Sousedi
Jon Davis
Milý český zvyk - zamávat dlouho někomu a rozloučenou. Je typicky v Americe jako v Británii prostě krátce zamávat, pak se smějeme a odejdeme - i na nádraží po návštěvě kamaráda nebo příbuzný. Ale v Čechách je typicky na nádraží, když odjíždí vlak, že lidi se sobě zamávají až do podledního okamžiku, dokud nejsou v dohledu. Musím se prostě usmát. Je to krásná věc, protože zamávání je krásná věc. Lidi vždycky se smějí, když zamávají.... celý text
Přidat komentář
Druhý díl z trilogie o tom, co zažívá Američan žijící v Česku. Jako všechny díly, i tenhle je útlý, takže přečteno budete mít velmi rychle. Hlavní síla těchto knih je asi v takovém tom Jonově jazyku, kterým je kniha psaná. Jestli vám tahle pseudo čeština nesedí, tak asi nemá smysl pokračovat ve čtení. Historky často začínají tím, že Jon někde vyrazí s kamarády na pivo a hlavní zápletka spočívá v tom, že někdo začne objednávat panáky. Jon ale všechno píše takovým bezprostředním způsobem, takže i celkem banální historka má docela zajímavé kouzlo.
Vzpomněl jsem si třeba na: ... konečně jsme stáli s barmanem tváří v tvář... :-)
Obdivuji autora, přece jen je odvážný, že vydal knížku v jazyce pro něj cizím. Ale to ji právě dělá zvláštní a čtivou, velmi se hodí na depresivní stavy, to si stačí přečíst pár přežbleptů a je vám hned veseleji. Líbila se mi mnohem víc než třeba Pan Kaplan má třídu rád, hlavně proto, že není tak dlouhá, je na obdobné téma a Davis má opravdu senza zážitky. Mávejte si na rozloučenou!
Autorovy další knížky
| 2007 |  Hezký víkend |
| 2013 |  Ryba mimo vodu - Jak Amík plavat mezi Čecha |
| 2009 | Sousedi |
| 2020 | Nová kamarádka |
| 2020 | Oslava narozenin |
Američan žijící 16let v Praze popisuje ve svých krátkých povídkách život v Česku svýma očima.
Místy vtipné, místy dojemné.
(2012)