Scestí
Jiří Ohrenstein
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/357038/bmid_scesti-8th-357038.jpg
4
11
11
Když Jiří Orten dokončil během nacistické okupace uplné znění této sbírky a připravil ho k tisku, tušil, že se jejího vydání již nedočká. Bránila tomu rasová perzekuce, která byla uvalena na všechny autory židovského původu a tak soubor těchto veršů byl pak skutečně poprvé publikován v poválečné době roku 1947, kdy od básníkovy tragické smrti uplynulo již šest let. Ortenovy verše tentokrát jakoby opouštějí svůj vyhraněný melodický tvar a stávají se tváří v tvář nepříznivému a krutému času dramatickým leporelem se smutnými a bolestnými obrazy. Nepochopitelnost světa, která ukazuje svou nelítostnou podobu, bezradnost a pocit marnosti jsou následovány prožitky autorovy bezútěšné situace, v níž se již zjevuje předtucha blízké a neodvratné smrti. Znění textu této knihy vychází z díla Scestí tak, jak bylo vydáno nakladatelstvím Český spisovatel v roce 1995 (ORTEN, Jiří. Knihy veršů. Praha: Český spisovatel, 1995. 301 s. Spisy Jiřího Ortena, sv. 4).... celý text
Přidat komentář
I v této sbírce má Orten nezapomenutelné verše. Ano, nemusíš si pamatovat celou báseň: jen verš (dva, tři) Ti neodbytně zůstává v paměti. Skutečně? Tak třeba:
"Na jednom prázdném náměstíčku, / tak malém, že se zdrobňuje,.." (báseň Výlet)
"Ospalý číšník lampy zháší ..." (bez názvu)
"U tebe teplo je, ach, to by se to spalo,..." (báseň U tebe teplo je ...)
"Ó, nesvlékej se jako růže, / ó nesvlékej se jako had!" (bez názvu)
A nakonec celá báseň. Ta stojí za to, aby byla citována celá:
"Dívčí zpěv
Počkejte na mne, klopýtla jsem,
vítr mne překřikuje hlasem,
který se všude podívá,
počkejte na mne, moji dva.
Prvnímu přijdu poděkovat,
může se do mé něhy schovat,
k druhému sednu na pelest,
budu ho vést, do lásky vést...
Přezimováno. Otevírám
svým nebezpečným snům a vírám.
Ty první, spi, chci v dálce bdít
a raničko tě probudit.
Česej mne, druhý, už jsem zralá,
vstup do mne jako katedrála.
Za kodrcání kočáru
stékáme vřele po jaru
jak slzy, za nichž jsem se vzdala.
Česej mne, drahý, už jsem zralá."
Psát komentáře k poezii je těžké. To co jednoho zaujme, jiný přejde bez povšimnutí a naopak. V jedné diskuzi tady na DB jsem četla, cituji: "Poezii nečtu jako knihu, jen v ní jen tak listuji a nechávám básně, aby si mne vybraly..." To přesně vystihuje i můj přístup k poezii a líp bych to říct nedokázala. Tak mne si v této útlé knížečce vybrala následující báseň. Třeba někoho zaujme a popostrčí k listování v této knize:
VÝLET
Na jednom prázdném nádražíčku,
tak malém, že se zdrobňuje,
koupil jsem lístek do krajiny
(zpáteční lístek, žádný jiný)
hebké jak ruka u malíčku
a šťastné, neboť vzadu je.
A přijel vlak. A pak jsme jeli
přes mnohou řeku po mostech,
přes mnohou úzkost pěkně vzhůru
a do daleka od purpuru,
od lásky jsme se odvíjeli
s polibky ještě na ústech.
Teď už jsem tady. Nechci zpátky.
V mém srdci něžný pavouk jest,
zapřádá ženy do pavučin,
zapřádá všechno, čím se mučím.
Komu však píši tyto řádky?
Proč myslím přece na odjezd?
Zahořkne sladkost. Vlak se hýbe
a jede domů, do zimy.
Za hranicemi nedozírna
pramení věrnost, řeka mírná,
a já jsem její. Plň se, slibe,
počkejte, drazí mí!
A přečíst si ji můžete zde, je volně dostupná:
https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/91/20/94/scesti.pdf
Autorovy další knížky
| 2013 |  Elegie |
| 1958 | Deníky Jiřího Ortena |
| 1986 |  Milostný listář |
| 2012 | Ohnice |
| 1939 | Čítanka jaro |
Lahůdka.