Soumrak rytířů pouště

05.05.2023

Opravdu velmi důkladná práce o francouzské snaze postavit přes Saharu železnici, což nejdříve samozřejmě vyžadovalo hodně průzkumné práce. Tak vyrazil oddíl podplukovníka Flatterse, a jak dopadl, se dočtete, pokud vydržíte číst tento depresivní příběh utrpení do jeho hrozného konce. Kniha obsahuje i následný děj zhroucení moci Tuaregů, tehdejších vládců tohoto koutu Sahary. Čtení není jednoduché už kvůli přívalu různých jmen a nevysvětlených pojmů a mnoho čtenářů, i přes své kvality a originalitu, určitě nezíská.

27.01.2016

Povinná četba pro každého zavilého multikulturalistu, důkaz, že historie se opakuje, pokud se z ní nedokážeme poučit.

Na začátku odpudivého a nesmyslného masakru francouzské výpravy Tuaregy v roce 1880 stál naivní francouzský cestovatel a příznivce Rousseauvy koncepce "ušlechtilého divocha", který přesvědčil francouzskou společnost, že Tuaregové jsou civilizací nezkažení "rytíři pouště". Z rytířů pouště se však nakonec vyklubala proradná sebranka, která jak se ukázalo, se po staletí žívila především krádežemi, podvody a vraždami.

Francouzská trestná výprava, která následovala znamenala pro Tuaregy porážku, ze které se už nikdy nevzpamatovali. Ironií je, že mezi Evropany i po více než sto letech stále převládá nesmyslná představa o "rytířích pouště", kterou se pokusil narušit až autor, bývalý voják dlouhá léta žijící mezi saharskými domorodci.

Bez zajímavosti není ani úloha osmanského Turecka, které ač už tehdy západní spojenec, nejspíš tento masakr iniciovalo.

Nenapadá mě nic trefnějšího než banální konstantování, že historie se stále opakuje a pokud hledáte paralelu k současné islámské invazi do Evropy, tady ji máte a není to nijak povznášející čtení.

Také se přikláním k zařazení knihy do literatury faktu, v tzv. kmenových územích jsou dodnes nepokoje a obyvatelé se těžko sjednocují pod vlády jednotlivých zemí....kniha stála za přečtení, i když ji řadím mezi ty, ke kterým se podruhé nevrátím.

09.04.2012

Skutečnost není fantastičtější než fikce, jak se píše ve výše uvedeném popisu knihy, ale mnohem a mnohem děsivější. Masakry, podlost, záškodnictví a především tvalé lhaní a podvádění ze strany tuaregů, a to nejen vůči cizincům, ale dokonce i mezi jejich vlastními kmeny, to je děsivá realita v případě mírumilovně vedené francouzské expedice přes pohoří Hoggar, koncem 19. století výsostné území tuaregů. Zbytečná a nesmyslná krutost, kterou používali útočníci, záškodníci i dezertéří je strašlivá. Strastiplné jsou i osudy nemnoha, kteří přímé útoky a krvavé řádění bez konce přežili, většinou nikoli však beze šrámů, a vydali se na cestu zpět na sever přes nehostinné a nelítostné území. Dlouho civilizovaní Evropani nechtěli uvěřit tomu, že tuaregové nejsou téměř myticky opěvovaný vznešený a důstojný národ představující rytíře pouště, ale jen a pouze nelítostní a zcela nedůvěryhodní saharští piráti a přízraky pouště.