Slečny
Barbora Baronová , Dita Pepe
Stylizovaný literární dokument novinářky Barbory Baronové a fotografky Dity Pepe mapuje prostřednictvím osmi otevřených a umělecky zpracovaných výpovědí fenomén neprovdaných žen v Česku a v Československu ve 20. a 21. století. Originální autorská kniha, textový a fotografický dokument, umělecká publikace i krásný artefakt. Slečny jsou ambiciózním projektem, který představuje nový přístup k psanému textu, fotografii, knižnímu designu i produkci, navíc s výrazným podílem rukodělné práce (ražba speciálním štočkem, ruční barvení hřbetů narůžovo, individuální skládání přebalů a kompletace knihy). Každá kniha je proto jiná, záměrně a přiznaně vypadající jako starodávná publikace v novém přebalu.... celý text
Přidat komentář
Orální historie má svoje nevýhody - mluvčí mívá sklon se prezentovat jako důležitější, úspěšnější, víc v právu než ve skutečnosti, na druhou stranu se to dá často rozpoznat a připočítat spíš k osobní psychologii než historii. Forma autentického vyprávění přepsaného do třetí osoby tomu dala paradoxně spíš vyniknout, jakoby ze zdánlivě objektivnějšího vyprávění víc vyčnívalo, co už je opravdu k neuvěření (ale nebylo toho moc, co jsem odfiltrovala jako přehánění, kromě závěrečného příběhu Renaty, jejíž vztahové konflikty působily extrémně jednostranně podané).
Dobře vybrané, zajímavé vypravěčky a různorodé vyznění (některé své slečnovství považují za chybu, jiné se s ním smířily, tajná jeptiška Marcela si ho vybrala a neměla důvod litovat) dělají knihu zajímavou a pestrou. Malé osobní dějiny na pozadí velkých, to je zase výhoda orální historie, a protože mě období socialismu zajímá a odehrávala se v něm alespoň část života všech žen, byl to pro mě další zajímavý zdroj informací.
Jedině škoda, že se v anotaci deklarovaný "ambiciózní projekt, který představuje nový přístup k psanému textu, fotografii, knižnímu designu i produkci", nedočkal lepší redakce. Například vytrvalé psaní "Pacem interis" svědčí o nedůsledném a ve zpracovávaném tématu se nedovzdělavším přepisovateli.
Povedený literární dokument, který mě hned oslovil. V knize se setkáváme s řadou slečen, jež nám odhalují svůj příběh již od útlého dětství, při čemž v některých příbězích můžeme vidět určitou podobnost v rámci detailů – například pocity z taneční či diskoték, rozhodnější nároky na partnery a nebo zaměření se na vzdělání či kariéru. Když pak některé v závěru shrnují, že by některé rozhodnutí změnily nebo udělali jinak, nesnaží se za každou cenu přetvařovat, že jejich život byl perfektní bez manželství či vlastních dětí, ale nenechali se srazit na kolena a vzali osud do svých rukou. Vnímám to jako velmi silné a inspirativní příběhy. Doporučuji!
dlho som sa tou knihou prekusavala, lebo pribehy boli velmi podrobne a dlhe, ale zase silne, realny zivot napriec niekolkymi generaciami, zo sociologickeho hladiska to je naozaj silny dokument o nasel spolocnosti
Dočteno. Některé příběhy slečen byly zajímavější a jiné mi přišly trochu utahané. Neříkám že všechny, ale valné většině žen proklouzlo mládí a šance na vlastní rodinu díky tomu, že dávaly přednost studiu, kariéře, potřebám druhých a také měly přehnané nároky na partnera. I když se tváří jako vyrovnané a spokojené ženy, tak ke konci přiznávají, že by spoustu věcí ve svém životě udělaly jinak a chybí jim dnes nějaký ten blízký člen rodiny, co by se o ně postaral a nebo jevil alespoň zájem. Některé ženy měly bohužel ale těžký osud a nebo prostě jen nepotkaly toho správného partnera. Jsem z knihy trochu smutná. Věřím, že neprovdané a bezdětné ženy mohou být i tak šťastny a spokojeny. Některé si to přímo volí samy. Ale tato kniha na mě působí jako lehký vykřičník nad osudem mladých svobodných žen a drobné varování, kam život může směřovat, pokud si necháme utéct šance.. Nejvíce mě zaujal asi poslední Renatin příběh a celkem by mě zajímalo, jak je to s ní dnes a zda se jí splnilo přání mít rodinu i v pokročilejším věku..
Krásný dokument, Barbora Baronová musela strávit nesmírně mnoho času s každou ženou, ty příběhy jdou do neuvěřitelných detailů. Tento základ, to jak detailní příběhy jsou, jsou důvodem, proč se mi kniha tak líbila. Vlastně šlo o převyprávění života obyčejných žen, každá zažila tolik, protrpěla, bojovala. Že šlo o slečny, to mi zas tak zásadní nepřišlo, víc mě fakt bavila ta forma. A samozřejmě krásné fotky od Dity Pepe, jemné až skoro křehké fotky, které krásně ladily s celorůžovou knihou (ach!). Těším se na Intimitu :)
V knize je obsaženo osm životních příběhů žen, které se z různých důvodů nestaly manželkami a matkami. Příběhy mě dojímaly, rozesmávaly i plnily pochopením. Z popisu těchto žen jsem pochopila, že někdy život tak rychle uteče, že představy o něm jsou jen velkým snem. Kniha je skvěle zpracována a doplněna fotografiemi, které by nám měly více povědět o jednotlivých ženách. Za dokreslení fotografiemi jsem vděčná, ale jejich slova jsou dostatečně barvitá..
Autorce tleskám za takový projekt!
Sice jsem ještě "mladá slečna", ale kniha se mi moc líbila. (Nebo možná právě proto, že jsem ještě mladá). Docela jsem se poznala v některých ženách, když byly v mém věku - chci se dostat na dobrou vysokou, mám jiné koníčky, mám kamarády, na co potřebuji teď přítele... nenudím se ani bez něj...
A tak to jde a jde, a najednou vaše kamarádky už mají rodiny, děti, svatby (nebo naopak), a vy zjistíte, že jste sama. Dnešní doba je jiná, být "single" se stává jistým trendem doby, ale najednou je všem těm mladým, krásným, odvážným, statečným a samostatným ženám přes čtyřicet, a najít v té době partnera odpovídajícího věku (třeba s ním mít ještě dítě), je už trochu větší výzva, než když nám je něco málo přes dvacet, třicet...
Trochu mě to vyděsilo. Hlavně ta samota, která pak nevyhnutelně přijde. Tak snad, až budu na vysoké, až budu mít dobrou práci...
Uvědomila jsem si, že slečnou může být i osmdesátiletá paní. Že být svobodná i v pokročilém věku neznamená být divná. Že tolik záleží na rodině, sourozencích, vrstevnících a všech zkušenostech, až je to děsivé.
Osudy několika neprovdaných žen. Příběh jejich narození, vyrůstání, dospívání a stárnutí je převyprávěn a umělecky zpracován autorkou knihy, avšak k psanému slovu a vyjádření se dostanou i samy hrdinky. K obsahu a směřování knihy výborně ladí přebal, barvy i fotografie hrdinek či jejich prostředí.
Výborná kniha, kterou, jak se říká: "píše sám život" (trošku klišé, ale je to tak).
Výstižně to vyjádřila v doslovu Jiřina Šiklová: "Dočetla jsem Slečny a nechávám je v sobě doznít. Co jsem to vlastně četla? Skutečné příběhy, povídky ze života, nebo stylizovaný záznam rozhovorů? Je to literatura faktu, beletrie nebo orální historie?"
A já jen dodávám, že je to kniha, která nám dovolí nahlédnou do životů slečen, starých pannen, kdy příčiny tohoto stavu jsou tak různorodé, jak jen život může být.
dárek od dcery k narozeninám
excelentní výpověď o zajímavém tématu. Přečteno za dvě noci. Některých slečen mi bylo líto, některé jsem chápala, je mezi nimi hluboce věřící, trošku mužatoidní drsňačka, stařenka, které chlapec zemřel a jiného nechtěla, dobře situovaná architektka z emigrace, dlouholetá milenka...dobře namíchaný vzorek, krásné fotky.
možná to víc řekne starším ročníkům, které už vědí své nebo nonkornformním dívkám, které jsou samy nějak jiné a hledají. Rozhodně to není žádná dámská slaďárna, byť je to v růžovém přebalu.
Kaleidoskop osudů žen různých věkových kategorií, které se nevdaly a neměly děti. Mně se kniha líbila, je napsaná čtivě, byť tím, že jsou jednotlivé výpovědi žen psány jednotným stylem a jazykem, ačkoli jsou ženy různého věku, vzdělání a původu, ke konci mi již splývaly. Kniha na mne dost silně zapůsobila zejména uvědoměním si, jak rychle život uteče mezi prsty, člověk se nenaděje a je na jeho konci. Zpracování knihy a fotky jsou moc pěkné.
Přistupovala jsem ke knize se zvědavostí, některé příběhy nebo důvody,proč zůstat sama, se mi nezdály příliš smysluplné, ale po přečtení celé knihy a zvážení všech "příběhů".. ano.. nahlížím na tento fakt jinak, než předtím.. Jako vše, ani zde není nic černé nebo bílé a každý cítíme věci jinak.... a je to tak dobře.. :-)
Na knihu jsem byla natěšená, ale zklamala mne. Přečetla jsem první dva příběhy a podle mne je to napsáno nezáživně. Mám moc ráda skutečné příběhy, ale tohle jsem ani nedočetla.
Výborný dokumento o ženách, které se nikdy nevdaly. O tom, jak je bere společnost a jak se cítí ony samy.
Moc pěkně udělaná knížka, příběhy v dokumentárním stylu, ale vždy s dotekem osobnosti. A fotografie se mi moc líbily, krásně dolaďují atmosféru jednotlivých příběhů.
Štítky knihy
české ženy feminismus emancipace osudy žen postavení ženy ve společnosti bezdětnost
Kniha Slečny je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 166x |
| Čtenářské výzvě | 17x |
| Doporučených | 10x |
| Knihotéce | 16x |
| Chystám se číst | 94x |
| Chci si koupit | 21x |
Tak tohle je moc zajimavě napsaná kniha. Opravdu stojí za přečtení......dlouho mi bude doznívat v hlavě. Deset hvězdiček kdyby to šlo :-)