Saudade
Helena Žáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/473983/bmid_saudade-ywD-473983.png
4
40
20
Román odehrávající se na divokém pobřeží Atlantiku přináší čtyři různé pohledy na tajemné Portugalsko. Středoškolačka Magdaléna se účastní výměnného studijního pobytu v Portu a objevuje svět surfařů a nikdy nekončící zábavy. Šestadvacetiletý Tom se ve svém melancholickém rozpoložení ocitá v pohádkovém regionu Algarve, kde se setkává s nešťastnou Portugalkou Beatriz. Další linie vyprávění zavádí čtenáře na konec 40. let a popisuje příběh její babičky, která odešla za svým manželem, strážcem majáku, na mys Cabo de São Vicente do naprosté izolace. Čtvrtou hrdinkou je mladičká Inês vyrůstající v jižním Portugalsku ve stínu své nejlepší kamarádky. Lidé, kteří jsou si zdánlivě naprosto cizí a jejichž osudy jsou líčeny v různých dobách a životních situacích, mají ovšem cosi společného. Je to jednak silný emocionální vztah k Beatriz, který provází příběh každého z nich, a dále také pocit, který je v portugalštině vyjádřen slovem saudade... celý text
Přidat komentář
Máte rádi moře????
Já ano, pomáhá mi s mými zdravotními problémy.
A moře je také součást této hezké knížky.
Tentokrát nás autorka provede po krásných místech Portugalska.
Na místa kde je tzv. Serfarsky ráj vás zavede tento příběh.
Popisuje místa, města a krajinu tak věrohodně, že jsem při čtení knížky měla pocit jako bych tam sama byla i s hrdiny této knihy a prožívala s Beatriz a její českou kamarádkou Magdalenou jejich životní prohry, lásky, bolest, zradu.
Každodenní kouzlo těchto míst se nejen postavám, ale i čtenáři vryje pod kůži.
Studenti a jejich životní styl zcela jiný než jsme zvyklí u nás a nebo tomu tak není???
Saudade - slovo kterým v Portugalsku vyjadřují smutek zklamání, melancholii, nostalgii, prostě pocit, že nám něco nebo někdo zoufale chybí, vyjádření lásky k tomu, co se už NIKDY nevrátí.
A bohužel Saudade neustále trápí Beatriz.
Po nešťastném objevení deníku je odhodlána zjistit, kým ve skutečnosti je...
Dokáže zjistit, co všechno skrývá její minulost a ustojí to vše jejich přátelství???
Kolik toho člověk v životě musí zažít než se dopracuje ke zdárnému konci??
A to krásné rozuzlení nakonec...
Kniha se mi moc líbila a dávám 5z5
A děkuji @mama_nad_knihou za vyslání knihy ve štafete.
Recenze na mou devátou štafetu
Knížka vypráví o středoškolačce Magdaleně která jako první v rámci školy mohla rok studovat v Portugalsku a prožila spoustu dobrodružství.
Další příběh prožije v Portugalsku dvaceti šestiletý Tomáš který po ukončení vysoké školy si chtěl odpočinout a začal pracovat jako osobní řidič.
Další příběh vypráví o dívce jménem Ines která je ve stínu své nejlepší kamarádky a musí se s tím vyrovnat.
Další příběh nás zavede do čtyřicátých let minulého století a dozvíme se o babičce Beatriz jaký měla život.
Všechny příběhy souvisejí s mladou dívkou Beatriz. Tento příběh vystihuje portugalské slovo Saudade které vyjadřuje smutek, radost a různé neidentifikované pocity
Já děkuji moc za štafetu kterou jsem si mohla přečíst z příběhů jsem byla nadšená líbilo se mně propojení přítomnosti s minulostí
Za štafetu chci poděkovat pořadatelce @knihomolkasarka97 a paní spisovatelce @spisovatelka.na.cestach které se povedl napsat dojemný příběh
#saudade Helena Žáková @mobaknihy
Slovo, na vyjadrenie smutku, melanchólie, nostalgie, pocitu, že nám niečo alebo niekto zúfalo chýba. Pre vyjadrenie lásky k tomu, čo sa nikdy nevráti.
Všetky spomenuté pocity som si zažila pri čítaní. Autorka ma tentokrát vzala do Portugalska a precestovala som krížom krážom. Veľmi dobre vsunuté miesta aj histerické poznatky a iné skutočnosti do príbehu. Nenarúšali dej. Práve naopak, dopĺňali ho. V príbehu Saudade sa nájde záhadný denník. Beatriz je rozmaznaná a vždy sa dostane do maléru. Nie vždy vlastným pričinením, ale nechápe ako je možné, že je taká nesústredená, a do svojej rodiny nezapadá až kým jej kamarátka Magdaléna náhodou nenájde denník a v nej fotku. Akoby Beatriz z oka vypadla.
Nevedela som o koho príbeh pôjde. Začal sa rozprávaním Toma, potom Magdalény, Inez a nevedela som prečo. Prečo nepokračuje Beatriz a jej príbeh? Tu som sa točila v kruhu a popravde aj mi to bolo zbytočné. Ak by sme začali Magdalénou, potom by som sa skôr chytila. Ku konci sa to pospája, ale to nič nemení na tom, že príbehy od autorky ma veľmi bavia. Neviem či mávate ten pocit, keď dočítate a poviete si, chcem viac. Ja mám ten pocit aj keď nemám wau efekt, ale niečo na štýle ma hrozne baví a chcela by som viac. Mám ešte jednu knihu, ale neviem či sa mi ju časovo podarí prečítať. Rada by som vám predstavila aj tú, lebo mňa autorka proste baví aj s tými malými zádrhelmi.
4,5/5
Ďakujem @mama_nad_knihou za usporiadanie štafety a autorke za knihu.
#recenzianika #knihy #knihomolka #knihomoli #tipnaknihu #tipnaknihu #tipnaknihu #book #booklover #laskakuknihám #laskakukniham #mamacita #mamacita #books #bookstagram #autorskastafeta
Kniha je vyprávěna z pohledu čtyř postav v různých časových rovinách. Všechny postavy mají ale dvě věci společné. První z nich je Portugalsko.
Tom odjíždí do Portugalska, aby si po dokončení vysoké školy odpočinul od stresu, změnil prostředí a zamyslel se nad svou budoucností. Má se ženit, ale jeho snoubenka ani nereaguje na jeho telefonáty nebo zprávy.
Magdaléna se v Portugalsku ocitne díky středoškolskému studijnímu pobytu. Poznává tu nejen spoustu zajímavých lidí, ale i krásy a osobitost celé země.
Inés v Portugalsku žije, ale tak nějak celý život je schovaná ve stínu své nejlepší kamarádky.
Beatriz přichází do Portugalska ve chvíli, kdy souhlasila s domluveným sňatkem a se svým manželem Luísem, strážcem majáku, žije v podstatě na samotě.
Druhou věc, kterou mají všichni čtyři společnou, je mladá Portugalka Beatriz. Ano, opět Beatriz. V příběhu jsou totiž dvě. Jedna svůj příběh vypráví a prožívá na konci 40. let minulého století, zatímco druhá žije v současnosti. A tím se dostávám ke kouzlu této knihy.
Kromě toho, že na Vás při čtení z každé stránky dýchají krásy Portugalska a Vy máte pocit, že chodíte s postavami po všech těch místech, dalším kouzlem pro mě bylo osudové propojení jednotlivých postav. Při čtení příběhu jedné postavy si utvoříte nějakou domněnku, při čtení příběhu další postavy se vrátíte o několik let zpátky a zjistíte tak detail, který Vám Vaši domněnku poupraví. A takto to jde celou knihu, až na konci zjistíte, jak to všechno bylo, kdo se s kým kde setkal a jak moc všechny Beatriz ovlivnila a především oni ji. Protože nezáleží, kde žijete nebo jak dlouho tam žijete, ale vedle koho a s kým.
Tato kniha pro mě byla velmi příjemným pohlazením po duši a děkuji autorce za ten cestovatelský a čtenářský zážitek a za objevení saudade.
Kniha se mi velmi líbila, ačkoli má značnou délku. Autorka se nás dlouhými popisy snažila dostat na výlet do Portugalska, ukázat nám jeho kouzlo, což se jí povedlo. Měla jsem chuť ihned do Porta vyrazit!
Celý příběh mne překvapil, protože po přečtení anotace jsem čekala něco jiného. Větší spojení s minulostí, možná, že budeme moci nahlédnout přímo do deníku. Část o Magdaléně mi místami přišla dost zdlouhavá, byla tam hluchá místa, kdy se krom dlouhých party nic moc nedělo, což je škoda. Taky bych ocenila víc kapitol z pohledu Toma.
Ale jinak jsem nadšená! Je pravda, že popisy míst jsou často zdlouhavé, ale to mi tolik navadilo, k této knize se to naprosto hodilo! Čtení jsem si moc užila, jsem ráda, že jsem se na chvilku mohla přenést za sluníčkem na jih.
Zvláštní příběh psán zvláštním jazykem. Tak zvláštně cizí, jakoby jazyk nabudil samotnou atmosféru Portugalska. Vhodná volba narozdíl od detailního záběru popisování. Tento jazyk mi opravdu připomíná ty vláčné, emotivní a žárem překypující jižanské typy, jejich těžkopádnost a lehkost zároveň, které ve vaší mysli navodí vzorec tamního života. Je to náš jazyk, ale přitom tak cizorodý, provoněný dálkou, který obklopuje naše vnímání. Jazyk je koření a tento příběh se dal napsat jinak. Možná, natolik ozvláštněn, se psal dočista sám.
Saudade - slovo, jehož význam jsem neznala ....
Je to melancholie, naplnění i prázdnota .... jak si ho každý může vyložit ....
A to je obsahem této knihy o putování po Portugalsku - až k západnímu mysu ....
s výhledem na rozbouřený Atlantik ....
Kniha o hledání smyslu života v mládí - ale i vzpomínka z deníku na životní ztrátu ....
a sílu znovu vstát a jít dál ....
Síla jižního slunce, slaná vůně moře, místní speciality i hudba ....
A já si ráda poslechla zádumčivou Indie Martinez a přenesla se do atmosféry tohoto kraje ....
Před cestovatelskou sezonou je to pěkná inspirace ....
Napsal jsem nyní poměrně dlouhý komentář na FCB, který se sem ani nevejde, takže raději krátce: tohle je přenádherný román, který popisuje přesně to, co miluji na Portugalsku - pocit saudade, který mi i po letech od mých studentských návštěv stále po letech rezonuje v duši, když si cokoliv portugalského připomínám: Lisabon, fado, hudbu, literaturu, cokoliv z tamního prostředí. Kdo jednou Portugalsko navštívil a strávil tam delší čas, zcela pochopí. Ten stesk prostě přetrvává a nelze ho nikdy opustit. A díky této knize se lze mistrně do portugalské atmosféry ponořit a prožít vše znovu. Tleskám!!!
Od této české autorky jsem přečetla knihu Kdo zastaví déšť a byla jsem z ní byla nadšená.
Stejně nadšená jsem i ze Saudade. I když jsem se děsila délky, přečetla jsem ji na tři zátahy a jsem opravdu naprosto unešená. V knize je krásně do detailu popsané prostředí a život v Portugalsku a i když mě tato země nikdy moc nelákala, tak teď bych nejradši vyrazila na poznávací túru. :D
Autorka umí místa popsat tak, že máte pocit, jako byste tam byli.
V příběhu sledujeme osudy vícero postav v průběhu několika let, které jsou navzájem propojené. Nechybí romantika, přátelství, rodinná tajemství, hledání pravdy, smutné události, poznávání nových míst, lidí, kultury...
Některé momenty, zvláště ke konci, mě dohnaly k slzám. Ano jsem cíťa a poslední dobou často brečím. :D
Po dočtení mi bylo líto, že už je konec!
Portugalsko, země, do které by mě asi nikdy nenapadlo vycestovat nebo se o ní jen zajímat. A přece ve mně autorka vzbudila zoufalou touhu tam jet. Vím, že tam nebude Tom, Magdaléna, Beatriz, Ines ani Luca, ale je pro mě dost těžké tomu uvěřit, protože všichni jsou… Skuteční. Se svými chybami i přednostmi. Působí tak. Rozesmívali mě, doháněli mě k slzám a dojímali mě po celou dobu čtení. Autorka má jednak talent vykreslit hezká a zajímavá místa s obdivem i takovou nějakou láskyplnou kritikou, ze které ale čiší, že má Portugalsko ráda. A zároveň to nepřepálit do takové míry, aby se člověk nudil, protože od první do poslední stránky se současně pořád něco děje. To je podle mě velmi vzácné dokázat vystihnout atmosféru a zároveň čtenáře udržovat v napětí, v touze dozvědět se, co bude dál.
Nejvíce se mi líbí kontrast vzrušujícího Portualska dneška, kde je plážový život, párty a krásná města (právě tady se ocitá moje oblíbená hrdinka Magdaléna) a tajemství ukrytého v deníku, které mě přeneslo na ponurý maják obklopený oceánem a do nelehkého, hlubokého a smutného příběhu Beatriziné babičky. Do doby jejího mládí.
Navzdory obsáhlosti jsem přečetla jedním dechem, protože jsem chtěla zoufale znát rozuzlení, které mi vyrazilo dech. Propletenec čtyřech zdánlivě nesouvisejících příběhů se krásně propojil.
Kniha mne ničím neoslovila. Nic hlubokého jsem v příbězích postav neobjevila, kdo je kdo a jak se příběhy propojí bylo zřejmé. Dočetla jsem jen abych dočetla :)
Knížku jsem si vybrala kvůli mým vzpomínkám na Portugalsko, kde jsou byla cca 15 měsíců. A musím říct, že to bylo úplně jiné Portugalsko, než jsem znala. O to víc mě knížka fascinovala a ráda jsem si ji přečetla. Příběh sám o sobě je hezký a oddechový a věřím, že se bude líbit i bez "zaháčkování" na Portugalsko:-)
Po dočtení knihy trpím zvláštním smutkem a steskem. Plánovaná cesta do mého milovaného Porta je stále v nedohlednu, kvůli nešťastnému Covidu. (Ještě, že jsem stihl na podzim 2019 strávit aspoň pár dnů v Lisabonu a okolí.)
Kniha mi pomohla se ve vzpomínkách vrátit na místa, která miluji. Porto – Ribeira, sloup u katedrály Sé. Ocelový most přes Douro (a kasárna na levé straně v Vila Nova de Gaia, kde byl na vojně tatínek mého přítele). Parkoviště u Rua das Sobreiras, na nichž se navečer při nádherném západu slunce setkávají milenecké páry v autech (kolem nichž není slušné chodit blízko ...) Pláže táhnoucí se kolem ústí Doura a bary u zdi nad plážemi. Pevnost São Francisco do Queijo. Staré tramvaje. Autobusy, které jezdí s cestujícími, jako by je řidič právě ukradl ... :) Pěkné metro (z nějž mi doma stále leží a čeká na příští použití bezkontaktní předplatní karta). Úžasné kavárny s fantastickým pečivem, na něž jsem tak rád chodil na snídani. Čerstvě vymačkaná pomerančová šťáva za pár eurocentů. (Vlastně pamatuji ještě i escudos ...) Sangria ze skvělého červeného vína.
Knihu jsem si koupil asi právě kvůli tomu a nevadilo mi, že jde spíš o četbu pro dámy. Ve mně rozezněla tolik strun, že se tomu ještě pořád nepřestávám podivovat.
Nechci hodnotit hloubku příběhu ani zápletku, která se rozplétala do poslední strany zvláštního příběhu. Líbilo se mi, jak autorka vytvořila chronologicky přeházené kusy skládačky (na větších plochách, což mi obrazně evokovalo představu Lego Duplo.) Příběh se odvíjí beze spěchu. Tempo je podobné tomu, jímž se na jihu a zvlášť jihozápadě Evropy žije.
Závěr knihy zůstává trochu nedovyprávěný, jakoby useknutý. Uvažuji, zda si tím autorka nenechala otevřenou možnost navázat a třeba se do této čarokrásné země vrátit v dalším, třeba volně navazujícím příběhu. Asi bych neváhal a četl rád dál...
Snad jediné co mi při četbě už chvílemi začínalo vadit, bylo až moc časté připomínání některých motivů. Třeba sebenalézání Portugalky v postavě vypravěčky Maddaleny, opakované pokusy o vysvětlení ne zcela vysvětlitelného významu slova tvořícího titul knihy. Vlastně až ten poslední v závěru knihy mi přišel dost dobrý.
I když dávám jen čtyři hvězdy, knihu vřele doporučuji. Těm kdo Portugalsko ještě nenavštívili, může zafungovat jako návnada kam vyrazit, až bude cestování časem zase (snad brzy) možné bez obav o zdraví a život.
Román Saudade je i přes svou obsáhlost velmi čtivý a autorka zde využila své znalosti a rozhodně nešetřila slovy při popisech nádherného prostředí, a to takovým způsobem, že jsem až chvilkama měla pocit jako bych tam sama byla.
Pokud máte chuť cestovat, ale nikam teď nemůžete, Saudade je ideální četbou na zpříjemnění sychravých dní.
Po Kdo zastaví déšť od Heleny Žákové jsem neváhala a okamžitě sáhla i po Saudade..... Jak mě v Kdo zastaví déšť vtáhl nádherně popsaný Kypr a silný příběh zapletený do smutných událostí 60. a 70. let, tak v Saudade mě vtáhlo Portugalsko a především (tuším asi čtvrtá) část vyprávěná Beatrizinou babičkou, která se vrací do svého mládí na okouzlující mys obklopený oceánem a pak také do Porta, kde v roce 1947 dochází k nesmírně smutné námořní tragédii, o které jsem si díky knize dohledala víc. Stejně jako mě zaujala atmosféra mysu Svatého Vincenta v jižním Portugalsku, zasáhl mě i osud babičky Beatriz, Luíse i ostatních rybářů a jejich rodin.
Je velmi emotivní a hluboký a líbí se mi kontrast mezi ním a příběhem ostatních postav - vypravěčů Magdalény, Toma a Ines, kteří se všichni točí právě kolem Beatriz (už v současném, nádherném a velmi hezky popsaném Portugalsku, kde se ocitáme na plážích, párty i ve skvělých městech) a pomáhají jí odkrýt její tajemství, zatímco se potýkají i sami se sebou, svými trápeními, láskami i dobrodružstvím. Na konci knihy se všechny jejich osudy krásně protnou a překvapí vás jak. Jako v Kdo zastaví déšť oceňuji i teď jejich přirozenost, čímž jsou mi blízké a sympatické.
Jsem zvědavá, do jaké země nás autorka vtáhne příště :-)
Velmi pohodový, příjemný román, který voní dálkami a mořem.
Příběh začíná vyprávěním Toma, který se dostává do Portugalska jako řidič k rozmazlené holce Beatriz ze zámožné rodiny.
Z počátku je Beatrix nafoukaná, nesympatická, protivná holka, kterou ale okolnosti ohledně jejího původu změní. Nechci prozrazovat, ale týká se to hlavně toho tajemného deníku, který je nalezen...
Seznámí se s českou dívkou Magdalénou, která přijela do Portugalska na studijní pobyt a osudy všech tří hlavních hrdinů se ke konci spojí v jeden celek, který je překvapivý pro všechny.
Mezitím Beatriz s pomocí Magdalény i s pomocí deníku hledá své pravé já. Deník, který jí má zodpovědět otázky, na které touží najít odpovědi.
Zajímavý byl i příběh rybářů ze čtyřicátých let minulého století.
Moc se líbilo střídání postav ve vyprávění, jejich osudy a charaktery, ještě více asi vykreslení krajiny a přírody.
Úplně jsem v knize slyšela šumění moře, písečné pláže a zvuk muziky.
Postav je ve vyprávění tak akorát, takže jsem se v nich neztrácela, každá měla v příběhu své místo.
Saudade, které se prý nepřekládá, mi přišlo jako ve smyslu našeho slova na shledanou nebo měj se, buď dobrá.
Nádherný letní příběh, který se čte sám, hodnotím kladně a doporučuji. I když má kniha téměř 500 stran, není problém se začíst a přečíst ji za pár dnů, alespoň se naladíme zpátky k létu a sluníčku.
Určitě si přečtu i autorčinu prvotinu, která má ještě vyšší hodnocení, úplně se na ten Kypr těším :-)
Při čtení na mě dýchla letní atmosféra, která byla umocněna i letními hity v knize, které jsem si ze zvědavosti ke čtení knihy pouštěla. Vůbec to nebylo špatné číst takto na podzim… člověk se i na chvilku zase ohřál… Autorka umí nádherně popisovat zemi i samotnou přírodu v Portugalsku, vše jsem si uměla dokonale představit a příběh jsem si krásně prožila s hlavními postavami. Po dočtení jsem si říkala, že by asi vůbec nebylo marné tuto zemi navštívit ;-)
Musím se přiznat, že po 50 stranách jsem knihu chtěla odložit s tím, že hlavní postava mi neskutečně nesedla a nedovedla jsem si přestavit číst o ní dalších 450 stran. Kousla jsem se, nevzdala to a příběh mi to vrátil….
Příběh je rozdělen do 4 částí, ale mě uchvátila historická vsuvka, za tu jsem přidala i jednu hvězdičku navíc…Tuto část jsem přečetla na jeden zátah a klidně bych si v tomto duchu uměla představit celou knihu!
Naštěstí je velmi čtivá, děj ubíhá velice rychle, i když je kniha bichlice o 500 stránkách…. A to co se mi na začátku nelíbilo, na konci dávalo celé smysl. Vše se krásně spojilo a vzniklo ucelené dílo. Pořád trošku bojuji s tím, že na mě byla kniha moc dlouhá… Asi bych se bez jedné kapitolky obešla a trošku doplnila konec :-)
Určitě můžu doporučit všem, kteří rádi cestují, a chtěli by se prostřednictvím knihy dostat do krásného Portugalska.
Super kniha! Jsem nadšená, že spisovatelce vyšel další velmi čtivý, svižný, poučný i vtipný román. Byla jsem zvědavá, zda to bude stejně nabité dějem jako její první knížka Kdo zastaví déšť. Vzhledem k tomu, že jsem se moc těšila, zdá se mi tato knížka ještě lepší. Portugalské Porto i Algarve znám, je to fantasticky popsané, opět je vidět, že tam autorka byla a píše z osobních zkušeností. Moc se mi líbí, že propojila naši Českou republiku s Portugalskem, které se mi jeví velikostí i povahou obyvatel blízké naší zemi. Příběhy jednotlivých postav jsou skvěle promyšlené, děj je opět napínavý a plný zvratů a překvapení. Nejvíce mne dostal příběh námořníků vložený do knihy dle skutečné události. Opět prosím autorku, aby psala dál a dál, těším se na další knížku!
Příjemně napsaný roman, který vás vezme do Portugalska a zažijete s nim skutečné Saudade.
Kniha má několik částí, jedna je věnovaná Tomovi, druhá Magdaléně, třetí Ines, čtvrtá stařičké Beatriz a také poslední osůbce mladičké Beatriz. Za mě je příběh Magdalény příliš plochý, nezáživný, nejraději bych ho zcela vypustila, tím by se obsah zredukované knihy výrazně zvedl. Nelíbilo se mi velmi časté opakování toho samého, ať už šlo o legendu o princezně Gildě nebo o sáhodlouhé výčty kaváren, klubů, názvů ulic, uliček a kostelů v portugalských městech. Zaujaly mě příběhy obou Beatriz a Ines. Jinak jako plážové čtení je kniha dobrá.