Devět princů Amberu
Roger Zelazny
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12111/bmid_tajemny-amber-devet-princu-amberu-rcw-12111.jpg
4
475
79
Tajemný Amber / Kroniky Amberu série
< 1. díl >
Amber – jediný opravdu skutečný svět. Všechny ostatní jsou jen stíny. Nekonečný je svět Amberu vrhajícího stíny, jejichž velkolepé odlesky vytvářejí všechny ostatní světy, včetně toho, v kterém žijeme. Nekonečný jako velkolepá tajemství, před kterými se nám, smrtelníkům, tají dech. Čím však je ve skutečnosti? Z jakých rozmarů byl stvořen? Jak obrovská musí být síla, hrající si s mocnými světy jako se zrnky písku? Otevírá se před vámi první z deseti kronik psané vládci nejmocnější říše vesmírů. Kronik plných fantazie a toho nejlepšího vypravěčského umění jakým se žánr fantasy může pochlubit. Od prvního okamžiku budete sledovat osudy rozvětvené královské rodiny, kde každý bojuje s každým. Uzavírají se prchavá spojenectví a prchavá nepřátelství. Každý ze členů rodiny vládne silami kouzel, magie a… nesmrtelností. První knihu otvírá Corwin, nadčlověk se ztrátou paměti, který se probouzí na nemocničním lůžku po těžké autonehodě. Netuší nic o svých příbuzných lačnících po „věčném trůnu“, ani o cestě, na jejímž počátku se právě ocitl. Nevzpomíná si na „Lorgus“ ani na jeho protipól „Vzor“. Navíc postrádá svůj balíček „trumfů“, který by mu mohl pomoci překonat pasti nastražené neznámými silami. Udržován pod vlivem narkotik zůstává sám, a někde hluboko uvnitř něho čekají na probuzení nadlidské schopnosti.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2006 , Straky na vrběOriginální název:
Nine Princes in Amber , 1970
více info...
Přidat komentář
Četl jsem ji poprvé před více než dvaceti lety. A byl jsem z ní nadšený. A jak dopadlo další čtení? Tedy nyní poslech.. Jsem opět nadšený. U některých knížek čtených z odstupem spousty let, nadšení prostě přetrvává. A já mám opět chuť začít na internetu hledat malované trumfy jednotlivých členů královské rodinu z Amberu. Prostě skvost jak má být.
Pro začátek slušné, ale příjde mi to jen jako jakýsi předkrm k dalším dílům. Přesto je prostředí docela zajímavé a děj slušně odsýpá až do konce.
Až příliš fantaskní. Nedostatečnost příběhu je kompenzována divokými kreacemi prostředí a rekvizit, ale to na udržení pozornosti nestačí.
MŮŽE OBSAHOVAT SPOILER
První kapitola mě bavila. Hlavní hrdina neví, kdo je. Prostě jenom střílí naslepo. To by mi nevadilo. Když hrdina tápe. Ale vadí mi, když tápe i čtenář. Dost se tady mluví o věcech, ale ty věci jsou jenom naznačované, protože jedna strana předpokládá, že druhá ví vo co go (ale fakt neví!). Takže kniha jde stylem, kdy se kolem hrdiny dějí věci, které jsou sice dobře a originálně vystavěné. Ale kde se má popisovat, tam je ticho po pěšině. Klouže se až moc po povrchu. Občas mi přišlo, že se autor domnívá, že jeho postavy jsou retardi. Něco se řekne, aby se na druhé straně to samé zopakovalo. Asi to za ty dvě minuty zapomněli. Nebo já nevím co. Nevadí mi, když se vedou dlouhé hovory o ničem. Vadí mi, když během toho hovoru druhá strana přitakává a doufá, že druhý ví, o co jde, že se trefí. Z toho jsem jako čtenář byla otrávená. Přesto se hlavnímu hrdinovi občas vynoří vzpomínky v určité situaci (asi aby scény nebyly suché a ploché), ale on dál tápe. Pokud by jednalo o první (nebo spíš nultý) díl v sérii, který skončí tak, že se hlavní hrdina dostane do Amberu, a v dalším ději se všichni mezi sebou budou rubat a intrikovat, tak super (že už tam nebude lidský svět, ale jenom ten opravdový, čili Amber). Protože já za celou tu dobu necítila k hrdinovi sympatie ani se mi nehnusil. Prostě mi byl ukradenej. Jenom ze mě trochu emocí vykřesal konec. To jak dostal na sedinku a jak skončil. Vlastně konec ve vězení se mi četl nejlépe a možná až v ten moment mě to fakt začalo bavit. Zkusím druhý díl a budu doufat.
(Ale na to kolik má kniha stran (a jaký má formát), jsme četla až moc dlouho.)
Chtěl jsem si ji číst tak do půlnoci, ale spát jsem šel až ve tři ráno. Je to super knížka.
Původně jsem chtěl dát knize jenom dvě hvězdičky, protože mě nikterak nepřesvědčila : Děj je prostinký a jednoduchý, až mi to místy připomínalo Moorcocka. Navíc postavy jsou zde nesympatické, nudné a ploché - všichni jen intrikují se všemi proti všem, nemá to celé žádnou motivaci, žádný cíl, prostě jen hloupé intriky pro intriky, takže nemám důvod žádné postavě fandit a žádnou ani odsuzovat, což přináší hodně těžkou nemastnost, ruku v ruce s neslaností.
Abych zmínil světlou stránku věci, hrdinova amnézie z počátku knihy dává trošku prostoru pro mystéria a jejich odhalování je vcelku zábavným prvkem.
Jenže popisy tažení a bojů - nevím, jestli mělo působit "děsně cool", že hrdina při svém tažení ztratí "jenom" 168, nebo kolik lodí a že statisíce mužů umírali a jemu je to vcelku jedno, nebo jestli to bylo prostě jen tak hrozně blbě napsané, že všechny bitvy, tažení a válka na mě dýchly asi takovou atmosférou, jako odtažitý, suchopárný odstavec ve školní učebnici dějepisu. Prostě vtažení do děje level nula.
Naštěstí je příběh tak hloupě a otravně přímočarý, že se to celé rychle žene do finále, které mě aspoň přestalo otravovat, a po zajetí hlavního hrdiny mě začalo dokonce před cílovou rovinkou bavit.
Ne, zas tak strašně mě to neotravovalo - vážně je to sic prostoduché a dvourozměrně nudné, ale dalo se to číst vcelku snadno. A ještě jedno mínus na konec je pro mě fakt, že naprosto nenávidím kombinace středověkého fantasy, prolínajícího se s moderním dnešním světem.
Třeba si zde Zelazny vytváří jen podhoubí pro další díly ? Nevím. Každopádně tuhle knihu vidím tak, jak jsem ji popsal.
Roztodivná kniha. Na počátku má neskutečný spád - čtenáři je dána možnost identifikovat se s hlavní postavou. Vprostřed se tato možnost ztratí (postava se rozpomene na věci, které čtenáři zůstanou skryty), děj se táhne a topí v něčem, co nemá dostatečnou sílu zaujmout pro svou zkratkovitost; chybí prostor k vytvoření osobního vztahu k hrdinům či konfliktu. Konec přichází v momentě, kdy tento vztah přichází. Odhlédneme-li od inspirace Platónem, můžeme hovořit o originálním díle. Občas však člověka napadne, zda měl Zelazny ten či onen moment geniálně promyšlený a myšlenku rozvine třebas v dalších dílech, nebo jedná-li se o samoúčelné "deus ex machina". Summa summarum Zelazny je pro mě takový lepší Moorcock.
Celá tato série je naprosto pohodová oddechová fantasy v naprosto originálním světě. Celá série začne nenápadně, kdy se hlavní protagonista probudí v nemocnici se ztrátou paměti, a pak se začnou dít věci. Celých 10 dílů série jsem přelouskal asi za 2 týdny, jak dobře se to četlo :-)
Mám ráda fantasy,ale nemám ráda série. Kdyby mi před lety kamarád,co mi podstrčil první díl Amberu,řekl,že mě čeká ještě další řada knih,asi bych nezačala číst. Ale neřekl mi to a protože v knihovně jsem neměla šanci,obtelefonovala jsem půl okresu,abych si mohla všechny díly koupit. Neboli ANO,líbí se mi. Četla jsem několikrát a ještě budu.
A můj vztah k jednotlivým postavám se mění. Jako karetní hra-karty jsou stále stejné,ale jejich význam a to,jak můžou ovlivnit hru,se pokaždé mění. Měla jsem moc ráda Benedikta. Teď nacházím vztah k Julianovi..a ještě nekončíme.
A ještě něco mě princové a princezny Amberu naučili- způsob jejich cestování na Amber je docela dobrý lék na nespavost. Když nemůžete spát,jděte se v duchu projít někam,kde to znáte. Nezanedbejte žádný strom,žádnou kytičku,dejte si na čas.A když cestou usnete,zkuste si pamatovat,kde to bylo. A po pár dnech to vemte zkratkou rovnou na místo,kde obyčejně usnete. je to taková pomůcka pro mozek a mně se velmi osvědčila.
A teď budíček,nespat,číst!
Klasická fantasy série. S rostoucím číslem svazku klesá mírně kvalita. Rozhodně stojí za přečtení.
Nebylo to špatné, i když svět Amberu je opravdu specifický a obtížně se chápe jeho fungování. Jsem zvědavá na další díly.
Princové Amberu..Čítala som ju asi tak pred pol rokom, a stále mi nedá nemyslieť na ňu :) Taký komplexný príbeh som dlho nečítala. Fantastické opisy uľahčujú čitateľovi predstavivosť, pretože komplexnosť Amberu nepozná hraníc...Pán Zelazny len ťažko nájde konkurenta. Bravo!
Přiznám se, že každá objemná fantasy mě standardně ze začátku znejistí. Nevím totiž, co čekat a mám strach jí ihned věnovat desítky hodin času. Kór, když série Amber čítá deset knih. Nicméně Devět princů Amberu jsem zkusil a hned z kraje mě potěšila ich-forma, se kterou autor popisoval nejdřív amnésii hlavního hrdiny a následně i samotný svět Amberu. Trošku se mi teda nelíbilo, že samotnému princovi padalo všechno do ruky (hlavně během amnésie), ale zase mě překvapovala originalita samotného světa Amberu. Hlavně teda přemisťovací karty. Také jsem si během čtení knížky říkal, že 160 stránek je na takový svět málo, ale zajímavé je, že autor samotnou osobitou formou psaní dokázal i do mála vtisknout strašně moc. V podstatě mě seznámil s příběhem devíti princů Amberu a to mi stačilo k tomu, abych první díl této série dočetl a okamžitě prahnul po dalším příběhu z tohoto světa.
Ze začátku to vypadalo zajímavě, ztráta paměti, zjišťování kdo je kdo, atd... Pak ale nic moc, podivné matlání dvou světů dohromady, nelogické prvky, dočetl jsem, ale druhý díl už určitě ne.
Už podruhé jsem se ponořil do světa Amberu a znovu jsem byl tímto světem uchvácen. Zelaznymu jeho vytvořený svět dokonale funguje a my se s ním seznamujeme po menších dávkách díky tomu, že hlavní postava ztratila paměť a společně s ním tak tedy postupně objevujeme mechanismus tohoto fantaskního světa. Corwin tak postupně začne zjišťovat, co je vlastně zač, kdo a proč mu usiluje o život, a jak se to má s jeho rodinou.
Ono začít číst ságu o Corwinovi a jeho intrikářské rodině hned po dokončení Sapkowskiho Zaklínači asi nebyl moc dobrý nápad. Knihu jsem jen s obrovským vypětím přečetl, ale snad další díly získají na tempu. Hlavně mě u úvodní knihy vadil velmi strohý styl psaní příběhu.
Tady máte důkaz, že dobré fantasy nemusí mít přehršel stránek a vážit dvacet kilo. Rozhodně je to živá kniha s rychlým tempem, tak rychlým, že nebudete chtít odejít.
Původně jsem trochu váhala, jméno Roger Zelazny jsem párkrát slyšela, ale v žádné konkrétní souvislosti. Co mě skutečně přimělo číst, bylo jméno Jana Kantůrka, které je pro mě zárukou kvality. A rozhodně jsem nelitovala.
Pan Zelazny si zajímavě spojuje naši realitu s vlastním světem, který (alespoň mě) nezapadá do konvencí. Najednou tu máme město Amber, které zapadá i nezapadá. Jen posuďte sami.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1993 |  Zbraně Avalonu |
| 1994 | Přines mi hlavu Čarovného Prince |
| 1999 | Devět princů Amberu |
| 1994 |  Prokletý Dilvish |
| 1994 | Krev Amberu |
Kniha Devět princů Amberu je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 737x |
| Čtenářské výzvě | 35x |
| Doporučených | 45x |
| Knihotéce | 292x |
| Chystám se číst | 168x |
| Chci si koupit | 24x |
| dalších seznamech | 14x |
Být mi přesně o 40 let míň, jsem z Amberu totálně nadšená; byla bych jako ty bytosti, které za Corwina bojovaly - a on je přirovnával k dětem: "...snadno se nechaly zblbnout takovejma parchantama jako jsem já nebo můj bratr. Připadal jsem si jako jejich vyvolený diskžokej." Ve svém věku jsem se nechala oblbnout taky - fantastickou barevností Amberu, možnostmi pohybu mezi světy, hledáním ztracené paměti a pasážemi z vězení. Dobrodružná bojová část - boj o trůn - mě dnes ale už neoslovuje: "A k čemu to všechno vedlo? Ke trůnu na Amberu, samozřejmě. A to bylo dostatečné ospravedlnění pro cokoliv." Nyní už hledám (v knížkách i životě) jako důvod k boji - notabene s oběťmi - něco ušlechtilejšího než pouze touhu po moci. Třeba to najdu v dalších dílech - a už proto si je přečtu. A taky proto, že napsané je to dobře.