Příběh o lásce a tmě
Amos Oz (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25518/bmid_pribeh-o-lasce-a-tme-E0s-25518.jpg
4
106
37
Rozsáhlá vzpomínková próza světoznámého izraelského autora je knihou v mnoha ohledech výjimečnou a výjimečný je i ohlas, který jak na domácí scéně, tak v mezinárodním měřítku vzbudila. Oz v ní bezpochyby vytvořil své doposud nejlepší a také nejosobnější dílo, v němž spojil vylíčení pohnuté historie vlastní rodiny s dramatickou ságou dějin sionistického hnutí a vzniku židovského státu a svědeckou výpovědí o přelomových okamžicích jeho bouřlivého vývoje. Kniha získala řadu domácích i zahraničních ocenění a byla již přeložena do více než dvaceti jazyků.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , PasekaOriginální název:
Sipur al ahava ve-chošech , 2002
více info...
Přidat komentář
Není snadné dát této knize odpovídající hodnocení, ale má svou "sílu". Autobiografický román prolínající historii Izraele a příběh mladého chlapce je kronikou vypravěčovy rodiny. Ten popisuje mj. své dětství, včetně smrti matky a následného pobytu v kibucu. Intelektuální rodina Klausnerů je skromná ale vzdělaná, která se setkává s ponižováním a diskriminací jakožto Židů. Děj popisuje i dobu, kdy chlapec ještě nebyl na světě a nejde tedy jen o život autora. Kniha byla pro mne obohacující z hlediska židovských zvyklostí, předcházejícím událostem před uznáním státu Izrael a zajímavostem z Levanty poukazující na izraelsko--palestinský konflikt. Místy rozvláčné vyprávění nebylo jednoduché čtení, ale v konečném důsledku kvalitní literatura - v tragických a dojemných epizodách, které přebíjí občas humorné zážitky. Amos Oz zmiňuje slavné spisovatele, ve kterých není snadné se zorientovat, nicméně odkazuje i na Franze Kafku...
Má první kniha od Amose Oze, kterou jsem četl z povinosti. Knihy zasazené do reálného světa, zabývající se "obyčejnými životy" mi nejsou po chuti. Někdy bylo těžké udržet u této knihy pozornost. Avšak těžká životní situace Amose Oze u mne vyvolala širokou škálu dojmů a pomhola mi neztratit o knihu zájem. Oz mi přiblížil svět státu Izraele v jeho počátcích, život v kibbutzech. Njesem dost sečtělý, abych ocenil všechny zmínky či narážky na slavné spisovatele a jejich díla, potěšily mne spíše setkání s prominetními osobami státu Izraele. Po přečtení poslední strany ve mne zůstalo takové zvláětní prázdno, a i když jsem si jist, že ostatní knihy od Oze a jiné knihy podobného ražení pravděpodobně nikdy nebudou mou volbou, tak se k Lásce a tmě pravděpodbně za pár let vrátím.
Lásce a tmě dlužím už drahnou dobu komentář. Bezpochyby si ho zaslouží. Co mám ale psát? Že se jednalo o mou první knihu od Amose Oze a od té doby jsem přečetla nezanedbatelnou část jeho díla a hodlám pokračovat. Že jsem se s tou „bichlí“ vláčela k Jadranu a samozřejmě každý den na pláž, čemuž odpovídalo mé poněkud nerovnoměrné opálení. Že jsem ji přečetla „jedním dechem“, prožívala bolesti i radosti spolu s autorem, a to s intenzitou, kterou nepamatuji. Že osobitý pohled na vznik státu Izrael a život v něm mě silně oslovil, stejně jako rodina Klausnerů. Že zůstane v mé paměti i v mém srdci, dokud mě nenavštíví Alzheimer. Nic naplat. To se nedá vypovědět, to se musí zažít/přečíst.
Určitě kvalitní a poučné literární dílo, které čtenáře obohatí, místy ale rozvleklé a opakující se. Od jisté chvíle jsem měl pocit, že se už nic nového nedozvídám.
Nejdřív jsem měla problém se do knížky plně ponořit. Někdy mi přišel děj podivně přeházený, nesouvislý, autor skákal sem a tam, někdy měnil vypravěče, místy se opakoval...
A pak se mi nějakým nenápadným, nevtíravým a pro mě zcela záhadným způsobem, dostal pod kůži. Každý den, kdy jsem brala knihu do ruky, měnil se pro mě tento obyčejný úkon pomalu v rituál. Zklidnila jsem se, přestala vnímat okolí a přenesla se do Izraele, do Amosova světa, dětství, dospívání, do jeho myšlenek.
Pořád ještě nechápu, jak se mu to povedlo, že jsem nemohla nakonec přestat číst a strašně jsem litovala, když jsem otočila poslední stránku. Cože? To už je jako konec? No to néééé.
Vzpomínkový výlet do dob, kdy se rodil hebrejský stát a že to byl vskutku krvavý porod. Výlet do doby, kdy se chlapec musí vyrovnat s matčinou sebevraždou, mění se v muže a trhá veškeré své rodinné svazky. Utíká sám před sebou a jak sám autor přiznává - možná ještě utíkat nepřestal.
Vše podstatné asi řekl kokodaros. Já knize dávám 5 hvězd. Kniha ve mně zpočátku vyvolávala pochybnosti, avšak nakonec jsem velmi rád, že jsem ji neodložil - byla by to obrovská škoda. S touto knihou jsem se sám vracel do vlastních vzpomínek a vybavoval si své zážitky, a přitom prožíval ty autorovy. Hluboký vnitřní zážitek.
Pohled na jednu část dějin státu, jednu část dějin autora a jeho rodu... ale na každé stránce znepokojivé a strhující čtení.
Nejsem čtenář biografií, historických románů nebo autobiografií, takže na počátku čtení jsem byl na pochybách, kdy knihu odložím. Je pravda, že některé nekonečné výčty historických postav a jmen, které souvisely s předky Ámoze Oze, jsem měl tendenci přeskakovat. Ale jakmile autor začal popisovat vzpomínky z dětství, svýma očima, musel jsem si pasáže číst dvakrát, jak byly dokonalé. Úžasné jsou krátké "pohádky", které mu vyprávěla maminka. A scény, kdy vyleze na strom na návštěvě u arabské rodiny, blízkosti rodinné tragédie či naopak poznání životní lásky...tam čtenář pozná, že čte světového autora, mistra.
Skvelé, skvelé, skvelé! Konečne som medzi knihami Amosa Oza našla takú, ktorú môžem s čistým svedomím ohodnotiť 5 hviezdami. Hoci dejovú líniu príbehu tvoria prevažne autorove spomienky na detstvo prežité v jeho rodnom Jeruzaleme, čerpá tiež zo spomienok svojich príbuzných a známych. Spomienky sú spestrené najrôznejšími úvahami, odbočkami, príbehmi. Jeho výpoveď je hrozivá, smutná, ale často krát tiež nečakane úsmevná, či ľahko ironická. Text sa zvláštnym spôsobom triešti, fragmentuje, udalosti nie sú vyrozprávané chronologicky. Oz mnoho krát skáče v čase a vracia sa k už vypovedanému, dokonca presne tými istými slovami, nijako mi to však nevadilo, príbehu to dodáva autenticitu. Niektoré z fragmentov majú zvláštnu postupnosť – v jednom napríklad opisuje miestnosť, v ďalšom fragmente zas ľudí v nej prítomných, ale tieto úryvky často krát vôbec nesúvisia. Na prvý pohľad nesúvislé rozprávanie je však bravúrne premyslené a do detailov vyskladané. Do idylických spomienok sa nebadane vkrádajú náznaky nepokoja, ktoré dávajú tušiť, že nie všetko je v poriadku, zničoho nič na vás dopadne ohromná tiaž. Autorovo detstvo v Palestíne počiatkom 40 rokov minulého storočia, do ktorého časovo spadá formovanie a vznik samostatného štátu Izrael a nepokoje s ním spojené, je na jednej strane svetlým a pestrým životom medzi intelektuálmi, je to svet veľkých nádejí a snov, no na druhej strane je to tiež život plný neistoty, problémov s adaptovaním sa emigrantov z rôznych kútov Európy v Palestíne, obáv a hrôzy z vojnových konfliktov, ktorá sa prenáša do všetkých aspektov života. V 2/3 mi príbeh silno pripomínal iné rovnako famózne dielo – Rosendorfovo kvarteto – od taktiež izraelského autora, Natana Šachama, keďže opisuje neľahký život, existenčné problémy a ťažké prispôsobovanie sa palestínskych prisťahovalcov. V 3/3 sa zrazu prudko mení charakter knihy, opisné časti ustupujú na úkor dejových, dej sa postupne stupňuje, až vygraduje na záverečných stránkach knihy. Táto časť pre mňa bola najsilnejšia, sú v nej koncentrované najemotívnejšie, kľúčové scény. Príbeh je putovaním naprieč časom (história krajiny verzus história rodiny až po ďaleké generácie), napriek tomu paradoxne nedochádza k veľkému dejovému posunu. Příběh o lásce a tmě je skôr opisným dielom, je to akási zbeletrizovaná autobiografia, pričom len autor sám vie, koľko z nej je skutočne realitou a čo si naopak vymyslel. Ak dávate prednosť dielam, ktorých dominantou je dej, budete zrejme musieť zvoliť iné Ozove diela, aj keď ani v tých sa nedočkáte prílišného dejového posunu, keďže všetky sú viac menej psychologického rázu. Příběh o lásce a tmě vás bude baviť o niečo viac, ak máte aspoň základný prehľad o dejinách Palestíny. Alebo možno práve preto, že o nich nič neviete a chcete to zmeniť.
Kniha na mě působila silně depresivně, ač je jinak napsaná velmi poutavě, budu se z ní nějakou dobu asi vzpamatovávat. Taková plejáda bezútěšných vztahů všeho druhu!
Štítky knihy
Židé zfilmováno životopisné, biografické romány Izrael dějiny Židů ságy izraelská literatura
Autorovy další knížky
| 2009 |  Příběh o lásce a tmě |
| 2010 | Černá skříňka |
| 2017 | Jidáš |
| 2019 | Mezi svými |
| 2013 | Scény z venkovského života |
Kniha Příběh o lásce a tmě je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 148x |
| Čtenářské výzvě | 27x |
| Doporučených | 23x |
| Knihotéce | 64x |
| Chystám se číst | 284x |
| Chci si koupit | 40x |
| dalších seznamech | 3x |
Někde kolem 200. strany z celkových 469 jsem si bohužel musel připustit, že tuto knihu už dál číst nemůžu. Je sice postavena takřka výhradně na mých oblíbených popisných pasážích, které jsou psané hezkým jazykem a krásně košatě, ale... Má původní nadšená představa byla, že půjde o vzpomínkový román z dob židovského osidlování Palestiny a zakládání nového státu, který spojí lidské osudy s příběhem celé země. Celá polovina rozsáhlé knihy ale místo toho představuje jen nezajímavé detaily a drby o lidech, o kterých jsem nikdy v životě neslyšel, rozplétání složitých rodinných vztahů a vzpomínání na autorovy vzdálené předky (zkrátka přesně ty věci, které obecně nevyhledávám). Palestina a Izrael je tedy v této části knihy jen okrajovým tématem, autor často a docela nahodile s příběhem cestuje do Ruska, Polska a Litvy, kde se v 19. století scházeli mnozí židovští intelektuálové. Že se považovali za pravé Evropany se vztahem k celému kontinentu a proto se proti nim postavila celá k nacionalismu směřující Evropa první poloviny 20. století, je dost zajímavá myšlenka, ovšem byla asi jedinou, která ve mě vzbudila zaujetí, než ho zase další směřování knihy zadusilo. Text se bohužel často rozvětvuje, odbíhá, odbočuje, plete jedno přes druhé a ztrácí se ve vyprávění, takže jsem někde kolem padesáté stránky zjistil, že vlastně už ani netuším, o čem autor píše a co tím chce říct. Nevím, snad se druhá polovina knihy radikálně změnila, ale já už se k ní bohužel nedostal. Knihy odkládám nedočtené jen velmi nerad a stalo se mi to jen v několika málo případech, ale tady už to nešlo jinak. Škoda.