Smrt Zajdy Munroa

07.02.2012

Zajda mě HODNĚ zklamal. Pěly se něj ní ódy a tak jsem si ho samozřejmě hned koupila a musím říct, že poslední stránky jsem málem už nechala...Prostě o ničem a ztráta času. Jednu hvězdu za to, že si ho zkusím ještě jednou přečíst a třeba v něm to sexuální poselství konečně najdu a názor změním.

07.01.2012

Totiž ono je to takhle, Zajďulko: když přijdeš k nějakýmu dubu nebo jilmu nebo něčemu jinýmu, prostě k nějakýmu takovýmu stromu, co je velkej jak kráva, co má tlustej kmen a ohromný kořeny hluboko do země, a silný větve plný listí, jo, prostě když přijdeš k takovýmu stromu a zatřeseš s ním, tak se stane co?“
Já fakt nevím, tati,“ říká Zajda junior, pozorně naslouchá, vstřebává informace a ví, že to nejspíš časem pochopí.
„Tak se nestane nic, kurva!“ řekne Zajda a zastaví. „Můžeš tam stát a třást do alelujá, a stane se akorát to, že se unavíš. Je to jasný?“
„Ale když si vyhlídneš tenkej, nemocnej stromeček s pokrouceným kmínkem a pár lístečkama, co bojujou o holej život, a když ho popadneš a zatřeseš s ním, že se z toho posere – jak říkáme v branži –, tak bude listí lítat na všechny strany! No ne?“
„No, a teďka ten velkej dub, to je bohatej ksindl, jo? A ten stromeček chcípáček, to je chudej blb, co nemá ani vindru. Pořád rozumíš?“
„Zní to jednodušejc, než to doopravdy je, Zajďulko. A chceš vědět proč?“
„Protože po tom stromečku skáče každej blbec i se svým psem a vytřásá z něj duši. Vláda, domácí, sportka, ve který nemůže vyhrát ani smykem, městská rada, jeho bejvalky, jeho sto usmrkanejch fakanů, který má, protože je tak blbej, že si neumí ani dát pozor, všechny ty zbytečný sračky, co na ně čumí v televizi, zasraný Tesco, pokuty za parkování, pojištění na tohle a pojištění na támhleto, chlast, automaty, koníčkáři – každej blb i se svým třínohým, jednookým, prašivým psem z něj vytřese duši,“ řekne Zajda, sevře dlaně a dělá, jako by někoho škrtil.
„Takže co budeme dělat, tati?“ zeptá se Zajda junior.
„Takže ty musíš mít něco, co si myslej, že potřebujou, to je základ.“
„A co to je?“
„Naděje, víš? Sen. Musíš jim prodat sen.“

23.06.2011

Byla jsem zvědavá, co za dílko sepsal Nick Cave a rozhodně mě nezklamal. Knížka je velmi vtipná, skvěle se čte a Zajda je ten nejvíc antimorální a nechutný hrdina, jakého si umíme představit. A přesto mi ho bylo i trochu líto. Zajda jr. k jeho zběsilému způsobu život přijde jak slepý k houslím a postupně se mění jeho náhled na Zajdu - nejdřív obdiv, pak zmatení a nakonec je mu jasné, že je něco špatně. Jediné co mě trochu zmátlo, byla postava s trojzubcem, celou dobu jsem čekala, že Zajdu nakonec propíchne, ale nestalo se:-)

22.06.2011

Díky bohu za knihy typu Smrt Zajdy Munroa, kde se nemusíme každou stránku zaobírat tím, jak velkou myšlenku nám autor předešlou stránku chtěl sdělit, abychom se stali lepšími lidmi, a přitom je to úplnej blb :) ... Souhlasím s tím, že tato kniha je antimorální, hlavní hrdina si tolikrát honí "ferdu", že to od poloviny příběhu bývá až únavné, ale pořád je to extra vtipné. A přiznejme si, v kom neprobudil Zajda jr. city, je necita :).
Ps: Nemůžu si pomoct, ale hodnotit nedotčenou knihu... .

16.03.2011

Vysoká koncentrace "úchyláků" všeho druhu. Zejména mi utkvěl tlusťoch v květovaných šatech a chlápek v bílých teplákách. Místama dost perverzní. Ale kupodivu celek vyznívá jako poměrně dojemný příběh.

04.02.2011

Na první pohled odporná kniha. Kýčovitý obal hnusných barev, úchylně slizké desky a k tomu neónově růžová záložka. Uvnitř je to ještě horší: telettubies, potetované postavy s kupovitou oblačností bílých vlasů na lebce, na silnici je to samá monstrózní míchačka. Vše na vás vystrkuje hlavu jako prázdnou komiksovou bublinu, navíc za doprovodu dusavých rytmů Kylie Minogue či Avril Lavigne. Z kalhot na vás neustále (v lepším případě) vylézá spodní prádlo (jak asi tušíte) svítivě růžové či zelené barvy. Košile jsou plné pestrobarevných zajíčků a skvrn od (v lepším případě) všudypřítomného alkoholu. Zkrátka, Euchrid Eucrow z předchozího díla se ocitá ve světě (ano, dovolím si to tak napsat) více současném. Ve světě, kde vládnou jiná božstva (chlap s čertovskými rohy a trojzubcem je jedním z nich). Anachronický venkov vystřídalo město, monotónní šeď, vlhko, mlhu a plíseň střídá v Zajdovi kontrast barev, nálad, tónů. Prostý, téměř černobílý hnus je nahrazen hnusem pompézním, blyštivým, kýčovitým. Neustále se mění tempo a rytmus. Paralelní sledování osudů Zajdy a Zajdy juniora se náhle mění v dialog, jako když si spolu začnou povídat hudební nástroje. Aby jste se náhodou neztratili v cigaretovém dýmu, je zde chytlavý refrén v podobě toho, co je (v lepším případě) ukryto pod zmíněným povětšinou neónově zářícím spodním prádlem. O rytmus se dále stará vševědoucí encyklopedie, nepostradatelná průvodkyně Zajdy juniora. Ten začíná tušit, že na jejich stránkách jsou sice veškeré informace, které člověk potřebuje znát, odpověď úplně na všechno, ale nenajde návod na to, co si má myslet -podobně jako čtenář. Zajda jr. postupně zjišťuje, že letí v letadle (nebo ve žlutém Fiat Punto), jehož pilot je úplně namol. A kde jsi ty, Zajdo? –„Já jsem všude!“ odpovídá a dodává: „jenom mi přišlo, že svět je místo, kde není lehký být dobrej člověk“ Pokud jste do této chvíle knihu nezahodili, budete odměněni úchvatným standing ovation, plným zpomalených záběrů, budete sledovat žasnoucí, plačící dav připomínající sousoší, ale zároveň ozvučené a rušné – přesně jako život.

02.01.2011

Nick Cave ve Smrti Zajdy Munroa neustále balancuje na hraně mezi tragédií a groteskou, přičemž čtení knihy je neutuchající zábavou a působivým, mrazivým pohledem do "lidské žumpy" zároveň - mrazivým, nechutným, zvrhlým, cynickým, krutým a vtipným natolik, že to nemálo lidí vyděsí a donutí knihu zahodit.

Představte si bezednou kreativitu nekorektně smýšlejících tvůrců South Parku svázanou v koherentním ději nastavujícím zrcadlo lidské přirozenosti v duchu Friedricha Nietzcheho. Představte si schopnost famózní popisnosti Nicka Cavea, který konání postav vykresluje natolik přesně a povědomě v souvislosti s filmovou zkušeností, až si čtenář nad svými jasně korigovanými představami musí hlasitě smát. Představte si úderné dialogy, u kterých by se červenala i pornohvězda...tak nějak takhle je Smrt Zajdy Munroa vtipná.
Zároveň si představte antihrdinu, který neodvratně směřuje do záhuby a poté, co zničí svou manželku, destruuje i budoucnost svého devítiletého syna, který k onomu asociálnímu prasákovi "milujícímu vagínu víc než život" zbožně vzhlíží. Představte si řetězec stále vyhrocenějších událostí, které vrcholí v závěru natolik temném, až se z toho tají dech...tak takhle je zase Smrt Zajdy Munroa tragická.

Nick Cave stvořil dílo, při jehož čtení člověk na poli několika stránek zažije střídavě úžas, znechucení, mrazení, pobavení, pláč ze smíchu a kdovíco ještě. Smrt Zajdy Munroa je naprosto výtečná kniha, ale její obsah je natolik kontroverzní a autorem až nelítostně podaný, že bude těžko hledat obdivovatele. Já mezi ně rozhodně patřím a všechny ty Caveovy životné postavy a postavičky zbožňuji a nesnáším zároveň...hlavně starého Zajdu seniora.