Spálená křídla
Karla Kubíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/328141/bmid_spalena-kridla-LAT-328141.png
4
324
324
Anděla Brůmová prožívá dětství za první světové války, v době bídy a hladu. Sňatkem sice unikne nenáviděné práci v továrně, ale „pozvednutí“ do vyšší třídy na malém městě ji nijak netěší. Její největší touhou je hrát divadlo, ovšem ve svém přání nenalézá oporu ani u manžela. Anděla uteče ke kočovnému divadlu. Domů se vrací nemocná a ponížená… Jak se vypořádá se svým okolím a dcerami, které kdysi zklamala? Román je rodinnou ságou zahrnující téměř celé dvacáté století a nastolující otázku, nakolik je následovat svůj sen správné a nakolik se jedná o sobectví.... celý text
Přidat komentář
Na začátku mě rušil nepřesný rodokmnen, ale poté, co jsem si zde přečetla vysvětlení autorky, jsem ho prostě přestala sledovat a nechala příběh plynout. Nebudu soudit někoho, kdo zažil v dětství válku a hlad, měl nesplněné sny, že se později choval tak a tak...Anděla nebyla 100% kladná postava, ale kdo je? Hodnotím jako velmi zdařilou rodinnou ságu na pozadí historických událostí, kde jde především o rodinné vztahy, vztahy matek a dcer a křivdy z dětství.
Čekala jsem od ní daleko víc. Víc, ani nevím čeho. A přesto mě po přečtení poslední stránky bylo smutno. Všichni máme své sny a ne každý se rozhodne si je plnit. To je ten pohled po povrchu. Když se podívám hlouběji, ptám se sama sebe, zda bych v takové době vůbec dokázala snít. Příběh plyne jak čas, jako by se snad ani nic zásadního nedělo, a přesto. Každý člověk si nese svůj příběh. A každý je sladký, hořký, něžný i bolavý zároveň. Jen doby minulé, ty kruté časy. Ne pro každého, ale každá doba si nese něco. Tuhle knihu jsem teď potřebovala číst. Děkuju.
Skvěle napsaný příběh, tolik rozumím té touze se předvést a za něco stát u cizích závistivců :-) . Mě příběh dojal a jediné,co mě mrzí, tak chování Anděly k dětem. Je důležité respektovat i ty, jejichž chování je pro nás naprosto nelogické, natož když je to vlastní dítě. Doporučuji k přečtení.
!!! SPOILERY !!!
Zdá se, že nesdílím všeobecné nadšení...knížku jsem koupila v "akci" za 79kč, že prý dobré hodnocení, tak asi to bude fajn ... a za ty prachy....mno bohužel, došlo na "a za ty prachy"....
Hned v úvodu mě velmi rozesmutnil a zklamal španě vypracovaný rodokmen hlavní hrdinky Anděly Brůmové....docela fatální, když na jejím životě a rodině je postaven celý děj románu....(její 2bratři jsou uvedeni jako "Brůha", dále je špatné datum narození bratra Jana, rovněž u něj eodpovídá ani datum úmrtí...rovněž zkratky n. - asi jako narození, ú.. jako úmrtí a s. jako sňatek - s. mi spíše evokovalo smrt....bylo dost nepřehledné...o bratru Vojtovi se v textu psalo že měl 3 děti, v rodokmenu uvedeny jen 2...a raději jsem se pak do něj vůbec nedívala)
V textu pokračovaly podobné chyby - jednou manžel Anděly uveden jako Štěpán, v dopise se podepsal jako Jan - nechápu. Buď velmi lajdácká korekce, nebo nevím...naprosto zkažen dojem z celé knihy...navíc umocněno trochu chaotickým stylem - různí, střídající se vypravěči kapitol, navíc skáčoucí o několik desítek let tam i zpět - Anděla počátkem století, o dvě strany dál ANděla rok 1993 a podobně mi úplně nesedl. Nehledě na fakt, že Anděla mi byla celou dobu poněkud nesympatická...ze startu, v roce 1993 jsem si řekla, že autorce se hezky povedlo vykreslit stárnucí, dementnějící ženu, jejíž osobnost byla poněkud jednodušší a plytší ,pak jsem v průběhu ale znejistěla, zda tomu tak opravdu bylo - ten záměr... Anděla zpočátku vykreslena jako hladovějící holka, snažíí se přežít, čím dál víc ale přibývaly vsuvky, ukazující na neradostné valečné dětství, přibývá strádání, do toho tvrdá matka, z neznámých důvodů od dcery odtažitá, nevysvětlící jí ani základní věci typu menzes, těhotenství a podobně, ale třeba to tak bylo....lehkomyslný alkoholik - otec, navíc ve finále agresovní vůči své ženě....Anděla vyrůstá, ale místo toho, aby se něco snažila změnit, žít lepší život, jde hlavou proti zdi...
Klišoidní "zblížení" s doktorem - nejdřív doktor vykreslen jako obětavý altruista, najednou, v průběhu hledání starého Brůmy neváhá opřít podvýživenou Andělu o most a ukončit její panenské období, úplně v klidu, udiven navíc, že Anděla byla pannou (a co jako čekal ?? lehkou holku ?? když věděl jak žijí ??? a jeho morálka ?? opíral tak holky běžně ??) a podvýživená Anděla, která se ztěží tou dobou dopracovala k jakémusi takému opoždděnému menstruačnímu cyklu, tak pro jistotu hned otěhotněla...a sice zpočátku uváděná jako obětavá sestra, se nyní stává poněkud odtažitou a citově rezervovanou matkou...nakonec i doktorovou manželkou...(taky citově izolovanou, zakomplexovanou a odtažitou)
Nepochopila jsem její boj s Hedou, kde její kamarádka z dětství funguje u doktorů jako hospodyně, Anděla ju většinu času nesnáší, "bojuje" proti ní, aby pak najednou problesklo pochopení a snaha o normální soužití z Anděliny strany (Heda se celou dobu chovánaprosto normálně), kdy si říkáte - aha, tak už snad se uklidnila, no ono ne, hned pak to Anděla dorazila něčím novým, včetně románově netypického antipatického postoje vůči Hedě - poloviční židovce, kdy ji radostně vyprováží na vlak do koncentráku a přeje jí všechny ústrky... takže za mě : naprosto hloupá, nepříjemná ženská, která "výborně" uvedla do života i svoje dcery, zejména nejstarší Ivu , kterou odstrkovala, nesnažila se ji pochopit, dát jí lásku, podporu, porozumění, prostě nic, co by jako matka a žena měla, až to dospělo k tragedii, kdy Iva dobrovolně ukončuje svůj život...
dobrovolně si "pořídila" až tu 4.dceru s odstupem pomalu 10let s doktorem, který byl už v krutě důchodovém věku,a záhy pak zmírá...tuto dceru pak rozmazlovala , jako oblíbenou hračku či plyšáčka a věnovala se jí i za všechny předešlé....snad se to dá omluvit jen její jednoduchostí, ale i to je málo...
Velká část novodobé hstorie je věnována vnučce Anděly Nele, která odjíždí do Anglie, kde pracuje jako au-pair a vypisuje domů školácké dopisy, jejichž znění máme tu čest číst...a nakonec se vrací domů těhotná , navíc s černochem...no to už je jen gól...
Děj proložen Anděliným stářím u dceryMarty (ta chtěná 4.dcera), běžným provozem doma, pak rodinnými oslavami, nakonec opepřeno po x-letech objevivším se synovcem - synem bratra Jana, žijícího v emigraci v Americe/Kanadě, o kterém nikdo nikdy nevěděl a neslyšel..a jako třešníčka se zjistí, že Nela potkala v Anglii Hedu, o které si mysleli , že zahynula v koncentráku...ale v tomto momentě mě už opravdu tyto údaje, ani nic dalšího o Andělině rodině nezaujímalo...
zhrnu : fatálně zprzněn rodokmen, divně psaný děj, který mě většinu času nezajímal, postavy nesympatické ( zejména Anděla), plytké, samý sociopat, nepotěšilo ale vůbec, bylo to nenáročné, rychlé čtení, takže 3* jsou max.
posílám dál knihobudkou, snad někoho potěší víc.
Kniha se velmi dobře čte, i když přeskakuje z minulosti do přítomnosti, nevadí to, naopak to budí pocit napětí a akčnosti. V knize je velice pěkně vykreslen ve stručnosti způsob života od začátku 20.století až po současnost. Mám ráda příběhy, které nejsou překombinované a to v této knize platí na 100%. Ke knize se asi vracet nebudu ale inspirovala mne ... asi se začnu zabývat rodokmenem naší rodiny.
Velmi hezký příběh jednoho dlouhého života a velké rodiny. Ač vyprávění často měnilo dobu i vypravěče, nijak mě to nerušilo a orientovala jsem se v tom dobře.
Nejvíce mě asi zasáhlo vyprávění z 1. světové války, často jsem u toho vzpomínala na svou babičku, která válku také zažila jako chudé dítě a pamatuji si její vyprávění o tom, jak těžce sháněli jídlo a v jaké bídě žili. Člověk si při tom uvědomí v jakém dnes žijeme blahobytu a nadbytku a jak si toho často nevážíme.
Vzhledem k mnoha chybám v rodokmenu jsem ho později přestala sledovat a soustředila jsem se pouze na vyprávění, aby mě to nemátlo, ale pro čtenáře, kteří se na knihu teprve chystají jsou zde v zajímavostech k dispozici opravy rodokmenu.
Moc krásná kniha. Skákání do různých období mi nevadilo. Andělu beru jako vypravěčku a nemíním ji soudit jako ostatní čtenáři. Žila jak žila a kdo jsi bez viny hoď kamenem-říkávala moje babička.Přečíst by si ji měli všichni Ti kteří furt remcají, aby si vážili toho jak se máme dobře.
Anděla, hlavní hrdinka rodinné ságy, zažila první i druhou světovou válku. Tu první ještě jako dítě, tu druhou už jako matka. Autorka každou dobu, která se v příběhu vyskytuje, popsala velmi reálně. Postavy jsou naprosto uvěřitelné. Anděla si ke mně cestu nenašla, ale chápu ji. Každý dělá chyby.
Nejvíce mě zasáhl osud Ivy a moc mě bylo líto Hedy.
Spálená křídla je obyčejný příběh napsán obyčejným stylem zanechající neobyčejný pocit. DOPORUČUJI.
Skoro vždy se mi stane, že v knize najdu postavu, která mi prostě nesedí a nechápu ji. Ale v téhle mi všechny postavy - i přes jejich "mouchy" - seděli. Obdivovala jsem Marii pro její sílu v těžké době války i v letech po ní, chápala jsem Andělu a její lásku k divadlu a její jednání. Litovala jsem nešťastné Ivy a dokonce jsem i uronila slzu. Ke knize se určitě jednou znovu vrátím.
Jak už bylo přede mnou několikrát řečeno, zpočátku mi hodně vadily chyby v rodokmenu, ale díky tomu skvělému příběhu jsem je autorce odpustila.
Doporučuji.
Velmi se mi líbil strom života na první straně občas jsem se k němu v průběhu čtení vracela. Nejvíce se mi líbil začátek, pěkně popsaný život jedné rodiny v průběhu roku dobrých i zlých. Nejhorší na to bylo zjištění, jak vlastně lidský život je krátký.
Anděla Šťastná vypráví o svém 85 letém životě prožitém v českém městečku. Je to nejen sdělení o 20. století u nás, ale také studie lidských povah. Uvědomila jsem si, že jednání lidí ovlivňuje především jejich povaha. Životní podmínky, společenské zvyklosti a různé okolnosti ji sice podrobují různým zkouškám, ale vlastnosti a podstata myšlení jednotlivce vyhrává a vede jeho kroky.
Mám ráda takový druh knih . Příběh obyčejných lidí v neobyčejné době.
Obě časové línie mi byly blízké. Při čtení z doby minulé jsem si vybavila moje babičky , které obě prožily 1. i druhou světovou válku .
Dopisy Nely z Anglie , kde byla jako au-pair mi zase připomněly dobu,kdy moje dcera vyrazila do Anglie , aby se starala o 3 děti a zdokonalila se v angličtině .
Prostě je to kniha ze života , o životě a žádný z "hrdinů" nebyl ani jen kladny ani jen záporný . A tak to má být.
Bavilo mne sledovat příběh několika generací, jejichž hlavním pojítkem byla hrdinka Anděla. Ta mi jako postava připadala dost rozporuplná. Ale napsané to bylo dost čtivě a mne to fascinovalo, jak se jednotlivé generace od sebe lišily – způsobem života, myšlením, chováním. Také se mi líbilo, že jsme pro změnu měli možnost sledovat průběh první světové války, které se v dnešní době beletristé věnují méně než té druhé. Co mne ale bylo líto, byl fakt, že v úvodním rodokmenu na začátku knihy byly faktické chyby. Umím si tak představit, že to pro některé čtenáře mohlo být trochu matoucí. Ale jinak jsem moc ráda, že se mi kniha dostala do rukou.
Příběh vypráví Anděla Šťastná , která dětství prožila době první světové války a mládí v době druhé světové války . Její vyprávění začíná v roce 1994 a postupně vzpomíná na složitá a těžká léta svého života. V příběhu je popsán, jak život Anděliných rodičů, tak jejich dětí a vnoučat. Je to dost obsáhlá sága, která ukazuje, jak byl život těžký pro obyčejné chudé lidi. Jak se život postupně mění. V knize je dobře zvolen rok 1994, protože později už asi moc lidí kteří zažili obě světové války nežije. Musím říct , že některé názory Anděly i její matky mně vadily , ale bohužel to tak opravdu bylo. Je to kniha syrová, bolestná, ale pravdivá.Mě se moc líbila.
Jen mě trochu mrzí některé chyby v rodokmenu. Bohužel to už je dnes v knihách běžné....
Moc hezká kniha s opravdovou, i když ne příliš sympatickou hrdinkou. Lidé nejsou jen dobří nebo jen zlí, někdy se chovají sobecky. Autorka svou Andělu vylíčila jako uvěřitelnou lidskou bytost.
Štítky knihy
20. století divadlo rodinné vztahy herectví ságy
Autorovy další knížky
| 2022 |  Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce |
| 2017 | Spálená křídla |
| 2007 | Rafanda |
| 2008 |  Samoživitelka |
| 2024 |  Dům na konci ulice |
Do knihy jsem se musela ze začátku trošičku nutit, ale během pár dalších stránek jsem se do knihy naprosto ponořila a moc se mi líbila.