Strašidla a čarování v Krkonoších
Josef Stránský
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/223444/mid_strasidla-a-carovani-v-krkonosich-223444.jpg
5
2
2
Tato knížka vznikla úpravou části rukopisu Lidová mluva na Jilemnicku. Autor v ní uvádí vyprávění o strašidlech, lidových zvycích a pověrách, jež byla zapsána počátkem dvacátých let minulého století při výzkumu nářečí celkem ve čtyřiadvaceti místech někdejšího jilemnického okresu. Vyprávěnky zachycují archaickou podobu podkrkonošského dialektu a zároveň nám přibližují, co si lidé vyprávěli, v co věřili a jak žili zhruba před sto lety. Protože vyprávěné historky nejsou nijak literárně upravovány, nabízejí čtenářům vzácný pohled do autentického folklorního vypravěčství. Ilustrační doprovod v podobě lidových ornamentálních kreseb byl zvolen tak, aby umocnil dojem, který mohou vyprávění starých horalů ve čtenáři zanechat.... celý text
Přidat komentář
Knižku jsem si půjčila ze zvědavosti jaká že to strašidla žijí v kraji kde se narodil manželův tatínek.
Zajímalo mě také,jaké zvyky a pověry jakožto malé dítě zažíval.
Je to moc hezké vyprávění v nářečí, a jelikož dědeček už je starý pán a hodně pamatuje tak hodně
výrazů z knihy užívá i dnes.
Štítky knihy
pověry lidová kultura zvyky a obyčeje regionální literatura lidové zvyky
Autorovy další knížky
| 2014 |  Strašidla a čarování v Krkonoších |
| 1952 |  Základy radiotechniky |
| 1954 | Vysokofrekvenční měření |
Peckovský rodák profesor Josef Stránský prováděl v rámci své disertační práce průzkum lidové mluvy na Jilemnicku v roce 1923. Jeho práci vypátrala, sesbírala a vydala paní Jarmila Bachmanová v nakladatelství Bor v letošním roce. Já si tuhle nenápadnou, útlou knížečku koupila v jičínském knihkupectví U Ignáce. Miluju podobné knížky a brožurky, které se zabývají místním nářečím, zvyky a pověstmi, jsou tak skromné a přitom obsahují poklady. Často nevycházejí, tak je opatruju jako oko v hlavě.
Často máme trochu zkreslenou představu o tom, jací vlastně byli naši předkové. Máme pocit, že byli skrznaskrz moudří, pobožní a mluvili a přemýšleli jen o bohulibých věcech. Takže zpátky na zem :)
"Kmotra má se nevychcať, dyž de ke křtu, to že se dítě poscává. Kmotra, dyž přídou vode křtu, má perstama utlačiť do těch tvářiček a zustanou ty dulky."
Popravdě řečeno, většinou jsou to takový řeči o ničem, ale psaný moc krásným nářečím :)