Sluneční hodiny
Shirley Jackson
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/510097/bmid_slunecni-hodiny-V6C-510097.jpg
4
27
10
Román, který začíná i končí těžko vysvětlitelným úmrtím a v němž se projevuje autorčin někdy až zlomyslný smysl pro humor, tak typický pro její sbírku povídek Loterie. Rodina Halloranových žije v Halloranském sídle, postaveném otcem tetičky Fanny. Jeho duch se však jedné noci zjeví s oznámením, že nastává konec světa a ušetřeni budou právě jen obyvatelé sídla. Jenomže před nedávnem zemřel hlavní dědic Lionel Halloran -- a jeho matka Orianna se rozhodla všechny příbuzné z domu vystrnadit…... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2023 , ArgoOriginální název:
The Sundial , 1958
více info...
Přidat komentář
No páni V podstatě sociální, weird, psychologické, předapokalyptické horrorové drama. Sociální proto, že je silně, v některých místech až groteskně karikaturní satirou tepající do nešvarů (nejen své) doby. Přesně tak, jak to Jackson skvěle a výstižně uměla. Weird, protože svým způsobem je to opravdu divný román. V tom příjemném a lehce mrazivém smyslu. Psychologické, protože snad ještě více, než v Domě na kopci, se proniká do charakterů postav a mezilidských a společenských vztahů. Hodně prostoru dostávají také (skvěle) filosofující pasáže. Předapokalyptické, protože zápletka skvěle vychází z toho, že postavy věří pofidérnímu varování, že skončí svět tak, jak je dosud znám, a zachrání se jen ti, kdo budou v určitém domě a podle této víry jednají. Horrorové, protože stejně jako z jiných autorčiných příběhů, i z tohoto zvláštně a nepříjemně mrazí, obsahuje hned několik horrorových pasáží (hamletovská duchařská pasáž, opravdu mrazivá scéna v mlze), ale hlavně, ryzí a nekompromisní horror, protože se v příběhu pálí knihy. Drama, protože z výše řečeného je doufám jasné, že jde o zajímavé a poutavé drama.
Shirley Jackson je pro mě totální naplnění definice "love it or hate it" autorky. V podstatě si neumím představit, že její knížky někdo jen tak nezaujatě přelouská, nalepí k nim tady trojku a půjde dál. Její styl vás buď dostane nebo irituje. Nic mezi tím. Ale jakože absolutně nic. Stejně jako DŮM NA KOPCI: není to spotřební horor ze strašidelnýho domu. Není. Mrkněte se jinam, pokud po něm prahnete. Tohle je tísnivý vyprávění s absolutně rozpoznatelným rukopisem, který nejde na ruku čtenáři. SLUNEČNÍ HODINY jsou navíc tím míň proniknutelným dílem od Jacksonový. Nezačínejte s ním. Kupte si povídkovou LOTERII. Na kratším formátu rozeznáte, jestli vás svojský genius loci autorky přiková k papíru nebo ne. SLUNEČNÍ HODINY, plný nesnesitelnosti a sarkasmu, totiž do svýho světla pustí jen ty nejzapálenější. A je mi výsadou, že se mezi ně řadím.
Pokud jste fanoušky Domu na kopci, tak i nyní zjistíte, ze autorčin rukopis je nezaměnitelný. Přichází vskutku s kvalitním, sarkastickým příběhem, který nevyniká přílišnými dramatickými zvraty, ale tajemnými intrikami postupně gradujícími v určitý druh šílenství směrujícímu k latentní oligarchii(?). A já jsem díky tomuto cynicky apokalyptickému příběhu s nesympatickými protagonisty vlastně sympaticky strávila dvě tři odpoledne. Pokud se však chcete bát, nebo hledáte po obsahově stránce něco složitějšího, raději sáhnete po něčem jiném. Naopak, pokud se spokojíte s mírnou formou duchařiny, která rozhodně neděsí, spoustou dialogů s pořádnou dávkou sarkasmus a černého humoru a koncem, který je opravdu koncem na prd :-), s touto Shirley nešlápnete vedle.
Přijetí této knihy do značné míry závisí na vašem očekávání: jestli vás láká především škatulka "horor", budete strašně zklamaní, protože i přes pár hlasů ze záhrobí se zde nic duchařského a strašidelného nepřihodí. Pokud prahnete po silném ději s uspokojivou katarzí, taky se obraťte po jiném titulu. Ale jestli máte slabost pro brilantní dlouhé dialogy překypující cynismem, sarkasmem a černým humorem, dlouho byste hledali lepší knihu.
Tak tohle jsem absolutně nečekal, vždyť to Halloranské sídlo bylo skoro jako Gormenghast a ty prapodivné figurky v něm to jen zdůraznily. Tedy až na to, že tady byste jakoukoliv sympatickou postavu hledali marně, celé to osazenstvo muselo lézt na nervy i autorce. Možná právě proto je tam ten humor černý jako noc, opravdu až zlomyslný, jak se píše v anotaci.
Shirley mě opět dostala, klobouk dolů.
Je těžké určit žánr tenhle knihy. Každopádně cynismus a černý humor mě opravdu bavil. V podstatě se v knize asi ani nic neděje, ale je prostě parádně čtivá.
Cynismus, černý humor, ty nejúžasnější dialogy, jaké jsem měla čest poslední dobou číst, sarkasmus - to vše najdete v tomto dozajista metaforickém dílku o hrstce "vyvolených" tam za zdí.
Shirley, tys musela být čarodějnice...
V tom, jak udělat ze čtenáře blázna by si mohly obě dvě mé nejoblíbenější autorky podat ruce, neboť jsou obě stejně (a každá trošku jinak) zlomyslné a prohnané. A zatímco Flannery O´Connorová je ten typ, u kterého je Vám jasné, že něco nehraje od začátku, Shirley Jackson se jen tajuplně usmívá, aby na Vás na závěr udělala dlouhý nos. A to, že to u této knihy opravdu udělá.
Psychologie? Spousta. Vykreslení hlavních postav? Výborné. Dialogy absurdní a absolutně lidské. Ale co je absurdita, která končí v půli? Není o to více absurdní? A může být lidské konání opravdu někdy nazváno absurdním, když je v podstatě absurdní neustále?
To a ještě více mě napadá, zatímco Jakson s pobaveným úsměvem zašlapává má očekávání a představy o konci do země, jen abych se mohla cítit no absurdně. A ještě navíc ji tleskat ve stoje, i přestože mi neposkytla jedinou odpověď nebo ano?
(jen malá vsuvka na závěr jsem jediná komu kniha svou atmosférou připomínala Betonovou zahradu bez toho, co většina světa nazývá nechutným?)
Jeden starý dům, zvláštní rodina, ještě zvláštnější dialogy a přichází konec světa.
Nebo ne?
S Shirley nikdy nevíte na čem jste. Stejně jako v její knize Dům na kopci.
Komu můžete věřit?
Nepřináší žádné jistoty a nejspíš na konci dojdete s nezodpovězenými otázkami.
Miluju ji díky podivným/nesympatickým postavám, dobovému jazyku a konverzacím vyhnaným do absurdna. Je to jako sledovat v přímém přenosu hororovou grotesku.
Ta jízlivost v kombinaci s dlouhými větami plných přechodníků asi není pro každého.
V dnešní popularitě přímočarých “domů” Darcy Coates, kde vás nemá co překvapit a opakuje se vzorec.
Tady nevíte na čem jste, v jakém žánru jste, i když rovnou říkám, že hororových prvků je tu míň a nedá se to označit za čistokrevný horor, spíš gotický román.
Ve výsledku je to na tobě: jestli budeš kroutit hlavou, že je to až moc, nebo přistoupíš na její hru a užiješ si dialogy, při jejiž černosti a kousavosti sebou budeš cukat.
Já si volím u ní vždy to druhé. Je jiná, provokuje formou, postavami, posouvá dál hranice normálnosti.
Štítky knihy
americká literatura rodinné vztahy horory konec světa černý humor ironie rodinné sídlo
Kniha Sluneční hodiny je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 30x |
| Čtenářské výzvě | 6x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 51x |
| Chystám se číst | 61x |
| Chci si koupit | 16x |
| dalších seznamech | 4x |
Pokud bych tuto knihu měla k něčemu přirovnat, tak ke snu. Ne zlému, ne dobrému, prostě takovému běžnému snu, co se vám v noci zdá. Snu, kde se vyskytují postavy, prostředí a situace, ale jak to ve snech bývá, všechno je nějak divné, žádné zákony a omezení neplatí a nejste si vůbec ničím jisti. A stejně jako jde těžko převyprávět, co se vám zdálo, tak je těžké popsat a hodnotit Sluneční hodiny.