Duch domu Ashburnů
Darcy Coates
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/399362/bmid_duch-domu-ashburnu-axc-399362.jpg
4
2377
2377
Strašidelné domy série
1. díl >
O tomto domě se šířily podivné zvěsti bezmála sto let. Jeho majitelka, Edith, odmítala nechat kohokoli vstoupit dovnitř a nedaleké městečko navštěvovala jen málokdy. Po její smrti zdědila dům její jediná příbuzná, Adrienne. Vše co má, je jeden kufr, dvacet dolarů a milovaný kocour. Dům je pro ni příležitost, jak začít nový život, kterou si nemůže dovolit odmítnout. Ačkoli na duchy nevěří, při zkoumání svého nového domova naráží na věci, které v ní vyvolávají neklid. Do tapet na zdech jsou vyryty podivné nápisy, v lese nedaleko domu je ukryt starý hrob a tajuplné portréty v chodbě v prvním patře jakoby sledovaly každý její pohyb. Jak odhaluje další a další tajemství domu, začíná věřit, že pověsti, které se o něm vyprávějí, mají možná pravdivější jádro, než předpokládala. Budova má chmurnou a děsivou minulost. Adrienne postupně zjišťuje, že o její život usiluje něco hluboce nepřirozeného a děsivě odporného.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2019 , FobosOriginální název:
The Haunting of Ashburn House , 2016
více info...
Přidat komentář
Duch domu Ashburnů byl vydán v roce 2019 jako první díl ze série Strašidelné domy z pera australské spisovatelky Darcy Coates.
Adrienne nevlastní nic víc než věrného přítele - huňatého kocoura Wolfganga, kufr s oblečením a osobními nezbytnostmi a dvacet dolarů. Po své nedávno zemřelé pratetě Edith však zdědí osamělý dům stojící na kopci nad městečkem Ipson. Takové dědictví by bylo jistě fajn, kdyby se o něm v celém městečku nepovídaly prapodivné strašidelné historky, díky kterým se domu téměř každý raději vyhýbá. Adrienne je ale odhodlaná nevěřit nepodloženým povídačkám a ve stařičkém sídle se chce usadit. Kromě bydlení v bytě s kamarádkou totiž nemá žádnou jinou možnost, jak si zařídit domov. Už při prvním průzkumu Ashburnu nachází znepokojivé věci, jako jsou například nápisy “ŽÁDNÁ ZRCADLA” v místech, kde by logicky měla být zrcadla umístěná, nápis “JE PÁTEK, ZAPAL SVÍCI” vyrytý do desky kuchyňského stolu, děsivě tajuplné portréty sledující každý krok kolemjdoucího na chodbě v prvním patře a podobně. Postupně odhaluje další a další tajemství svého nového domova, zjišťuje, že na popletených povídačkách je přece jen něco pravdivého, až je nakonec nucena bránit i svůj život.
Knížku jsem začala číst po Vánocích s tím, že Nejmilejší má dovolenou a že se proto případně nebudu sama doma bát. Pokud jste takovej podělánek jako já, tak doporučuji číst jen za denního světla, protože jinak vás vylekají i hloupý větve stromů, který se kývou ve větru a ve světle pouliční lampy hází stíny na chodbu. Pro ty, co už jsou na podobné duchařiny zvyklí, to možná bude jen slabý odvar.. Moje napětí během čtení občas zachránila nereálnost některých scén, takže když šlo opravdu do tuhého, musela jsem se spíš pousmát. Jako faktor strachu spíš působila moje bujná fantazie a myšlenky typu “nestojí někdo na zahradě a nedívá se teď na mě, zatímco já ho ve tmě nevidím” a nebo “když teď kouknu do zrcadla nad umyvadlem, nebude za mnou někdo stát”.
4/5 *
Jako takhle, bála jsem se už u jiného dílu, ale že se mi bude zdát, že mi duch leze pod peřinou a snaží se mě zničit, to se mi ještě nestalo......Dlouho jsem nebyla tak vyděšená jako tady u toho
Ke knize jsem se dostala díky čtenářskému klubu a nelituju. První polovinu knihy mě příjemně mrazilo a byla jsem zvědavá, co se v domě Ashburnů bude dít dál. Jakmile se zlo zhmotnilo a strach z neznámého pominul, kniha pro mě ztratila velkou část své strašidelné atmosféry, ale stále jsem netrpělivě čekala na rozuzlení celého příběhu. Solidní duchařina, příjemný čtenářský zážitek.
Páni… už dlouho jsem se u knihy tak nebála! Při čtení jsem měla celou dobu nepříjemný pocit, že mě někdo sleduje :D
Bylo to geniálně vymyšlené, ale ten konec zvláštní. Kdyby se to drželo ,,reality”, neváhala bych dát plný počet, ale ten konec za mě teda ne.
Nemůžu ale knize vzít neuvěřitelnou čtivost a skvělý nápad :)
Upřímně - asi jsem čekala víc, nejlepší to bylo dokud se neukazala. Četlo se to dobře večer pod peřinou, jdu zkusit další...
horory vlastně vůbec ráda nemám a příšerně se bojím, ale rozhodla jsem se vystoupit z komfortní zóny a dát této knize šanci...No dobře jsem udělala, i když husina a trocha strachu mě neminula. Autorka dokázala skvěle navodit tajemnou a strašidelnou atmosféru. Líbilo se mi, jak se postupně vše vysvětluje, skvělé triky a završení. Sice jsem se bála, ale kniha mě velmi zaujala. Hvězdičku strhávám jen za počáteční stížnosti hlavní hrdinky. občas jsem si říkala, z čeho vlastně je živena, když stále neměla peníze a ve spíži nic...To mi však nezkazilo zážitek z knihy.
Dlouho jsem se nemohl začíst. Hlavní postava mne neskutečně iritovala - zdědí obrovské panství, ale pořád bude brečet, jak je na tom špatně? Ale no tak. Takhle to bylo asi první třetinu knihy. Pak události konečně kopnou do vrtule a začnou se dít věci a já se konečně začal bavit. Pořád mi ale ústřední dáma nedávala smysl, kolem ní se dějí doslova neuvěřitelné věci a ona je přijímá jako samozřejmost a víc ji děsí měnící se obrazy. Navíc jsem ke knize přistupoval s jinými očekáváními, pořád jsem někde hledal psychickou poruchu, ale ono je to doopravdy tak, jak to vypadá na první pohled. 3,5*
Napínavé a strašidelné, mám takové knížky ráda. Četlo se to dobře, ty nápisy v domě, nález bedny se svíčkami ( Zapal svíci! ) a pak ten zlý duch... Dobré.
Je to vlastne klasicke ducharske klise.. Mlada divka se nic netusic nastehuje do stare barabizny, ve ktere se zacinaji dit zvlastni veci, objevuje se vic a vic otazek ale zadna odpoved. A uz to jede..
Kniha je napsana trochu jakoby naivne, skoro az detsky. Vubec to nevadi, vypraveni je tak napinave, ze v cloveku probouzi takovy ten archaicky strach z neznama. Ovsem chovani Adrienne mi obcas otviralo kudlu v kapse (predevsim kdyz se nastehuji do stareho domu, co udelam: 1) - CELY ho projdu, 2) uklidim ho! :D )
Ja si ovsem tohle hororove klise uzivala do posledniho dechu, dlouho jsem nebyla takhle napjata, co bude dal. Fakt lahudka, po nocich obzvlaste. :)
PS: Nejspis budu pro sichr kazdy patek zapalovat svici.
Knihu jsem úplně nevnímala joko horor.... ale spíš jako tajemný duchařský příběh a byla zvědavá jak to celé dopadne. Mám ráda příběhy a filmy o starých strašidelných a ponurých domech a autorce se podle mého skvěle povedlo takovou atmosféru do knihy a domu Ashburnů dostat. Pár nesrovnalostí a překlepů v příběhu bylo né že né a Adrienne mi občas přišla taková "nevýrazná" Ale jinak se kniha četla dobře a určitě si přečtu další díl série.
Nic nenapíši, napsala to za mne -knihomolkajanca. Jen na okraj, první čtený hororový příběh, který jsem absolvoval.
Člověk nesmí nad knihou příliš přemýšlet. Žádná velká očekávání jsem neměl, takže vlastně milé překvapený. Začátek knihy je poklidný, druhá polovina pak nabírá na příjemném spádu a hezky svižně graduje. I když jsem se u knihy nebál, jak by člověk u hororu čekal, i tak jsem si tento příběh užil.
Samotná zápletka Ashburnů není ničím překvapivým. Hlavní hrdinka Adrienne zdědí dům, ve kterém straší. Co jsem ale rozhodně nečekala, bylo to, o jak moc komorní román se jedná. Z velké části tady totiž vystupuje jen sama Adrienne a její kočka Wolfgang. Adrienne hodně vidíte do hlavy, díky čemuž vám přiroste k srdci, a jako milovník koček jsem významnou roli Wolfganga rozhodně ocenila. Nemohla jsem se však ubránit pocitu, že kdyby vedlejší postavy dostaly trochu více prostoru, byl by celý příběh živější. Rozjížděl se totiž hodně pozvolna a při rozhovoru s kočkou zkrátka zajímavé dialogy nevzniknou.
Velkou předností Darcy Coates je ale jednoznačně to, jak čtivě píše. Díky tomu snadno překonáte i ty nudnější pasáže a v momentě, kdy se příběh pořádně rozjede, nebudete chtít knihu dát z ruky. Nejedná se o úplně typickou duchařinu, a ač jsem fanoušek téměř jakýchkoliv nadpřirozených bytostí, v tomto ohledu by možná neuškodilo trochu ubrat nohu z plynu. Nevím jak vás, ale osobně mě děsí věci, které jsou na hranici toho, co se stát může a co ne. V momentě, kdy je všeho moc, napětí mizí. Každý má samozřejmě tu hranici nastavenou jinak, ale trochu mě mrzelo, že se pečlivě vystavěná atmosféra zmizela jako mávnutím proutku.
Také se objevuje typické klišé známé z filmových hororů, a tím je možná až příliš odvážný hlavní hrdina. Sama si opravdu nevzpomenu, kolikrát jsem si v duchu říkala: "Adrienne, nechoď tam". Ale Adrienne tam stejně vždycky šla.
Nicméně samotný konec a rozuzlení, přidá knize ten správný šmrnc. Všechny ty maličkosti, které Darcy čtenáři od začátku servíruje, do sebe krásně zapadnou a celé to začne dávat smysl. Kocour hrdina vás hezky zahřeje u srdíčka a ač se nejedná o knihu, která by mě posadila na zadek, po dočtení mi bylo jasné, že v sérii budu určitě pokračovat.
Hodnocení: 65%
Tuhle knížku jsem si vypůjčila na základě doporučení z fb skupiny. Horory jsem nikdy moc nečetla, ale asi začnu - tohle mě neuvěřitelně bavilo!
Dočetla jsem chvilku před půlnocí a pěkně jsem se u toho "pobála". Moc mi to pomohlo odreagovat se od všech starostí. A vybavila jsem si, jak jsem byla vystrašená když jsem prvně shlédla Kruh :) Hned si jdu objednat další díl. ...
A ještě ke všemu je už vlastně pátek - "Zapal svíci!"
Po přečtení Craven Manor, které jsem si koupila spíš ze zvědavosti, jsem zjistila, že mi styl psaní neuvěřitelně sedne. Tohle je už 3. knížka co jsem od Darcy dočetla a v knihovně na mě čekají ještě 4 další. Je to pecka. První polovinu vám nedá spát to napětí, které by se dalo krájet a druhá půlka začne vše vysvětlovat. Upřímně, konec jsem vůbec takhle nečekala, bylo to pro mě velké překvapení. Za mě opravdu parádní nečekaný konec. Jsem vážně nadšená :)
Štítky knihy
thrillery tajemství zombie horory duchové a přízraky strašidelné domy duchařské romány
Autorovy další knížky
| 2019 |  Duch domu Ashburnů |
| 2019 |  Tajemství sídla Craven Manor |
| 2021 | Kořist |
| 2020 | Přízraky domu Carrowů |
| 2021 | Hlasy v bouři |
Moje druhá kniha (první byla Kořist) a asi se tato autorka stane mou oblíbenou. Už dlouho jsem se tak nebála, kam se hrabou některé thrillery. Dokonalá kniha, nic tomu nechybělo. I závěr se mi líbil, zlo přece pokračovalo.