Půlminutové horory
* antologie , Susan Rich
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/117015/mid_pulminutove-horory-7S7-117015.jpg
4
157
157
Ponořte se do těch nejkratších a nejděsivějších příběhů, jaké byly kdy napsány. Jedinečný soubor povídek. Někdy jde pouze o hororové scény, jinde kratičký příběh. Od vtipných a odlehčených, přes groteskní i tajemné, až po opravdu morbidní. Můžete číst na přeskáčku, jak vás napadne. Všechny příběhy mají jedno společné – nenechají vás usnout. Stačí jeden a vaše děti nebudou chtít vystrčit nos zpod peřiny! Sestavila Susan Rich.... celý text
Literatura světová Horory Pro děti a mládež
Vydáno: 2012 , Mladá frontaOriginální název:
Half-Minute Horrors , 2009
více info...
Přidat komentář
Na netu jsem narazila na Legendu o Alexandře a Róze a hned jsem věděla, že si tu knížku chci přečíst. Je pravdou, že tahle legenda je z příběhů jedna z nejlepších, ale i tak je to vtipná sbírka. Je pro děti, takže to opravdu není King, ale když se na to kouknete dětským okem, vzpomenete si na vlastní strach z toho, že je něco pod postelí nebo že vás pozoruje záhadný cizinec. Já jsem se při četbě bavila! ...teda až na Nožičky, ty jsem jako člověk svázaný arachnofobií spíš přetrpěla. =D
Na tuhle knížku jsem se strašně těšila, až přijde. Hrozně mě to bavilo a u některých ,,hororů" jsem se taky bála. Jak jsem na knížku měla referát, tak si ji všichni ode mě chtěli půjčit :D.
Zpocatku jsem byla knizkou nadsena a i kdyz to nerada priznavam byla jsem dost zklamana. Asi je to spis zamerene na mladsi ctenare. Ovsem ocenuji zpracovani a vtipne ilustrace.
Tuto hororovou knížku si půjčete, pokud toužíte po nějakém hororu a zároveň oddechovku. Nevím kniha se mi líbila, četla se rychle, i když jsem něco přeskakovala a polovina hororů vůbec strašidelná nebyla :D
Ale bylo to docela v pohodě, všerůzné ilustrace, autoři a hororů, sice to mohlo být více nadupané, ale musí se chápat, že je to určené pro děti, takže tak :)
Knížku jsem četla, když jsem byla mladší a příběhy mě dost děsily. Ale s odstupem času mi ty příběhy přijdou spíše úsměvné.
Přes sedmdesát mikropovídek (často o pár řádcích) na sto padesáti stranách zaručuje minimálně dvě věci - neodradí kvantem písmenek a příjemně ukrátí čas. Jsou zde texty morbidní, hravé, strašidelné i humorné, prostě od všeho něco. Bohužel, obrovské množství má i tu nevýhodu, že šíře nápadů se za chvíli omrzí a čím víc máte přečteno, tím víc se vám příběhy zdají slabší. Nejsou zlé, ale v rámci těch předchozích jsou víceméně obyčejné. Hořkým překvapení bylo, že mí jednoznační favorité Lemony Snicket, Kenneth Oppel, Brad Meltzer, Neil Gaiman či Michael Connelly v celkovém posuzování kvality nijak významně neohromili a naopak příjemně překvapili autoři mně naprosto neznámí, jako jsou Jenny Nimmo, Gloria Whelan, Jerry Spinelli a hlavně pak Jon Klassen. Díky kvantitě jednoduše antologie trpí větším množstvím průměrných textů, než těch výtečných.
Přesto jsou Půlminutové horory jednou z nejkouzelnějších strašidelných knih pro mládež, jaké v poslední době vyšly. Pobaví a občas i trochu postraší.
Četla jsem to jako malá, ale už tehdy mi název Půlminutové "horory,"přišel hodně přeceněný, jelikož mi knížka už v té době nepřišla vůbec strašidelná.
Jakási hororová oddechovka. Příběhy jsou všelijaké, mě nejvíc bavil příběh Takowanda. Příběhy jsou, jak děsivé, tak zajímavé, nechápavé nebo zvláštní. Kdo se nudí, ať si koupí.
Milé, jednoduché. Přečtete to za chvilinku, trochu vás chvílemi zamrazí. Ale není to nic nečekaného, šokujícího.
Jak již bylo zmíněno v předchozích komentářích- některé příběhy byly průměrné, ale pár jich bylo, u kterých mi běhal mráz po zádech.
Teda...na to, že by to mělo být spíše pro mladší čtenáře, tak nevím, nevím...u některých jsem se zasmála, ale u některých i mně běhal mráz po zádech...
(2.5/10) No... co k tomu říct. Původně jsem chtěl být v hodnocení mírnější, ale když jsem se nad tím zamyslel, tak nebylo za co. Některé příběhy byly vyloženě divné (třeba ty létající kníry - ano, je to stejně tak ujeté, jak to zní) a dětem (kniha se ke mě dostala skrz devítiletou neteř) bych knížku taky absolutně nedoporučil. Celé jsem to přečetl jen proto, že to bylo krátké a ta hvězda je za těch pár povedenějších.
Musím říct, že kniha byla spíše vtipná než strašidelná, až na pár výjimek, některé příběhy byly i trochu nechutné, ale celkový dojem je slabý průměr...
U většiny příběhů jsem se spíš zasmála... Vhodné spíš pro mladší čtenáře (cca 9-10 let).
Zajímavý nápad. Knížku jsem měla přečtenou asi za půl hodinky a pobavila jsem se. Někdy mi příběhy nepřišly ani tak strašidelné, ale u některých jsem si říkala "A do prčic...". Doporučila bych i dospělým čtenářům, je to povedené. A u některých stránek se třeba opravdu budete bát ;-)