Prométheova játra
Jiří Kolář
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12423/prometheova-jatra-1bc-12423.jpg
4
122
13
Devátý svazek díla J. Koláře představuje první vydání úplného, necenzurovaného znění díla, které vzniklo v r. 1950 a patří k základním knihám soudobé české literatury. Pravdivé svědectví formou deníkových zápisů v oddílu Jásající hřbitov je vrcholem Kolářovy systematické snahy o nalezení nového jazyka poezie pro vyjádření apokalyptické povahy doby, kterou určila především 2. svět. válka a pak nelidská 50. léta. V básnických skladbách Skutečná událost a Každodenní komedie Kolář dovedl k dokonalosti princip variací a básnické koláže, aby vyjádřil své poznání o nepostižitelnosti lidského osudu z jediného hlediska. Doslov Emanuel Frynta.... celý text
Přidat komentář
Myslím, že Prométheova játra vyšla na prahu normalizace a byla provázena několika barevnými muchlážemi autora. Pokud vím, celý náklad šel do stoupy - jestlipak se někdy dovíme, kolik a kdy toho do "sběru" šlo?
Tu knihu jsem měl, než mi ji kdosi zapomněl vrátit...
Zajímavá u první části knihy je pro mě i forma, pokud pamatuju jde o tři básně, přičemž ta třetí je složená z obou předchozích a každá báseň je o něčem jiném.
Nic podobného jsem před tím nečetl.
Když jsem se po letech seznámil s výtvarnými pracemi Kolářovými, došlo mi hned, že ono experimentování s formou mu bylo vlastní a možná v poezii bylo nejdřív.
“Jaké slunce vysuší náš žal, jaké vody omyjí naši píseň, jaké skutky vynesou z našich srdcí pokrytých střepy zalitými cementem dřiny naši modlitbu?”
Jiří Kolář používá demonstračně protibásnický text vzhledem k tradiční poetice, nejprostším způsobem dává vidět sám fakt, text zbavuje všeho konvenčně básnického a formuluje jej záměrně nepoeticky. Vědomě chce neumět, chce nechat bezprostředně vystoupit sdělovanou skutečnost v její plné tragické osudovosti.
Kniha mne naprosto ohromila jak stylem psaní, tak i obsahem. Doporučuji (pro ty, kdo se s jeho tvorbou dosud nesetkali-jako jsem já) nejdříve přečíst vysvětlení na konci knihy, eventuelně doplnit znalosti o době a podmínkách vzniku tohoto pozoruhodného díla. Teprve pak se stane čtení rukopisu, kdysi zabaveného při domovní prohlídce a posléze zakázaného, skutečnou lahůdkou.
Čtení ale vyžaduje naprosté soustředění a klid.
Vynikající, nejednoznačné, jen pro chvíle maximálního soustředění. Tři části, každá úplně jiná (pozor, spoiler pro vlastní potřebu!). Skutečná událost: variace na Ladislava Klímu - muž v hospodě odkazuje na neviditelnou partnerku; variace na Žofii Nalkowskou - zraněná žena, která unikla z transportu, umírá na náspu, lidé chodí kolem a bojí se jí pomoci; výsledný dojem je otřesný. Jásající hřbitov (výbor z deníku od ledna do prosince 1950): otec alkoholik, Nezvalova obhajoba, překlad T. S. Eliota, noční fronta na kabáty, hra dětí na transport a rozprava v hospodě o výhře ve stasce, šachobal, Majakovského smrt a absurdita přeživšího světa, vyhlazování duchovních Lidic; stylizovaně zachycovaná každodennost, její různé tváře skrze různost formy a metra; slova zůstávají, význam se mění, skutečnost uniká... Každodenní komedie (téhož roku): "zbav mne hrdinů rukou i slova", pečlivě aranžované nasazení masky, kariéra toho, "co mluvil se Stalinem", drbna či udavačka, co nelže v ničem, život stísněný ve 24 hodinách, "přijď, bezkrálovství Tvé!" - nejrealističtější zachycení hnusného všedního dne, padesátky v kostce. - První setkání s básníkem, který mě zamlada minul (a zjevně to byla moje velká blbost!), je omračující. Snad bude "příště" podobné...
Sbírka se čte hodně špatně. Ale za ten pocit, když se dostanete až k poslední básni a zažijete všechny ty pocity déjà vu a to vyvrcholení... Tak to rozhodně stojí za to.
PS: Autora považuju za GÉNIA.
Monument. Není to jednoduché, není to snadno přístupné, ale je to fenomenální. Přečetl jsem třikrát, přečtu určitě ještě víckrát. U takových děl si člověk skoro říká, jak si já můžu troufat něco psát, když už před více jak šedesáti lety bylo řečeno vše a k tomu takovýmto způsobem. Ale podobné pocity tu jsou asi už od počátku existence literatury...
,,Jsme přinuceni mlčet, ale na druhé straně jsme nebezpeční svým mlčením.“
Kolář mi byl vždy blízký jako výtvarník, do jeho literárního já jsem se však trochu bála zabloudit. Zbytečně! Prométheova játra toho v sobě ukrývají víc než dost.
Našla bych i místa, která jsou pro mě osobně hluchá (těžko říct, jak to bylo myšleno...), ale je jich jen pár, zbytek jsem hltala.
Nejlepší část jednoznačně Jásající hřbitov.
Kniha má zajisté svou uměleckou hodnotu. Jinou otázkou však je, do jaké míry je stravitelná čtenářsky. Koláž coby tvůrčí metoda není špatná ve výtvarném umění, v próze však nutně vede k roztříštěnosti tématu a ztrátě čtenářské pozornosti. Bez okecávání přiznávám, že kniha mě nudila.
Nebudu si troufat jakkoli hodnotit poezii pana Koláře. Můj mladý, slepičí mozeček je příliš zakrnělý, než aby dokázal plně pochopit sdělení knihy. Tyto knihy mi připomínají, jak ubohé je samotný systém rozdělování hvězd ve jménu "práva na názor", jako by se mrtví básníci píšící o věcech, které já, Rozdavač hvězd, nemůžu nikdy pochopit,- třásli, aby moje hodnocení bylo co nejpříznivější. Velké verše, ale příliš, příliš mně vzdálené. Aspoň občas se člověk dokáže dotknout té velikosti.
"Byl ženat a měl dvě děti.
Ty děti, Bože, kdyby těch nebylo,
to by bylo hrdinů v národě,
odhodlaných, statečných,
nepoddajných, příkladných bojovníků!
Byl ženat a měl dvě děti."
Hrůza je zde vylíčena skutečně autenticky. Hlavně část Jásající hřbitov je skutečně geniální. O zbylých dvou mám silné pochybnosti, zda jsem je pochopila, zda je vůbec možné je správně pochopit... Tolik alegorií, až se člověk ztrácí, navíc má pocit, že čte neustále to samé dokola, jenže to nechápe lépe, ale ještě více se v tom topí... Možná za pár let to uvidím jinak, budu věřit, že za to může můj věk.
Autorovy další knížky
| 1992 |  Enšpígl |
| 1990 | Prométheova játra |
| 1959 | Kocourkov |
| 1994 | Básně ticha |
| 1957 |  Básnický almanach 1956 |
Kniha Prométheova játra je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 205x |
| Čtenářské výzvě | 15x |
| Doporučených | 14x |
| Knihotéce | 32x |
| Chystám se číst | 68x |
| Chci si koupit | 19x |
| dalších seznamech | 5x |
Svého čtenáře si toto dílo jistě najde, ale já k nim nepatřím. Pro mě to bylo čiré utrpení. Poezie není můj oblíbený žánr a nikdy nebude. Zkusila jsem po delší době a to v rámci Čtenářské výzvy, ale opět ve mě četba nezanechala nic. Nebo i zanechala, ale jen to opětovné poznání, že to není pro mě.