Spoluviníci
Jana Vagnerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/419605/bmid_spoluvinici-idK-419605.jpg
3
24
7
Psychologický román Spoluviníci vypráví o devíti dlouholetých přátelích, kteří odjedou na zimní dovolenou do hotelu na vrcholku zasněžené hory. Znají se celou věčnost, jsou úspěšní, na první pohled šťastní a těší se, jak si pobyt pořádně užijí. Ale po proflámované noci zjistí, že jsou vinou ledovky odříznuti od okolního světa, lanovka nejede, elektřina nefunguje a venku řádí sněhová vánice, a hora je tudíž zcela nedostupná. To by mohlo být skvělé dobrodružství, kdyby ovšem venku kousek od hotelu neležela jedna ze zúčastněných osob probodnutá lyžařskou hůlkou. Ostatním tedy nezbývá nic jiného než zapálit svíčky, nalít si whisky a podívat se jeden druhému do očí. Kniha je thrillerem, v němž se každý bojí především sám sebe. Detektivka, v níž není až tak důležité, kdo je pachatel. Psychologické drama, v němž všechny staré křivdy vyplouvají na povrch. Čtenář se dozvídá o propletenosti vztahů mezi jednotlivými účastníky příběhu, v němž všichni měli motiv i příležitost k vraždě. Kdo je vrahem a jaká temná tajemství ukývají všichni aktéři tohoto mrazivého dramatu?... celý text
Přidat komentář
Nečakala som, že ma to bude baviť, pretože radšej čítam dynamický dej než kvetnaté opisy, ale musím povedať, že som veľmi spokojná. Navyše výtisk bol zle čitateľný (farba stránok a typ fontu).
Ponurá história postáv na mňa dosť pôsobila, príbehov postáv bolo veľa a ku koncu sa mi už do toho ani nechcelo, ale oplatilo sa. Podľa recenzií som si radšej do poznámok napísala kto s kým je a občas na to mrkla.
Kniha tak trochu ve stylu známého příběhu, detektivky ,,Deset malých černoušků." No a za sebe musím uznat, že není špatná. Autorka má dobře vymyšlené prostředí, kde se celý příběh odehrává a poukazuje na to, že nic není černobílé... I kostlivci léta ukrytí ve skříni, se mohou v různých formách a jak už to i bývá v nejméně očekávaných momentech z ničeho nic vynořit.
Kniha si titul psychologického románu zaslouží.
Hmmm. Tak tohle mě nebavilo. Kromě úvodu se vlastně celou dobu nic neděje, ale řečí je kolem všeho milion. Rádoby psychologické vstupy do postav, do jejich historie, nesouvisející děje. Zdálo se mi to nekonečné. Ani na konci jsem si nebyla jistá, kdo ke komu patří, kdo s kým spí, nebo spal dříve. A to se bavíme o deseti postavách. Takže za mě ztráta času, je spousta knih s touto tematikou, které jsou čitelnější. Možná kniha bude bavit zaryté češtináře, ale rozvité několikařádkové věty plné přídavných jmen a příslovcí nejsou můj šálek kávy. Dočetla jsem jen kvůli Výzvě...
Několik přátel a jedno drama. Napínavá psychologická hra začíná vraždou člověka a končí... ,no posuďte sami. Já byla spokojena.
Kniha je napsána jako všechno ruské-rozsahle a velkoryse.Pribeh je dobře vymyšlen.ale zbytečně roztažený.Ze začátku jsem začala kdo je kdo a kdo je komu patří.
Kniha začíná prologem, který nás navnadí na celý příběh a je rozdělena do několika kapitol. Příběh začíná pozvolným tempem, kde se seznamujeme nejen s jednotlivými účastníky, ale i s krásou tamních zasněžených hor. Když najdou mrtvou kamarádku, staré křivdy vyplouvají na povrch a zjistíme, že každý z nich má motiv k vraždě. Tady musím před autorkou smeknout, neboť mistrovsky vykreslila všechny postavy v příběhu. Tak skvělé psychologické profily vidím málokdy. A nejen to, prostředí, do kterého je celý děj zasazen je neskutečně reálné, uvěřitelné a zlověstné. Máte pocit, jako byste tam byli. Taky jsem ocenila autorčinu bohatou slovní zásobu. Příběh je postaven na uvěřitelných základech, má děj a nechybí ani nečekané zvraty. Závěr mě překvapil. Co mi trochu vadilo, byly příliš dlouhé kapitoly. Dovedu si představit příběh nabitý akcí klidně na 350 stránkách, ale jinak nemám autorce co vytknout.
Tato kniha pro mě byla bohužel velkým zklamáním. Moc jsem se na knihu těšila, ale ničím mě neoslovila. Kapitoly byly dlouhé, děj neměl spád. Příběh klidně mohl být o 150 stránek kratší. Kdybych přeskakovala každou druhou kapitolu, tak se nic nestane a stejně budu vědět, o co se jedná. Kdybych nebyla tak zásadová, knihu bych v půlce odložila, ale bohužel jsem to neudělala. Tušila jsem, jak samotný závěr skončí, takže mě to ničím nepřekvapilo.