Ta kniha

20.09.2015

Novodobá ,,Bible". Kniha s nedocenitelným obsahem.

Tuto knihu by měl přečíst každý, který disponuje "otevřenou myslí", aby konečně zjístil "jak to ve skutečnosti je" s tím životem, světem a Vesmírem. Slova A. Wattse (+ překladatele) jsou srozumitelná a otevírají nám oči.

Mistr Watts vždy šel do jádru všech věcí.. Osvobozující čtení.

Úryvek:

... když člověk používá mýtus, musí dbát na to, aby si nespletl obraz se skutečností to by bylo, jako kdyby vyšplhal na silniční ukazatel, místo aby se dal na cestu.

Mýtus je tedy forma, kterou se snažím odpovídat, když se mě děti ptají na základní metafyzické otázky, které je tak snadno napadají: Odkud se svět vzal?, Proč Bůh stvořil svět?, Kde jsem byl, než jsem se narodil?, Kam jdou lidi, když umřou? Znovu a znovu zjišťuji, že jim ke spokojenosti stačí prostý a velmi starý příběh, který zní asi takhle:

Svět nikdy, v žádné době neměl počátek, protože jde pořád dokola jako kruh a na kruhu taky žádný počátek není. Jenom se koukni na mé hodinky, které ukazují čas; jdou dokola, a tak se svět opakuje pořád znovu. Ale zrovna tak, jako jde hodinová ručička nahoru na dvanáctku a dolů k šestce, přesně tak je den a noc, probouzení a usínání, život a smrt, léto a zima. Jedno bez druhého nejde, protože bys nevěděl, co je to černá, kdybys vedle ní nemohl položit bílou, ani co je to bílá, když vedle ní nemáš černou.

Přesně stejně jsou doby, kdy svět je, a doby, kdy svět není, protože kdyby svět šel pořád dál a dál, bez oddechu, hrozně by se unavil. Svět přichází a zase odchází. Chvilku je vidět a chvilku zase ne. A protože se neunaví, tak se vždycky zase vrátí, když odejde. Je to jako když dýcháš: nádech a výdech, nádech a výdech, a kdybys zkusil napořád zadržet dech, udělalo by se ti hrozně zle. Taky to je jako hrát na schovávanou, protože je to vždycky bezvadná legrace, když si vymýšlíš nová místa, kam se schováš, a když hledáš někoho, kdo se neschovává pořád na tom samém místě.

Bůh si taky rád hraje na schovávanou, ale protože mimo Boha nic neexistuje, nemůže si hrát s nikým jiným než se sebou. Jenže on si s tím poradí tak, že dělá, že to není on. Takovým zpusobem se může sám před sebou schovat. Dělá, jako že je ty a já a všichni lidi na světě, všechna zvířata, všechny rostliny, všechny kameny a všechny hvězdy. Takhle prožívá podivná a nádherná dobrodružství, a některá z nich jsou strašná a děsivá. Ale ta jsou jako zlé sny, které zmizí, když se probudí.

A když si Bůh hraje na schovávanou a dělá, jako že je ty a já, dělá to tak šikovně, že mu dlouho trvá si vzpomenout, kde a jak se schoval. Ale to je právě ta legrace - přesně to chtěl udělat. Nestojí o to, aby se zas rychle našel, protože to by tu hru zkazilo. Kvůli tomu je pro tebe a pro mě tak těžké přijít na to, že jsme vlastně Bůh v přestrojení, který dělá, že to není on. Ale když už ta hra trvá dost dlouho, všichni se probudíme, už nic nepředstíráme a vzpomeneme si, že jsme všichni jediné Já - Bůh, který je všechno, co je, a který žije pořád a navěky.

Samozřejmě si musíš uvědomit, že Bůh nevypadá jako člověk. Lidi mají svou kůži a vždycky je něco ještě za tou kůží. Kdyby to tak nebylo, nepoznali bychom rozdíl mezi tím, co máme uvnitř těla, a tím, co je venku, mimo nás. Ale Bůh nemá žádnou kůži a žádný tvar, protože nic není venku, mimo něj.

Vnitřek a vnějšek Boha je totéž. A i když mluvím o Bohu a říkám ON a ne ONA, Bůh není muž ani žena. Neříkám TO, protože TO obyčejně označuje neživé věci.

Bůh je vlastním Já světa, jenže ty nemůžeš Boha vidět ze stejného důvodu, z jakého nemůžeš bez zrcadla vidět vlastní oči, nemůžeš se rozhodně kousnout do vlastních zubů nebo se podívat dovnitř své hlavy. Tvoje já je tak chytře ukryté, protože je to Bůh, který se schovává.

Možná se zeptáš, proč se Bůh někdy schovává v podobě zlých lidí nebo předstírá, že je lidmi, kteří trpí hroznými nemocemi a bolestmi. Nejdřív si uvědom, že ve skutečnosti nepůsobí bolest a nemoc nikomu než sám sobě.

Uvědom si taky, že skoro v každém příběhu, který se ti líbí, musejí být zlí lidé spolu s dobrými, protože vyprávění je napínavé, když se dovídáš, jak si ti dobří lidé s těmi zlými poradí. Je to jako když se hrají karty. Na začátku partie je všechny zamícháme a je v nich zmatek - to je jako ty špatné věci ve světě, ale smyslem hry je udělat z toho zmatku zase správný pořádek, a kdo to dokáže nejlíp, ten vyhraje. Pak se karty znovu zamíchají a začne nová hra a se světem je to taky tak.