Rodina a jiné regály
Jan Sojka
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/452751/bmid_rodina-a-jine-regaly-zVH-452751.jpeg
3
20
3
Skryli jsme své tváře pod roušku a své životy mezi čtyři stěny. Tak by se dal stručně charakterizovat sevřený povídkový soubor básníka a prozaika Jana Sojky (nar. 1973), který vznikal půlky března do začátku června 2020. Koronavirus a karanténa ale nejsou v žádném případě prvoplánovými tématy textů. Povídky ukazují současného člověka v situaci, kterou dosud nepoznal a která jej nutí bilancovat a odhalit, co doposud skrýval i sám před sebou. Rodina prchající v panice z města k příbuzným na chalupu, osamělý muž zabarikádovaný v panelákovém bytě, Václav podezřívající svou ženu z nevěry nebo výčitkami pronásledovaný Tomáš chystající se ukončit milostný poměr. Pak jsou tu i vzpomínky, které nenadále obydlují všechny kouty neznámého domova, návraty do dětství, k rodičům, k prvním láskám a ke všem těm zaprášeným životním plánům ukrytým v regálech nepaměti. A nakonec otázka, jak se po těch sto dnech vrátit zpátky do reality.... celý text
Přidat komentář
zajímavý pohled na jarní karanténu. Z autorova stylu je poznat, že češtinu vystudoval a je básník, , není to jen tak obyčejná čeština, je vidět, že ji umí používat.
Sbírka povídek napsaná od března do června 2020, v nichž hraje nějakou roli koronavirus a život v karanténě. Někde je v popředí, zpravidla však tvoří kulisu příběhů mužů, kteří řeší nějakou rozhodující chvíli ve svém životě a ve svých většinou ne příliš fungujících rodinách, když ne přímo rozpadlých. Zajímavý je mužský pohled na svět, hrdinové často naprosto nechápou, proč se jim rozpadá manželství a ostatní vztahy a co po nich vlastně jejich ženy, děti a ostatní příbuzní požadují a chtějí.
***
"Na ženu se [strejda] neptá. Není na co, není proč. Když byl rozchod čerstvý, shrnul vše jednou větou. Pro co nás milovaly, pro to nás opouštějí."
***
Štítky knihy
karanténa koronavirus, covid-19
Autorovy další knížky
| 2007 |  Rok bez února |
| 2020 | Rodina a jiné regály |
| 2006 |  Podzimní lidé |
| 2006 | Směr spánku |
| 2011 | V srpnové žízni |
Jednoho příjemného dne jsem bloudila mezi regály u Dobrovského s vidinou pořídit si nějaké nové, voňavé knihy. Nejvíce času většinou trávím v oddělení českých autorů, především se zaměřuji na knihy z nakladatelství HOST a zčistajasna upoutala mou pozornost útlá kniha od dosud neobjeveného autora, Jana Sojky.
Na začátku anotace jsem se dozvěděla, že autor je básník a prozaik a že jsou povídky tématizované do situace, kterou jsme jako současní moderní lidé zažili poprvé, začátkem roku 2020. Koronavirus a karanténu. Není to hlavní téma povídek, ale díky tomu si postavy a zároveň i čtenáři uvědomí spoustu věcí, důležitostí a nedůležitostí, kterými se takřka denně zabýváme.
Vypíchnu jen tři povídky z deseti, které se mi líbily úplně nejvíc.
- Seznamujeme se s rodinou, která prchá z města na chalupu. V této povídce jsem se pousmála nad dialogem: „Roušky, zapomněla jsem na roušky, zůstaly na botníku!“ „Mám se vrátit?“ „Ušiju je, jeď dál.“
Dnes už se nad touto větou pousmějeme, ale není tomu tak dávno, co jsme ty roušky opravdu šili. A příjemné to nebylo, že? - povídka Horská pevnost
- V další povídce poznáme muže, který se chystá na sto dní zabarikádovat doma. Vymýšlí, jakým způsobem nakoupí zásoby a v jakém množství. Přemýšlí, jak dlouho vydrží balíček zubní pasty. Zamyslel jste se někdy někdo zrovna nad tímhle? - povídka Sto dní
- Úplně nejvíc mě rozesmutnila povídka, která nám poodhalí útrapy manželského páru za dob koronaviru. Manžel podezřívá manželku z nevěry. V jejich vztahu se nachází až neuvěřitelná absence komunikace, proto ji sleduje. Nehezky. Přitom by stačilo JEN mluvit. - povídka Zrcadlový muž
„KDYŽ BYL ROZCHOD ČERSTVÝ, SHRNUL VŠE JEDNOU VĚTOU. PRO CO NÁS MILOVALY, PROTO NÁS OPOUŠTĚJÍ.“
Miluji povídkové sbírky v tomto rozsahu. I když stále platí to, že by mě často zajímalo, jak by autoři pokračovali v životech, které nám pouze poodhalili. Doporučuji, kniha si zaslouží 4/5* a také si zaslouží být více vidět!