Střepy života: Z Osvětimi se neodchází
Steve Ross , Brian Wallace , Glenn Frank
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/525643/bmid_strepy-zivota-6546345a35cad.jpg
4
136
35
Autor se narodil v Polsku, a když mu bylo osm, zůstal zcela sám ve světě, z něhož se vytratila lidskost a v němž utrpení představovalo novou normu. Chlapec prošel několika koncentračními tábory, v Osvětimi jen šťastnou shodou náhod unikl smrti a osvobození se dočkal 29. dubna 1945 v Dachau. Tehdy si stanovil životní cíl, který mu jediný dával smysl - splatit dluh vůči mrtvým.... celý text
Literatura faktu Válečné Biografie a memoáry
Vydáno: 2022 , EuromediaOriginální název:
From Broken Glass , 2018
více info...
Přidat komentář
E-kniha
Je jedno jestli je člověk Arab nebo Žid. Je stále člověk, ale to za války neplatilo. Hlavně pro Němce...
Přiběh muže, který po celou dobu měl nejen naději, ale i po dobu, co přežil a žil v sobě skrýval malého Szmulka (po osvobození Osvětimi dostal jméno Steve) , jako připomínku toho, co prožil .
Pan Ross bohužel před několika lety zemřel...
Další téma (kniha o boji za lidská práva) , i když se mi to vzhledem k dějí v biografii nepíše úplně lehce splněno.
Srdcervoucí a nervydrásající příběh toho, co přežil sepsaný ve spolupráci se synem a redaktorem. Steve Ross (narozený jako Szmulek Rozental) prožil něco, o čem se nám může jen zdát. Prošel si deseti koncentračními tábory.
" někdy si však říkám, že bych udělal všechno pro to, abych mohl zapomenout. "
Pro mnohé přeživší to ani po válce nebylo jednoduché.
Osobní Vyprávění se vrací z těžko představitelné minulosti do mnohem přívětivější přítomnosti, kdy Ross- vystudovaný psycholog nastoupí do několika škol v Bostonské čtvrti. Má za úkol přivést místní mládež závislých nejen na drogách, ale také ubližování druhým na různé náplně volného času, ale hlavně do tříd, ve kterých nebyli někteří už měsíce.
Za mě určitě stojí za přečtení.
Četla jsem již několik knížek, které se týkaly tohoto tématu, ale tahle mi přijde strašně silná, až se mi chce u čtení plakat. Určitě by si to měl přečíst opravdu každý. Je to sice omílané téma, ale podle mě to nikdy neomrzí. Určitě stojí za přečtení a čte se jedním dechem.
To, jaká zvěrstva musely zažít male děti, a nejen ony, je strašné. Lide by měli číst takové knihy, aby věděli, čeho všeho jsou někteří schopni. Doporučuji.
Přečteno za pár hodin...(tak má asi 200 stránek). Čte se to samo.... Vždycky si říkám, že by se na taková zvěrstva nemělo zapomínat.... ale právě autor - přeživší - by na "TO" chtěl zapomenout...
Dnes v 15h donesl knihu poštovní panáček , je to deset minut co jsem plná dojmů vylezla z vany .. co strašného a děsivého si musel malý Shmole zažít, u některých úryvků stačilo zavřít oči a čtenář tam byl s ním, hlavou mi běhaly myšlenky, beznaděje a nicoty ..i slzy koulející se po tváři proběhly aniž bych si všimla že tečou, ač výpověd není tak syrová jako u jiných přeživších i tak je neskutečně drsná ... chlapec co prošel deseti koncentračními tábory a viděl a zažil zlo v té nejděsivější podobě ... tyto výpovědi by mněli být ve školních osnovách povinné aby se už tyto hrůzy neopakovaly ... ještě dlouho budu tuto zpověď nosit ve své mysli ..
Kniha ačkoliv byla kraťounká, tak toho vypověděla poměrně dost.. Musím uznat že pasáže z žití v Americe, mě úplně nebavili a mnohdy jsem se musela nutit.. Ale kniha byla hezká.. Rozhodně ji doporučuji, je to prostě další zpověď, tentokrát malého dítěte..
V knize se odehrávají dvě časové linie. Nejdřív mě ta druhá, pozdější doba, moc nebavila. Ale nakonec jsem byla ráda. Protože naráz přečíst takové krutosti, bych asi nedala. Přečetla jsem už dost knih na toto téma, ale v této knize jsou dost konkrétně popsány krutosti a týrání, které chlapec musel vydržet.
U knih na téma holocaustu navíc ještě psaných přímými účastníky se dává velmi těžko nižší počet hvězd než 5. V úvodu knihy jsem měla pocit, že v tomto případě tomu bude nejinak. Začátek byl strhující, nevadily mi střídavé kapitoly z pozdější doby. Od poloviny knihy ovšem na mě zápisy působily zmateně, neorientovala jsem se a kapitoly v USA se začaly ve svém poselství opakovat. Po velkém množství přečtených knih na toto téma jsem musela uznat, že se jedná o průměrnou publikaci.
Dej malého chlapce,který Vás vezme za srdce. Prolínají se v knize dvě dějství, ale nikdy jsem neztratila nit a četla jedním dechem. Je to příběh o síle bojovat❤
No zajímavá kniha, ovšem dvě dějové linie jenž se nekontrolovatelně promijejí mi připadají trošku neuskupené a chaotické. Jinak ale nemohu nic vytknout. Krásně napsáno.
Příběh je psaný velmi stručně, což ale neubírá od napínavosti děje, ba naopak se na každé stránce uděje spousta věcí (většinou zlých a krutých). Prolínání jednotlivých kapitol s dospělým Smzmulkem napomáhá vstřebat všechny ukrutnosti,které prožil.
Knihu řadím jako slabší průměr.Neustale přeskakování v čase není nic pro mě.Četla jsem mnohem lepší knihy na téma holokaust.
Opět silný příběh někoho, kdo přežil. V tomto případě má kniha i přidanou hodnotu díky tomu, že autor píše také o tom, co se dělo po válce - jakou cestu si vybral a proč.
Příběh smutný,ale inspirující a nese poučení k životu přistupovat s pokorou a nikdy neztrácet naději.
Dnes dočteno. Dojemné, smutné, otřesné...poselství dalším generacím. Po literární stránce by to chtělo vylepšit, proto 4****. Konec mohl být propracovanější. Jinak doporučuji.
Dalsi pribeh o Osvetimi. Obdivuji, jak dokazal tenhle maly chlapec prezit tabory , schovavat se v latrinach atd.
Štítky knihy
Osvětim (koncentrační tábor) Dachau (koncentrační tábor) holokaust, holocaust
Kniha Střepy života: Z Osvětimi se neodchází je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 185x |
| Čtenářské výzvě | 53x |
| Doporučených | 13x |
| Knihotéce | 130x |
| Chystám se číst | 177x |
| Chci si koupit | 49x |
| dalších seznamech | 2x |
Příběh muže, Szmulka, který po po osvobození dostane jméno Steve, který si prošel něčím neuvěřitelným a nelidským a přesto neztratil naději, životní smysl a touhu žít.
Po všem, čím si prošel, několika koncentračními tábory, pomáhá dětem z bostonských čtvrtí, aby chodily do školy a vedly příkladný život.
Kniha je velmi emotivní a přímá, nebere si servítky, místy jsem si i poplakala.
Je doplněna i fotografickou přílohou.