Příliš hlučná samota

Příliš hlučná samota

Stárnoucí Haňťa pracuje ve sběrně surovin a miluje svůj lis, na kterém vytváří svérázná umělecká díla lisováním balíků, v nichž se mísí vzácné knihy i krvavé papíry z místních jatek. Chystá se zanedlouho odejít do důchodu a lis, u kterého už dlouhá léta pracuje, hodlá odkoupit. Zatím však prožívá poklidné dny plné obyčejn...celý text

Stárnoucí Haňťa pracuje ve sběrně surovin a miluje svůj lis, na kterém vytváří svérázná umělecká díla lisováním balíků, v nichž se mísí vzácné knihy i krvavé papíry z místních jatek. Chystá se zanedlouho odejít do důchodu a lis, u kterého už dlouhá léta pracuje, hodlá odkoupit. Zatím však prožívá poklidné dny plné obyčejných i neobyčejných setkání s lidmi, sní o krásné cikánce Ilonce a povídá si s myškami, které s ním žijí ve sklepním bytě plném knih. Jeho poklidný život se začne hroutit v okamžiku matčiny smrti a instalací nového supermoderního lisu. Zklamaný muž vidí jediné řešení, jak završit své celoživotní dílo... méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/10_/1098/prilis-hlucna-samota-1098.jpg 4.3467
Žánr:
Romány, Literatura česká
Rok vydání: , 1. vydání originálu: 1989 ...více
Nahrávám...

Komentáře (45)

Přidat komentář
Nejprve se musíte přihlásit.
Jednoduchej18.09.2016Hodnocení knihy 4 z 5

Další autorova perla.

Marbo21.07.2016Hodnocení knihy 5 z 5

Zásadní kniha mého života, dnes v noci jsem ji přečetl na jeden zátah stejně jako kdysi, když jsem býval ještě student a cítil mnohé, jsa však naprosto neschopen to pojmenovat...díky pane Hrabale.

triatlet15.06.2016Hodnocení knihy 5 z 5

Z vydání Hlučná samota (r.1994) jsem četl Příliš hlučnou samotu - veršovanou variaci jsem prolistoval, stejně jako druhou variaci.
Hrabal přesvědčí o své sečtělosti (aluze na Hegla, Nietzscheho, Rotterdamského, Schillera, Lao-c´e...), sobě vlastním pábením přibližuje smutnou dobu. Při ničení knížek připomíná Koniáše. Přes všechna úskalí (popis školní exkurze v lisovně působí asi nejnaturalističtěji) si Hrabal zachovává poetiku, která pobaví. Pro mě nejvtipnější je příběh "posrané" Mančinky. "...na jedné lyži, za jejími botami, leží ohromné lejno, tak veliké lejno jako těžítko, jak o tom napsal krásnou báseň Jaroslav Vrchlický..."
Smutný je osud cikánečky. "...spálili ji někde v Majdanku nebo Osvětimi..."
Hrabal dokáže s nadsázkou zachytit smrt nejbližších (mrtvý strýc ležící 14 dnů na zahradě) stejně jako pohled na vlastní hygienu ("Já kdybych se vykoupal, tak z toho hned onemocním, já musím na hygienu oparně a zvolna[ ...] umeju si jednu nohu a někdy i krk, jiný týden si umejvám pak druhou nohu a jednu paži...").

marukm06.05.2016Hodnocení knihy 3 z 5

Smutný, avšak hluboký příběh obyčejného člověka, který vykonává obyčejnou práci neobyčejně.

hanka2428.03.2016Hodnocení knihy 3 z 5

Kniha zajímavá, ale asi je potřeba se nad ní zamýšlet trochu jinak, metaforicky možná. Pro tentokrát dávám průměr, ale myslím, že se k ní časem znovu vrátím a pokusím se proniknout více do autorových myšlenek.

morava28.03.2016Hodnocení knihy 4 z 5

Tato utla knizecka vas rozesmutni, na par strankach mozna rozesmeje, Krasne dilo pana Hrabala.
Urcite stoji za to, si tento kratky pribeh jednoho obycejneho clovicka, ktery uz 35 let pracuje u lisu papiru precist a zamyslet se nad zivotem.

SMITH06.02.2016Hodnocení knihy 5 z 5

Asi najlepšia Hrabalová kniha . Nádherné filozofické úvahy a myšlienky nad ktorými sa človek musí pozastaviť ...

gersie05.02.2016Hodnocení knihy 5 z 5

Moc hezká kniha....nejkouzelnější na psaní pana Hrabala mi připadá jeho umění vidět věci obyčejné, nebo podle námi zaběhlého způsobu souzení ošklivé , jako věci kouzelné , obdivuhodné či krásné. Je to vlastně způsob , jak si uvědomovat krásu života , kterou pro její všudypřítomnost už ani nějak nedovedeme vnímat....

maple3412.11.2015Hodnocení knihy 5 z 5

Podle mě nejlepší Hrabalovo dílo. Text barvitý, typický hrabalovský styl, spousta historek, trefný jazyk, realistické vidění světa v době nerealistické, filosofický rozměr textu zaujme a "nenásilně donutí" k rozvaze o smyslu lidského bytí.

Erudite16.09.2015Hodnocení knihy 5 z 5

Kniha o knihách. Člověk si zamiluje papír tohoto díla a přemýšlí, že si půjde vylisovat vlastní balík se stranami polepenými stránkami z příliš hlučné samoty. V této knize je shrnut život takový jaký je bez vyhlazování vrásek a zastírání situací-sice nemilých-které k životu jednoduše patří. Žádné šperky a přesto se mi kniha zapsala do srdce svou úžasností a jednoduše tím, že je knihou. Papírem, slovy a myšlenkami života.

RobertRoberts13.03.2015Hodnocení knihy 4 z 5

Romantickou představu moudrého starce obklopeného knihami z kterých dokáže kdykoliv citovat - tak tu přesně Hanťa nesplňuje. Hovno na lyži Mančinky, zakrvácené papíry z řeznictví, pivní smrad, naturalismus cikánky, touha po zachování osobního přístupu k práci a také samozřejmě Hrabalův nezaměnitelný styl je tím, co dělá tuhle knihu tak dobrou..

cucíno09.02.2015Hodnocení knihy 5 z 5

Touto knihou jsem si zamiloval Bohumila Hrabala. Krásná poetika Hrabalova stylu psaní je prostě nádherná... Chudák Hanťa, že dopadl tak špatně, ale to je prostě Hrabal, komika se mísí s tragikou. Krásně humorná scéna byla, když si jeho Mančinka namočila své pentle v na pyramidu navršené latríně a samozřejmě scéna se starým zakrváceným, řeznickým papírem, kdy kolem Haňti létá tisíceré mračno much a on stále lisuje a lisuje a vytváří krásné umělecká díla. Každý slisovaný balík obsahoval rozevřenou knihu nějakého klasika světové literatury nebo filozofie a byl oblepen kopiemi obrazů mistrů malířů.

Nikdy nezapomenu na to, že byl jen tak mimochodem: Vzdělán proti své vůli...

Kraken8401.02.2015Hodnocení knihy 5 z 5

Poetická óda na literaturu - obecně i doslovně. Ožralý vagabund, pražský Lao-c´, nedobrovolně vzdělán, uctívá knihy - sní a my prosníme knihu pomocí jeho vnitřního monologu. Nádhera

jaryn21.11.2014Hodnocení knihy 5 z 5

Věčně přiožralý Haňťa (resp. B. Hrabal) dal Kantovi, Hegelovi nebo Lao c´emu teprve to pravé kouzlo.

Jana_Z28.07.2014Hodnocení knihy 5 z 5

Jednoznačné nadšení a vlastně údiv, koho jsme měli tu čest mít mezi námi. To proto, že Příliš hlučná samota byla mou první knihou od pana Hrabala. A všimli jste si, jak se rozplíváte, a já s vámi, nad úplně obyčejnými a vlastně i ošklivými věcmi, jako by šlo o růžovou zahradu? Myslím, že za normálních okolností bychom všichni vnímali krvavé papíry z jatek a spousty much jako něco dost nechutného, zapáchajícího apod. Ale když o tom píše Hrabal, všechno je jinak. To je ale kouzelník.

danielka577713.06.2014Hodnocení knihy 5 z 5

jedna z nejlepších Hrabalových knih - mně je nejbližší, pro mě je nejniternější :)

Vevica06.06.2014Hodnocení knihy 5 z 5

"...Nebesa nejsou humánní a život nade mnou a pode mnou a ve mně také ne.“
„..a trnul a žasnul jsem nad Hegelem, který mne učil, že jediné, z čeho lze mít na svete hrůzu, je to, co zvápenatělo, hrůzu ze strnulých, umírajících forem, že jediné, z čeho lze mít radost, je to, když nejen jednotlivec, ale i lidská společnost se dovede bojem zmladit, vybojovat si nový formami právo na nový život.“
„Opřený o pult otevřené skleněné stěny automatu v Černém pivovaře piju popovickou desítečku, povídám si, od téhle chvíle, kamaráde, musíš na všechno být už sám, sám sebe musíš donutit, abys šel mezi lidi, sám sebe musíš bavit, sám se sebou hrát divadlo tak dlouho, než sám sebe opustíš, protože od teďka kroužejí jen samé melancholické kružnice, a tak jak jdeš dopředu, současně se navracíš zpátky, ano, progressus ad originem je regressus ad futurum, tvůj mozek není nic víc než hydraulickým lisem zpresované myšlenky.“

NEGR09.05.2014Hodnocení knihy 5 z 5

Ne že bych Hrabalův styl přijímal absolutně a zcela nekriticky (občas mne lehce štve přílišná vzletnost a ukecanost), ale je v něm tolik sympatických prvků, že nemůžu udělit menší počet hvězdiček. Opakující se motivy, vlastně jakési refrény, značí, že dílo má v mnoha ohledech blíž k poesii než k próze, šíře slovní zásoby je úchvatná (zas a znova nalézám mně zcela neznámá slova jako třeba "harburn"), odkazy na nejrůznější kulturní jevy (knihy, obrazy, architektura) poukazují na fenomenální vzdělanost, ač jí bylo dosaženo "proti své vůli". Nejde o slepé papouškování načtených frází, ale obvykle o osobitou analýzu a vytyčení vhodného detailu (za obzvlášť zdařilé považuji velmi trefné srovnávání Ježíše s Lao-cem). Nebesa sice nejsou humánní, ale tady na zemi by se nám humánnost už díky takovýmto kulturním odkazům vydařit mohla!

Verrrunka08.04.2014Hodnocení knihy 4 z 5

Zajímavý příběh, jedna z mála knih, kde mi nevadily zdlouhavé popisy všeho kolem, příjemné čtení.

Cacolinka02.04.2014Hodnocení knihy 5 z 5

Ajajaj ajajaj pan Hrabal mě dostal. Konečně poetika, se kterou si můžu něco počnout (u Inzerátu na dům, ve kterém už nechci bydlet jsem asi byla trochu mimo - až možná na Kafkárnu).

kristleko22.03.2014Hodnocení knihy 5 z 5

Hrabal zde nechává hovořit baliče starého papíru Haňťu, který už třicet pět let stojí v podzemí sběrných surovin ve Spálené ulici u lisu, nemytý a věčně přiopilý, a vytváří zvláštní koláže – v jeho očích umělecká díla – z vyřazených knih, reprodukcí uměleckých děl, ale také pytlů od cementu či zakrváceného papíru z jatek. Haňťovým monologem se proplétají zážitky z minulosti (často velmi syrové) i ze současnosti. Ač žije na naprostém sociálním dně, Haňťa sbírá některé vyřazené knihy a čte hodnotnou literaturu (Hegel, Kant, Herder aj.), odkazy na níž se prolínají celým textem. Na malém rozsahu Hrabal vytváří pozoruhodný obraz samorostlého člověka, který i přes své mrzké postavení chce být sám sebou a vytvořil si svéráznou životní filosofii. Pozornost si zaslouží také Hrabalova práce s jazykem a výrazná rytmika textu. Celkově velmi zajímavá kniha s řadou silných momentů.

PavelKrnak20.03.2014Hodnocení knihy 3 z 5

Knížka obsahově velmi zajímavá.
Moc se mi líbilo, že celá "povídka" je vlastně jedním velkým vnitřním monologem, Haňťovým zamyšlením. Proto do jisté míry i chápu strukturu textu, jenže mému stylu čtení to prostě nesedne. Je to škoda, protože autorovy motivace pro krásný text, jež se valí v rytmických vlnách jsou jedinečné a jistě opodstatněné.
Jenomže já se rád při čtení zastavím, vzhlédnu a zamyslím se (zamyšlení si toto díle jistě zaslouží) a u Hrabala člověk nemá kde. Jeho styl nutí čtenáře proud textu hltat po obrovských doušcích, jimiž se někdy může i zalykat. Zvlášť pak takový "Hrabalovský analfabet", jako jsem já.
Co mi naopak velmi sedlo do noty, bylo bohatství přirovnání a barvitost popisu scén. Celý text je krásně živý a vitální, což kontrastuje se zádumčivým a resignovaným postojem hlavní postavy.
Nicméně, nad knížkou budu ještě dlouho přemýšlet a to je u mě známka dobré knihy. Vnímání jiných kultur, humanismus, pozornost vůči kontrastům světa kolem sebe a také vlastní osoby a v neposlední řadě smysl bytí. To jsou náměty, nyní díky tomuto dílu vložené do mé mysli. Za to autorovi vřele děkuji.

Lenourt13.02.2014Hodnocení knihy 5 z 5

Mně se to líbilo! Četla jsem všechny tři verze a jedna lepší jak druhá. Geniální kniha, jen musíte napomoci (a chtít) to kouzlo poodkrýt :-)

Rup03.01.2014Hodnocení knihy 5 z 5

Zní to jako nostalgie, ale nostalgií to není, zní to jako filosofie a tou to také není, zní to jako poetika, ani ta to není... Je to všechno - je to Hrabal. Doporučuji všem poetickým duším, všem "krasomilům", všem, všem, všem, ... všem.
"A ano, NYX, slisoval se. Slisoval se ve svém milovaném prostředí, svým milovaným lisem, prostřednictvím své milované práce." Krásná smrt.

Tyyynab25.09.2013Hodnocení knihy 5 z 5

Dlouhou dobu jsem Hrabala přehlížela a nepovažovala jsem ho za hodného mého obdivu. Touto knihou mi však dokázal svého génia, dokázal, že jeho dílo nestojí (ač se to dle středoškolských osnov zdá) jen na Ostře sledovaných vlacích...

Kadibut28.08.2013Hodnocení knihy 3 z 5

Hrabalův spisovatelský styl je velmi osobitý. Jedna věta je klidně na dvě stránky, v knize není v podstatě žádný příběh - celou dobu jen sledujeme myšlenkové pochody jednoho člověka naházené na papír přesně tak jak ho zrovna napadají. Je vidět, že Hrabal byl velmi inteligentní člověk a kniha je plná zajímavých myšlenek, ale já jsem se do toho prostě nemohl začíst....

Evus26.08.2013Hodnocení knihy 4 z 5

Hrabalovský styl vyprávění je jedinečný, jakákoli postava mi svým přístupem připomíná mladého nadšeného člověka, z knížky cítím optimismus, nebo alespoň takové smíření se životem, i když vlastně vůbec optimistická není

JP28.07.2013Hodnocení knihy 5 z 5

Učetl bych se té Hrabalovy poetiky zamazaných českých rukou, vychlazeného piva, které pijete sedíc v trávě na slunci a bez bot. Jenže doba je agresivní, pracuje se ve zautomatizovaných halách, ne venku, vše je přesný opak té Hrabalovy pomalé plynulosti a naše zem se zkrátka mění. Z lidí tady, kteří dřív vše dělali podomácku, z těch mozků a kapacit v montérkách, elektrikářů a kutilů, zemědělců, co vymysleli vše, se stali materialisté, kteří věří, že důvodem k radosti a spokojenému životu je, když žijí v paneláku a nakoupí v supermarketu o dvacet sedm korun levněji.

Stále vidím ty dozvuky, pořád tu jsou domy s omlácenou omítkou a zničenou střechou - na jeden civím každý den, bohužel to všechno už je vlastně pryč a nahrazují to nové věci, ale to je zkrátka přirozený řád Světa. Jen doufám, že tu ještě pořád někde jsou lidi jako já, nebo Hrabal. 'Příliš hlučnou samotu', kterou bych se nebál označit ze jeho nejosobnější text... ale co od něj vlastně není osobní? Jako vždy, milá malá knížka od jednoho milého malého člověka, i kdyby se byl býval někdy choval jako nějaká potvora hrabalovitá.

Belatris24.07.2013Hodnocení knihy 4 z 5

Koláž myšlenek, historek a vnitřního smutku člověka, který má pochybné místo v celém kolosu světa a i o to nakonec má přijít.
Bavil mě ten proud, bavilo mě nechat se unášet, zastavit se na místech, kde se mi chtělo, proběhnout pasáže, které mě k tomu vybízely, napít se, dojmout se, cynicky mávnout rukou, zasmát se... Kniha je dostatečně zhuštěná na přiměřený počet stránek, krásně se četla před spaním i v autobuse, kdy člověk rád schová pohled do písmen, místo aby čuměl do blba...
První setkání s Hrabalem tedy hodnotím jako velmi povedené, ale paradoxně necítím potřebu sáhnout po další jeho knize.

Skjaninka08.06.2013Hodnocení knihy 3 z 5

Krásne, smutné a majstrovsky napísané.