokonce byly zpracovány i v televizním seriálu. O to více jsem byl zvědavý na ty zbývající. A rozhodně nezklamaly. Temná (až hororová) fantasy "Muzikanti" pojednává o tom, že v jiné realitě se mohou skrývat démoni. Démoni, před kterými nás ochraňují zvířata, kterým ubližujeme. Hlavně kočky. Ústřední "Tandaradei!" se točí kolem motivu středověké poezie a mladé slečny, která v sobě našla čarodějnické sklony. Poslední "V kráteru po bombě" mi připadla možná nejzajímavější. Odehrává se v alternativní budoucnosti (vlastně dnes už minulosti), kdy Polsku vládne katolická Kurie a probíhají v něm boje mezi Litevci, Němci a dalšími frakcemi. Autor v něm krásně vykreslil přehnaný nacionalismus nebo antisemitismus, který je podáván jen tak mimochodem, jako běžná věc. Celý příběh graduje parafrází na slavný projev Martina Luthera Kinga, kdy však očekávaná katarze nepřichází. Dnes je ta povídka možná ještě silnější, než v době, kdy poprvé vyšla.
Už je to hodně dávno, co jsem tohle četl. To bylo v dobách, kdy jsme od Sapkowského hltali vše... Pamatuju si jen povídku V kráteru po bombě, která mě zaujala a asi na ní něco bylo, když si ji matně vybavuji i dodnes :-)
Stálo za přečtení, dobrá oddechovka.
Zaklínače jsem četl už jinde a ostatní povídky nuda až nic moc. Asi nejsem cílovka.
Po přečtení trilogie Zaklínače, nastal hon na Tandaradei! A stálo to za to. Skvělé.
Tuto povídkovou knihu jsem si sehnal kvůli Geraltovi. Ten se nachází ve dvou povídkách u nás publikovaných v jiné sbírce. Bylo pěkné si připomenout první setkání Geralta s Yennefer v povídce Poslední přání. Dobrá je i povídka Konec světa se zajímavým rozuzlením.
Kniha obsahuje pět povídek: dvě z cyklu o Geraltovi a tři další, které obsahují fantastické prvky (v případě V kráteru po bombě se jedná o prvky fikce). Nemůžu si pomoct, ale povídky se zaklínačem se mi zdají o třídu lepší než ty ostatní (zejména Poslední přání je nápaditá a dobře propracovaná). Tři povídky mimo cyklus sice nejsou nezajímavé, ale mám pocit, že autor zůstal na půl cesty, že téma nebylo tak nosné, aby z něho vznikla dobrá povídka nebo že se Sapkowski zapletl do vlastní snahy o přílišnou originalitu. A to platí i o vychvalované V kráteru po bombě: autor přebíjí jedno absurdní tvrzení druhým, pohrává si s interpretačními možnostmi dějin, vysmívá se nacionalismu, udivuje originalitou nebo postmoderní provázaností - ale celé je to takové samoúčelné. A zdá se mi, že příklon autora k místy velmi jadrné mluvě je právě u této sbírky již celkem výrazný.
„K věci, mládenče, k věci. Vykřikovals, že zaklínač je nevinný. Jak tomu mám rozumět, ha? Že si Vavřinosek sám, vlastní rukou napráskal na prdel? Je-li zaklínač nevinný, jinak to být nemohlo. Jedině, že by to byla davová halucinace.“
„Nevím nic o žádné prdeli ani halucinaci,“ vrtěl Marigold hlavou.
Takový mix autorových povídek. Ty zaklínačské jsem už četl jinde, takže nehodnotím, a ostatní byly spíš zvláštní. Líbila se mi povídka V kráteru po bombě s typickým Sapkowského humorem, Muzikanti, což je docela povedený pokus o horor, ale třeba Tandaradei! jsem moc nepochopil.
Část díla
- Konec světa / Kraj sveta 1993
- Muzikanti
- Poslední přání / Posledné želanie 1993
- Tandaradei!
- V kráteru po bombě
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Kniha Tandaradei! je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 247x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Doporučených | 13x |
| Knihotéce | 97x |
| Chystám se číst | 31x |
| Chci si koupit | 17x |
Polský autor Andrzej Sapkowski je především strůjcem fenomenální fantasy o zaklínači Geraltovi z Rivie, a právě tato sbírka ukazuje, jak jednokolejná cesta to někdy může být. Kromě zaklínačských povídek Konec světa a Poslední přání, soubor obsahuje další tři kousky, které při vší úctě k autorovi i Dittmarovi Chmelařovi, jenž je v doslovu vynáší do nebe, prostě s prvními dvěma jmenovanými nesnesou srovnání. Ještě bych vzal na milost hororově-apokalyptické Muzikanty, ale snovou titulní Tandaradei jsem se doslova protrápil a u politpunkové povídky V kráteru po bombě jsem trpěl jako pes. Podle Chmelaře dva nejhodnotnější kusy, podle mého dvoje mlácení prázdné slámy. Možná Sapkowski sledoval nějaký vyšší cíl, na který nedohlédnu, nebo jsem tento způsob vyjádření palčivých otázek doby nepochopil. Naštěstí tu pro mě zbyly "Geraltovky", dost možná jedny z prvních, jež definovaly zaklínačské univerzum, a ty jsem si mohl užít naplno. Ať už šlo o vymítání čerta či démona povětří, bylo to plnokrevné dobrodružství, jak se sluší a patří. Celkově tedy Tandaradei půl na půl.