Rodákův návrat
Thomas Hardy
https://www.databazeknih.cz/img/books/66_/66371/bmid_rodakuv-navrat-f8e-66371.jpg
4
31
3
Citové drama dvou mladých lidí, místního rodáka, který se vrací domů z velkého světa Paříže, a ambiciózní dívky, toužící uniknout ze zastaralého venkova. Moderní překlad v Čechách dosud méně známého románu jednoho z nejvýznamnějších představitelů viktoriánské literatury. Působivý, bolestně tragický milostný příběh patří do skupiny tzv. wessexských románů.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1997 , OdeonOriginální název:
The Return of the Native , 1878
více info...
Přidat komentář
Mám rád Hardyho, ovšem Rodákův návrat patří mezi ty slabé kusy z jeho dílny. Především první půle/první díl bylo v duchu velkého přemáhání k další četbě. S tím druhým už to bylo poněkud lepší, i když tolik neštěstí, dramatu a případné zášti mnohem lépe předvedla Větrná hůrka. Nevím, kam Hardy se svou knihou pořádně směřoval. Nebýt mé zkušenosti s Příběhem obyčejného manželství, patrně bych hodnotil Rodákův návrat ještě přísněji.
Avšak i na Egdonské pláni svítí světlo. Poněkud rudé. V osobě Diggoryho Venna, to je typ postavy, kterou mám rád. Tichý trpělivý dobrák, který hraje až páté housle, ale vždy se objeví na správném místě a snaží se napravit nastalé křivdy a zlo. I když někdy poněkud nešťastně věc ještě prohloubí. Ten jediný v celém egdonském společenství (vyjma snad ještě věčně vystrašeného Kristiana) stojí za to, abych se s ním ještě někdy setkal. Nevadí, po Hardym je tu jiná veliká trojice knih - Daleko od hlučícího davu, Neblahý Juda a Starosta casterbridgeský - s níž Rodákův návrat nemůže soupeřit a nijak je ohrozit.
Spíše než citové drama to je přehlídka temných vášní, charakterové rozkolísanosti a bludných ideálů. Dále je nutno překousnout opakované a zdlouhavé popisy krajiny, ne moc sympatické hrdiny, kterým jejich směřování k tragickému konci v podstatě přejete, a autorovo oblíbené vršení nepředvídatelných malicherných náhod, které mají zásadní důsledky. Jeden ze slabších Hardyho románů.
Ještě taková zvláštnost: před poslední kapitolou je umístěn mimózní odstavec, kde autor prolamuje čtvrtou stěnu a přímo se obrací na čtenáře s vysvětlením, že byl nakladatelem donucen onu poslední kapitolu napsat právě takto. Ano, to je Hardy! Když už musí dvěma vedlejším postavám dopřát happyend, cítí potřebu se za to omluvit.
Autorovy další knížky
| 1981 |  Daleko od hlučícího davu |
| 1956 | Tess z d'Urbervillů |
| 1975 | Neblahý Juda |
| 1975 | Starosta casterbridgeský |
| 1975 | Lesáci |
Tak si to trošku shrneme, jo? Zapadákov jak někde v Rusku, vřesoviště, močály, mlhy a tu a tam nějakej barák s vidlákem. Z toho by jednomu jeblo. Docela dlouho se tam čeká, kdy se zjeví ten rodák, ale nakonec se dočkáme.
Pak se roztočej hvězdná kola a v Hardyho stylu se tam začne rozlejvat smutek a smůla. Dokonce když se zjeví přízrak Diggory, kterej je snad v každym křoví, každym vřesu, nebo má vždycky někde blízko zaparkovanou v dešti svojí maringotku, tak to vypádá, že svítá na lepší časy. Spasitel je na světě. Ale o stránku dál si řekneš, ty vole, to je celej Hardy. Zase to dojebal!
Překvapilo mě, jak to proti neblahýmu Judovi bylo čtivý a nepustilo mě to z vřesoviště až do konce. Eustacii jsem si horečně představoval, jaký asi měla fluidum, když tam dokázala zmagořet kde koho. V neposlední řadě i rodáka, kterej mi byl docela sympatickej. Jeho postoj hodit za hlavu úplně všechno pohodlný a najít klid a smysl v něčem prospěšnym a snažit se to dotáhnout do konce. Tohle moc lidí nevydrží. Jenže dřív nebyl fejsbuk, takže to nemohlo končit jenom napsáním statusu a pár lajkama za odvahu. Lidi ho maj trošku za kreténa, ale mně se to líbí.
Teď si nejsem jistej, jestli jsem toho nevykecal víc, než je zdrávo, ale tak to doporučím a pak vytáhnu paty z baráku. Doufám že máme za barákem vřesoviště, kde bych mohl pálit ohně.