Selský baroko

V beletrii posledních let se najde jen málo knih, které by se zabývaly naší nedávnou minulostí, a není snad jediné, jejímž tématem by bylo období kolektivizace vesnice v 50. letech. V novele Selský baroko se o takovou historickou reflexi pokouší Jiří Hájíček (1967), autor generace, která vyrůstala dávno po tomto temném období selských ... celý text

V beletrii posledních let se najde jen málo knih, které by se zabývaly naší nedávnou minulostí, a není snad jediné, jejímž tématem by bylo období kolektivizace vesnice v 50. letech. V novele Selský baroko se o takovou historickou reflexi pokouší Jiří Hájíček (1967), autor generace, která vyrůstala dávno po tomto temném období selských procesů.

Příběh začíná zdánlivě nenápadně jednoho horkého léta v zámeckém parku v Třeboni. Pavel Straňanský je genealog, který sestavuje v archivech rodokmeny, většinou pro zámožné emigranty, kteří ve staré vlasti hledají své kořeny. Jedna neobvyklá zakázka jej však přivádí do historie poměrně nedávné a před Pavlem náhle vyvstává příběh vesnické krásky Rozálie Zandlové a sedláků z obce Tomašice.

Osamělý hledač putuje po jihočeském venkově, aby ze zápisů starých kronik a výpovědí pamětníků postupně rekonstruoval příběh udání, které v 50. letech přivedlo několik sedláků do vězení. Vše se však stále více zamotává a Pavel zjišťuje, že jeho téměř detektivní pátrání, které jej přivádí až do žhavé současnosti, namísto jasných odpovědí vyvolává jen další otázky. A ty zůstávají vlastně stále stejné, ať se jedná o příběh starý padesát let nebo několik týdnů. Jak by měl člověk zacházet s vinou, pomstou, odpuštěním? Jakou moc má nad námi minulost?

Magnesia Litera 2006 za prózu
3. místo v anketě Lidových novin Kniha roku 2005 méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/12_/12932/selsky-baroko-rUp-12932.jpg 4429
Série:

Volná „venkovská trilogie morálního neklidu“ (1.)

Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (89)

Přidat komentář
zdenek118
včera

Zajímavé vyprávění generaloga Pavla, který zkoumá historii selských rodů i prostých obyvatel jihočeských vesnic v 50 letech minulého století tedy z doby násilné kolektivizace. Sám osobně jsem tuto složitou dobu nevnímal, protože jsem byl malé dítě, ale ledacos jsem slyšel z vyprávění svých rodičů a prarodičů. Na knize mě zaujal nejen přístup a chování jednotlivých sedláků při vyvlastňování jejich majetků, ale i vstah Pavla a Daniely - vnučky jednoho tomašovského sedláka, s kterou se seznámil při pátrání v matrikách a archivech. Konec knihy má nečekané rozuzlení a zaujalo mě až do samého závěru. Autor je velmi dobrý vypravěč a kniha se mi moc líbila. Doporučuji dalším čtenářům a přečtu si i další knihy od tohoto autora.

keksik4
19. června

Tak asi budu z těch, koho kniha až tak neoslnila. Škoda, protože téma bylo vybráno perfektně, čekala jsem příběh, na nějž lákal popis na přebalu knihy. Bohužel ústřední téma se románem jen tak nějak občas mihne, víc to celé připomíná deník dost ufňukaného genealoga ( jak je špatně placený, jak chudáček musí občas pracovat už brzy ráno, ......). Postava Daniely byla myslím celkem úplně zbytečná - vyskytla se a vyšuměla. Navíc celý styl psaní mi připomíná slohovou práci studenta čtvrtého ročníku gymnázia, autor čtenáře stále někam tlačí a o něčem na sílu přesvědčuje, téměř až nutí převzít jeho názor a pohled na život, i ten konec mi přišel takový náhle useknutý. . Kdyby se rozvinulo hlavní (a opravdu zajímavé téma), vynechal se zbytečný negativismus hlavní postavy a celý román byl napsán svižnějším a míň těžkopádným způsobem, byl by super. No, možná mi prostě jenom nesedl způsob psaní tohoto autora, kniha byla mou první od Jiřího Hájíčka a ani nevím, jestli zkoušet další. Na druhou stranu jsem ji dočetla až do konce, byla jsem zvědavá jak to dopadne, takže zas až tak marná nebyla.

Rade
12. června

Skvělé téma, ale ve výsledku spíše zklamání. Smutné osudy sedláků padesátých let spíše jen tak vykukují za příběhem ze současnosti, který mě navíc ani příliš nezaujal, svádění pražské krasavice mě zase tak moc nebavilo, děj se motá od ničeho k ničemu, zajímavá pointa přišla až úplně nakonec. Kniha mě za srdce nepopadla, ač by měla; to téma mě neobyčejně zajímá, můj dědeček byl jako „kulak“ v r. 1953 za "neplnění dodávek" odsouzen, přišel o veškerý majetek a byl vystěhován, se zákazem nejen pobytu, ale i vstupu do rodného okresu. Nemohl se ani zúčastnit pohřbu svých rodičů, taková to byla doba…
Na druhou stranu oceňuji, že problematiku zničení českého selského stavu měl autor nastudovanou obsáhle a ty střípky z minulosti byly popsány dost věrohodně.
Tři minus.

Robbins
10. června

Docela dobré. Poklidné vyprávění o těžké době, která neskončila. Psáno obyčejným jazykem, který si na nic nehraje. Jsem zvědavý na autorovy další knihy.

Aleh
05. června

Selský baroko nás zavádí na venkov a vrací se až k problémům venkova spojených s kolektivizací v 5o. letech, neboť to byly události, který naším venkovem v minulém století silně otřásly a následně ho tvrdě ovlivnily. Dnes více než kdy jindy se lidé zajímají o svůj původ a své předky a nechávají si vytvořit rodokmen. Genealog Pavel Straňanský pořizuje dnes hojně takové rodokmeny na objednávku, a tak nejen využívá starých kronik, ale také se snaží získat co nejvíce informací od starousedlíků. A tak nás Pavel Straňanský provádí jihočeským venkovem, odkud o sám pochází a především vesnicí Tomašice. Autor je bezesporu skvělým vypravěčem. A tak jsem měla pocit, že putuje i tou vesnicí, kde jsem své prázdniny v 70. letech každoročně u babičky na Moravě trávila i já. Náves, kde se vše odehrávalo, místní holičství, koloniál, pošta v budově národního výboru, hospoda, kostel....Vrátila jsem se tak ve vzpomínkách zase do svého dětství. A děkuji za to Jiřímu Hájíčkovi.

MichelleS
04. června

Pocházím z jižních Čech, nikdy pro mne nebude doma nikde jinde, takže mám důvod mít pro autora i jeho knihy slabost. To naladění na stejnou vlnu tu je. Dokáže skvěle zachytit ten obyčejný život, vztahy na vesnici, dávné křivdy, pomluvy, určitou uzavřenost a rezervovanost k cizím. Pavel je sympaťák, hned bych ho brala za kamaráda. Chvílemi mě trochu otravovalo rozvíjení vztahu s Danielou, ale to jsem v závěru autorovi pokorně odpustila. Těším se na další příběhy.

Len04
29. května

Bavilo me to. Rodny kraj salajici horkem je pro mne jako pohlazeni na dusi po mnoha letech v cizine. Atmosfera naprosto dokonale vykreslena. Minulost rodu a padesata leta popsana velmi podobne, jak jsem to osobne slysela od mych rodinnych prislusniku. Hovorova rec mi nevadila, takhle se zkratka u nas mluvi, bylo by divne to napsat jinak.
Rybi krev se mi libila o malinko vic, asi hlavne tematem, bylo mi to blizsi. Kazdopadne Selsky baroko rozhodne doporucuji a sama uz se tesim na Destovou hul.

Martina999
27. května

přečetla jsem všechny tři "díly" za sebou, ale za mě tato byla nejslabší, ale ne námětem. Je pravda, že padesátá léta byla asi hrozná doba, ale na této knize mi vadila nespisovná - hovorová čeština. Vím že lidé na vesnicích nemluví čistě spisovně, ale nějak tam toho bylo moc. Proč se takto čeština "kazí"? Buď všude samé amerikanismy, nebo zase toto. Ale jinak obsahově velmi velmi dobrá kniha.

urla
22. května

Knihu jsem doslova zhltnul, nečekaná pointa. Říkal jsem si při čtení této knihy, kolik lidí komunismus u nás zničil, je dobré neustále to připomínat.

roman9739
21. května

Chvílemi jsem měl pocit, že se okolo Třeboně motám s laptopem na rameni já sám - tak jsem se s hlavním hrdinou dokázal ztotožnit.
Příběh má dobrou pointu, ale v čem autor exceluje jsou popisy horkého léta v jižních Čechách. Sem tam jsem se potil a viděl chvějící se vzduch nad asfaltem.

S.monika
20. května

Kniha se četla vcelku dobře a svižně. Děj mi přišel zajímavý a hodně propracovaný. V této úzké knihy se vyskytovalo poměrně dost postav, ale kromě par hlavních nebyly nijak rozpracované a hluboké. Mě, jako rodilému Pražákovi, problémy na vesnici a jejich vztahy přišly klišé. I rozhadani bratři byli celkem klišé. Ale velice oceňuji, jak se "zločin" minulosti táhne až do současnosti a stále bolí a najít viníky občas nelze jednoznačně určit.
Hodnotím půl na půl, neboť se mi líbila ta průzkumnická složka, ale za postavy a vedlejší děje a dialogy srazím par bodu

Radek99
07. května

Jihočeská ,,detektivka" s kořeny sahajícími až do 50. let a s přesahem daleko přerůstajícím hranice regionu i naší vlasti. ,,Všichni dobří rodáci" geniálně maskovaní pěnou dní létem provoněné jihočeské současnosti a bezstarostnosti letních ,,prázdnin" i zatuchlým bezčasím okresního archivu... Jiří Hájíček je jedním z nejlepších současných českých autorů, to bezesporu!

ivzu77
03. května

Tato kniha byla poslední z autorových, kterou jsem ještě nečetla. K Jiřímu Hájíčkovi mám osobní pracovní vztah a i pro s nadšením chválím i Selský baroko. Kniha byla čtivá a děj měl spád. Ráda jsem se dozvěděla o tom, jak v 50. letech docházelo k zabavování majetku ... skutečné by tato kniha mohla být součástí povinné četby středních škol. I mne zajímají tajemství rodokmenů, téma mi pasovalo.
Jirko DĚKUJI !!!!

staramatka
28. dubna

Naprostý souhlas s kometářem "Pigface".
Z nějakého důvodu jsem se také Hájíčkovi doposud vyhýbala a byla to chyba :)
Rozhodně s radostí napravuju. Přečtena už i Rybí krev a nyní čtu Dešťovou hůl. Jenom jsem čekala (podle nějakých avíz) trochu větších návaznost, na kvalitě knih to ale rozhodně nic nemění.

Pigface
20. dubna

Poprvé je vždy intenzívní. Přiznám se, sypu si popel na hlavu a vlastně se i divím, že Jiřího Hájíčka jsem knižně doposud jen míjel. Protože tady platí beze zbytku moje první věta. Selský baroko je útlá kniha s nenápadně silným příběhem o naší minulosti i přítomnosti a já přemýšlím, která z těch popsaných dob je temnější. Jestli ta v 50. letech minulého století, kdy se dělo spoustu bezpráví a křivých konstrukcí a kdy si lidé, do té doby vedle sebe v poklidu žijící vyřizovali své jedovaté osobní dluhy anebo ta dnešní, kdy se s tou dobou, ještě po více než 50 letech (ne)vyrovnáváme, (ne)děláme za ní tlusté čáry a (ne)odpouštíme si. Kniha je dokladem, že křivdy si sebou neseme celý život a kolikrát o tom ani nevíme a že křivdy si i dědíme. Krásně vystavěný příběh z jihočeského prostředí proplétá vlákna minulosti i současnosti do obrazu, který až mrazivě ukazuje, že se ani přes období několika lidských generací i několika politických systémů člověk nakonec nemění. A jestli ty tlusté čáry dělat, jestli odpouštět? S tím se už čtenář této knihy musí srovnat sám.
Mých 100% za Selský baroko je možná trochu nekritických, možná jsem díky dávnému přátelství podjatej, ale ruka by mi musela upadnout, kdybych dal méně. Krásná kniha. Doporučuji a nemohu se dočkat dalšího setkání.

Vondraz
31. března

první kniha od tohoto autora, jsem z jč, tak mi bylo sympatické prostředí. Téma zajímavé a však z celkový dojem je max 80%,

mats379
21. března

První kniha, kterou jsem od tohoto autora přečetla, takže nemám srovnání. Ale téma, které si vybral, je v naší literatuře nezpracované, hodí se skutečně jako povinná četba do škol. Prostředí a vesnické postavy popsal výborně, jeho poetický styl se mi také líbil, rozuzlení celého románu mě nenapadlo, a to čtu dost často detektivky!!! Uvidíme, zda další díla budou ještě lepší...

nefernefer
15. března

Protože to bylo moje první seznámení s panem Hájíčkem, tak jsem si pro začátek vybrala tu nejtenčí z jeho knížek, abych se v případě, že bychom si s autorem nesedli, netrápila moc dlouho :o) Ale moje obezřetnost byla naprosto zbytečná. Tak pěkně napsanou knížku je radost číst. Všechno je plastické, hmatatelné a tak skutečné, jako byste tam byli. Úplně cítíte to letní vedro i zatuchlost archivní studovny a slyšíte šustění uschlé trávy na hřbitově. Příběhy staré desítky let se mísí se současností a nic není promlčeno, zapomenuto. Život na vesnici přes všechen pokrok moderní společnosti stále zůstává v mnohém zakonzervovaný a uzavřený v předsudcích. Stejně jako kdysi ani dnes se "náplavám" nic neodpouští. A zároveň nic není černobílé, každá mince má dvě strany. Ne každý je natolik silný, aby ho křivdy na něm páchané nezlomily a nedonutily nenávidět. Většina lidí je slabá a podlehne závisti, zatrpklosti a zlobě, která je věčná obzvlášť na vesnici, kde si všichni vidí vzájemně do talíře. Pojem "vina" je tu velmi relativní a záleží na úhlu, ze kterého se díváte. Nečekaný zvrat v závěru knihy je možná překvapivý, ale názorně ukazuje, že spousta lidí se ani po tolika letech nebyla schopna se stíny minulosti vyrovnat. Těžko je soudit.

BobanHo
11. března

Příběh měl pomalý rozjezd, od poloviny už je to lepší a závěrečné rozuzlení mě skutečně překvapilo. Čekal jsem více pasáží z 50. let, ale nakonec ta současná linie příběhu vůbec neubírala na atraktivitě.
Je dobře, že se násilné kolektivizaci Jiří Hájíček věnuje - toto téma na literární reflexi z druhého (rozumějme ne budovatelského) břehu teprve čeká.

GreenMagritte
21. ledna

Selský baroko mne zaujalo a tématem si mě získalo. Přesto si myslím (teď, když mám srovnání s dalšími dvěma romány vesnické trilogie), že je tato kniha nejslabší. Nejde tak ani o téma, jako o zpracování, které se oproti Rybí krvi a Dešťové holi zdá být spíše plošší. Rovněž hlavní postava genealoga Pavla mi nepřirostla k srdci tak jako hlavní postavy zbývajících románů. V Selským baroku autor nicméně předznamenává významná témata, která neopouští ani v Rybí krvi či Dešťové holi, a která jeho romány dělají výjimečnými - mimořádný zájem o půdu, vesnici, nedávnou českou historii, složité rodinné vztahy, snaha o dosažení harmonie a nalezení sebe sama v přítomnosti a konečně vykořenění ze ztráty vesnické domoviny, která symbolizuje mravní čistotu a identitu hrdinů.

1alena1
19. ledna

Knížka se mi líbila nejvíc ze tří, které jsem od Hájíčka četla (líbily se mi všechny). Asi je to tím, že jsem z vesnice a přesně o takových rodinných historkách a udavačství v malé vesnici mi rodiče hodně vyprávěli, dodnes potomky těch rodů znám a jsem ráda, že jsem takové časy nezažila, ale nezapomínejme na to !!!!

RyxiraAmyGinger
17. ledna

Téma slibovalo hodně, ale děj mi připadal hodně zmatený, než jsem se v tom trochu zorientovala, půlka knížky byla za mnou. Slyšela jsem na Hájíčka spoustu chvály, ale připadá mi možná malinko nezasloužená.

Toffee
30.12.2016

Nějak Hájíčkovi nemůžu přijít na chuť. Téma si vybral skvělé, kvůli němu jsem se na knížku těšila, ale hodně mě zklamala. Způsob zpracování se mi zdál zmatený a tak nějak povrchní, situace a některé dialogy nevěrohodné. Hvězdy tedy dávám za námět.

vandalka
26.12.2016

Moje první setkání s Hájíčkem, na které jsem se velmi těšila. A nebylo to úplně hladké, trvalo mi se do knihy zabrat, není z románů, které vás od začátku vtáhnou, působí tak nějak "krátce", a tím nemyslím počtem stránek, ale svým příběhem, vyprávěním. Líbilo se mi prostředí i výběr postav, ale autor má svůj vlastní styl, se kterým jsem se musela nějaký čas sžívat. A byla jsem odměněna :)

jarrmilla
19.12.2016

Jsem ráda, že jsem s touto knihou počkala až nebudu nic muset a nikam muset. Přečetla jsem jí za včerejšek. Velmi dobré. Nesu si sebou od této chvíle: Nedonutili nás nenávidět. .... ale v podstatě je tak kniha o něčem jiném :)

petunkav
15.11.2016

Z knihy jsem lehce rozpačitá. Nemůžu říct, že by byla špatná, spíš tak jaksi zvláště napsaná. Zpočátku jsem se úplně ztrácela a moc nechápala, o co vlastně jde. Je to jaksi chaotické - přitom velmi dobré a zajímavé téma.
Zkusím ještě jinou knihu autora.

čekanka13
01.11.2016

Začátek trochu rozvleklý, chvílemi jsem se ztrácela, pak ale zajímavé a chvílemi i napínavé.

Burák
12.09.2016

Jsem fanoušek české historie, genealogie, Jižních Čech a krimi zápletek, takže tohle se mi asi nemohlo nelíbit. Četlo se to lehce, hodně mě potěšilo "polidštění" hlavní postavy, které bylo hodně uvěřitelné, alespoň podle mých zkušeností s historiky... Pátou hvězdičku nedám jen proto, že na knihu jsem slyšela a četla asi až moc pochval, a mé očekávání byla tedy až příliš veliká. Nicméně za mně rozhodně solidní nadprůměr, který doporučuji nejen historikům.

jan8470
24.08.2016

Hájíčkův vypravěčský styl je velice podobný způsobu, jakým vypráví své příběhy Kateřina Tučková.
Děj plyne zdánlivě pomalu jako tok řeky Nežárky v parném letním odpoledni. Ale vnímavý plavec (čtenář) vnímá ty temné proudy skrývající se nenápadně pod hladinou. A tady nemluvím jen o té dávný příběh, který genealog Straňanský postupně odkrývá. To je jen jeden z proudů, které Selský baroko skrývá. Druhým neméně temným proudem, je Straňaský a jeho minulost a tím třetím vesnice a její obyvatelé.
Musím přiznat, že Jiří Hájíček umí vyprávět a jediné, na co jsem si při četbě horko těžko zvykal, byl autorův filmový a místy až skoro násilný střih. Je zajímavé, že ačkoliv je příběh vyprávěn velice pozvolna, čtenář se nemá šanci nudit. Je to jako s tím horkým letním dnem. Podvědomě čekáte, že přijde bouřka. A i když ji vzdálené hřmění občas připomene, dokáže vás (až přijde) vyděsit k smrti. Takže i čtenář s hlavním hrdinou prostě zařve „Cože?“ A je překvapením bez sebe. Přitom všechno do sebe zapadá s precizností švýcarského strojku a žádná část soukolí nezaskřípe.
A poselství?
Jiří Hájíček, (Tak jako třeba Dominik Dán v knize Uzel) nám ukazuje, jakých zvěrstev se komunistický režim na lidech dopouštěl, ale na rozdíl od Dána nám ukazuje i druhou stanu mince. Po dočtení knihy jsem měl pocit, jako by nám autor chtěl říci. „Ne všechno bylo černobílé, ne všemu můžete rozumět, ne všechno musíte pochopit. A toho si vážím na Selském baroku možná více, než obrazu který nám o lidech na vesnici podává.

Thrixie
18.08.2016

Od Hájíčka jsem četla skoro všechny knihy a všechny byly skvělé. O to jsem byla nemile překvapená, že mě takhle kniha vůbec nedostala a naopak jsem přeskakovala řádky. Čekala jsem od ní více.