Quentin Durward I.

09.11.2020

Jakkoliv mám Waltera Scotta rád (čili hodně), tak Quentin Durward mě nepřesvědčil a nadšení se nedostavilo. Alespoň v prvním díle. Ba naopak se dostavovala nuda, přemáhání, zápas s ospalostí a s výsledkem vyvolávající pocit poraženého. Na Scottovy poměry je tenhle příběh velmi popisný. A popisuje detailně skutečně vše - od prostředí exteriérů, přes interiéry až po sebemenší pohnutky a pohyby postav. Bohužel na úkor děje, který je táhlý a chvílemi až téměř statický, což je v kontrastu s jinými Scottovými romány.

Největší problém mám ovšem se samým Quentinem. Ten chlapec je mi celkem záhadou, kterou nedovedu uchopit. Ačkoliv se nemůže nikomu rovnat zkušeností, postavením, tak horlivostí, mladickým zápalem, arogancí a sebevědomím přesahuje naprosto všechny, včetně nevyzpytatelného politika Ludvíka XI., oportunistického cikána Maugrabina nebo psance Divočáka de la Marcka.

Ale i tak se tu objevují pasáže, které stojí za to vzpomenout. Tou nejzajímavější je pro mě rozhovor Ludvíka XI. a jeho služebníčka Olivera Ďábla, kterak probírají plány ovlivňující následující dění. Věřím, že to byl zlomový bod, od něhož se bude nadále vyvíjet zbytek. Tou druhou zajímavou částí je závěr prvního dílu, od Lutychu k pádu Schonwaldtu a Ludvíka Bourbonského k veřejnému nepříteli č. 1 Vilému de la Marckovi. A pak samotný závěr, kdy se Durward s hraběnkou objeví v područí Crévecoeura (já tak nemám rád francouzštinu...). Ostatně tenhle šlechtic mi dal celkem vhodnou odpověď na otázku, jak by to mohlo být s tím Quentinem. Dokonce bych řekl, že následná slova napsal Scott s mnohem hlubším smyslem: "Jako chlapci, který tak dlouho naslouchal rytířským románům, až se z toho pomátl a myslí si, že je nějaký paladin, ti mohu dovolit, aby sis po nějaký čas spřádal krásné sny; nesmíš se však zlobit na přítele, jenž to s tebou myslí dobře, když tě chytí za ramena a trochu drsně s tebou zatřepe, aby ses probral."

Tak nebo tak, Přes tyto pasáže je to celkem málo na prvních 350 stran knihy, která rozsahem nijak nevybočuje ze standardu. Nezbývá než doufat, že druhá část bude záživnější. Inu, není vždycky posvícení=o)