Rusko - vagon třetí třídy
Natalja Ključarjova
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/203282/bmid_rusko-vagon-treti-tridy-65ea0c3933ccd.jpg
4
41
12
Hlavním hrdinou románu je dvacetiletý student Nikita, kterého opustila jeho studentská láska, extravagantní levicová anarchistka Asja. Aby na ni zapomněl, vydává se Nikita na pouť vlaky třetí třídy po Rusku a snaží se pochopit, co je to vlastně za zemi. Na své cestě potkává řadu bizarních, tragických i tragikomických postav a zaznamenává jejich osudy, které dohromady dávají pestrý a hutný obraz současného Ruska: žena, jež se protlouká se dvěma dětmi a snaží se je uživit prodejem vlněných ponožek v příměstských vlacích, protože její manžel odmítl opustit vylidněnou hornickou osadu kdesi na Sibiři a raději se tam upíjel k smrti. Dívka z Oděsy, kterou znásilňoval otčím, a tak utekla do Petrohradu, kde však byla znovu znásilněna. Učitel, který se snaží zachránit svoji vesnici, do níž se stahují obyvatelé nedalekého polorozpadlého sanatoria pro pacienty s tuberkulózou, a která se tak pomalu propadá do nákazy, špíny a morálního rozkladu. Mafián, jenž projde duchovním obratem a stane se z něj pop v zapadlé vesnici. Petrohradský filozof Rošin, který poslouchá trans, uctívá Che Guevaru a své studenty infikuje existenciální úzkostí. Stařenka, která utekla z bombardovaného Grozného a teď myje schody v jedné luxusní moskevské novostavbě, aby tam mohla v kumbále přespávat... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , Argo , EroikaOriginální název:
Rossija: obščij vagon , 2007
více info...
Přidat komentář
I na první pohled podivné existence v sobě mají širokou ruskou duši. Jejich s vtipem i smutkem popisovaná cesta životem ukazuje, že každá tíživá situace má nějaké východisko (občas i dost bizarní). Vcelku jde o vydařenou satiru na současnou realitu života v Rusku.
Stejně jako u přede mnou komentující čtenářky náhodný objev, navíc za pár kaček ve výprodeji. Pohled do současného Ruska, ale lehce i do minulosti, očima mladého, bohémského Nikity, hlavní postavy knihy. Hashtag # filosofie ulice.
"Život - to je eskalátor jedoucí dolů... Dole je samozřejmě peklo. Čili nebytí. Neboli smrt. Jak kdo chce. Naším cílem je dostat se nahoru. Tam, kde se nachází Bůh. Čili světlo. Neboli spása. Nebudeme se přít o terminologii. Není to důležité, když eskalátor jede dolů. Vezměme si třeba obyčejného člověka. Jeho běžným přáním je dostat se nahoru. Veškerá snaha má ovšem za následek opačný pohyb eskalátoru. Výsledek je, že člověk stojí na místě. Co dělá většina? Samozřejmě to nejjednodušší. Lidi se unaví, sednou si s flaškou piva na schody a pozvolna sjíždějí dolů. Pouze vyvoleným se poštěstí dosáhnout takové rychlosti, že překonají sílu setrvačnosti a dostanou se nahoru!"
Skvělá kniha. O to víc, že to byl takový náhodný objev, od kterého jsem nic velkého ani nečekala. Od samého začátku mě kniha vtáhla do děje a nepustila. Příběh o Nikitovi, který vystupuje na náhodných stanicích vlaku a poslouchá, absorbuje a prožívá společně s nimi příběhy lidí, které potká. Příběhy tragické, smutné a kruté, které Nikita až příliš prociťuje. Přesto se celou knihou prolínají i humorné pasáže a osudy lidí se vzájemně prolínají. Při čtení jsem měla pocit jako by se snad od dob Sovětského svazu pramálo změnilo, jen náhodná zmínka o výdobytkách 21. století připomene, ve kterém časovém období se příběh vlastně odehrává. Příběh o lásce a nenávisti ruských lidí ke své zemi.
Tohle dílo a jeho autorka si určitě zaslouží pozornost!
„Špatných lidí je na světě strašně málo. Většina se prostě bojí nebo se nějak ostýchá být dobrými lidmi.“
Nenechte se (jako málem já) odradit (na můj vkus) lacině vyhlížející obálkou. Takovou školáckou, jakoby ji někdo na rychlo udělal v Malování. :) Holt je to tak, očima člověk nejen jí, ale taky vybírá knížku. Ovšem tahle, když jsem jí dala šanci a koupila ji za neuvěřitelných 15 korun v Kosmasu, mě strašně moc překvapila.
Z anotace může člověk nabít dojmu, že půjde snad až o cestovatelský deník, ale "naštěstí" není tomu tak. Nikitovy cesty vlakem jsou jenom zastíracím manévrem pro nahlédnutí do životů Rusů. Do jejich neobyčejně obyčejných osudů. A nutno říct, že autorka vyplodila neskutečně lákavé postavy, jejich příběhy tak strašně vtáhnou, že vás za chvíli mrzí, že to bylo na tak krátký okamžik (tady jsem měla pocity jako v jedné pasáži z Malého prince) a jede se dál - možná paralela s cestou vlakem? Do života každého nahlédnete jen tak nakrátko, asi na dobu, za jakou byste ho/ji stačili spatřit okýnkem při míjení toho člověka vlakem. Ale jsou to opravdu tak zajímavé příběhy, že strašně chcete, aby Rusko - vagon třetí třídy byl jen jakýsi náčrtník nápadů, poznámek a přejete si, abyste zjistili, že někde v regálu knihkupectví existují jednotlivé knihy, ve kterých jsou ty načrtnuté příběhy rozpracovány vždy aspoň na dvou stech stranách. Tak zajímavé nápady by si skutečně takový prostor zasloužily. Ovšem když přistoupíte na kulisu knihy, kterou jsou cesty vlakem, nemůžete Nataliji Ključarjovové nic vytknout, protože z celé knihy ten omezený čas na zastavení se s každým opravdu dýchá.
P.S. NK by měla napsat nějaký hororový příběh a já bych si ho - na základě toho, jak na posledních stránkách bravurně a živě popisuje zvláštní, až strašidelné postavy - s chutí přečetla.
* Život - to je eskalátor jedoucí dolů. ...Lidi se unaví, sednou si s flaškou piva na schody a pozvolna sjíždějí dolů. Pouze vyvoleným se poštěstí dosáhnout takové rychlosti, že překonají sílu setrvačnosti a dostanou se nahoru.
* Jedinou naší svobodou je svoboda vybrat si vztah k údělu, který nám připadl.
* Ve tmě zněly všechny věty závažně a neomylně, jako by se trefovaly do samého nitra, přímo do srdce, a dotýkaly se těch nejdůležitějších věcí v životě.
* Špatných lidí je na světě strašně málo. Většina se prostě bojí nebo se nějak ostýchá být dobrými lidmi.
* Domnívám se, že vy, občané dnešních dnů, za svůj blahobytný život v míru částečně vděčíte mně a taky mým padlým i přeživším druhům v boji. Chci vám připomenout úctu ke starším.
Kniha o rusku v příbězích druhých osob je šokující, plná alkoholu, drog, sexu nejen heterosexuálního probíhající na různých místech prostřednictvím hlavní postavy, mladého muže v okolí železničních stanic
Útlý román, před kterým jsem se zpočátku měla do jisté míry na pozoru. Hlavní protagonista, chlapec Nikita, má zlomené srdce. A tak se vydává na výlety (nikoliv pouť) po své vlasti, a v lidech, které potkává, a v jejich osudech, hledá to “opravdové Rusko”. A právě proto, že to Rusko je, osudy jsou to vesměs neradostné. Chvíli to ve mně budilo obavu, jestli se nejedná o nějakou sbírku klišé typu “co to obnáší být Rusem” (třetí kategorie), ale autorka tuto situaci naštěstí zvládla bravurně. A ano, je to takové “ruské”, s trochou patosu a nadsázky, se zobrazením přízemností i svatostí, kdy se jednu chvíli smějete a pak máte chuť brečet a všechno to tam patří, protože tak to prostě je. Kapitoly zachycující Nikitovo rodné město a jeho přátele se mi líbily snad nejvíc – tedy dokud jsem se nepročetla k fantasmagorickému vyvrcholení, které pro mě bylo po všech těch vzletech Nikitovy naivní, soucitné duše a propadech beznaděje a nevíry hotovou spásou. Tuhle knihu jsem si skutečně užila a velice doufám, že autorce brzy vyjde v českém překladu nějaké další dílo.
Líbil se mi styl autorky a bizarní postavičky mě bavily :)... Nicméně jsem se v ději trošku ztrácela...
Skoro se mi zdá, že jsem četla něco jiného než předchozí komentující, mně se kniha moc líbila. Rusofilové a znalci Ruska ji určitě ocení víc, scházely mi znalosti některých reálií,. Nikita je rozervanec, intelektuál a téměř humanitární pracovník a podle toho v té džungli dopadl. Fakt je, že si asi neumíme představit, jak to tam u nich vypadá.......
"Protože je mi za naši velmoc hanba! A nemusíš citovat dalšího klasika! Prý nesuďte, a sami nebudete souzeni. Já se soudu nebojím! Já si svoje činy a slova dokážu zodpovědět. Na rozdíl od tohohle. Já jsem svou zemi nezostudil, jako zvíře se u plotu neválel!" - Slova Nikity při diskusi s Junkerem, když pozorovali namol ožralého muže - byl hlavní svátek ruských mužů - 8. březen
Ta knížka měla hlavní problém, a to ten, že lavírovala mezi třemi zcela odlišnými tendencemi bez jakéhokoliv úspěšného propojení, a ani jedna z nich neodpovídala slibovaným anotacím. První tendencí je příběh o nenaplněné lásce a rozháraném a naivním romantickém hrdinovi, který se ze srdečního bolu léčí putováním po Rusku, jež se snaží poznat a identifikovat se s ním. Místo toho čtenáři nabízí až fraškovité příběhy velmi extrémních postaviček, které jsou sice vykresleny zábavnou formou, ale ani v nejmenším nenechají ve čtenáři pocit, že toto jsou Rusové dneška. Tendence druhá. A zbývající část knihy opouští bizarní postavičky, excentrickou Jasju, a plně se soustředí na občanské nepokoje, vzporu starých lidí, Nikitovu hladovku a další prvky nefunkčního státu, které však mají daleko k propracované fabulaci a stejně tak pozbývají jakoukoliv míru věrohodnosti, která by umožnila ztotožnění se s dnešním Ruskem. Jako nezdařile poslepené tři části vyprávění a bez očekávání naplnění slibovaných anotací se však jedná o poměrně čtivou novelu, která toho však o současném Rusku čtenáři příliš nesdělí.
Možná jsem měla přehnaná očekávání, ale tato kniha mě bohužel zklamala. Místo ukázky dnešního Ruska se jedná jen o podivné příběhy až extrémně výstředních postav.
Byla jsem zklamaná. Tak nějak jsem čekala, že mi v knize autorka poodhalí Rusko a ukáže „ruskou duši“, místo toho na mě čekala snůška až příliš šablonovitých a bizarních postav, které můžeme najít kdekoli na světě. Pokud ale upustíme od tvrzení, že kniha zrcadlí Rusko, tak jde o čtivou, příjemnou a vtipnou novelu, jejíž přečtením rozhodně nic nepokazíte.
Štítky knihy
Rusko - vagon třetí třídyKniha Rusko - vagon třetí třídy je v
| Přečtených | 49x |
| Čtenářské výzvě | 6x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 20x |
| Chystám se číst | 23x |
| Chci si koupit | 6x |
Keď je človeku zle a manžel chce odpútať pozornosť, tak vyberie svoju knihu z police a zrazu... človeku nie je zle, pretože ho pohltí nečakane dobre napísaná kniha, pre nás asi umocnená spomienkami na skutočnú cestu vagónom tretej triedy po transibírskej magistrále a otázkami: "vystúpite v Skovorodine na dva dni? a čo tam?" "no práve..." to je presne ono, prečo si to prečítať, pretože zaujímavé príbehy a ľudia nečíhajú len na známych staniciach a nablýskaných policiach.