Quijote

Quijote https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/495831/bmid_quijote-noO-495831.png 4 28 9

Odvážné převyprávění klasického Cervantesova příběhu a současně svérázná reflexe televizní kultury. Tak by se ve zkratce dal charakterizovat nový Rushdieho román, jenž byl, tak jako celá řada autorových dalších děl, nominován na prestižní Man Bookerovu cenu. V postmoderní perspektivě, která klade román do románu a přisuzuje „všedním“ postavám roli velkých literárních hrdinů, se setkáváme s americko-indickým spisovatelem špionážních thrillerů, jenž stvoří vlastního protagonistu. Jeho Ismail Smile, stárnoucí obchodní cestující s léčivy, tak dlouho a návykově sleduje po hotelových pokojích televizní vysílání, až se fatálně zamiluje do bývalé bollywoodské hvězdičky. Navzdory tomu, že se s ní nikdy nesetká, píše jí milostné dopisy podepsané Quijote a společně se svým smyšleným synem Sanchem podnikne za svou nenaplněnou láskou cestu napříč Spojenými státy. V barvitém, pro autora typickém literárním kaleidoskopu přitom ožívají témata, jako je rasismus, závislost na opiátech či dvousečné působení populární kultury.... celý text

Literatura světová Romány
Vydáno: , Paseka
Originální název:

Quichotte , 2019


více info...

Přidat komentář

jopp
26.02.2024 5 z 5

V poslední době jsem přečetla několik knih, které řadím do žánru soukromě nazývaného "pokleslá literatura" a potřebovala jsem nutně nějakou intelektuální vzpruhu. S kým jiným než se Salmanem Rushdiem?
Po přečtení prvního odstavce jsem se začala usmívat. Občas si z některých knih vypíšu větu, která se autorovi povedla. U Rushdieho knih bych musela opisovat třetinu knihy. Vždycky mě dostane tím, o jak inteligentního člověka s neskutečným přehledem o současných i historických společenských a kulturních událostech se jedná. A jeho umění psát je prostě darem od boha, osudu - jak je libo. Škoda, že nezvládnu víc než jednu jeho knihu cca za rok, protože čtení vyžaduje soustředění, kterého se mi večer prostě nedostává.
Román oplývá mnoha vrstvami, magickými prvky (které miluju!), odkazy na problémy současné západní společnosti, řeší se zde problematika přistěhovalců a rasismu atd. - vše zachyceno nádherným květnatým jazykem. Klaním se, tleskám a doufám, že pan Rushdie se dožije nejméně sta let a všichni ti, kteří se mu snaží ublížit pod zástěrkou propagace toho absurdního, omezeného a omezujícího náboženství, ať shoří v (jejich vlastím) pekle!!!

jaryn
12.11.2023 2 z 5

Není to dobrý román. "Identické" osudy autora a jeho hrdiny mi přijdou bezúčelné. Co s tím? Kniha mě absolutně nevtáhla. Z počátku (to bylo asi nejhorší) se jednalo o jakési věčné expozice postav + jejich rodin, čímž se k nezáživnosti připojil ještě chaos. Často jsem už nevěděl, o které postavě je řeč, tím méně, abych si k takovým figurkám vytvořil nějaký vztah. Dále se sice začlo něco dít, ovšem ona road movie stejně nebyla pro mě to pravé. Neustále se tu zpytovalo svědomí nebo se až s patologickou náruživostí a detailností popisoval rakovinný proces. Děkuji.


milan.valden
08.02.2023 4 z 5

Nový román Salmana Rushdieho Quijote mě velmi bavil, což jsem moc rád, protože několik posledních autorových děl mě příliš nenadchlo... Je vtipný i vážný, trochu ujetý a absurdní, čtivý, s originálními postavami a bohatým propleteným mnohovrstevnatým dějem; a řeší se zde témata jako populární kultura a televize, sláva, láska v mnoha podobách, rasismus, závislost na opiátech a obchod s nimi, vztahy v rodině a především mezi sourozenci, odpuštění, víra v blížící se konec světa, psaní knihy... Nakonec mě víc baví postavy vedlejší než ta titulní, což je bývalý obchodní cestující, který putuje Amerikou za svým idolem, televizní hvězdou, do které se zamiloval a píše jí dopisy pod jménem Quijote, a to ve společnosti svého velmi zvláštního syna jménem Sancho. Těch literárních či filmových narážek je ale v románu mnohem víc, třeba kapitola, v níž se lidi mění v mastodonty, je variací na Ionescovu hru Nosorožec. A nechybí ani zápletka špionská jak z nějakého thrilleru apod. Je to takový kaleidoskop žánrů a motivů, který překvapivě funguje a baví a má mnoho vážných podtónů. A Rushdie tady na uzdě udržel i svůj jindy květnatý styl a jazykovou ekvilibristiku, což je dobře.
"Televize zničila myšlení celé Americe..."
"...možná nejpřesněji se dá dnešní skutečný život popsat prostřednictvím surreálna, nebo dokonce absurdity."
"Kyberválka je útok lží na pravdu. Je to znečištění skutečného neskutečným, faktů fikcí. Je to nahlodávání a rozkládání empirického intelektu a jeho nahrazení donekonečna potvrzovanými starými předsudky."

Teckovana
01.08.2022 5 z 5

Po Zlatém domě pokračuje Rushdie další brilantní analýzou současné Ameriky, která je tentokrát příběhem maličko naroubovaná na Cervantesa. Někdy je autor vtipný a sarkastický, občas popouští uzdu fantastice, někdy se objeví i dojemná nebo filozofická pasáž, ale nejčastěji nám ukazuje postmoderní tvář. Každopádně je to velké vyprávění o malých narcistních lidech a jejich problémech s vzájemnou komunikací. Autor ani k stáru neztrácí drive. :-)

netopýr088
10.06.2021 5 z 5

Musím sa priznať, že neskorý Rushdie ma oslovuje viac, než ten raný (aj keď Satanské verše a Deti polnoci sú vskutku veľkolepé), takže táto kniha bola pre mňa lahôdkou, ktorá mi chutila po všetkých stránkach.

Gracian1964
26.01.2021 5 z 5

Nepamätám sa, že by som od tohto autora čítal aj niečo iné, toto teda mohlo byť moje prvé stretnutie s ním. Možno by som sa dal nahovoriť aj na inú knihu od Salmana, Quijote ma mierne navnadil, uvidíme. Páčilo sa mi to, bol to taký mix rôznych žánrov a prístupov, trochu sci fi, trochu road movie, krimi, thriller, katastrofik, spoločenský román. Kvalitne a dobre napísané, sem tam nejaký ten preklep, treba čítať pomerne pozorne a sústredene.

Darkry
22.01.2021 5 z 5

Knihy Salmana Rushdieho jsou často řazeny do směru "magického realismu". Pokud odhlédneme od historie literatury a odborných definic tohoto pojmu a zaměříme se pouze na jeho znění, poměrně přesně nám popíše, co za knihu je Quijote.

Quijote je kniha realistická. Vypráví příběh o doopravdy současném světě. Čtenář v něm snadno nalezne narážky třeba na současného prezidenta USA Donalda Trumpa. To v literatuře zvykem nebývá. Zároveň je ale román nadčasový ve výběru svých ústředních témat. Ta jsou sice úzce spjatá se současnou společností a snadno je lze číst jako kritiku stavu západní civilizace, ale jsou také nadčasová a zajisté budou relevantní i za desítky let: Rasismus; Morální a kulturní úpadek; Závislost (na drogách i na zábavě); Odpuštění a rodinné vztahy.

Quijote je kniha magická. Svět se v něm rozpadá (a to doslova), sem tam v ní vykoukne mamut a Sancho Panza se dokonce po vzoru Pinocchia stane reálným člověkem poté, co si ho jeho pán vysní. Její magičnost však není jen ta povrchová, mytická, ale zabředá hlouběji do zkoumání vztahu mezi spisovatelem a jeho postavou. Rushdie skrze fiktivní postavu Spisovatele, který o Quijotovi píše, vnáší do knihy magické paralelno dvou světů: Toho fantaskního Quijotova a toho "reálného" patřícího Spisovateli. Magie, nemagie - oba světy jsou nakonec podobné, paralelní a propojené. Možná i to poukazuje k tomu, jak může krásná literatura poodhalovat realitu.

Quijote je ale především kniha vtipná a strhující. Rushdie je pánem slova a je až neuvěřitelné, jak dokáže vytvářit hlasy postav, které jsou také odlišné od toho jeho. Ať už píše o sociálních sítích z hlavy teenagera, rasistických útocích z hlavy šíleného, na televizi závislého prodejce z Indie, o rakovině z hlavy úspěšné britské právničky, a nebo o sexistických předsudcích z hlavy Hollywoodské hvězdy, věřím mu každé slovo.

Rushdie píše o tématech, která jsou děsivá a nepříjemná s neuvěřitelnou lehkostí a vtipem - a to bez toho, aby je jakkoli zlehčoval či shazoval. Vím, že to zní nepravděpodobně. Kdybych tu knihu nečetl, taky bych si to nevěřil.

(pozn. přečteno v anglickém originále)

smazenaryba
12.01.2021 3 z 5

Predstava Quijota v digitálnej ére bola veľmi lákavá, o to viac, že za ňou stojí také veľké meno ako Salman Rushdie. Podarilo sa to tak z časti. Brakové romány nahradila televízia a doba, "kde je všetko normálne, závisí len od toho, aký kanál si naladíte". Tá jasná časť, kritika západnej civilizácie, rozklad spoločnosti, neznášanlivosť, nahrádzanie skutočných hodnôt hodnotami prchavými, skutočné tváre skryté za naleštenými maskami, to je v knihe vyjadrené výstižne, zväčša priamymi komentármi autora. Samotná forma, príbeh v príbehu, v ktorom sa autor pomocou fikcie vyrovnáva so skutočnými démonmi, ikeď veľmi hravo a čtivo spracovaná, už funguje menej. Prirovnal by som to k alchymickému experimentu, kde ku získaniu gramu zlata spotrebujete megatonu planého kamenia. Je teda otázka, či ten literárny a fantazijný ohňostroj okolo vôbec plní svoj účel. Podobnú alchýmiu, ale oveľa efektívnejšiu predvádzal Vonnegut, napr v Kolíbke.

Ale bavil som sa, to zasa áno. Také Deti polnoci sú však úplne niekde inde.

Flipper
11.01.2021 2 z 5

Trpel som. Snaha o Cervantesa v začiatku, bludenie v prostriedku pokus o zakomponovanie autora do deja (ani Kingovi to neslo a tu tobož) a sci-fi koniec. Vyhorenie nikdy nebolo zretelnejšie a aj keď to autor priznáva(!) furt t&m citatelovi nepomoze. Akurat sa hnevam na seba ze v tom miš maši referencií som skoro vsetkemu porozumel - ostal som po nej preto na seba nahnevany---