Šepot
Mijuki Mijabe
Mamoru Kusaka vyrůstá v rodině své tety Joriko. Poté co jedné noci jeho strýc taxikář nezaviněnou náhodou autem porazí a smrtelně zraní mladou dívku, začnou rodině hrozit velké potíže. Byla to ale opravdu „pouhá“ tragická dopravní nehoda? Mamoru začíná pomalu skládat drobné střípky rozsáhlého a osudového příběhu čtveřice mladých žen, které využívaly důvěřivosti osamělých mužů, mámily z nich peníze, aby je nakonec ponechaly zničené jejich osudu. Nyní ale jedna po druhé umírají – trojice už něžije: ke dvěma sebevraždám se přidala ona strýcova nehoda. Poslední přežívající hrozí smrtelné nebezpečí… pokud ji Mamoru nenalezne dříve než tajemný pachatel.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , Knižní klubOriginální název:
Madžucu wa sasajaku , 1989
více info...
Přidat komentář
Název i obálka svádějí k očekávání thrilleru, já po knize sáhla, abych si trochu provětrala hlavu. Což se tak úplně nestalo.
Ten příběh je takový hořkosladký a klade nepříjemné otázky. Například nakolik má člověk právo brát spravedlnost do svých rukou, potažmo si hrát na Boha, pokud k tomu má nástroje. Kdy a co je možné odpustit. Nakolik platí "oko za oko". Mamoru je krásná postava mladého člověka, který si projde peklem, ale zachová si naději, že většina lidí je dobrých. A když se má sám rozhodnout, jestli potrestat, nebo odpustit, tak....ale to si přečtěte sami.
Bavilo mě to. Japonci jsou divný národ a divný byl i příběh. Trochu o tom, že když je někdo v nesprávnou dobu na nesprávným místě, na průšvih je zaděláno. Nejdřív trochu mysterie, ale pak se všechno vysvětlilo.
Obálka je krásná. Zpočátku jsem se hned začetla, i když mi trochu vadila ta čínská jména, ale děj se rozvíjel, docela jsem se bavila. Asi v třetí třetině mi přišlo, že děj nějak upadá a do konce už nic moc. Takže 3 hvězdičky.
Tak to byla jízda- od první stránky až do konce. Stále jsem musela pokračovat ve čtení. Knihy z japonského prostředí se mi líbí.
Užívám si japonský způsob myšlení, jak vidí svět, jak myslí.. Je to tak odlišné od evropského pohledu na svět. A to mě moc baví! Podle obálky jsem se třepala strachy, že jsem si v knihovně náhodně vybrala horor, o kterém se mi bude zdát. Prvních pár stran by tomu i nasvědčovalo, ale postupně se ukázalo, že příběh se nese v úplně jiném duchu. Dá se říct, že je to young adult detektivka o chlapci, který rozkryje tajemství sebevražd tří mladých žen a v neposlední řadě také tajemství dávné minulosti své rodiny. Bavilo mě to hodně, doporučuji.
Kniha se četla moc dobře . Napínající příběh bez detektiva ale s hrdinou který si vše sám prožívá. Ze začátku jsem měla v hlavě samé nadpřirozeno ale konec má skvělé vysvětlení a rozuzlení.
Kniha se dobře četla, ze začátku jsem si trochu musela zvyknout na japonská jména a o koho se jedná , ale pak mě děj vtáhl, takže jsem s tím neměla problém. Podle obálky jsem čekala nějaký drsný japonský horor, ale příběh byl i tak zajímavý.
Nějak jsem čekala detektivku, což tedy není. Chyběl mi spád, skoro by to mohla být jen povídka a pak by byl celý příběh zajímavější.
Mně styl psaní i spád vcelku vyhovoval, co mi však vadilo, byl závěr! Podle obálky a faktu, že se jedná o japonskou knihu, jsem čekala něco trochu víc hlubšího, možná i s lehkým psycho nádechem (obálka k tomu přímo vybízí). No, takhle zbytečně jsem čekala po celou knihu.
Musím uznat, že závěr je sice krásně logický, ale také velmi jednoduchý, nezáživný a odvážila bych se říct, že i nudný.
První dojem, ihned po přečtení: První část je vážně rozvleklá, ale jména ani příběhy se mi moc nepletly (chvilku na uvědomění to ale občas chtělo). Ač byl příběh lehce předvídatelný, zápletka mě bavila, ovšem brutálně nespokojená jsem s naivním zakončením. Od Japonska jsem čekala víc.
Vleklé, ne moc záživné, nechala jsem se zlákat obálkou a popisem na knížce, ale následovalo zklamání. Horor to není ani omylem. Konec je pěkný, vše vysvětlující, docela i logický, ale celkově dávám 60% - čekala jsem víc.
Velice zajímavé, nechybělo tomu opravdové napětí. Zvláštní bylo, že jsem se místy neubránil pocitu, že mi daných slečen nebylo ale vůbec líto. Samotný Mamoruův osobní příběh, byl příjemných doplněním a oceňuji to, že se nedalo nic moc předvídat už dříve, vše zůstalo utajeno až dokonce. Bylo to prostě a jednoduše "něco jiného".
Někdo by mohl namítnout, že všechny japonské thrillery či horrory jsou všechny na jedno brdo. Ale u téhle jsem pociťovala touhu číst a číst a nepřestat, dokud není dočtená. Více postav v příběhu mi nevadilo, neztrácela jsem se. Trošku mi vadila předvídatelnost děje.
Snad každý sníme o něčem, co by nás od ostatních odlišilo, i když to hned nedáváme na odiv.
Šepot
Byl to zajímavý příběh. Jen ta jména to bylo něco. Jinak dopručuji