Sny v okovech
Jozef Leikert
Osobní vzpomínky bývalých studentů, účastníků událostí 17. listopadu 1939. Výpovědi mladých lidí následně uvězněných v koncentračních táborech. Autor je jedním z mála historiků, kteří se podrobně věnují událostem kolem 17. listopadu 1939. Na toto téma vydal již několik knih. V této knize pokračuje v líčení událostí, které se odehrály po říjnové demonstraci 1939 v Praze. Podrobně popisuje poslední dny života studenta Jana Opletala a den jeho pohřbu (15.11. 1939), který se změnil v ohromnou protinacistickou manifestaci - předehru k událostem po 17. listopadu 1939. Na základě osobních výpovědí a ověřených archivních dokumentů sleduje osudy zatčených studentů, kteří byli odvezeni do koncentračních táborů. Opírá se především o výpovědi studentů uvězněných v Sachsenhausenu. Někteří z těch, co přežili, byli propuštěni až v březnu 1943. Doplněno fotografiemi, jmenným seznamem osob, se kterými autor hovořil o jejich osobní účasti na událostech po 17. listopadu 1939. ... celý text
Přidat komentář
Přesně tak, taky jsem četla hodně podobných knížek a tahle zatím nejlíp popisuje tu dobu a prostředí. Podle mne by si tuto knížku měl přečíst každý, aby aspoň z poloviny věděl, co se dělo a vážil si toho, co má dnes.
Už jsem přečetla hodně knih z prostředí koncentračního tábora, ale až u této knižky jsem si dokázala aspoň částečně představit, jaké hrůzy se tenkrát děly.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1993 |  A den se vrátil |
| 2002 | Sny v okovech |
| 2014 | Daleko a přece blízko |
| 1989 | Ráno přišla noc |
| 1999 | Osud tak chcel - rozhovor s Jozefom Kronerom |
Zhruba 1200 vysokoškolských studentů (vesměs českých) bylo v roce 1939 nacisty odvlečeno do koncentračního tábora Sachsenhausen. Autor podrobně sleduje důvody, proč k tomu došlo, jak probíhalo zatčení, výslechy, vlastní pobyt v táboře a následné propuštění těch, kteří to peklo přežili. Je to psané opravdu bez příkras, spisovatel byl nesmírně pečlivý při sběru informací, navštívil mnohé, kteří měli tu smůlu, že byli přímými účastníky těchto událostí. Pokud se mu některé jejich tvrzení nezdálo, tak se to snažil ověřit ještě z jiných zdrojů (zdravý rozum se leckdy zdráhá uvěřit, že by takových zvěrstev byli Němci schopní). Knížka je nesmírně cenná právě v tom, že obsahuje přímá svědectví účastníků.
Velký prostor je věnován Janu Opletalovi (student, který byl zavražděn při demonstracích proti Němcům). Jeho pohřeb se následně stal manifestací odporu proti nacismu a zároveň i zástupným důvodem k tomu, aby mohla být česká inteligence eliminována. V knížce se třeba porovnává, jak kdo Jana Opletala vnímal (vesměs se popis jeho charakterových vlastností u všech pamětníků vzácně shoduje). Osobně bych tuhle část trošku zkrátil, ale někomu naopak bude vyhovovat, že mu věnoval tolik prostoru.