Svatební cesta do Jiljí
Miroslav Skála
Románová předloha stejnojmenného filmu s Libuší Šafránkovou a Josefem Abrhámem. Netradiční pojetí předsvatební cesty po horách a řekách se promění v dobrodružnou výpravu, při níž oba protagonisté bezděky odhalují své přednosti i slabiny. Humorný cestopis české krajiny i duše se nejlépe čte při vyšinutých plotýnkách a citech. Kniha byla předlohou úspěšného tel. scénáře... celý text
Přidat komentář
Audiokniha
Poslouchala jsem na doporučení a parádně jsem si to užila. Poslouchám dnes s přestávkami celý den a přistihla jsem se, že se u toho usmívám jako debílek. Je to velmi milý příběh, vtipný, chytrý, má to spád a nápad. Skvělé posloucháníčko
Vybráno jako oddechovka. Chtěl jsem porovnat filmové zpracování a knihu. Zde se musím jednoznačně přiklonit k filmu. Stále jsem zde čekal něco nového, zajímavého a to se bohužel nedostavilo.
Film jsem viděla několikrát a díky hlavní herecké dvojici je to skvělá podívaná. Nyní díky čtenářské výzvě nastal čas si přečíst i knižní předlohu. Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na trochu zastaralé výrazy a slovosled. Překvapilo mě, že oproti filmu je literární předsvatební cesta delší a každý den končí pohádkou. U notoricky známých replik jsem slyšela pana Abrháma a paní Šafránkovou, kteří filmu dodali šťávu a lehkost a především svůj osobitý herecký um. Musím říct, že film je pro mě povedenějším a zábavnějším než kniha, ale i tak jde o milé pohodové čtení :-)
Stejně jako film s Abrhámem a Šafránkovou je kniha plná humoru, skvělá volba pro oddychové čtení. Doporučuji.
Zařazeno ( i audiokniha, velice zdařilá interpretace manželů Dykových, i film v podání nezapomenutelných manželů Abrhámových) k Panu Kaplanovi a Saturninovi. Spolehlivý lék na splín a jiné emoční nemoci.
Nebudu hodnotit, protože jsem nedočetla! Sice jsem poslouchala audio s T.Vilhemovou a V.Dykem, ale po první čtvrtině knihy jsem to vzdala. Absolutně mě to nebavilo!
Obávám se, že tato kniha už je přežitá a moderní čtenář s ní bude mít problém. Já se těšila na odvěký souboj mezi mužským a ženským uvažováním, který vždy vyústí v humorné situace. Bohužel jich v knize bylo pramálo. Větší část zabírá autorovo uvažování o ničem a plácání do větru. Nejhorší pro mě byly pasáže s ,,vyprávěním na dobrou noc". Párkrát jsem se pobavila, ale častěji jsem se přistihla, že knihu vůbec nevnímám a myšlenky mi utíkají jinam. Musím zatleskat hereckému umění Libušky Šafránkové a Josefa Abrháma, kteří tuto ,,nudu" povznesli na úplně jinou úroveň.
Jako první jsem viděla film s výborným hereckým obsazením. Možná proto jsem měla přehnaná očekávání, které mi kniha bohužel nesplnila. Herci tomu dodávali šmrnc, který mi v knize chyběl. Na mne bylo čtení spíše nezáživné a nevracela jsem se k němu s takovým nadšením.
Příběh mne bavil, se svými životními zkušenostmi už se dívám na vztahy s větším nadhledem. S čím jsem měla velký problém, to byla písmena, slovy jedné pohádky "mrňavoulililinkatá". Musela jsem si půjčit brýle, abych dočetla a nebolely mě oči. Jinak bych si knihu užila víc. A film? No tak ten mě dostal a patří mezi mé favority.
Poslouchala jsem jako audioknihu (svou první) a v podání manželů Dykovych mě to moc bavilo. Bylo to vtipné, zajímavé poslouchání. I filmové zpracování je moc povedené.
Více se mi líbil film než kniha. Myslím, že hlavní protagonisté filmu tedy literární předlohu dost pozvedli. Film mě tedy přivedl ke knize, je to taková oddechová četba.
Na knihu jsem poprvé narazila na střední a tehdy v rámci normalizační nabídky patřila k zářným bodům humoristické literatury. Třeba poznámka o tom, že mužské lýtko se pánubohu moc nepovedlo, mi utkvěla dodnes... Proto jsem se k ní chtěla znovu vrátit a i když se mi celkem líbila, už takové nadšení nepřišlo. Některé části byly stále skvělé a i když je vlastně znám, tak mě pobavily, nicméně byly tu i hluché pasáže. Filmu určitě zkrácení na méně dnů prospělo. Ale stále to je celkem příjemné čtení, které pro mě má určitý punc nostalgie.
Stejnojmenný film mám moc ráda a tak jsem mírně s obavami začala číst i předlohu. Je to velmi povedené.
Řadím se do tábora zklamaných. Film jsem neviděla, takže nemůžu srovnávat, ale srovnání se Třemi muži ve člunu posoudit můžu a rozhodně odmítám. Tři muži jsou jednou z mých „záchranných“ knih, které přijdou na řadu, když je mi ouvej. Zaručeně mi zvednou náladu. Ale Svatební cesta do Jiljí mi párkát mírně nadzvihla koutky a to bylo tak všechno. Ani o jednom z hlavní dvojice nemůžu říct, že by mi byl sympatický, a knihu jsem dočítala spíš ze setrvačnosti. Navíc nevěřím, že existuje v reálu někdo, kdo vede podobné dialogy. Nebo jsem příliš přízemní a nepohybuji se v dostatečně itentelektuální společnosti, abych někoho takového potkala. Zkrátka snaha o intelektuální humor se u mě minula účinkem a jediné, co jsem při čtení pociťovala, byla nuda. Být delší, nejspíš by tahle knížka skončila v „šuplíku“ nedočtených.
Štítky knihy
humor zfilmováno česká literatura turistika vodáctví milostné vztahy svatební cesta
Autorovy další knížky
2004 | Svatební cesta do Jiljí |
1979 | Cesta kolem mé hlavy za čtyřicet dnů |
1981 | Uvěřitelné příhody doktora Papula |
1984 | Holubník na odvrácené straně Měsíce |
1963 | Hovory s veverkou |
Kniha se mi líbila. Film, který mám moc ráda se od knihy téměř neliší, ale něco navíc tu samozřejmě je. Skvělá práce s češtinou. Vtipná, milá oddechovka.