Přezrálé moruše
Jana Klimečková
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/231383/bmid_prezrale-moruse-231383.jpg
4
59
24
Patřili ke „šťastné generaci“, na rozdíl od svých rodičů a prarodičů nezažili hrůzy světových válek, ale ani jejich život nebyl jednoduchý. Eva, dcera komunistických rodičů, po setkání s pétépákem Vlastou přehodnocuje své dosavadní názory a postupně přichází o mladické ideály. Retro román plný vrcholů i pádů, štěstí i smutku, drobností všedního dne i převratných změn...... celý text
Přidat komentář
Drobné propojení s knihou Chlebani. Eva je dcera Miluše, vnučka Emilka, pravnučka Aniny z Chlebanů.
Na začátku jsem byla trochu rozpačitá, nemohla jsem se do knihy pořádně začíst - bylo to spíš takové to mechanické čtení, po kterém nezůstává žádný výrazný dojem. Ale...
Pak to nějak přišlo a kniha mě začala moc bavit. Najednou jsem se do hlavní postavy dokázala docela dobře vžít, vybavily se mi moje vlastní a vcelku podobné pracovní začátky ve velké účtárně a bylo to tam. Naladila jsem se na tu retro vlnu a dojela až do konce.
Kniha je psaná z jednoho jediného pohledu - ryze z pohledu hlavní hrdinky Evy, což působí možná až jako takový deník. Všichni lidé kolem ní a také všechny události jsou líčeny tak, jak je vidí pouze ona - zda je tento pohled reálný a pravdivý, to může čtenář jen odhadovat.
Každopádně Eva není typická kladná hlavní postava, mnohé její činy, rozhodnutí nebo chování (často až výsměch a zbytečná kritika lidí kolem ní) se mi nelíbily, ale byla cílevědomá, šla si tvrdě za svým a holt uměla využívat svých ženských předností, a právě to se jí v životě hodně vyplatilo.
No, jednohubka to zrovna díky počtu stránek určitě nebyla, ale nakonec to čtení docela rychle uteklo. Občas tam byly i zábavné chvilky, některé zážitky ze všeobecné byly opravdu vtipné. Atmosféra té doby byla vystižena perfektně.
Navíc.....vzhledem k tomu, že mě celý život živí hlavně čísla......jak já jsem chápala ty přesmyčky....
Pro nás, kteří jsme v té době žili, je kniha čtivá a pochopitelná - tak to prostě chodilo.
Jen ten závěr byl do neurčita.
Měla jsem problém vůbec knihu dočíst do konce. Hlavní hrdinka mi k srdci nepřirostla. Je to “ hvězda”. Kam přišla, tak z ní chlapi šílí..všechno zná, všemu rozumí. .Dítě a rodina jsou v pozadí, hlavně práce, milenci a studium.
Dobré je připomenutí bývalého režimu.
Knihu jsem četla v době, kdy jsem končila se školou a hledala jsem si místo. Přesně jako Eva. Eva se narodila ve stejný rok jako moje babička a k této knize mám takový osobní vztah. Zároveň mě bavilo číst o "té" době.
Fascinuje mě, že je někdo schopný říct, že se jim ta doba líbila. Protože to musela být hrůza, když firmu, národ... vedli lidi, kteří neví, jaké ý se píše ve slově úterý a místo toho musí použít slovo středa, nebo člověk co znásilňuje kozy a přijde to všem v pořádku a takové lidi povýší jenom pro jejich původ a ne schopnosti.
Začátek mě strašně bavil. Mladá Eva nastupuje do všeobecné účtárny v brněnské Zbrojovce, kde je prima parta. Pak se postupně dostává výš a výš, až do kapitalistické společnosti. Tahle část už mě moc nebavila, byl to vlastně jenom výčet toho, co se jí dařilo a s kým se vyspala. Na Evu jsem nezanevřela jenom z toho důvodu, že stále vzpomínala na "všeobecnou" a celý kolektiv svého prvního místo. Protože to mám stejně :)
Při čtení jsem pociťovala jistou nostalgii,připomínala mi mnoho věcí z dětství.Eva hrdinka,která se vypracovala z účetní až na ředitelku.Uměla využívat svých ženských předností,ale kdyby nebyla schopná tak by nevystudovala vysokou.Jenom jsem nechápala,proč za sebou táhla neschopného manžela,který ji v ničem nepomohl.
Oproti mnohým ostatním čtenářům já jsem s "Morušemi" spokojená. Četlo se mi dobře. Eva mi byla celkem sympatická, líbilo se mi její odhodlání dosáhnout svých cílů, i když prostředky byly občas "na hraně". Ale doba byla taky "na hraně", takže Eva možná ani jiné možnosti neměla. Z "kancelářské frcinky" se pozoruhodně vypracovala. A od života si brala, po čem toužila. Proč ne.
Ač čtu poměrně obsáhlé knihy, tak tahle mi dala ve čtení zabrat. Bavila mě v době, kdy hlavní hrdinka Eva pracovala ve zbrojovce. Pak začala studovat a nabralo to moc rychlý spád, jak časově, tak dějově. Absolovala celé studium a vystřídala pár zaměstnání. Přitažené za hlavu mi přijde její střídání milenců. Kam přišla, tak se nakrucovala a všichni tam z ní byli paf a jakmile je na scéně nějaký chlap, tak se po pár řádek spolu spustí. A jí to vůbec nevadí, vůbec nemá výčitky. Naopak o jejím rodinném, partnerském životě toho není tolik. Manžel, Vlasta působí jako egoista a nakonec i alkoholik. Závěr knihy je fakt už hodně ujetý, její zaměstnání na ředitelství Úřadu práce a výjezdy do všech koutů zeměkoule.... No, to fakt dost šílený obrat. Dočetla jsem, ale s vypětím sil a vcelku žádný přínos.
Tak jsem konečně dočetla. Velmi obsáhlá kniha se spoustou informací. Četla se lehce, ale Eva, hlavní hrdinka mi byla "proti srsti" a i proto jsem s četbou bojovala. Eva v roce 1960 nastupuje do svého prvního zaměstnání a my ji provázíme životem až do současnosti. Ta doba jistě nebyla jednoduchá , zvláště pro toho, kdo nebyl ve straně, ale hrdince se nakonec v životě díky její cílevědomosti daří. Konec, kdy se stane ředitelkou Úřadu práce mi přišel trochu absurdní.
Kniha je čtivá, ale povahy respondentů nejsou plastické. Eva je prostě klaďaska, ale mě osobně ke konci už děsně lezla na nervy. Šla by na potrat hned, když se jí to dítě nehodilo do krámu, nevěrná byla imer furt, ale život zvládala levou zadní. Vlastně bych ji zařadila mezi pohádkové postavy. A taky krektorka píše Kutná hora a křesťanského boha s malým b. To je ostuda.
Zajímavé a vzpomínkové čtení pro generaci narozenou kolem poloviny 20. století. Mnohé reálie a způsob života v Československu jsou podány pravdivě. Postava hlavní hrdinky je symbolem ženy, která se zmítá mezi vžitým modelem manželství, šikovné i pracovité hospodyňky a moderní zaměstnankyně, budující si kariéru, vzdělávající se, toužící po změnách. Jenže je toho u ní jaksi moc. V celé knize je toho jaksi moc. Stran i děje, často okrajového děje. Proto si myslím, že osloví jen ty starší, ty, co to také prožili a vyberou si ze všeho především to, co se týkalo právě jich. Ale jejich dětem a vnukům se kniha asi bude zdát rozsáhlá, jednotvárná, někde zbytečně rozvláčná, jinde odflinknutá. Škoda - právě jim by měl být život u nás v té době přiblížen.
Budilo to dojem zajímavého románu z dob komunismu, ale daleko jsem nedošla. Hlavní hrdinka je typ ženy/dívky, který mi k srdci opravdu nepřirostl a její životní příhody mě ponechaly chladnou.
Kniha se dobře četla,ale má jedno velké mínus.Autorka nedovede vdechnout postavám život.
Čte se mi to moc dobře. Protože tu dobu znám, s autorkou jsem plus mínus stejného věku a pravděpodobně máme společné zkušenosti. Ano, tak jsme žili. Člověk se nad svým údělem nijak nezamýšlel, žili tak všichni a nějak to šlo. Jenom ta čtyřletá ekonomická škola - my jsme měli matiku až do maturity, byla dost těžká, nešla mi a vlastně i to účetnictví bylo skoro nad moje síly pochopit. Proto obdivuju každého, kdo tyto vědy chápe a navíc ho baví i uživí. Hrdinka Eva je nadaná na všechno, na co se podívá, její studijní i pracovní schopnosti jsou až obdivuhodné. Všecko jí jde. Jak chválím autorku za dobové reálie, tak jí musím vytknout ne dost dobré psychologické zpracování postav. Vůbec nejsou "procítěné" Tak třebas Eva je strašně zamilovaná do Vlasty, ale po svatbě je jeho postava odsunuta na okraj ke sklenici s alkoholem, na konci kapitol o něm bývá pouze nechvalná zmínka. Přitom s ní jde celým životem. Vůbec se nesnažila něco s ním udělat, hodila ho přes palubu a pouze o něj "pečovala". Na to, že jí ovlivnil celý život, se na stránkách málo vyskytuje a když, tak jednostranně. Taky jsou mi divné její milostné eskapády, které se vlastně odbudou jednou větou "pomilovali se". Proč? O lásku nešlo, kariéru tímto způsobem taky nedělala a při jejím založení se mi nezdá přirozené, aby šla s každým do postele. K čemu to vlastně bylo? Tady paní Klimečková jenom klouže po povrchu. Ale postavy kolegyň na pracovištích jsou zdařilé, typologicky prima. Metody zašívání se na pracovištích, to je taky dobré:) Jenom....šílená dřina doma, kdy Eva táhla domácnost za neschopného manžela, je těžko uvěřitelná. S jejím pronikavým mozkem přece od začátku musela vědět, že za sebou vleče kouli na noze, on na ní jenom parazituje a odůvodnění ke konci knihy, že se o něj musí postarat kvůli okolí, k její povaze nesedí. Tchyně z Moravy je nepochopitelná, to by žádné neprošlo, této postavě nevěřím. Jinak autorce opravdu děkuji za příjemné chvíle u jejího románu, zopakovala jsem si při ní svoje začátky v kanceláři a skutečně tomu tak bylo. Všeobecná účtárna, výrobní, PaM...i atmosféru pracoviště vystihla. Knize trošku chybí korektor, pár chybek se najde, ale vzhledem k počtu stran nad tím mávám rukou. Beru to spíš jako příjemné retro, méně už jako psychologický román. Těším se na další, tenhle už je podle mě lepší, než Chlebani, ubylo popisných pasáží.
Kniha se mi vážně líbila - byla čtivá, vtipná. Pohled do nedávné historie Československa se mi zamlouval.
Eva mi byla sympatická, občas jsem nevěděla, jestli je to jenom koketa s nafrněným nosem nebo úplně obyčejná holka, ale postupem let jsem ji začala mít i ráda.
Štítky knihy
Československo komunismus socialismus osudy žen české romány
Autorovy další knížky
| 2015 |  Přezrálé moruše |
| 2017 |  Kočárová cesta |
| 2010 | Chlebani |
| 2018 | Slib svatojánské noci |
| 2019 | Pod Zelenou bránou |
Kniha Přezrálé moruše je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 89x |
| Čtenářské výzvě | 8x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 69x |
| Chystám se číst | 44x |
| Chci si koupit | 6x |
| dalších seznamech | 1x |
Knihu hodnotím velice kladně. Kdekdo se možná nedokázal začíst do vzpomínek jedné osoby, kdy kniha nenabízí nic převratného a vzrušujícího. Jiní možná až moc vztahovačně hodnotí Evu z pohledu ženy a přijde jim její počínání nemožné...pro mě je to vzpomínka na vlastní babičku, mé dospívání, začátky ve fabrice i v kanceláři, oslavy, i ty večírky s vínem a chlebíčky!
Mnohým popsaným situacím jsem se zasmála, nostalgicky, smutně i překvapivě....jak je to dnes vzdálené! Kdo zažil, pochopí. Při čtení jsem si připomněla nejen cucavé fialky, podpultovky v pojízdné prodejně, do které mě posílala moje babička, vlastní volejbalové začátky, ale i cinkání klíčů, které jsem prožívala coby osmačka a ještě úplně nechápala, co to přinese...
Je to jedno velké shrnutí doby, do které bych se nerada vrátila,ale ze které si nesu spoustu vzpomínek na úžasné dětství i dospívání, které se tolik liší od dnešní doby :-)
Uvědomila jsem si, jak to všechno letí a jak se všechno mění...
Paní Klimečkové děkuji !