Stručné dějiny biologie

Stručné dějiny biologie https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/359655/bmid_strucne-dejiny-biologie-h4J-359655.jpeg 5 8 8

Kniha, která zahrnuje dějiny biologie od prvopočátků do objevení struktury DNA (1953), může svou stručností a přehledností zaujmout nejen biology z profese, ale i všechny zainteresované laiky z řad vzdělanějšího čtenářstva. Text je doprovázen množstvím dobových ilustrací, přibližujících ducha a atmosféru tehdejších výzkumů a vzdělanosti a navázání biologického myšlení na dobové myšlenkové proudy. Proč se vlastně o dějiny biologie (a jakéhokoliv jiného oboru) zajímat? Co je to paradigma? Jak viděly živý svět archaické národy a staré civilizace? Jak vznikla věda v antickém Řecku? Jak v nastoupené cestě pokračoval Řím? Jak viděl živý svět evropský středověk a renesance? Jak se projevil v barokní éře descartovský obrat? Jak začínala systematika, paleontologie, jak se profilovaly jednotlivé národní školy v biologii – francouzská, anglická, německá? Jak se objevilo evoluční myšlení? Jak začínala genetika, mikrobiologie, etologie? Jakou roli hrály v myšlení o živém světě „velké“ dějiny, zejména poslední světová válka?... celý text

Přidat komentář

Greenfingers
16.08.2021 4 z 5

Komárkovy dějiny biologie jsou opravdu stručné, ale přesto mně poskytly dostatek informací o historických meznících tohoto vědného oboru. Staly se tak inspirací k dalšímu podrobnějšímu studiu, zejména pak témat týkajících se genetiky.

hu_87
30.01.2021 4 z 5

Co se týče počtu stran, tak samozřejmě nemůžeme očekávat nic "extra" a knížka, soudě podle názvu, slouží pouze jako stručný (nikoliv nutně zábavný nebo zajímavý) soubor faktů z dějin biologie. Ač jsem poměrně přírodovědný nadšenec, některá jména pro mě byla neznámá a myslím, že by bylo vhodné právě ubrat na kvantitě (rozuměj-jmen) a přidat trochu na kvalitě (nějaká stručná zajímavost k danému vědci-badateli). To mě u Komárka trochu překvapilo, ale což - řiďme se podle názvu a nečekejme nic víc. Co se týče Komárka, tak je to rozhodně o něco slabší kousek, ale pro lidi, kteří si chtějí doplnit mezery v historii zkoumáni biologie, potažmo zvídavější středoškoláci, kteří se při běžných hodinách nudí, to bude poměrně příjemná četba (byť se knize nedá upřít jistý nádech učebnice).


Per-quiee
25.10.2020 4 z 5

Je to velmí útlá a stručná kniha o rozvoji biologie, slouží spíš jako opravdu rychlý přehled, se spoustou významných jmen a knih. Nejsem v oboru, takže jsem si musela vyhledávat význam každého druhého slova, ale kniha velmi dobře poslouží k všeobecnému přehledu a každý si případně může o jednotlivých částech nastudovat víc.

JulianaH.
17.01.2020 5 z 5

„Každá současná vědecká disciplína tvoří cosi jako tenkou slupku na útvaru, jehož nitro je pro drtivou většinu těch, kdo se na ní podílejí, v zásadě nepřístupné. Ač vděčí za svůj vznik nejhlubším vrstvám, už je zná jen zprostředkovaně či vůbec ne.“

Souhlasím s Lectorem. Knížka je příjemná jak autorovým stylem, tak designem, kterým ji Akademia obdařila. Čte se plynule, sem tam podsune Komárek nějaký vtip (o absolutní všeobsáhlosti Isidorových „Etymologií" třeba prohlásí, že „současnému čtenáři by připomínala spíše stručného průvodce po Zemi pro mimozemšťana znalého latiny“). Ilustrací je v ní tolik, že místy vypadá jako jakési učené leporelo o přírodě pro dospělé. Což není kritika: autor si klade za cíl vystihnout ducha příslušné doby, v čemž ilustrace plní nezastupitelnou úlohu. Gesnerovo renesanční zobrazení „vačice" ostatně není možno popsat slovy. :D

Přece jen mám ale výhradu. Chápu a schvaluji záměr napsat minimalistickou knížku pro ty, kdo se nemíní prokousávat tisíci stranami Rádlových Dějin. Ale zdá se mi, že 150 stran formátu A5, a to včetně ilustrací a vakátu, je až příliš málo. Obsah knížky se někdy (alexandrijská věda) shodoval s obsahem mé gymnasiální učebnice dějepisu: nenašla jsem tu nic navíc. Jindy (genetika po Mendelovi) zase šlo o příslovečný „telefonní" seznam: jméno, životní data, díla. Jsem přesvědčená, že čtenář by zvládl o 50 stran navíc výměnou za podání, které by ke konci méně připomínalo skriptum.

Tím však nechci říci, že by Komárkova kniha neobsahovala zajímavosti (pobavilo mě, že Linné prý nazval ropuchu Bufo po Buffonovi, kterého neměl rád) a že by nebyla hluboká. Zejména exkurs do německé biologie, značně rozsáhlejší, je skvělý. Ve Vídni naturalizovaný Komárek nezapře, že sám patří k německému myšlenkovému okruhu jako Purkyně či Rádl. A konečně: včlenění biologie do obecných dějin mentalit je počin stejně záslužný jako náročný; autor ho podle mě zvládl na jedničku. Už jen fakt, že píše o biologickém myšlení dávno před vznikem biologie, totiž počínaje pravěkem, svědčí o obdivuhodné universálnosti jeho myšlení.