Safari styl
Věra Adlová
Příběh dívky, která se rok před maturitou vydá autostopem za dobrodružstvím a hledáním velké lásky.
Přidat komentář
Naivní?
Popravdě moc nechápu, jak mohla tahle kniha někomu připadat naivní. Mně přišla naopak až moc syrově realistická. Žádný dívčí románek, ale "moderní" mezilidské vztahy, u kterých člověk ví, že tak to - bohužel - v dnešní době často chodí.
Karolína vyrostla jako "zapomenuté" dítě u babičky a po její smrti je trpěna u matky a u otčíma, kde si musí vydobýt i své budoucí povolání. Jediný, kdo má Kajdu rád, je její stejně ustrkovaný nevlastní bráška s Downovým syndromem, se kterým má krásný dojemný vztah. Po dalším incidentu s otčímem Kajda uteče z domu, protlouká se autostopem a brigádami a poznává různé lidi se zajímavými - většinou smutnými - osudy.
Příběh byl zajímavý a neotřelý a jediné, co mi na něm vadilo, byl autorčin styl psaní, kdy střídala minulost a současnost. Konec mě dojal - ano, cizí lidé se k člověku často zachovají líp než vlastní rodina...
Kniha má podtitulek " aneb v honbě za láskou " a mí potomci ji označili za dost naivní.
Štítky knihy
rodiče útěk česká literatura rodinné vztahy domácí násilí Downův syndrom autostop nevlastní otec
Autorovy další knížky
| 1979 |  Jarní symfonie |
| 1982 |  Vojta a medvěd Petr |
| 1972 | Blues pro Alexandru |
| 1964 | Mirka to ví nejlíp |
| 1989 | Má drahá... |
Asi v půlce jsem se rozhodla dál nepokračovat ve čtení. Je tu tolik krásných knih, že nevím proč ztrácet čas a trápit se s knihou, která mě nebaví. A stejně jako hrdinka knihy se prostě přesunuji dál. Ne pro styl psaní nebo věkový rozdíl tuto knihu odkládám,ale pro to jak se zachází s mladou osamělou dívkou a navíc Karolína je tak vznešené jméno a oni jí říkají Kajda. to je jak kejda a to je fuj.