Proč všichni odcházejí
Zuzana Dostálová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534088/bmid_proc-vsichni-odchazeji-65eeafee6f44d.jpg
4
60
22
"Zuzanka má dvě starší sestry, matku a otce, který píše scénáře k filmům a vštěpuje všem třem dcerám lásku k hudbě. Proto i o prázdninách v milované Konici Zuzka pečlivě cvičí na violoncello. Občas tátovi ukradne pár stránek ze scénáře, potají si je čte a přemýšlí nad útržky cizích příběhů. Také si vyměňuje dopisy se starší Monikou, kterou kdysi poznala v nemocnici. Tatínek, Monika, ale i její sestry nebo první láska, to vše formuje prázdniny, během nichž Zuzka přestává být malou holčičkou. Poznává, že ti nejbližší nás často opouštějí a že čas s nimi můžeme znovu prožít pouze ve vzpomínkách. Hořkosladká nostalgická prvotina známé spisovatelky Zuzany Dostálové vychází v novém vydání. Vypráví o zážitcích, které z dětí dělají dospělé a na které se nedá zapomenout."... celý text
Přidat komentář
Knížka byla pro mě takové pohlazení a retro vykreslení dané doby, kterou pamatuji. Autorka má otce scénaristu, který tvoří v totalitě. Bylo mi to taky blízké jako dítěti. Máma pracovala v ČT. Knížka mi připomíná knihu Jeden kopeček šmoulové, kde Maruška Doležalová vzpomíná na dětství, ale 90. léta. Paní Dušková má krásný styl psaní, hezký sloh. Je to citlivá výpověď dítěte. Takové knížky mám ráda.
Autobiografické vzpomínky autorky na dětství. Krásně popsané vztahy v rodině, první přátelství i vnímání světa dětským pohledem.
Prvotina Zuzany Dostálové, která letos vyšla v druhém vydání...
Autorka ve své autobiografické novele vzpomíná na své dětství, a to především na momenty, které ji nějakým způsobem více či méně formovaly...
Patřily mezi ně například prázdninové návštěvy u prarodičů buď na Moravě, či v Jihlavě, pobyt v nemocnici, při němž se Zuzanka seznámila s mnohem starší Monikou a s níž si dopisovala, hovory s tatínkem Zeno Dostálem, jenž pracoval také jako scenárista, díky čemuž si autorka mohla listovat jeho scénáři slavných filmů a seriálů (například Sestřičky, Vlak dětství a naděje či Smrt krásných srnců)...
Nechybí ani zážitky ze školy, na prázdninová setkání s vrstevníky či vzpomínky na to, jak autorka musela cvičit na violoncello... Osobně mě velmi zaujaly připomínky židovských rituálů a svátků, které rodina stále dodržovala, a zcela subjektivně mě potěšila zmínka o tom, jak Zuzanka jezdila s dědou a babičkou nakupovat do Třeště a Kostelce, protože to jsou města, která leží nedaleko mého bydliště a například do Třeště jsem chodila na druhý stupeň základní školy...
Novelu prostupuje zvláštní nostalgie a smutek, nejsilněji samozřejmě v těch momentech, kdy skutečně někdo z tohoto světa odešel... I přesto všechno se mi knížka však nijak hluboko pod kůži nevryla, ani nevím proč, možná kvůli své formě fragmentárního vyprávění v krátkých úsecích, díky němuž vznikla jakási mozaika, mně by asi víc vyhovovalo obšírnější vyprávění...
Hodnocení: 4 * z 5 *
Od autorky jsem již četl knihu SOBĚSTAČNÝ, která se mi líbila a následně knihu KARNEVAL ZVÍŘAT, která se mi bohužel moc nelíbila, i když si myslím, že popis českých hudebních umělců v Německu je pravdivý, ale na mě kniha působila místy nudně a nezáživně. Nicméně jsem nad autorkou nezlomil hůl, protože Soběstačný se mi líbil, a tak jsem se rozhodl přečíst její prvotinu PROČ VŠICHNI ODCHÁZEJÍ, která vyšla poprvé v roce 2016 u nakladatelství Togga. V roce 2024 vyšlo nové vydání v nakladatelství Paseka. Četl jsem vydání od Paseky.
Proč všichni odcházejí můžeme zařadit mezi novelu a v této novele se nacházejí autobiografické prvky.
Novela je vyprávěna pohledem mladé holčičky ZUZANY (autorky), která navštěvovala první stupeň základní školy. Vzpomíná na svého tátu, který psal scénáře k filmům (např. Sestřičky, Smrt krásných srnců, Vlak dětství a naděje), na babičku a dědu z tátovy a matčiny strany a na různé zážitky, které prožila, když byla malá. Zuzana se od útlého mládí učila hrát na violoncello, k tomu ji vedl její táta. Zuzana má 2 starší sestry.
Zuzana si našla také kamarádku MONIKU, se kterou si psaly dopisy. Líbila se mi jejich komunikace v klasické písemné podobě. Autorka jako malá holčička psala také detektivky a básničky, což je určitě velice zajímavé a v této knize se o tom dočteme.
Příběh je hořkosladký a v této novele nalezneme i velmi smutné okamžiky, nad kterými nejednomu čtenáři ukápne slza. Závěr knihy mě docela rozhodil a dostal do kolen. Někdy stačí několik vět a člověk nemůže uvěřit tomu, co si zrovna přečetl. V knize nalezneme také humorné okamžiky.
Myslím si, že pokud máte rádi Zuzanu Dostálovou, a chtěli byste se dozvědět více informací o jejím životě a její rodině, tak tato kniha je k tomu ideální.
Kniha je krátká a dá se přečíst během jednoho dne (knihu jsem přečetl za 2 dny). Kniha má 6 kapitol a kniha se mi líbila.
Navštívil jsem autorčinu besedu na Knižním festivalu v Ostravě 2024, kde autorka četla ukázku z knihy Proč všichni odcházejí. Časem si určitě přečtu další knihy od této autorky.
Kniha má pěknou obálku.
Příběhy vyprávěné dětmi mě velice baví. Miluju se dívat na svět dětskýma očima. Ale tato kniha, po mě sklouzla, aniž by ve mně zanechala něco hlubšího. Dobře napsané vyprávění, ale mého srdce se bohužel nedotklo.
Přesně jak je avizované, hořkosladký a nostalgický příběh. Kvalitně napsané, ale musela jsem si příběh dávkovat, i přesto, že je kniha spíše kratšího rozsahu.
Četla jsem teď nové vydání a moc se mi líbilo. Není to špatná kniha. Má nadhled, místy je dojemná. Dobře se čte.
Po knihách Karneval zvířat a Soběstačný jsem sáhla po dalším díle Zuzany Dostálové - ovšem jedná se o její prvotinu, takže jdu proti proudu času.
Dílo ve mě nevzbudilo takové nadšení, jako výše zmíněné knihy, ale přečetla jsem ho s chutí.
Je to autobiografická kniha, vzpomínky na dětství, babičky, dědečky, zážitky z nemocnice. Jsou tam velice silné okamžiky, například osud spolupacienta Honzíka v nemocnici, smrt dědečka. Když čtete vzpomínky na socialistické zdravotnictví a přístup k dětským pacientům, tak vás zamrazí. Nevadí mi ani forma, tedy příběh vyprávěný slovy a mentalitou dítěte. Jenže někdy mi věk vypravěčky vůbec neseděl s psaným textem. Možná ale byla Zuzanka tak vyspělá a jazykově vybavená, aby psala zmiňované detektivní příběhy s takovými výrazy a slovními spojeními, nevím.
Vlastně jsem se po celou knihu nedokázala oprostit od srovnávání s Hrdým Budžesem (viz mušňůra) a přišlo mi to podání ústy malé holky někdy trošku násilné, ale přesto knihu doporučuji k přečtení. Je útlá, budete ji mít rychle slupnutou a pokud jste podobný ročník, určitě ve vás vyvolá vzpomínky. Je už na každém, zda budou příjemné či nepříjemné.
Svět a jeho všední i nevšední okamžiky zachycené dětskýma očima, opravdovost a důležitost každé chvíle. Nejvíce mě zasáhlo relativně krátké setkání hlavní postavy Zuzanky s nemocnou dívkou v nemocnici, která ji prostřednictvím korespondence provází celým příběhem.
Křehká dětská duše,
psáno jednoduchým a srozumitelným jazykem. Krásné vztahy v rodině.
Atmosféra která mi připadla chvílemi smutná vlastně není smutná je upřímná.
Autobiografický příběh psaný z pohledu malé holčičky, která postupně poznává svět dospělých a zjišťuje, že život nemá vždycky pohádkové konce.
Musím uznat, že mě příběh zasáhl víc, než jsem čekala. Především pak Zuzanky přátelství s Monikou..
Celý příběh má lehce pochmurnou atmosféru, nádech poetična a celé to na mě působilo velmi sugestivně. Líbily se mi myšlenky dítěte, nezkaženého reálným světem, ve kterých mohla vyniknout ta čistá dušička dětí, které některé věci prostě ještě nechápou.
Doporučuji, pokud si chcete přečíst něco milého, ale zároveň melancholického.
Moje druhá kniha od autorky ZD. Psaná pohledem malé holčičky ,nalézající malé a poté i velké věci v životě.
Lehce poetická kniha, řekla bych až něžná, i když celkové vyznění je smutné a takové nostalgické.....je zde výborně zachyceno jak poznamená velmi vnímavou křehkou dětskou duši střet s tvrdou a nelítostnou realitou života...... na malém prostoru jednoduchými větami vypráví malá Zuzka příběh svého dětství, nikoho nesoudí, přijímá věci, tak jak přicházejí včetně smrti svých blízkých.....
Moc pěkná kniha psaná pohledem malé Zuzky. Nejkrásnější jsou láskyplné vzpomínky na tatínka a přátelství s Monikou.
Dcera spisovatele a režiséra Zeno Dostála velmi poeticky vzpomíná na své rané dětství. Příběh odcházení jejich blízkých na věčnost je velmi dobře a vkusně koncipován, i když z něj čiší smutek - nad smrtí i osudem jejích blízkých v širší židovské rodině, kteří byli pronásledováni za války i za komunistů. Je tu velmi dobře popsáno i bezčasí komunistické normalizace se sousedy estébáky z blízkého sídliště. A v kontrastu k tomu krátký výjezd do spolkové republiky. Parádní je použitá ich forma vyprávění malého děvčátka s jeho sny i srážkami s realitou. Skvělé počtení.
Skvělá knížka! Žádná "ženská literatura", velmi poetické, křehké, chytré. Vystihuje mnoho detailů dětského uvažování, ale zároveň vytváří příběh, nejde jen o pocity, ale i o osudy různých, přesvědčivých postav a jejich sebereflexi. Autentické rozhovory a přitom nepovrchní. Jiná současná mladá autorka takhle přesvědčivě a přitom osobitě snad psát neumí.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2020 |  Soběstačný |
| 2018 |  Johana |
| 2018 | Hodinky od Ašera |
| 2023 | Karneval zvířat |
| 2016 | Proč všichni odcházejí |
Kniha Proč všichni odcházejí je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 71x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 27x |
| Chystám se číst | 182x |
| Chci si koupit | 49x |
Příběh nebyl špatný, ale víc mě bavil způsob psaní autorky než samotný den. Kniha byla dost melancholická.