Šálek dál hřeje dlaně
* antologie , Vít Erban , Jitka Fialová , Jan Frolík , Jiří Hort , Zuzana Konopásková , Iva Košatková , Peter Kovalik , Eva Límanová , Pavel Martinec , Irena Mondeková , Marek Müller , Katka Soustružníková , Roman Szpuk , Radek Štěpánek , Petr Zákravský , Jakub Zeman , Jan Hofírek , Jan Pačeš , Petr Šulák
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/456150/bmid_salek-dal-hreje-dlane-Tea-456150.png
5
23
5
Haiku od českých a slovenských autorů. Editoři k novému výběru českých a slovenských textů přistupovali s největší obezřetností a snahou udržet laťku kvality velmi vysoko. V knize tak na vás kromě výjimečných autorů formy haiku čeká i velké množství precizně zpracovaných témat, jako je pomíjivost, pokora, introspekce, hluboký smysl pro detail, ale též jazykový humor a situační komika. Samotný název, pocházející z textu Jakuba Zemana, není jen odkazem na tradiční téma, ale nese i symbolickou hodnotu, jeho citlivá nostalgie a víra ve vliv lidského díla nám připomínají osobu významného českého teoretika a překladatele haiku Antonína Límana, jehož památce je kniha věnována. Haiku je citlivý lyrický útvar s filozofickým přesahem a má schopnost měnit pohled na svět kolem. Ať i vám každé haiku poodhalí kousek něčeho nového a přiměje vás k pozastavení se nad krásou obyčejných věcí.... celý text
Přidat komentář
Myslivecký bál –
z tomboly si odnáším
zajíce v pytli
Netřeba se obávat, jde o výhru plnou radosti, potěšení a dobré nálady.
Krásná sbírka haiku. Moje nejoblíbenější byly od Jana Hofírka, měl je tak krásně hravé, humorné...
Třídní schůzky -
v synových domácích úkolech
mám plno chyb
Výtečná kniha po všech stránkách. Příjemným formátem do ruky, korespondujícím s vizuálním rozsahem haiku počínaje, přes srozumitelné úvodní slovo Pavla Martince, umožňující porozumět (a následně o to víc ocenit) formě i nezasvěceným čtenářům, přes líbezné ilustrace, které pro svou četnost v knize by se jen mohly ztěží odpoutávat a svým tak trochu mlžným provedením vědomě vytváří pozadí, až po vlastní obsah.
19 autorů, včetně dvou slovenských nabízí tvorbu, která, ač se musela vyrovnat se specifickými a svým způsobem omezujícími pravidly haiku, nabízí texty, které navzdory pravidlům a dost možná právě proto, přináší ucelené mikrobásně, nenásilně vtahující čtenáře nejen do obsahu, ale i do vlastního doznění. Stávají se tak spontánně spoluautory a mohou prožít svátek slova. Napadá mne parafráze rčení "Tak mnoho povyku pro nic". Tak málo a tak mnoho.
Od posledního výboru z české a slovenské sklizně je patrné, že domácí haiku nám zraje jako víno. První antologie (Míjím se s Měsícem) byl takový Kabinet, tohle už je Výběr z hroznů. Ilustrace jsou možná až moc doslovné (měly by představivost podněcovat spíš než představu načrtávat), ale to je věc čtenářského cítění. Těším se, jestli se ještě dočkáme Výběru z bobulí.
vánoční úklid -
letos vyhodím
všechna svá stará slova