Smrt Zajdy Munroa
Nick Cave
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25199/bmid_smrt-zajdy-munroa-Rd8-25199.jpg
4
472
472
Chlívák, cesťák a mrtvý muž Zajda Munro je proklet a odsouzen k odchodu z pozemského světa hned v první větě románu. Ne že by si v životě nestačil užít. Fantazie tohoto velkohubého, samolibého a uhrančivého dandyho je mírně omezená: představit si umí jedině vagínu, a hned nato si tiskne dlaň do rozkroku, aby si ulevil. Ženy hodnotí a svléká pohledem jako neúnavný rentgen a s většinou z nich je hotov si okamžitě na jakémkoli místě zašukat. Už jen to vypadá jako jeho hlavní neřest, ale kromě toho ještě žvaní, pije, kouří, řídí jako magor a občas si rád šlehne. Takový je život hlavního hrdiny Zajdy, obchodního cestujícího s kosmetickými přípravky v Brightonu a okolí, mistra ve svém oboru. Zajdovi juniorovi, druhému hrdinovi románu, který svého tátu miluje láskou bezpodmínečnou a nekritickou, je devět let. Dvojice Zajda a Zajda mladší není nepodobná otci a synovi z Cesty Cormaca McCarthyho a každopádně je stejně nezapomenutelná. I Zajda se synkem jsou na cestě a zažívají svého druhu apokalypsu, třebaže v caveovském hávu, tedy groteskně utopenou v spermatu, vodce Smirnoff, tabákovém kouři a koksu. Nick Cave je tu ve svém živlu, je to jeho „knižní koncert“ par excelence, nezapře žádný ze svých atributů: je drzoun, komik, provokatér, sprosťák, patetik i moralista najednou. O největším hitu renomovaného britského nakladatelství Canongate na tento rok, prodanému do třiceti zemí světa, napsal Irvine Welsh: „Kdyby orgasmy byly malé smrti, tak by nám bylo hned jasné, na co hlavní hrdina této knihy sejde ze světa. Smíchejte McCarthyho, Kafku a lidového komedianta, a vyjde vám Králík Munro. Je to nenechavá četba nesoucí všechny známé Caveovy atributy: horor a lidství skryté pod tenkým povrchem ryčné a hravé odrhovačky.“... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , ArgoOriginální název:
The Death of Bunny Munro , 2009
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem otevřela, protože je od Cavea a protože je útlá. Vedle těch dvou rozečtených bichlí to chtělo nějakou oddychovku. Asi jsem to mohla čekat, ale překvapení jsem se přece jen neubránila. Takže uznávám, jako ženská jsem v této Caveově never ending fyzické i mentální erekci asi nedokázala plně docenit jeho neutuchající zapálení pro ženskou vagínu, které do pozadí zatlačilo všechno, ale naprosto a zcela úplně všechno ostatní. Ale nemohu ani souhlasit s tím, že tohle je čtení spíše pro chlapy ;-). Ženské totiž docela zajímá, co mají chlapi v hlavě. V tomto případě se sice mužská hlava přesunula na druhou stranu tělní osy, tedy do rozkroku, jenže to se v reálu nezřídkakdy stává také. My prostě rády víme, s kým máme co do činění a co se komu honí hlavou a proč, pokud to není zcela zjevné. Ovšem na rozdíl od mnoha jiných, takto anatomicky zjevně překlopených, mužských jedinců, je Cave ještě navíc skvělý rockový muzikant. Může mít ale člověk vždycky všechno? Oddychovka to byla (i když jak se to vezme...) a Cave předvádí, že umí i víc, než jen harašit, jeho černý humor jsem totiž zase docenila já. I když ani ten není pro slabší jedince.
Hele není to žádnej dostojevskej, ale to snad nikdo nečekal, ne? Cave tyhle extrémní ztracence prostě zná do detailu a umí o nich psát. Bizarní roadmovie s velkým drivem.
Smrt Zajdy Munroa je poměrně dost zábavná - pokud je člověk dostatečný cynik a nemá nic proti vagínám. Zajda je nenapravitelný dobytek, a jednoho dne se mu to prostě tak nějak vymkne z rukou... Přestože je od začátku jasné, jak příběh dopadne, říká to ostatně jeho název, a domíchávač firmy Mortar linoucí se vyprávěním jako temná hrozba taky leccos naznačuje, sledovat Zajdův sešup mě bavilo. Občas jsem si vzpomněl na Palahniuka, i když Cave je přece jen umírněnější, co se stylu psaní týče.
Možná spíš čtení pro chlapy , než pro ženský. Zajda je prostě erotoman se vším všudy a ženský musej explodovat , když při tom není ani schopnej koupit svýmu dítěti kapky do očí...Na druhou stranu , krásně se to čte a párkrát jsem se zlomil v pase smíchy...i když to o veselých věcech není. dle hesla: sranda musí bejt i když mi věšej dědečka.
Bom diabetici!
Tak já blbec jsem tuto knihu pět let odkládal, protože jsem si myslel, že je to nějaká bajka o králikovi a ono je to přitom o prcání!
Zajda Munro se v knize potlouká po barákách a prodává krémy na ruce - ovšem ten nejdůležitější krém má ve svých gatích, což vede k nemálu patologických #metoo konfliktů. Manželka umřela, děcko zavřený v autě, já bych z toho asi taky harašil. Nevím co to o mně vypovídá, když ze všech literárních postav jsem zatím nejvíce soucítil se Zajdou Munro. Stejně jako on i já mám poslední dva roky v klahotách nonstop Jirku Krampola a jen očekávám, až mi praskne poklopec a doslova vybuchne bimbas. Doufám, že se tak nestane někde na letišti, aby si pak o mě lidi nemysleli, že jsem tenorista! Zpět k věci: kniha je svižná jak sex se mnou - uteče velmi rychle. Na několika místech jsem se velmi výtečně pobavil a celý to bylo dost funky. K masturbaci je to ovšem krajně nevhodné, ponejvíce třeba v tramvaji nebo v čekárně.
8/10
Asi je dobré si občas přečíst i podobnou knihu, aby si člověk uvědomil s jakými zmetky se může setkat. Ale nic jiného jsem si z knihy neodnesla.
Není to špatné. Jak ale už tu bylo mnohokrát zmiňováno, Oslici to nesahá ani po kotníky, co se šílenosti týče. Ale já myslím, že je to tak dobře. Každý si v životě něčím projde, a to ho změní buď k lepšímu, nebo k horšímu. O Caveovi nevím nic kromě toho, že je i zpěvák, ale rozdíl mezi touto knihou a Oslicí opravdu nejde přehlédnout. Takže pokud bych měla hádat, určitě si prošel mnohým svinstvem (což se viditelně projektuje v jeho knihách), ale dokázal se z těch sraček vyhrabat a i pokud ne úplně, tak alespoň dost na to, aby napsal něco relativně příčetného.
Barvitých básnických prostředků se již nevyskytlo tolik, jako u předchozí zmíněné knihy, ale nezklamalo mě to. Možná jen trošku.
Moc jsem nepobrala, jaký má kniha smysl. Má vůbec nějaký? Možná to je jak se Zajdou. Má život někoho jako je Zajda vůbec nějaký smysl?
Oproti oslici celkem slabý odvar, ale protože to napsal ,tak dávám alespoň za tři.
Na Cavea je to celkem slabota. Přiznávám, že mám rád spíš jeho hudbu a těch pár filmů dle Caveova scénáře (Proposition, Země bez zákona) je také povedených. Oslici jsem nedočetl a k Zajdovi jsem se dostal až teď, po cca 7 letech od vydání. Je to pěkná knížka, formálně a stylově je to tak trochu v duchu některých Caveových písní, těch temnějších. Snad jako hudba Birthday party: energická jízda plná chlastu, kouře a zadnic v různých stádiich nastavení.
Pár míst je opravdu povedených a některé popisy působí takřka apokalypticky. Ale celkově vlastně tak nějak nevím, co tím chtěl Cave říci. Že jsme v hajzlu? - viz první věta románu. To mi přijde celkem málo. Osobně si myslím, že Zajda by byl lepší zhudebněný a osekaný na pár textů. Ve výsledku totiž román působí i přes poměrně málo stran jako zbytečně natažený a rozplizlý.
Nevím, jestli má být Zajda nějakým démonickým alter egem autora. Co kdyby mi tenkrát nevyšlo to s tou muzikou, co bych asi dělal a jak se choval... Je to spekulace, ale tak nějak na mě Zajda působil. Jako autobiografie Caveova stínu.
Osobně bych doporučil spíš poslech Caveovy hudby, zvlášť poslední dvě alba Push the Sky Away a The Skeleton Tree jsou vynikající. A pak taky výbor z textů King Ink I a II.
Protože se nehodí nepoužívat cizích slov a je záhodno vyjadřovat se kultivovaně, říkám, že se jedná o dekadentní knihu, která se sakra skvěle čte, a tu psychadelickou část asi tak dvacet stránek před koncem - to byl autor sjetej? - člověk (čtenář, já) rád odpustí.
Jako by tuhle práci snad Cave někdy dělal, nebo alespoň po ní toužil. Zajda je kabrňák, který se ničeho nezalekne a žádné kalhotky mu nejsou cizí. Celé to tak nějak plyne k jasnému závěru (název knihy je zřejmý), přesto jsem nějak chtěl, aby to tak nedopadlo. No a poslední kapitola nebo dvě tomu daly nadpozemskou atmosféru a nádech. Tleskám.
"Jenom mi přišlo, že svět je místo, kde není lehký bejt dobrej člověk."
Ač se to nedá srovnávat, tak o třídu slabší než fantastická Oslice, ale přesto skvělé čtení. Zajda je prasácký antihrdina každým coulem a vyloženě se těšíte, kdy přijde onen titulní moment. Cave neuvěřitelně snadno střídá momenty, kdy znuděně kroutíte hlavou nad samoúčelnými prasárničkami, abyste o pár stránek dále užasle hltali každou skvěle napsanou větu. Zvláště poslední třetina knihy je opravdu výborná, včele se Zajdou seniorem. Jsem zvědav, zda se Cave vrhne na psaní i po smrti syna. Chtěl bych si to přečíst.
Poprvýraz som ju čítala ako 13/14 ročná, kedy som nerozumela súvislostiam a ani tomu, prečo to autor tak tajomne rozpráva. O pár rokov neskôr som si ju prečítala zase - dokonca v angličtine.
Strhla ma vlna atmosféry - zamračená obloha, škorce, celkovo krájateľná depresia, duševne vyprahnutí ľudia okolo neho, týrané a rozvedené ženy, emancipovaná šľapka, s akou ľahkosťou sa berie nevera. ( Spal som s ňou. - Ja viem, povedala mi to.) Ušiačik Munro spôsobil v mojom vnútri boj s morálkou a skutočným názorom. Ako by som snáď mohla ľutovať kreténa, toho hnusného chlíváka a neverníka? Ľutovala som, zamilovala som si jeho cestu s jeho synom a jeho smrť ma zasiahla. Nick Cave je jednoducho starý rocker, s jeho škáročkami, metaforami, odkazmi, citáciami. Odporúčam všetkým tým, čo chcú o knihe rozmýšľať.
Dávam to schválne pod český preklad, keby som mala hodnotiť slovenský, strhnem minimálne 2 hviezdy, pretože bol OTRASNÝ , PREDPOTOPNÝ A UMELÝ. ( úsek knihy pomenovať Jeboštík aby to kontrastovalo s druhou pasážou Nebožtíka, to je bizar.)
Mě Nick Cave baví a to jak Oslice, tak Zajda. Samozřejmě každá kniha je z jiného ranku, ale pořád je Zajda slušný počtení.
Kdyby jste se mě zeptali, kdo je mým nejoblíbenějším autorem, bez váhání odpovím, že Tolkien. Tím druhým nejoblíbenějším by byl nejspíš Nick Cave, jehož Oslice patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy četl. Takže na jeho druhý román Smrt Zajdy Munroa jsem se vyloženě těšil. Jedná se o hrozně moc čtivě napsanou knihu, plnou černého humory i za tím vším ukrytých hlubokých myšlenek. Bohužel se k tomu musíte dostat přes hromadu "šukání" a "kundiček". S tímhle jsem měl problém u Bukowského, kterému jsem nikdy nepřišel na chuť, a mám s tím problém i teď. I když je jasný, že jde o alegorii, věčně zpitý obchodní cestující Zajda Munro, který si ale i přesto zasouloží kdykoliv se jen trochu naskytne příležitost (což se stává celkem často), ani jeho přespříliš inteligentní synek Zajda junior, mi nepřišly jako uvěřitelný postavy a já se s nimi nedokázal tak nějak sžít. Pokud ale tohle akceptujete, budete se bavit, stejně jako se určitě bavil autor při psaní. Téhle knížce asi nebude patřit čestné místo v mojí knihovničce, ale za přečtení určitě stojí.
Po Oslici jsem se na knížku hodně těšila, ale bohužel mě zklamala. Nějak nemůžu překousnout ty laciné vulgarismy a sexuální narážky, které jsou skrz naskrz knihou propletené a, podle mého názoru, ne vždy na místě. Navíc mi to nepřišlo moc zábavné, ani ponaučení jsem si tu nenašla. :-)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1995 |  A uzřela oslice anděla |
| 2009 |  Smrt Zajdy Munroa |
| 2017 | Píseň z pytlíku na zvratky |
| 1995 | King Ink |
| 2012 | Texty 1978–2007 |
Rozdílné názory na knihu, ze kterých mě asi nejvíce oslovil Kapis. Byla to první věc, kterou jsem od N.C. četl. Notorický erotoman je popsán opravdu důkladně, i když si myslím, že méně by bylo více.
To že Nick Cave umí - dokazuje ve scéně návratu rodičů s malým Zajdou z porodnice:
... Položili chlapečka do postýlky... "Nevím co mu mám říct" přiznal Zajda Libby.
"To je fuk Zajdo. Vždyť jsou mu jen tři dny. Řekni mu, že je krásnej" navrhla Libby.
"Ale on není krásnej. Vypadá, jakoby ho někdo rozšláp".
"Tak mu to řekni ! Ale pověz mu to tichým hlasem".
Zajda se naklonil nad postýlku: "Vypadáš, jako kdybys zrovna vylez z masomlejnku prcku".
Libby se zasmála. "Neposlouchej ho. On žárlí".
A pak snová sekvence Malého Zajdy s již zesnulou matkou:
"Chlapečku můj, mně je tě tak líto" řekne a políbí ho.
"Když mně se po tobě strašně stýská mami". "Já vím" odpoví máma. "Neplač !" řekne jí chlapec. "Vidíš ? Ty jsi ten silný" řekne máma. "Co uděláme s tátou ?"
"Tvůj táta ti nepomůže-to je ztracenej případ".
"To neva mami. Já jsem navigátor. Ale mami jsi živá ?"
"Ne Zajďulko, nejsem. Umřela jsem"
"Tos mi chtěla říci ?"
"Ano a ještě něco - ať se stane, co se stane, přeju si abys vydržel. Rozumíš mi ?"
"Myslím, že jo. Myslíš to tak, že když se stane něco hodně špatnýho tak abych byl silnej ?"
Máma ho obejme a usměje se na něj. "Už chápeš ?"
Domnívám se, že kdyby autor ubral na kvantu vagín a nahradil ta místa obdobnými variacemi, udělalo by to knihu úplně jinou, pro můj vkus čtivější.