Sudetský dům: Jaro - léto 1945
Štěpán Javůrek
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/503859/bmid_sudetsky-dum-FHu-503859.jpg
5
1109
1109
Sudetský dům série
1. díl >
Je léto 1945, krátce po válce. Mnohé české rodiny míří do Sudet, aby zde zabraly domy po odcházejících Němcích. Jiří a Marie Smolíkovi, společně se synem Františkem, dorazí s celým svým skromným majetkem do podhorské vsi Glasendorf. Tady úřaduje krutý a cynický národní správce a člen rudé gardy Vojtěch Tomeček. Svým žoviálním a podlézavým způsobem nabízí rodině krásný sudetský dům. Dům Smolíkovi okamžitě nadchne, má jen jeden nedostatek. Dosud v něm žije původní německá rodina, která čeká na odsun. Všichni se tak musejí načas naučit žít ve společné domácnosti. Jedni, kteří jsou zde novými pány, ale musejí trpět staré obyvatele domu. A druzí, kteří zde žili celý život, ale teď jsou tu vlastně cizí. A v pozadí toho všeho se objevují staré křivdy a rány, které způsobila válka...... celý text
Přidat komentář
Velké téma, zajímavě vystavěná zápletka a vývoj děje. Na druhou stranu až moc schématické postavy, a až příliš jednoduchý styl.
Velmi dobre napsana kniha, urcite mohu doporucit, a druhy dil mne rozhodne nemine.
Po dočtení knihy jsem plný pocitů a emocí z toho, co vše se v příběhu odehrálo. Když se zamyslím, právě dočtená kniha obsahuje vše, co od dobré knihy očekávám. Hluboký příběh, dobře vykreslené postavy, zajímavé prostředí, vážnost, laskavost i skromnost obyčejných lidí, na druhé straně zákeřnost, bezcitnost, nebo nenávist osob, které ve válečném období mohli uplatňovat svou nenávist a mnohdy i zvrhlou povahu. Autor citlivě a nestranně popisuje jak problémy Čechů tak i Němců v té nelehké době. Pana Javůrka jsem si oblíbil již předešlými tituly, Chaloupkami a Nebem nad Perninkem, ale tohle byl TOP ve všech sférách.
Další kniha a autor, které jsem objevil zde na DK. Poslední dobou se mi to stává stále častěji, nechávám se ovlivňovat komentáři čtenářů a jejich hodnocením, a nelituji toho.
Válka zvýraznila všechny negativní vlastnosti lidí. A co pak čekat od vítězů? No přesně to, co popisuje Štěpán Javůrek ve své knize.
Na jedné straně pomsta a nastolení nových pořádků metodou oko za oko, zub za zub. Do pohraničí se stahovaly tlupy lidí, kteří se snažili vytěžit z nepřehledné situace maximum, mnohdy spodina společnosti. Dostali se tam ale i slušní lidé, kteří se snažili začít nový život.
Na straně druhé jsou bývalí obyvatelé Sudet, kteří většinou vítali nástup Hitlera k moci a po válce pak nechápou tu drastickou změnu, která se v jejich životech a domovech udála.
Autor krásně a s velkou dávkou autenticity popsal obě skupiny lidí, které se po válce v Sudetech po nějakou dobu vyskytovaly společně. Rozebral pro mě pochopitelně, co se jim honilo hlavou, co je vedlo k některým krokům a jak složité období to bylo pro všechny.
Jednou z nosných linek knihy je i to, že gauneři, bezpáteřní lidé, psychopati bez svědomí a různí zločinci si k sobě najdou cestu a obyčejní lidé jim nejsou schopni vzdorovat a ani se proti nim semknout a sjednotit. Než prohlédnou jejich hru, je už většinou pozdě. To platilo v době, kterou kniha popisuje, stejně tak i později v době nástupu komunistů k moci a jejich vládnutí. A zdá se, že v nemenší míře to platí i v současnosti, kdy se stále více uplatňují různé nástroje totality na potlačení a omezení svobody lidí.
Kniha se mi líbila a budu shánět další díl.
Tématika Sudet je mi velmi blízká, a proto jsem se na knížku těšila, ale bohužel nesdílím stejné nadšení jako většina čtenářů tady. Příběh mi přišel uspěchaný, pořád se něco dělo, a kvůli tomu nebyla věnována taková pozornost samotným postavám. Uvítala bych, kdyby příběh trochu zvolnil a autor více vykreslil hlavní postavy, zejména jejich vnitřní svět, myšlenky, pocity.
Dále mi přijde, že hodně věcí se v knize dělilo pouze na dobré x špatné a nic mezi tím. Rychlý přerod vztahu dvou rodin mi také přišel málo uvěřitelný.
Knihy s takovýmto tématem se špatne kritizují, protože si člověk přijde jako ... no, jako někdo, kdo nemá správně nastavené hodnoty. Ne literání, ale ty lidské. Jelikož ty mám doufám nastaveny správně, nebudu to hodnotit (hvězdičkovat). Myslím si totiž, že je dobře, když se o takových věcech mluví a píše.
Leč čekala jsem víc.
Má-li člověk o odsunu nějaké povědomí, nemá tahle kniha pro něj přidanou hodnotu vůbec žádnou. Hlavně proto, že postavy jsou ploché jako pohádkové postavičky a vyprávění takové sentimentálně prostinké. Bohužel.
Možná bych to ale doporučila jako četbu pro mládež nebo starší děti, pro které to může být pohodlnější způsob jak se seznámit s některými "kostlivci ve skříni" než když mají louskat literaturu faktu.
Vyslechnuto jako audio a výběr rétorky pokládám za naprosto nevhodný. Její něžný hlásek dojem pohádkovosti jen posiluje a když se musela snažit vyrábět promluvy hrubých mužů, bylo mi jí skorem až líto.
Ale opakuji, byť jako literatura mě to neuspokojilo, autor má můj velký respekt za úsilí, aby tyto věci nebyly zapomenuty.
Skvělé dílo. Působivý román, který realisticky vykresluje život v sudetech, soužití původních a nových obyvatel a zejména komunistickou nelidskost a bezcitnost. Je hrozně důležité si neustále připomínat, jak krutí jako lidé jsme a jak vlastně nejsou "hodní" a "zlí": jsme v zásadě všichni stejní a rozdíl je jen v tom, na které straně v daný moment kdo stojí.
Moje první setkání s autorem. Příběh byl čtivý, můžu s klidem říct ,že se těším na pokračování.
Javůrek je sympaťák, takovej ideální starší brácha :) Je podle mě je pořád ještě na začátku své psací dráhy, ale jak už tu někdo psal, s každou další knížkou se zlepšuje. I mezi Sudetskými domy I a II je znát posun.
Jednička mi přišla ještě trošku uchvátaná. Moc děje na relativně malém prostoru. Což vedlo k drobným logickým lapsům (Paula chodí v květnu na horách na borůvky). Ano, někdy je to trochu černobílé a učebnicové. Asi byly na podobné téma napsány i lepší knihy (třeba mně to evokovalo chuť připomenout si znovu Zdivočelou zemi). Ale celkem jsem si čtení užil.
Měl jsem kombinaci e-knihy a audioknihy. Výjimečně mi tady audio podání moc nesedlo, Kamila Janovičová tomu ještě přidává takový nádech patosu. Když jsem si SD četl sám, bylo to mnohem civilnější, což tomuto příběhu, kdy se VELKÉ DĚJINY dotýkají i obyčejných lidí, sedí líp.
Oba dva díly rozebírám ve svém podcastu Proč je to bestseller. Je na YouTube a Spotify, odkaz v Recenzích ;)
Drsný příběh z fiktivní obce v pohraničí z poválečné doby. Autor nikomu nenadržuje a objektivně popisuje jednotlivé události. Z tyranizovaných se stávají tyrani, falešní zachránci se dostávají k moci a už od počátku víme, že nás nečeká šťastný konec. Čtení je emočně velmi náročné, takže druhý díl si přečtu až s časovým odstupem.
Čtivě zapsaný příběh o odsunu Němců až se tají dech. Kniha má spád a rozebírá zakořeněnou představu kolektivní viny a její důsledky na utrpení nevinných obyčejných lidí.
Kniha vychází z historických reálií. Ano, tak to v Sudetech probíhalo. Sama jsem potomkem přistěhovalců do Sudet a podobné příběhy se tam vyprávěly. Ale to idylické soužití Smolíkových a Fuchsových mi nesedí. Doporučuji k přečtení.
První kniha, kterou jsem nečetl, ale odposlouchal. A trefa do černého. Těch 9 hodin stálo za to. Realistické, obyčejné, bez senzací a přesto - nebo možná právě proto - skvělé čtení/poslouchání. Doporučuji.
Pro Sudety mám slabost v jakékoli podobě. A tahle podoba byla naprosto skvělá a nezapomenutelná. Osudy obou rodin jsou nezáviděníhodné, rozhodně bych nechtěla být ani na místě rodiny Smolíkových, ani v kůži Fuchsových. Na obou stranách obyčejní lidé, kteří se prostě jen snaží co nejlépe přečkat podmínky, které jsou před ně postaveny, žít v dobách, které k žití moc nejsou... Oproti tomu samozvaný předseda Tomeček, alias padouch všech padouchů, byl opravdu jenom napřesdržku (jistě by se našlo hodně lidí, kteří by řekli - válečný hrdina - já ale říkám nechutný lidský odpad). Naprosto skvěle popsané chování lidí a znepokojivá linka kolektivní viny (na obou stranách, protože se dozvíme i to, co se v Sudetech dělo před válkou a v průběhu války, ne jen těsně po válce) dělají z tohoto románu doslova povinnou četbu. Silná kniha, kterou doporučuji všem.
Spisovateli se podařilo věrně popsat, co se dělo v r. 1945 v pohraničí. Chování lidí a tu nenávist, kterou cítili Češi vůči Němcům a Němci vůči Čechům.
Když se Sudety připojili k Říši, byl tam úplný pogrom.
"Češi utíkali s tím, co pobrali, a ti, kteří s nimi chodili do školy a celý život společně žili, je hnali jako dobytek. Některé dokonce ubili!" zvedl Julius varovně prst. " A tak se teď nemají čemu divit! To, co dělá tenhle Tomeček není správně. Ale naši by neměli zapomínat na to, kdo tohle všechno způsobil! Teď je jim to líto, teď by vše brali zpět. Ale tak to v životě nefunguje. Tenhle kalich si vypijeme do dna."
Takové příběhy se odehrávaly i v Krkonoších, kde rodiče mého manžela dostali přidělenou chalupu po Němcích a dlouho se na začátek jejich života tam a odsun vzpomínalo. A znovu se mi vynořovaly vzpomínky na dávno slyšená vyprávění. Také proto jsem se nemohla od knihy odtrhnout. Ale nakonec je mi z toho smutno, nic se nezměnilo. Pořád někdo někoho nenávidí. Buď Němce, Rusy, Ukrajince, Palestince, Američany, Číňany, Židy, Araby, Židy. Život není spravedlivý. Vůbec nehraje roli to, jakým jazykem člověk mluví, lidi si jsou strašně podobní v chování a v nenávisti.
Prostě nakonec po dočtení depka.
Ale určitě by si knihu měli přečíst ti, kteří jsou od té doby hodně vzdáleni. Těším se na druhý díl.
Pane Javůrku, co takhle i třetí díl a to do roku 2000?
Moc pěkné, moc smutné. Tyto příběhy ve mě vyvolávají děsný smutek z hyenismu lidí. A otázky proč stále musí za zvěrstva jiných trpět nevinní lidé, kteří chtějí jen v poklidu a míru žít.
Domnívala jsem se, že knihy o holocausu jsou to nejhorší, co jsem v životě četla. Omyl, i tohle je šílené, smutné a přesto pravdivé. Co může udělat člověk člověku mě vždycky rozesmutní. Nechci polemizovat nad vinou a trestem, tahle knížka mě rozbrečela stejně jako hrůzy, které se děly za války. Nádherná knížka, nutně potřebuji přečíst i druhý díl.
Tak tohle se mi moc líbilo. Je to působivý příběh dvou obyčejných rodin, odehrává se hlavně v pohraničí v pohnutých časech těsně po konci války v Evropě. Kdo je „dobrý“ a kdo „zlý“ nezávisí na národnosti, je to vždy o konkrétním člověku. To oceňuji, protože příběhy ze Sudet byly často nejdřív o hodných Češích a zlých Němcích a pak zase naopak.
A v každém z nás je asi trochu dobra i trochu zla. Dá se pochopit, že Němci naletěli Hitlerovi. Dá se pochopit, že Češi po válce nenáviděli vše německé. Hlavním hrdinům téhle knížky došlo, že národnost není to hlavní, až když osobně poznali, že i Češi i Němci jsou zkrátka lidi. Jenže taky existují Tomečkové. Ti se objevují ve všech dobách a národech, některé doby a okolnosti jim ale zvlášť svědčí.
A jak těžké je některé věci pochopit, je vidět třeba z tohodle ne zcela doslovného citátu:
" My Němci máme nosit N? Copak jsme Židé?"
Kéž bychom se dokázali z historie poučit, nenaletět slibům křiklounů, nenechat šířit nenávist a dokonce násilí, odmítnout princip kolektivní viny.
Štítky knihy
vesnice Sudety poválečná doba poválečné odsuny Němců
Autorovy další knížky
| 2022 |  Sudetský dům: Jaro - léto 1945 |
| 2021 |  Nebe nad Perninkem |
| 2023 | Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950 |
| 2021 | Chaloupky |
| 2024 |  Sudetský dům III: 1959 - 1963 |
Velké překvapení, nečekala jsem až tak strhující příběh. Těžké, kontroverzní téma. Nádherně popsaná krajina, prostředí. Skvěle vystavěné charaktery postav. Moc se mi líbil vývoj vztahů dvou stěžejních rodin. Hlavní záporák teprve vystrkuje růžky, ale i tak z něj naskakuje husí kůže. Z celé té doby. Kniha není žádným velkým literárním dílem s hlubokomyslnými myšlenkami, ale je velmi čtivá, svižná, poučná a vlastně i zábavná.