Slast
Marta Dzido
Ona a on, oba velmi mladí. Varšava. Léto. Rok tisíc devět set devadesát něco. Vzduch je hustý jako pudink a slova „láska“ a „touha“ splývají v jedno. Nejde o sex a prchavé potěšení, ale o nejistotu a očekávání. On po ní horečně touží, ona ho ráda škádlí? Slast je milostná píseň o vášni a přitažlivosti tak silné, že překračuje hranice času i prostoru a vytváří své vlastní verze reality. Marta Dzido nepatetickým jazykem evokuje tělesnost i fyzický prožitek lásky způsobem, který nemá v českém kontextu obdoby.... celý text
Přidat komentář
Taková třešnička na dortu. Krátká ale krásně skoro až uměleckym jazykem napsána kniha. Hezky se četla
Taková ta kniha, která mě náhodou zaujme v knihovně, ale kterou si koupím vlastní dříve než ji dočtu. Taková ta, kterou vím, že budu číst ještě několikrát, a stále doufat, že se do ní dokážu ponořit jako na poprvé. Taková ta kniha, kterou chci někomu předčítat a vychutnávat si každou větu.
"Chtěl bych všechny pozabíjet a nechat jenom nás" (s.7)
Jo, takhle radikální začátek má něco do sebe. Ale pak už to pokračuje něžně, melancholicky, nostalgicky, tělesně a co považuji u milostného románu za parádní a rozhodně nesamozřejmé – bez bezhlavé patosu.
Novela je ve formě milostného dialogu ženy a muže, kteří vzpomínají na konec devadesátek, konkrétně na jejich svobodný, nicméně intenzivní vztah. Ze začátku jsem se lekl, že to bude vyloženě jen mluva z jedné strany, ale po pár desítkách stranách zazněla i mužská perspektiva. Koneckonců se jazykově oba protagonisté nijak extrémně neliší, mnohdy dokonce ani z promluv není zřejmé, kdo právě vypráví.
Jazykově je to ovšem paráda. Poetický tělesný jazyk, i v explicitních scénách velmi vkusný a osobitý. Překlad Anny Plasové je každopádně povedený.
A nejsou to jenom vzpomínky. Do toho jsou zakombinovány i představy, "co by kdyby" a podobně. Svěží a sugestivní. To zobrazení nejistoty, zádrhelů ve formě mantinelu dospělosti, žití okamžikem, neschopnosti se odpoutat od vzpomínek. Zajímavě působí i jakási odtažitost v kontrastu s bezmeznou láskou; On a Ona se ani neoslovují jmény, zatímco znají každý kus těla toho druhého.
A ještě takovej point – teď možná doplatím na svoji "zetkovství", ale ta volnost a svoboda vztahu mi nějak tak přišla s absencí technologií přirozená. To umocňuje pasáž na straně 16, kde zaznívají slova jako "snap" nebo "stories". Jako by tohle byly věci, které nás nějakým způsobem také svazují. Ale to už asi dopouštím asi nadinterpretace.
A jasně – nepochybuju o tom, že někomu to může přijít příliš tělesné, chování hrdinů příliš lehkomyslné atd., taky jsem se třeba divil minimu verbální komunikace. To však nic nemění na tom, že zobrazený je ten vztah skvěle.
Těší mě, že tato kniha byla vydána v konzervativním Polsku a že polská literatura rozhodně nestojí za starou belu!
A mimochodem, toto(!):
Představoval jsem si život s tebou, jak navštěvujeme různá zakázaná místa, opuštěné továrny, rezavějící jeřáby v loděnici, prolézáme dírami v plotech kolem cedulí s nápisem Vstup zakázán. Chodíme po zahnívajících předměstích, já hledám poklady a doluju z hlíny všelijaké haraburdí, kovové trubičky, skleněné zkumavky, rozbité strojky, šroubky, kousky keramiky a ty mi říkáš, že na našem balkoně budou vypadat krásně – jako sochy, úžasné a zcela neužitečné umělecké instalace.
(s. 64)
Marta Dzido: Slast.
Tyjo. Dvě věci. Jednak krásnej bez přebytečnýho patosu napsanej milostnej román, kde hlavní postavy utíkají k nekompatibilním lidem, aby byly k sobě zase přitažený. Druhak civilně dokonalý milostný scény, který z vás dělaj permanentně nadrženýho jedince, až tělo upí. Číst tohle nezadaná - nic moc.
Suma sumarum - dokonalý vlhký překvápko.
Nával lásky a chtíče vyjádřený pěkně. Ale tu osudovost, celoživotní vzpomínání, už jsem tomu nevěřil. (Čteno v překladu Anny Plasové.)
Miluji tento typ psaní. Lyrický, nekonformní, bez rovné dějové linky, pouze zachycené pocity a momenty v životě dvou lidí s hlubokými pocity. Kniha mi lehce připomínala styl autora André Acimana (Dej mi své jméno, Najdi mě), až na to že děj byl ještě o to víc mlhavý, až nedůležitý. Ráda bych si přečetla víc takových knih, kde nejste provázeni dramatem a nevíte co čeká za rohem, jen procházíte různými silnými momenty v životě postav.
Popsala bych to jako rozhovor beze slov rekapitulujici nenaplnenou lasku. Bolave, velmi intimni. S pocitem, ze se malem tolikrat uz uz v rozpolozeni sesli, a nakonec se vzdycky tesne minuli...
A krome toho mi to pripomnelo obdobi po revoluci - zminene filmy i ruzne propriety, prvni cesty po padu zelezne opony, za Polaky i zminene vydelavani v Anglii.
Zpočátku jsem měla pocit, že čtu nějakou červenou knihovnu, ten ale celkem rychle vyprchal. Dalo by se říct, že je to vlastně banální příběh ne/naplněné lásky, kde se nedá přesně říct, co je realita a co jsou představy. Slast nemá žádný lineární děj, tohle je ale zrovna věc, která mi u knih nikdy nevadila. Ta snovost a imaginace, vzpomínky dvou hlavních postav na různé společné zážitky, navíc to všechno podáváno dost sugestivně, mě do knihy snadno vtáhlo. K tomu popisy sexu, včetně vůní, tekutin, chutí apod., prostě bez obalu, ale ne vulgárně, kdy je člověku jedno, jestli mu je někdo z té dvojice sympatický, navozují pocit intimity a také připomínají vlastní vzpomínky. Intenzivní, čtivá kniha. /koupila jsem si ji v Biu Oko na festivalu Bardzo Fajny Festival a popis slečny z pultem byl, že je to "feministická" kniha. Takto bych ji tedy nikdy neoznačila/
Štítky knihy
erotika polská literatura milostné vztahy
SlastKniha Slast je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 57x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 11x |
| Chystám se číst | 46x |
| Chci si koupit | 16x |
Tahle kniha připomíná jak hluboce intimní dokáže čtení být. Co všechno v nás dokáže odemknout, jak po sobě během četby kráčíme, poznáváme se a skrze hrdiny rozmlouváme sami se sebou.
Marta Dzido tohle dělá.
Marta Dzido je přítelkyně.
A já s jejími příběhy prožívám tak vzácné chvíle, že nemám potřebu o jejích knihách psát sáhodlouhé komentáře. Pamatovat si je budu snad navždy. Jejich otisk v sobě nosím každý den. A předávám ho dál...
Děkuji.
Nesmírně děkuji.