Návrat Rámy
Arthur Charles Clarke , Gentry Lee
Po letech se Clarke společně s Gentry Leem k tématu vracejí pokračováním. A protože tajemství Rámy v minulém románu nebyla odkryta, mají na co navazovat. Ráma se vrací a i tentokrát k němu míří raketa s lidskou posádkou na průzkumy. Další tajemství a záhady přibývají a k tomu všemu se stává nehoda, která zabrání třem členům výzkumné posádky včas opustit Rámu před odletem z naší Sluneční soustavy. Kam s Rámou míří a co je na jejich cestě očekává?... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1994 , BaronetOriginální název:
Rama II , 1989
více info...
Přidat komentář
Udělat z perfektního sci-fi románu červenou knihovnu si ten odpad zaslouží. Hodláte-li přesto číst, doporučuji začít od poslední třetiny. Žvanivost prvních dvou třetin knihy je k nevydržení. První díl byl skvělý, teď se bojím sáhnout po tom třetím.
První kniha se mi moc líbila. Dokonce tolik, že jsem se zařekl, že nebudu načínat další díly, abych si nezkazil můj dojem. No a nevydržel jsem to... a neměl jsem to dělat. Líbila se mi snad pouze poslední čtvrtina, která tak nějak odkazovala na první knihu. Zbytek (začátek) byl pro mě téměř nepřekonatelný souhrn politiky, intrik mezi lidmi a popisu věcí, které pro děj byly z mého pohledu nepodstatné.
Málo povedené pokračování Setkání s Rámou - a zřejmě díky tomu, že Clarke jako autor ustoupil do pozadí a dílo bylo ve větší režii Gentry Lee.
V tomto románu se nepovedlo téměř nic - děj je zbytečně komplikovaný o málo zajímavé životní příběhy jednotlivých kosmonautů, jejich dialogy i chování jsou stupidní (jejich výběr pro tak důležitou misi je katastrofálně zpackaný), dějové zvraty jsou často naivní až hloupé a technické popisy budoucnosti - to je kapitola sama pro sebe. Mělo se jednat o dobu roku 2200, ale popisovaná technická vyspělost sedí spíše na naši současnost nebo dokonce ještě horší (stále používají k audiozáznamu kazety??). I po této stránce byl román velkým zklamáním.
Výsledkem je málo příznivé hodnocení - dvě hvězdičky (45 %).
Proti jedničce slabota, ale dávám vyšší hodnocení, protože bych jinak neměl v dalších dílech kam klesat s hodnocením. ;)
Zklamání... První díl byl velmi vydařený, Clarke předvedl jak má úžasnou fantazii. Kdo se zasloužil o tento propadák, lze jen hádat. Prvních sto stran zbytečných, zápletky kdo že koho pozabíjel či nikoliv nedořešeny, nekonečné rozjímání s Bohem nudné... Škoda, uvidíme co přinese další díl.
Dobrá byla a užil jsem si tu změnu, když přišel jako autor Lee. Je to hodně cítit. Clarke se nikdy vztahovými problémy neb intrikami nezabýval a tady najednou jsou.
První část knihy (100 stran) je hodně zdlouhavá a nudná a skoro bych řekl, že nesouvisí s dějem zbytku knihy. Ten už je pak zajímavější.
Musím přiznat, že z tohoto dílu Rámy mám smíšené pocity.
Vlivem spolupráce s Leem je kniha napsána téměř úplně jiným stylem - nejde už tolik o Clarkovské surové hard sci-fi plné vědeckých vynálezů a prognostik, technických postupů, zádrhelů a hledání řešení.
Namísto toho čtu o multikulturní posádce, v níž každý z členů sleduje téměř výhradně své sobecké cíle. Dovídám se o psychologii hlavních postav, jejich vniřních pocitech, vztazích a hlavně intrikách mezi nimi. Mám pocit, že k Rámovi II neletí skupina vědců a techniků, jak jsem na to u Clarka zvyklý, ale spíše banda senzacechtivých bulvárních pisálků, kteří se kvůli reportáži nebojí obětovat zdraví a životy celé posádky (ten řetězec, kdy byla postupně zlikvidována asi polovina posádky, jsem těžko rozdýchával).
Poslední třetina knihy je naštěstí zajímavější - je tu opět přítomno Clarkovo pero, takže nakonec i k nějakým zajímavým objevům dojde. Postavy, které zbyly, se chovají konečně logicky, navzájem spolupracují, a tak se postupně dopracují k otevřenému konci, který aspoň trochu za tu námahu přečíst knihu stál.
Sečteno, podtrženo:
Nebudu tvrdit, že spolupráce Clarka a Leeho je na 100% krok správným směrem. Lee nebude asi špatný spisovatel, nicméně jeho vstup a tím pádem jiný styl psaní mi několikrát způsobil malý šok. Ráma II byla nejspíš jeho první kniha, takže je dost dobře možné, že se teprve zahříval. Podle jeho biografie je Lee stejně jako Clarke zkušený astronom, takže věřím, že má co nabídnout. Otevírám třetí díl - Zahrada Rámova a jsem zvědavý, jestli jsem se mýlil.
- první část jsem přečetl cca před rokem - nuda
- jsem rád, že jsem dostal odvahu jej dočíst - druhá část o třídu lepší
Při čtení dvojky jsem si vzpomněl na jeden výrok: "Nadbytek stran je neúcta autora vůči čtenáři." Přestože si neumím představit, kde bych knihu krátil, protože důležitost všech epizod je asi stejně vysoká (nebo spíš nízká), rozhodně je to rozvleklé až hanba. Styl psaní není Clarkův, to konečně doznává i on sám v doslovu, a tak je někdy člověk vystaven těžko uvěřitelným dialogům (kdyby takhle psalo mé imaginární desetileté dítě, tak jej jistě pochválím), nebo pasážím, jež si zamilují nezadané ženy po čtyřicítce. Dvojka dozajista dějově dojí jedničku s tím, že volal-li jsem po přečtení jedničky: "Větší rozvoj postav!" mám nyní od rozvojového cukrkandlu dvojky zalepené břicho, až je mi špatně. Zkrátka je to celé někde úplně jinde. Další díly si ovšem možná přečtu, protože... Víte jak funguje telenovela?
Jako by „dvojku“ napsal někdo ÚPLNĚ jiný – a na skvělou, čistou sci-fi „Setkání s Rámou“ můžeme jenom nostalgicky zavzpomínat. Do „dvojky“ autoři násilně zavlekli pseudopsychologii, která z příběhu úplně vytěsnila všechny klady, kvůli kterým jsem knihu s očekáváním otevíral – a vytvořila z ní kočičkovsko-pejskovský dort, ze kterého se člověku dělá blbě. Do dalších „Rámovských“ dílů se už určitě pouštět nebudu!
Ano, taky to musím zmínit. Ten neskutečný stostránkový úvod, který tam podle mého být vůbec nemusel, anebo kdy už, tak mnohem kratší.
Zbylé více jak dvě třetiny románu byly, jak jsem u Clarka zvyklý, vcelku velmi zajímavé, nicméně mě osobně vadily některé věci, kterým se dřív vyhýbal a já tak na ně nejsem u jeho knih zvyklý. Mám na mysli ty milostné linie, sex apod. Sám osobně proti tomu v literatuře nic nemám, ale nevím, tady mi to nějak nesedělo. A příšerný překladatelský počin pro mě bylo slovo "miláček", v závěrečných pasážích na téměř každé stránce.
Co mě naopak fascinovalo, byly podlé charaktery některých hlavních postav. Na to u Clarka taky moc zvyklý nejsem a při čtení mě napadalo, co je vlastně práce jeho, a co Gentryho Lee. No, celkově se to dalo, není to zdaleka nejlepší, co jsem od ACC četl, ale jsem zvědavý na pokračování.
Nadšená z prvního dílu, jsem se vrhla do druhého a hned na úvod jsem dost narazila. Kniha začínala neskutečně nudným a především dlouhým popisem tehdejší/současné sociální a ekonomické situace, což čtenáře, který se těší, až se zase dostane do Rámy, musí hodně znechutit. Ale když se dostanete za prvních sto stran, vše se náhle změní. Ráma je příliš veliký, aby se všechna jeho tajemství vešla do jedné knihy, takže můžeme vesele objevovat dál. Přidávají se nějaké nové postavy, což hlavní děj obohacuje o další zápletky. Když si odmyslím ten šílený úvod, kniha je velice kvalitní, i když už trochu postrádá ten prvotní "wow-efekt", který byl přítomen v prvním dílu série.
Nevím, kdo psal popis ke knize, ale jsme-li na literárním webu, nemělo by se tam objevit, že "tajemství nebyly odkryty" a "třema členům".
Jinak celá série o Rámovi je podle mého názoru nejen slušné sci-fi, ale hlavně docela dobrá sonda do psychiky chování lidského druhu.
Úplne súhlasím s názormi na knihu v predchádzajúcich príspevkoch. Úroveň románu vzhľadom na prvý zväzok klesol minimálne o triedu a nebyť tej zbytočnej vaty, hodnotil by som trochu lepšie...
Druhý díl Rámy má jeden velký problém: díl první. Jak píše Petrvs, zpočátku skutečně chybí akce a ta sci-fi mystika přítomná od počátku prvního dílu, daleko víc se druhý díl tváří jako detektivka či snad vývojový román. Na druhou stranu samotný průzkum Rámy je znovu popsán tak strhujícím způsobem, že lze autorům prominout i onen pomalejší rozjezd.
A nakonec i delší "představování" jednotlivých členů posádky se ukáže jako důvodné, hlavně v kontextu rozhodnutí, která musejí na palubě Rámy činit. Kolem a kolem - první třetina/polovina knihy je zdařilým entrée (byť snad trochu dlouhým), druhá už precizní prací A. C. Clarka, tak jak ji známe z prvního dílu nebo Vesmírné odysey.
Autoři umožní čtenářům poznat svět Rámy zase trochu víc, ale ne natolik, aby je odradili od dalšího čtení. Ačkoliv nejsem velkým fanouškem sci-fi, A. C. Clarke si mě získal.
Ve srovnání s prvním dílem působí zejména zpočátku jako o třídu horší kniha. Do 30% knihy se pouze čtenáři seznamují s postavami a pasáže, které mají potenciál zaujmout, jsou odbyty pouze několika větami. Místo vzrušujícího průzkumu mimozemského plavidla je čtenář "obtěžován" žabomyšími válkami mezi členy posádky, jejíž chování působí často nevěrohodně. Zhruba od své poloviny se však kniha konečně "rozjede" a skoro ji nejde než nedočíst bez přestávky v kuse. Vzhledem k závěru knihy i dalšímu dílu nakonec čtenář "odpustí" i předlouhý rozjezd - je to i příprava na další knihy rámanské tetralogie.
Ač se mi první díl psaný pouze panem Clarkem líbil o poznání více a působil věrohodněji, stále se hlavně díky druhé polovině knihy jedná o dobré sci-fi počtení.
Štítky knihy
vesmír astronomie mimozemské civilizace Mars (planeta) mimozemšťané sluneční soustava kosmické lodě
Uf. I přes varovné recenze níže jsem se do toho pustil. Chyba. Tahle kniha byla ... divná. První část byla úplně mimo. Popis období ekonomického úpadku, který v podstatě neměl vliv na misi k druhé rámanské lodi, naprosto zbytečný. Stejně tak jako některé další příběhy postav. Výběr kosmonautů pro tak důležitou misi, že by byl tak neskutečně stupidní - tomu jsem nemohl uvěřit až do poslední strany. Navíc konec naprosto nijak uzavřený. To, jak skončila některá část posádky vůbec nebylo zmíněno. Tohle prostě není Clarke. První kniha byla super, ale tohle ... Dost silně zvažuju, jestli se do třetího dílu pustím. Nevím, jestli na to mám odhodlání.