Sen Ockerwee (limitovaná edice)
George R. R. Martin
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/523745/bmid_sen-ockerwee-limitovana-edice-651d753d1c4b2.jpg
4
247
65
Sen Ockerwee je fascinující upíří příběh zasazený do doby a prostředí, které známe z tvorby Marka Twaina – na starou Mississippi, jejíž vody brázdí veliké a hrdé kolesové parníky. Navíc to není jen mistrně vystavěný a napínavý příběh o souboji se zlem, ale také dokonalá ukázka spisovatelské virtuozity. Martin tu téměř marnotratně do jediné knížky zasadil celou řadu bravurně vytvořených postav, jako jsou kapitán Abner Marsh nebo Mrzout Billy Tipton, postav, na které se po dočtení knihy rozhodně nezapomíná. Putují po kalných a mlhami zahalených vodách Mississippi až do míst tak děsivých, že strach o život je tam tou nejmenší z jejich starostí...... celý text
Přidat komentář
Bylo to hezký a příjemný čtení. Jak prostředí parníků na Mississipi, tak zasazení do druhé poloviny 19. století. Téma upírů mám rád, ale tady snaha o jejich reálné pojetí působí obyčejně a hlavně nedotaženě.
Možná proto, že autor to prozradil už na začátku. Vůbec se nesnažil o tajemnou atmosféru. Hned je jasné o co jde. Jenže stejně se nic neděje. Začátek je pomalý. A pak se začnou objevovat zbytečně uspěchané dějové zvraty.
Sice díky tomu vzniká napětí a je to víc akční, ale mě se to blbě čte. Chci si čtení užívat a ne kroutit hlavou nad tím co se děje. Dlouho se mi to zdálo jen dobrý. Teprve až za polovinou se to začalo zlepšovat.
Objevují se zde zajímavé nápady a myšlenky, ale jen tak mimochodem. Autor většinu z nich nerozvíjel do hloubky. To je škoda. Na podobné téma jsem četl Pevnost (Wilson) a Říše strachu (Stableford) a oboje se mi zdá lepší.
Oboje je propracovanější. Autoři víc rozvedli své pojetí upírů. A víc rozepsali související myšlenky. Jen pozor, Říše strachu je už hodně specifická.
Sen Ockerwee patří mezi knihy, které jsou při čtení průměrné a zapůsobí až po dočtení. Asi proto to má tak vysoké hodnocení. Skončíte se čtením a dávno zaniklý čas parníků ve vás nějakou dobu zůstává.
Navíc si autor pomohl oddechovou pasáží, kdy dočasně přerušil hlavní děj. Díky tomu to získalo sentimentální nádech. Atmosféra není hororová, ale díky postavám smutná a skličující. Tak jsem to vnímal já.
Postavy jsou napsané dobře. Ty hlavní jsou idealistické a zásadové a chtějí uskutečnit své sny. Jenže svět se ani o jedno nestará. A pak není nic horšího než nevyplněný sen, který jste měli na dosah.
Je to úplně jiné než jsem čekal. Nejsem fanoušek autora a co mi zde vadí, je asi to, co u něj mají ostatní rádi. Délka nakonec nevadí, o to silnější jsou dojmy po dočtení. Ale ty hloupé dějové zvraty a kulhající logika… 75% 3,5*
Jak je možné, že kniha založená spíše na akci, než popisných pasážích, dokáže ve čtenáři navodit tu správnou říční atmosféru? G. R. R. Martinovi se podařilo na několika stovkách stran vrátit na řeku Mississippi její dřívější ruch. Vpustil na ní kolesové parníky a do nich nechal nastoupit roztodivné postavy lidské i upírské rasy s řemeslně propracovanými charakteristikami. Měnící se zbarvení řeky dle denní doby, bahnité mokřady (bayou) v odlehlých zákoutích, spodní proudy, nebezpečné mělčiny, vykřičené loďařské čtvrti měst na březích, vůně dřeva spalovaného v kotlích, bavlníkové plantáže se specifickou architekturou domů, ale také s otrokářstvím, jako negativní stránkou americké historie. Ač by se to mohlo podle anotace zdát, nečekejte žádné „lekačky“. Je to román s více vrstvami, které se vám postupně pospojují v jakousi poctu Bramu Stokerovi (Dracula) a Marku Twainovi (Dobrodružství Toma Sawyera atd.) v originálním Martinově stylu. Sen Ockerwee je parník, na kterém není radno v noci vycházet z kajuty, přesto dny plavby na něm byly parádní zábavou. 4,5 hvězdy.
Další a další draculovské variace mě málokdy zaujmou, tahle Martinova historka je ovšem výjimkou. Autor skvěle vytváří hutnou atmosféru kolem tajemného kolesového parníku na obrovské bažinaté Mississippi s její deltou a slepými rameny. Kapitán Marsh si splní své životní přání, ale tajemný majitel jeho vysněné lodi a podivná společnost, která se kolem nich slétá, mění jeho nadšení na nečekanou kombinaci tajemství, dobrodružství, strachu a napětí až do poslední stránky. Mistr GRRM v nejlepší formě.
95 % (zatím 186 hodnotících s průměrem 85 %).
…
Mrzout Billy se díval, jak se z těla čoudí, pak se znuděně odvrátil. Všiml si sudů se špekem, které stály poblíž, po ruce. „To ste používali při závodění, co?“ zeptal se Joshuy Yorka.
Ten přikývl.
Mrzout Billy si odplivl. „Tady u nás na jihu, když kapitán závodí s jinou lodí a potřebuje víc páry, tak mu stačí přihodit pěkně vypasenýho negra. Špek stojí moc peněz. Jo, jak vidíte, něco vím i vo parníkách. Škoda, že jsme si nemohli Jeana schovat na závodění.“
Velká část příběhu se odehrává v létě roku 1857, tedy necelé čtyři roky před vypuknutím války Severu proti Jihu. Martin velice dobře vystihuje dobové reálie, které okoření nadpřirozenem. Ústřední dvojici hrdinů jsem si oblíbil a opravdu jsem si plavbu po Mississipi s nimi užil. Závěrečná část mně přišla trochu slabší, ale celkově se po přečtení považuji za spokojeného čtenáře. Jen ten konec ve mne zanechal smutek, ale to už tak u Martina bývá.
Již po přečtení první stránky jsem věděla, že jsem narazila na knihu, od které se neodtrhnu, dokud ji nepřečtu. Pravda, moje nadšení trochu kleslo, když jsem se dostala k rozvláčným popisům lodí a jejich závodů. Ale celkově je příběh velice dobře vymyšlen, v tomto případě mě upíři hodně baví. Joshua York a Abner Marsh se okamžitě stali mými oblíbenými postavami, kterým jsem od začátku fandila, aby se jim podařilo zvládnout jejich úkol. Byla jsem napjatá až do konce, protože u Martina člověk nikdy neví, zda příběh dopadne dobře, nebo nechá všechny postavy umřít. Mám jen malou výtku k epilogu, díky němuž jsem rychle ztratila příjemný pocit ze závěru celého příběhu. Podle mě tam ani nemusel být.
G.R.R. Martin dokáže překvapit tím, že ač skvělý spisovatel fantasy dokáže napsat výborný horor s upíry zasazený do prostředí Jihu Spojených států. Atmosféra parníků na řece Mississipi, městeček New Orleans si Natchez je naprosto úžasná a k tomu věčný souboj mezi dobrem a zlem
Zábavné, pohodové čtení s tak trochu odolnějšími upíry. Možná mě kapku víc bavily Děti noci od Simmonse.
Tak jsem dnes -listopad 2023 knihovnu rozšířil o limitku. Moc hezká
Přestože upíry moc nemusím, G.R.R.Martin patří k mým oblíbencům a „Sen Ockerwee“ jsem kvůli němu zakoupila. Neprohloupila jsem. Je to půvabně psaná kniha, v níž se prolíná poetické líčení paroplavby na povodí řek amerického jihu předminulého století, občas umocněné nějakou tou básní lorda Byrona a jiných, s mrazivou atmosférou plíživé hrůzy neznámého světa „nemrtvých“ – či jak sami upřesňují – „jiné rasy“, která lidstvo pokládá za pouhý dobytek. Přesto se mi na knize více líbil spíš styl než obsah – to je ovšem záležitost čistě subjektivní: slzy kapitána Marshe na mě byly prostě moc (i když Martina znám, tak čemu se pořád divím, že). Občas ale člověk k některé postavě natolik přilne, že by kvalitní dílo rád řízl mírnou dávkou hollywoodského optimismu, kvalita sem, kvalita tam ;) Martin se ale sentimentu nepoddal a své chmurné předivo dotkal do Martinovského závěru. A právě proto jednu * ubírám, ač je kniha vynikající, smutek z ní pramenící budu ještě nějaký čas zahánět.
Sen o krvi..... Bavilo mě to.... Po dlouhé době, kniha o upírech, kde není zamilovaný trojúhelník..... Moc se mi líbila postava Joshui
Nádherná obálka knihy, úžasně popsané prostředí, jak už jsem víckrát přečetla níže v komentářích - taky jako kdybych tam byla. Musel to být hodně pestrý a zajímavý život - na lodích, na parnících, na velké řece. Tohle mě asi posune i k (ostatním, ne jenom k Tomovi a Huckleberrymu) dílům Marka Twaina.
Pohled na upíry z pera GRRM je jiný, než jsme zvyklí. Tak si myslím, a vůbec to není poprvé: co my víme o tom, kdo tady žije vedle nás a s námi? Co ví mraveneček o člověku, který kráčí po cestičce lesem podél jeho mraveniště? Co ví krtek, tuší o nás něco, když cítí otřesy, jak mu někdo chodí nad hlavou? Co my víme o světě, o této planetě, o prostoru či prostorech, které nejsme schopni vnímat, nadutí a pyšní "experti" na všechno? Snad nejsme pro "ně" dobytek. Raději, ať jsme pro ně neviditelní, zanedbatelní, asi jako mravenci pro nás, kterých si obvykle nevšímáme a neubližujeme jim - pokud se nám nenastěhují do kuchyně...
Upíry moc nemusím,ale tady mne dostala hlavně atmosféra,jako bych po Mississippi plul také.
Já myslela, že tady mám už dávno komentář a ono prd... nutno okamžitě napravit.
Tato kniha se nemůže pyšnit originálním dějem, příběh nelze nazvat vyloženě strhujícím – plyne spíše pomalu jako řeka Fevre (s hravým překladem „Ockerwee“ jsem se nedokázala vnitřně smířit, jakkoliv Richard Podaný odvedl obvyklou superkvalitní práci). Největším kladem románu je ATMOSFÉRA… ne, nepřepnula se mi klábosnice na capslock, verzálky jsou záměrné. Po celou dobu čtení jsem byla tam – plavila jsem se s kapitánem Marshem a jeho pasažéry na kolesovém parníku po řece, polykala oblaka páry, slyšela hučení kotlů, cítila vedro, vlhko, zápach močálů, téměř jsem se potila a oháněla po moskytech. A pak tady je strach… Bzučící bestie totiž nejsou zdaleka nejkrvežíznivějšími tvory v knize. Upíři jsou podstatně horší: žádní atraktivní adolescenti bledé pleti zamilovaní do citlivých středoškolaček. Kdepak, upíři ve „Snu Ockerwee“ jsou zdrojem tísně a temnoty, noční bytosti přinášející hrůzu a smrt, nikoliv však automaticky zlé.
Psychika postav je patřičně vypiplaná; navzdory zmiňované ošklivosti Abnera Marshe jsem si kapitána velmi oblíbila, ostatní hrdinové příběhu rovněž vyvolávají patřičně intenzivní emoce jako sympatie, lítost či nenávist.
Vypiplanou jazykovou formu už jsem zmínila, co tedy dodat? Působivý román pro trpělivější čtenáře, kterým vyhovuje brodit se poněkud skličujícími stránkami. 80-85%
Je zvláštní,že vám kniha může zprostředkovat vzpomínky,které jste nikdy neměli. Mě zanesla dolů k Mississippi,k lidem od vody,ke zpěvu otroků,době,kdy řeku brázdily nádherné elegantní kolesové parníky..v duchu jsem slyšela Pula Robesona zpívat Ol' Man River a cítila jsem se jako když jsem poprvé četla o dobrodružstvích Toma a Huckelberryho .
V tomhle příběhu si každý může najít něco pro sebe. Jsou tam lidé dobří i zlí. I dobří a zlí "nelidé". Je tam přátelství,romantika,ale i otázky,které se nemění v průběhu věků - Má jedna rasa právo nadřazovat se nad druhou? Co všechno je možné obětovat záchraně svého druhu a za jakých podmínek jsou omluvitelné prostředky k oné záchraně? Jaká je hodnota života v poměru k času,který nám byl dán?..A co kdybysme mohli žít tisíce let,jaká by byla jeho hodnota potom?
Každý člověk má své sny. Dobré i špatné,to záleží na povaze. Jistě je mají i upíři. Ti dobří mají dobré sny. A ti zlí mají Sny Okrvi.
Můj dojem? Dlouhé a po většinu času nudné. Jak ale něco začnu, chci vědět, jak to dopadne, jen proto jsem tohle dočetla... Postavy mi taky nijak k srdci nepřirostly, takže nejsympatičtější tam byl chudák parník Sen Ockerwee...
Čekal jsem od Martinova románu trochu víc. Příběh měl velmi pomalý spád a na svou délku se toho vlastně ani moc neodehrálo. Na to, jak dlouho upíři žijí, mi připadali dost hloupí, nelogicky jednající. Neustálý souboj Joshuy a Juliana se stával postupně až otravným, zarputilost Marshe těžko pochopitelná a uvěřitelná. Hororu bylo v knize málo, takže nejzajímavější byly vlastně popisy života na Mississippy a na parnících. Rozhodně jsem už četl plno lepších upírských románů - Martin je podle mě lepší autor fantasy než hororu. 60%
Jsem ráda, že kniha není vyloženě prvoplánový děsivý příběh, kvůli němuž byste se nechtěli vydat sami v noci na záchod :-) (takový bych totiž nečetla, já jsem starý známý posera). Ošklivé momenty jsou tam všehovšudy dva a jsou to spíš krvavé, než nějak „lekací“ záležitosti. Což už najdeme dnes v každé druhé knize nebo filmu / seriálu.
Ve Snu se snoubí skvělý příběh plný dilemat i revolučních myšlenek, společně s brilantním vykreslením jednotlivých postav, jak už to ostatně G. R. R. Martin umí. Jedinou slabinou knihy je rozvláčnost (což nás u Martina nemůže překvapit :-D ), takže doporučuji pomalejší cca 100 stránkový rozjezd „vydržet“, pak už se děj hezky rozběhne.
4,5/5*
Ze zacatku me to vůbec nebavilo, uz jsem chtěla odložit, ale dala jsem ji šanci. Po 100 stranách se to začlo zlepšovat. Ale jednou mi to stačilo.
Trochu jiné pojetí upírské tématiky, akceptovatelné i pro ty, kdo upíry nemusí. Nejde o žádný strašidelný horor. Sice tam pár krvavějších scén je, ale to je teď už v kdejaké knize:). Líbil se mi popis kolesových parníků na řece Mississippi a ta loďařská hrdost, vše na pozadí Ameriky rozdělené pohledem na problematiku otrokářství. Úplně jsem zatoužil se na takovém kolesovém parníku plavit. Kniha mne donutila si na netu něco o parnících 19. století načíst, prostudovat, jak ohromná je Mississippi řeka a jak nespočet velkých řek se do ní vlévá. To vše spolu s dobře vystavěným příběhem (až na trochu rychlý konec) a především skvěle vykreslenými postavami pro mne bylo velmi příjemným čtenářským zážitkem.
Tento román je zajímavý především prostředím, ve kterém se děj odehrává - druhá polovina 19. století, kolesové parníky brázdící Mississippi a už tradičně Martinovsky zajímavé charaktery postav ( hlavně kapitán Marsch, který mi svým fyzickým popisem připomněl samotného autora ). Co mi ale nijak zvlášť nesedlo byl utahaný, opakující se děj, který následoval po rozdání karet mezi soky ( na parník, opustit parník, dobýt parník a zase znovu ). Upírská linka průměrná, bez známek nějaké inovace v krvesajné mytologii, jak bych od GRRrrr čekal, lepší průměr - 65 %
Štítky knihy
upíři lodě horory parníky Mississippi plavba po řece
Autorovy další knížky
| 2000 |  Hra o trůny 1 |
| 2017 | Hra o trůny |
| 2019 | Oheň a krev |
| 2014 | Rytíř Sedmi království |
| 2015 | Svět ledu a ohně |
Nebylo to zlý, ale občas mi přišlo, že autor vymýšlel děj, jen aby prostě něco napsal. Občas jsem se v tom ztrácel, takže jsem přetáčel stránky dopředu, abych věděl, zda se bude něco dít.