Symfonie o novém světě
Lenka Horňáková-Civade
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/441808/bmid_symfonie-o-novem-svete-2IX-441808.jpg
4
44
13
Píše se rok 1953 a Vladimír Vochoč, bývalý československý konzul v Marseille, je ponižujícím způsobem vyslýchán vyšetřovatelem komunistické policie. Tak začíná nová kniha Lenky HorňákovéCivade. Jejím hlavním tématem je opět cesta za svobodou. Tentokrát se ale za ní nevydává jen ženská hrdinka. Knihou se vinou příběhy dvou lidí, jejichž osudy se poprvé protnou v roce 1938: Božena, s dítětem v náručí, přichází do Marseille, aby se odtud dostala do Ameriky, do země zaslíbené. Vladimír je v Marseille nový konzul ještě mladé československé republiky. Československo ale záhy zaniká a Vladimír stojí před nesnadnou volbou mezi loajalitou a vzdorem. Lenka Horňáková-Civade ve svém románu vzdává hold nejen silným ženám, ale také muži, jenž dokázal využít chaos na počátku 2. světové války a zachránit stovky lidských životů. Román, jímž poněkud nezvykle čtenáře provází hadrová panenka, se probojoval do druhého, užšího výběru prestižní literární ceny Prix Renaudot.... celý text
Romány Literatura česká Historické romány
Vydáno: 2020 , ArgoOriginální název:
La symphonie du Nouveau Monde , 2020
více info...
Přidat komentář
Knihy české autorky žijící ve Francii Lenky Horňákové-Civade mají velké kouzlo, spojení francouzského šarmu a českých reálií tvoří neobvyklý mix.
Marie a Magdaleny i Grófka do popředí staví ženské postavy, v poslední autorčině knize Symfonie o novém světě je to tentokrát trochu jinak. Na válečnou situaci čechů ve Francii pohlíží z několika vypravěčských rovin – konzula, který se snaží v časovém i finančním presu pomoct co největšímu množství lidí z okupovaného území pryč, malé dívenky a její matky a především panenky, která nezaujatě popisuje dětí kolem sebe.
Postava diplomata nese prvky biografie – Vladimír Vochoč, po kterém je postava pojmenovaná, pracoval jako konzul v letech 1938 – 1941 ve Francii a pomáhal nejen Čechům do zámoří. Ačkoliv by se to mohlo zdát, příběh není primárně vystavěn na jeho postavě i zásluhách, o době poválečné a jeho střety s komunitickou garniturou už se dozvídáme náznaky. Je to především příběh o svobodě, o nezištné pomoci v nebezpečné době a poctou muži, který ctil své ideály bez mrknutí oka po celý život.
Je to lehce složitější na pochopení, postavy jsou hůře uchopitelné, do toho ta mluvící panenka, ale je to moc dobře napsané, vzletně, ale ne moc. Současné, přitom z minulosti.
Kniha se dobře čte, je dobře napsaná, přesto se nemůžu ubránit pocitu, že u nás poslední dobou vycházejí knihy, které jsem pořád o tomtéž. Chtěla bych se klidně podívat do 17. století nebo současnosti, ale té totality už je moc. Nehledě na to, ale byla tato kniha od paní Civade skvělá.
Námět, zvláště s reálným člověkem – Vladimír Vochoč, čs.konzul 1938-41 ve FR – je velmi zajímavý (lépe web), avšak zpracování vůbec. Je to takové načančané, záhadně hlubokomyslné, což hodnotitele zvažující literární cenu zaujme, ale vše je jako když voda sklouzne po povrchu a splyne v jednu nezajímavou kaluž:o( Hadrová panenka je ze všech postav nejlépe poctivě propracovaná.… Bohužel jen honosný název. Taková škoda!
Kniha napsaná s ohromnou lehkostí a příběh vám díky tomu bude rychle plynout. Možná právě proto mi vše přišlo neskutečně povrchní a chybělo mi tam něco hlubšího. Čtenář se setká s poměrně velkým množstvím postav, nepozná vlastně ani jednu. Pořádně ani nedokážu říct, o čem kniha měla být, a jaká měla být ta nejdůležitější myšlenka k předání. Za mě bohužel trochu zklamání
Příběh, který nás provede lety 1938 až 2002. Dostaneme se od Prahy, přes Štrasburk až po Marseille. Vladimír Vochoč, právník a diplomat, skutečná postava našich dějin, je zakomponován do příběhu o svobodě a o složité cestě se k ní dostat.
Sledujeme Boženu, která se s dítětem v náručí snaží dostat do Ameriky. A Vladimíra, který jako konzul v Marseille ve vzniklém chaosu pomáhá zachránit lidské životy.
Po dlouhé době kniha, kterou vůbec nevím, jak hodnotit. Na jednu stranu čtivě a lehce napsaná, jejíž děj jen jakoby klouže po povrchu a nechává velký prostor čtenářově fantazii. Chvílemi opravdu moc zajímavé, překvapivé a napínavé.
Na druhou stranu. Je zde docela dost časových rovin a hodně vypravěčů, ale nedostává se jim stejné pozornosti. To, co by mě zajímalo více, je z ničeho nic na pozadí a trvá, než se k ději zase vrátíme. Velký časový úsek je zpracován na pár stránkách a já bych asi ocenila hlubší propracování jednotlivých postav.
Myslím si, že tohle je typ knihy, které si více užiju až si je přečtu ještě jednou. Už vím, do čeho jdu, nebudu hledat mouchy, ale objevím asi více pozitiv.
Každopádně kniha, která stojí za přečtení a třeba právě Vám sedne hned napoprvé.
3,5*/5*
Každá její kniha je po textové stránce klenot. Je to skvělá spisovatelka, jen obálky knih by jí měl začít dělat někdo jiný. Jsou otřesné.
Snad i nejlepší kniha co jsem od autorky četla. Řekla bych že s touto útlou záležitostí ukázala svoji výbornou formu, do které uzamkla prvky velice zásadní a velice....no velice důležité. Neztratila svuj glanc vyjadřovat se svou vlastní dimenzí, takze je vidět že neztrácí nic ze sebe, naopak získává. Muj osobní dojem podotýkám je velký, v principu tak velký byt nemusí ale u oblíbené autorky vzdy potěší ten růst... byť je na muj vkus rust každého autora skryt v sedych zónách čtenářského zájmu..( to jen na okraj...nic ve zlém )
A skutečná, historická postava se včlenila do orchestru románového koncertu ....
A byla to postava konzula Vladimíra Vochoče - mně tedy opravdu neznámá ....
A já se ráda seznámila s životními příběhy dvou postav - příběhy odehrávajícími se v období mnichovské zrady ....
Kromě reálného života v obtížné době se mi zde líbila poetika v textu - sen o symfonii v novém světě:
" Objevování nečekaných vzorců, dobývání nových světů, ale také připomínání kořenů i nostalgie po staré vlasti ...."
A nakonec i ta hadrová panenka, která nás provází knihou, má v sobě kousek poetiky ....
i dávného tajemství....
Lenka Horňáková - autorka s moravskými kořeny, ušla kus cesty po literárním poli ....
Koncem října nakladatelství Agro vydal další knížku česko-francouzské spisovatelky a výtvarnice Lenky Horňákové-Civade. Osobní představení knížky nebylo možné kvůli koronaviru, což je velká škoda, protože tato knížka by si opravdu zasloužila dostat se do povědomí čtenářů. Mimochodem, přebal knížky je rovněž dílem autorky a je krásný. Kniha se jmenuje "Symfonie o novém světě" a jejím hlavním hrdinou, člověkem, který skutečně existoval, je Vladimír Vochoč. Bývalý konzul Československé republiky v Marseille v chaotických měsících před a na počátku 2. světové války. Kniha je holdem českému muži, který pomohl zachránit stovky Čechoslováků. Židů, Rakušanů a Poláků před likvidací nacisty. Vystavil cestovní pasy, na které vycestovali z ohrožené Francie tak slavní lidé jako Alma Mahlerové-Werfelová, Franz Werfel, Heinrich i Golo Mannovi, Rudolf Firkušný. Výčet slavných jmen by byl dlouhý. A ještě mnohem delší výčet těch ne až tolik slavných.
Není to román o slavném hrdinovi. Je o skromném Čechoslovákovi, který byl vychován v principech Masarykových ideálů a který považoval za samozřejmé lidem v nouzi, v ohrožení života, pomáhat. Protože je to mravné, tak je to normální a správné. Pomáhal s pokorou. Neokázale. Věděl, že nasazuje vlastní život. O tom však nikdy nemluvil. Nacisti jej nakonec nedostali, to až komunisti ho po návratu do vlasti na několik let zavřeli do kriminálu.
Z tohoto pohledu se mi kniha jeví jako výsostně aktuální. Protože, kdybychom se ještě dnes drželi Masarykových principů, nikdy jsme do současného duchovního marasmu nemohli tak hluboko zabřednout.
Druhou rovinou románu je příběh maminky a dcerky, který dokresluje krutost a šílenství 2. světové války pro všechny, kterým se nepodařilo z Francie včas utéct. Hlad, zimu, boj o přežití. Vzpomínky na rodnou zemi, na písně, které pomáhaly udržet si naději. Těch Čechoslováků ve Francii tehdy uvízlo několik stovek.
Není to odpočinkové čtení. Ale naléhavé připomenutí hodnot, díky kterým Čechoslováci dokázali velké věci. Marcela Škvařilová
Autorovy další knížky
| 2017 |  Marie a Magdalény |
| 2019 |  Grófka |
| 2010 | Provence jako sen |
| 2020 | Symfonie o novém světě |
| 2011 | Lanýže |
Ze začátku jsem měla dojem že to bude vyjímečná kniha, dojem mi vydržel až za polovinu ( lehce) tam se úseky začínají stávat čím dál tím více povrchnější, bez té zvláštní opravdovosti, která vyvěrá z jediné " bytostí" v knize a to z hadrové panenky. Tento obrovský potenciál, mohl být v knize ještě více využit, kniha mohla být ještě více komornější, protože nezajímavá ta kniha vůbec nebyla. To ne. Postava Vladimira Vochoče byla v jistých rovinách nesympatická, prostě papírová, jen účelová.