Tajemství proutěného košíku
Markéta Zinnerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/34117/tajemstvi-prouteneho-kosiku-34117.jpg
4
305
55
Klárka žije už čtvrtý rok s babičkou Vavruškovou v Janovicích a tam také chodí do školy. Má malého brášku Vojtíška, který žije s rodiči v Praze. Rodiče si myslí, že by nezvládli starat se o dvě děti. Rodina by ale měla žít pohromadě. Klárce se stýská po bráškovi, po mámě Miriam, která je loutková herečka, po tátovi Jaroslavovi už tolik ne, protože Klárku stále napomíná a pořád chce, aby mu něco namalovala. Tatínek totiž sní o tom, že bude jednou z Klárky slavná malířka. Klárka kreslí ráda, ale jen tak pro radost, vždycky nakreslí, co zajímavého se jí přihodilo a co prožila s kamarády – takový malovaný deník. Klárka má v Janovicích kamarády Vláďu a Tondu. Tonda je z myslivny. Vláďa bydlí hned naproti babičce Vavruškové, žije jen s maminkou Hankou a dědou Karasem. Vláďův táta Václav se odstěhoval. Má teď novou rodinu, novou ženu, čekají dítě a vyženil i syna Zdeňka, který bude od září chodit s Vláďou, Klárkou a Tondou do páté třídy v Janovicích. Zdeněk žil donedávna jen s mámou Boženou, táta se mu zabil v mlze na motorce a teď si musí zvykat na nového, rázného otce. Vláďa nese tátův odchod těžce. Každé dítě se špatně vyrovnává s rozchodem rodičů. Vláďa se náhodou seznámil s lesákem Ondrou. Zpočátku byl Vláďa nedůvěřivý, ale když mu Ondra daroval asi ročního jezevčíka Žuldu a svezl ho na koni, začal se s ním kamarádit a našel u něho trošku z toho, co mu chybělo po odchodu táty. Ondra učil Vláďu jezdit na koni, chytali spolu ryby, byli spolu v Praze na výletě. Vláďa a Zdeněk mají společného více, než si myslí a než by byli ochotni připustit. Jenomže kluci nemají vůbec v úmyslu se přátelit, naopak si dělají schválnosti, hlavně Zdeněk Vláďovi a dostávají se tak z jednoho průšvihu do druhého. Nakonec je právě ty společné průšvihy sblíží. Ono není zase tak špatné mít najednou bratra, i když nevlastního a brzy budou mít i společnou sestru.... celý text
Přidat komentář
Tuto knížka jsem prostě milovala ,hodně moc jsem byla ráda ,že jsem ji dostala...A když to bylo v televizi i na seriál jsem se dívala...
Markéta Zinnerová prostě rozumí dětskému světu a díky tomu její knihy jsou nádherné. Příběh Klárky, která žije u babičky a jejích kamarádů z vesnice je přesně vycházející ze života, který je leckdy vtipný, ale občas smutný. A hlavně, asi každý z nás měl někdy své "malé" tajemství.
Jako dítě jsem Tajemství proutěného košíku zbožňovala. A vlastně i dnes si ho občas přečtu, když se chci vrátit do dětských let.
Milovaná klasika, jejíž kouzlo ještě umocnilo skvělé filmové zpracování. Vtipné, zábavné, dojemné, smutné, poučné, a ještě k tomu neuvěřitelně čtivě napsané. Kniha, kterou bych s radostí doporučila všem dalším generacím malých čtenářů. A ano – výkresy jsme samozřejmě doma schovávali do proutěného košíku, to ani jinak nešlo :-)
Útlou knížku jsem si po letech znovu přečetla a musím říct, že mi krásně vylepšila náladu. Při čtení jsem se tvářila jako sluníčko a rozdávala úsměvy na všechny strany. Jak už to bývá, tak tu nejsou jen hezké věci zalité sluncem. Na reprízy seriálu se vždycky ráda podívám. Tenkrát byla prostě jiná doba.
Tajemství proutěného košíku jsme četli na 1. stupni ZŠ společně při hodinách českého jazyka a moc nás to bavilo. Vždy jsme se těšili až zase budeme pokračovat v příběhu :)
Autorka se v knize zabývá celkem vážnými tématy, ale svým lehkým stylem psaní se jí to skvěle podařilo přiblížit právě té kýžené čtenářské skupině, které je to určeno, a to jsou děti a mládež. Za to autorku obdivuju.
Knihu jsem četla poprvé jako dospělá a i tak musím říct, že některé pasáže se mi nečetly lehko - právě proto, že jsou tak těžké na vstřebání, protože popisují nelehké životní situace a bolesti dětských duší. Ale i témata jako rozvod/rozchod partnerů, odjezd kamarádů do jiného města apod. do života patří a je dobře, že se o tom i píše. Skvěle napsaná kniha.
Milovaná knížka mého dětství. Paní Zinnerová dokázala tak jemně a citlivě popsat bolesti dětské duše. A hrdlo se mi svírá i dnes po letech, když listuji jejími stránkami.
Četli jsem na ZŠ společně a moc se nám líbilo. Čtivé, napínavé. A ještě lepší bylo, když jedna spolužačka měla starší vydání knihy a místo toho, že děda uklízel v kuchyni tam tehdejším jazykem bylo napsáno: děda šukal po kuchyni. Jistě si dokážete představit ten "výtlem" žáků a výraz třídní.
Po letech jsem knihu vytáhla a četla ji vnučkám. Líbila se jim moc a mně naprosto dostalo,že neznaji takové supr věci,jako je kutálení se v kupách sena,dělání tajných jeskyň ve stohu a jiné. Bohužel,to,jak vypadá stoh sena jsem jim musela ukázat na netu,který znají lépe,než chuť lesních jahod. A to bydlíme na malém městě,kde je do lesa pár kroků. Je mně dnešních dětí líto,proto jsme dnes vnučky vzali do lesa,kde jsem já vyrůstala a hledala s nima studánky,které jsem já,jak malá holka čistila a představovovala jsem si,jakou radost mají noční víly,když v noci najdou krásnou studánku. A bohužel,v tom lese,o kterém jsem holkám celou cestu vyprávěla,je upravená cesta pro těžbu dreva a studánku jsme nenašli ani jednu. Ještě,že z našeho mládí zůstaly alespoň takovéhle krásné knihy,kdy děti znaly vůni babiččiných buchet,večerní povídání na půdě a podobné důležitosti dětství. Tu půdu jsem holkám nakonec splnila,ale ve spacácích,na nafukovací matraci to stejně není jak na seně.Ale kde vzít seno,že?
Knížku jsem si přečetla po letech a byl to super zážitek. Vrátit se na chvíli do dětství je fajn. Určitě to zopakuji častěji.
Tuto knihu jsem četla jako malá, úžasná kniha! Doporučila bych všem malým čtenářům, či jejich rodičům, hlavně těm, kteří mají vztah k venkovu. Když v televizi dávají seriálovou verzi, vždy se na ni ráda podívám :)
Musím se přiznat, že mě knížka nezaujala. Možná je to proto, že jsem ji četla v době, kdy jsem ji ještě tolik nechápala, ale pamatuji si, že mi bylo smutno, že Klárka nemůže bydlet u svých rodičů a nechápala jsem, jak je to možné, když nezemřeli a přesto ji nechtějí. Moc mě to trápilo a nejspíš to i ovlivnilo celý můj náhled na knihu, mám dojem, že jsem ji jako malá odložila a ani nedočetla.
Poprvé jsem četla na gymnáziu, protože mne zaujal seriál, který v té době běžel v televizi, a přestože je knížka určena spíše mladším čtenářům, moc se mi líbila a minimálně jednou za dva tři roky dostanu chuť a přečtu si ji znovu. Jako dospělá více vnímám věci, které mne jako dítěti tolik nepřišly a které jsou docela smutné (třeba už jen to, že Klárka vyrůstá a chodí do školy u babičky, zatímco její mladší bráška bydlí s rodiči), ale k životu patří. A to se mi na Zinnerové líbí. Nenásilně píše o životě jaký je, se vším co přináší (rozvod Vláďových rodičů apod.), včetně i jeho radostí (popis obyčejných dětských dobrodružství, které však tvoří dětství). Přestože se knížka odehrává za minulého režimu, je pořád aktuální právě tím, že je o obyčejných životech obyčejných lidí.
Knížku mám antikvariátní, tuším vydání z roku 1990, které je doprovázeno půvabnými ilustracemi, které krásně ladí k příběhu hlavních hrdinů.
Štítky knihy
zfilmováno pro děti od 8 let podle filmu/seriálu
Autorovy další knížky
| 1998 |  Indiáni z Větrova |
| 1985 | Tajemství proutěného košíku |
| 1997 |  Kde padají hvězdy |
| 2008 | Čarovné prstýnky |
| 1988 | Děti z Pařízkova |
Kniha Tajemství proutěného košíku je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 491x |
| Čtenářské výzvě | 49x |
| Doporučených | 19x |
| Knihotéce | 223x |
| Chystám se číst | 30x |
| Chci si koupit | 4x |
| dalších seznamech | 2x |
Jedna z nejkrásnějších dětských knížek.Taky seriál je skvělý,jestlipak by jestě dneska dokázal někdo něco podobného natočit?